Anet (zámek)

Zámek v Anet
	Zámek Anet
Základní informace
Sloh	Renesanční architektura
Architekt	Philibert de l’Orme
Výstavba	1548
Poloha
Adresa	2, place du château 28260 Anet, Anet, Francie
Souřadnice	48°51′29″ s. š., 1°26′19″ v. d.
Další informace
Kód památky	PA00096955
Web	Oficiální web
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Anet leží nedaleko Dreux v departementu Eure-et-Loir v severní Francii. Zámek postavil Philibert de l'Orme v letech 1547 až 1552^{[pozn. 1]} pro Diane de Poitiers, milenku Jindřicha II. Francouzského. Nynější zámek byl postaven na základech původního hradu, a byl správním centrem panství Dianina zesnulého manžela, Louise de Brézé, velkosenešala Normandie a vrchního lovčího.

Zámek je zvláště známý pro svoje zahrady, ve kterých je Fontána Diany, socha Diany de Poitiers jako Diany, bohyně lovu^[1] a Nymfu z Anetu, portálový reliéf od Benvenuta Celliniho.^{[pozn. 2]} Anet byl místem jedné z prvních italských zahrad v parteru ve Francii. Zahradním architektem byl Jacques Mollet, který zde učil také svého syna, Claude Molleta, který se stal královským zahradním architektem tří francouzských králů.

Historie

Éra Diane de Poitiers a jejích potomků

Zámek, který je situován průčelím k jihu, byl postaven částečně na základech a sklepních klenbách feudálního hradu. Tento hrad byl zbourán Karlem V. a následně zde byl vystavěn pozdně gotický hrad az cihel a kamene.

Pohled z ptačí perspektivy, publikoval François L'Anglois na začátku 17. století
Návrh vstupního portálu, publikovaný v Le Premier Tome de l'Architecture Philibert de L'Orme (1567)
Plán místa, vyrytý Jacquesem Androuetem du Cerceauem pro jeho druhý díl Les Plus Excellents Bastiments de France (1579)
Frontispiece pro sbor de-logis, nyní v École des Beaux-Arts v Paříži

Replika kašny z Diany v Anetu
Fontána Diany, rytá Jacquesem Androuet du Cerceau (1579)
Nad portálem se nachází replika reliéfu Benvenuta Celliniho, víla Anetu
Erb

Kaple

Nyní volně stojící kaple zámku Anet byla postavena v letech 1549–1552 jako přístavba východního křídla cour d'honneur (čestného dvora). Byla navržena v centralizovaném řeckém půdorysu pod diagonálně zakrytou kopulí. Původní vchod byl z nádvoří východního křídla, které však bylo později zbořeno. Má promenádu se široce rozloženými párovými iónskými sloupy, které mají mezi hlavicemi pyramidové věže.

Photos of the chapel as it exists today
Vstupní fasáda kaple
Boční pohled na kapli
Kaple má spirálovitou-kazetovou kupoli, navrženou Philibert de L'Orme

Márniční kaple

K dispozici je také márnice, postavená podle posledního přání Diane de Poitiers tak, aby obsahovala její hrobku. Tuto stavbu realizovala Claude de Foucques Diana dcera, vévodkyně d'Aumale. V roce 1581 se v kapli konal křest syna Karla, vévody d'Aumale, kterého se účastnil král Jindřich III. a jeho matka Kateřina Medičejská.

Designs for the mortuary chapel published by Jacques Androuet du Cerceau in 1579
Vstupní fasáda kaple
Půdorys
Příčný řez

Photos of the mortuary chapel (48°51′30″ s. š., 1°26′15″ v. d.)
Vstupní fasáda
Vnitřní pohled k severu
vnitřní pohled k jihu

Další historie

Majetek vlastnil nebo alespoň užíval Ludvík Josef, vévoda de Vendôme.^[2] Tato nemovitost později patřila mnoha potomkům Ludvíka XIV. – Louise-Françoise de Bourbon, která zde zemřela v roce 1743 a byla dcerou známého levobočka Ludvíka XIV., vévody du Maine. Jeho synové, princ des Dombes a hrabě d'Eu, zde pobývali, pakliže právě nebyli ve Versailles. Později zámek vlastnil bohatý vévoda de Penthièvre.

