Anett Kontaveitová

Anett Kontaveitová
Anett Kontaveitová ve Wimbledonu 2022
Stát	Estonsko Estonsko
Datum narození	24. prosince 1995 (27 let)
Místo narození	Tallinn, Estonsko
Bydliště	Tallinn, Estonsko
Výška	174 cm
Hmotnost	65 kg
Profesionál od	2010
Ukončení kariéry	červenec 2023
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	8 038 120 USD
Tenisová raketa	Babolat
Dvouhra
Poměr zápasů	386–195
Tituly	6 WTA, 11 ITF
Nejvyšší umístění	2. místo (6. června 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	čtvrtfinále (2020)
French Open	4. kolo (2018)
Wimbledon	3. kolo (2017, 2018, 2019)
US Open	4. kolo (2015, 2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryň	finále (2021)
Olympijské hry	1. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů	55–45
Tituly	0 WTA, 5 ITF
Nejvyšší umístění	95. místo (2. března 2020)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2019, 2020)
French Open	3. kolo (2019)
Wimbledon	2. kolo (2017, 2022)
US Open	2. kolo (2019, 2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230619a19. června 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anett Kontaveitová (nepřechýleně Kontaveit, * 24. prosince 1995 Tallinn) je bývalá estonská profesionální tenistka. Ve své kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour šest turnajů ve dvouhře. V rámci okruhu ITF získala jedenáct titulů ve dvouhře a pět ve čtyřhře.^[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2022 na 2. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2020 na 95. místě. Od US Open 2021 do French Open 2022 ji trénoval Dmitrij Tursunov.^[2] Dříve tuto roli plnili Ain Suurthal, Nigel Sears, Peeter Lamp či Glenn Schaap.^[3]

V estonském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 únorovým čtvrtfinále druhé světové skupiny proti Španělsku, v němž hladce prohrála obě dvouhry s Martínezovou Sánchezovou a Suárezovou Navarrovou. Estonky pak podlehly 1:4 na zápasy. V soutěži nastoupila k jednatřiceti mezistátním utkáním s bilancí 25–8 ve dvouhře a 5–10 ve čtyřhře.^[4]

Estonsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, které byly o rok odloženy pro koronavirovou pandemii. V singlové soutěži ji vyřadila v prvním kole Řekyně Maria Sakkariová.

Tenisová kariéra

Juniorská kariéra

V prosinci 2011 vyhrála singlovou soutěž floridského Orange Bowlu, když na turnaji přehrála hráčky z první třístovky ženské klasifikace, Eugenii Bouchardovou a Julii Putincevovou. Po boku Taťány Vorobjovové získala deblový titul na Mistrovství Evropy 16letých 2011 po finálové výhře nad nejvýše nasazenou českou dvojicí Barbora Krejčíková a Petra Rohanová. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byla nejvýše postavená 10. září 2012 na 4. místě.

Mezi poslední čtveřicí juniorek na Australian Open 2013 podlehla v pozici turnajové desítky Češce Kateřině Siniakové. V semifinále French Open 2012 skončila na raketě druhé nasazené a pozdější německé vítězky Anniky Beckové. Ve Wimbledonu 2012 nenašla recept na pátou nasazenou Kanaďanku Eugenii Bouchardovou. Jediné juniorské finále na majoru odehrála na US Open 2012. Ve čtvrtfinále přešla z pozice turnajové dvanáctky přes nejvýše nasazenou Američanku Taylor Townsendovou. V semifinále vyřadila další americkou juniorku Victorii Duvalovou, hrající na divokou kartu Ve finále však po dvousetovém průběhu podlehla Američance Samanthě Crawfordové, když soupeřka obdržela do soutěže také divokou kartu od pořadatelů.

Ženský tenis

V letech 2009 a 2010 se stala vůbec nejmladší mistryní žen Estonska ve dvouhře. Premiérový titul z okruhu ITF si připsala v lednu 2011 na turnaji Seb Tallink Open IV v rodném Tallinnu, když ve finále zdolala Slovenku Zuzanu Luknárovou. Následně na této úrovni ženského tenisu vyhrála sedm singlových finále v řadě. První divokou kartu do kvalifikace turnaje WTA Tour obdržela na kodaňském E-Boks Open 2012. Po výhře nad favorizovanou francouzskou tenistkou Kristinou Mladenovicovou, prohrála v posledním třetím kvalifikačním kole s Němkou Annikou Beckovou.

Premiérový start v hlavní soutěži WTA Tour zaznamenala v sezóně 2014, když na úvodní lednové události okruhu ASB Classic, konané v Aucklandu, vyhrála tři kvalifikační kola. V posledním z nich přehrála po dvousetové výhře, šestou nasazenou a 144. ženu světové klasifikace Irinu Falconiovou ze Spojených států. V prvním utkání hlavní soutěže pak podlehla Japonce ze třetí stovky žebříčku Sačie Išizuové. Divokou kartu obdržela do hlavní soutěže turnaje druhé nejvyšší kategorie Premier Mandatory – Miami Masters 2014. V prvním kole nestačila na Američanku Madison Keysovou. První výhru v hlavní soutěži grandslamového turnaje zaznamenala na US Open 2015, kam se probojovala tříkolovou kvalifikací. Ve druhém kole hlavní soutěže porazila 31. nasazenou Rusku Anastasiji Pavljučenkovovou a