Přestože zámek nebyl během francouzské revoluce drancován, tak tělesné ostatky Diany de Poitiers byly přemístěny do hrobu na farním hřbitově. Její ostatky byly nedávno exhumovány a byly znovu uloženy na své původní místo v hrobce. Bohatý inventář zámku, který byl ve vlastnictví bratrance krále Ludvíka XVI., Louise Jeana Marie de Bourbon, vévody de Penthièvre, byl prodán v aukci jako národní majetek. Velká část zámku byla následně zbořena. Mnohé architektonické prvky však zachránil Alexander Lenoir, a umístil je do svého Musée des Monuments Français (v současnosti se nachází v École des Beaux-Arts v Paříži). Oprava samotného zámku, který byl ve značně zchátralém stavu, provedl Adolph de Caraman, který jej koupil v roce 1840. V roce 1851 udělil ministr vnitra Anetu status historické památky. Kvůli vysokým finančním nákladům byl nucen Caraman zámek v roce 1860 prodat Ferdinandu Moreauovi. Ten pokračoval v restaurování zámku, nákupu uměleckých děl a vybavení, o kterých se předpokládalo, že byly původní součástí inventáře zámku. Bohužel sada tapiserií tkaných v Paříži podle návrhů Jeana Cousina na zakázku pro zámek, a které vytvářejí Historii Diany (kdy hlavním námětem byla sama Diana de Poiters), je nyní široce rozptýlena po mnoha sbírkách.^[3] Tato ucelená sada tapiserií se stala precedentem pro obdobné sady, které zůstaly populární až do 18. století.^[4] Větší část inventáře byla na zámek vrácena po druhé světové válce.

Na zámku se v roce 1965 natáčela klasická bondovka Thunderball a v roce 1976 potom film Růžový panter znovu zasahuje. Vstupní pavilon do zámku se stal inspirací pro fasádu Guild House od Roberta Venturiho z roku 1966, který slouží seniorům ve Philadelphii.

Galerie

Anet dnes
Portál
V parku

Odkazy

Poznámky

↑ Rok 1552 je uveden nad vstupní bránou.
↑ Originál je v Louvru, v zámku Anet je pouze kopie.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Château d'Anet na anglické Wikipedii.

↑ Původně připsané autorství Jeanu Goujonovi. Originál je v Louvru, na zámku Anet je kopie.
↑ Louis de Rouvroy, vévoda de Saint-Simon, Paměti
↑ např. Utopení Britomartis je v Metropolitním museu umění, v tomto muzeu se však nacházejí dvě tapiserie z cyklu
↑ Některé pozdní návrhy byly diskutivány Rogerem-Armandem Weigertem, "Two tapestries in the Ashmolean Museum", The Burlington Magazine, 92 No. 568 (July 1950:193-195).

48° s. š., 51° v. d.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek v Anet na Wikimedia Commons
Oficiální web Château d 'Anet
Monographie du chateau d'Anet postaven na Philibert de l'Orme en MDXLVIII Archivováno 14. 12. 2018 na Wayback Machine., 1867, na webových stránkách Kjótské univerzity

[Poznámka1-1] Rok 1552 je uveden nad vstupní bránou.

[Poznámka2-3] Originál je v Louvru, v zámku Anet je pouze kopie.

[2] Původně připsané autorství Jeanu Goujonovi. Originál je v Louvru, na zámku Anet je kopie.

[4] Louis de Rouvroy, vévoda de Saint-Simon, Paměti

[5] např. Utopení Britomartis je v Metropolitním museu umění, v tomto muzeu se však nacházejí dvě tapiserie z cyklu

[6] Některé pozdní návrhy byly diskutivány Rogerem-Armandem Weigertem, "Two tapestries in the Ashmolean Museum", The Burlington Magazine, 92 No. 568 (July 1950:193-195).

[pozn. 1]

[1]

[pozn. 2]

[2]

[3]

[4]

Navigation

Navigace

Tématické portály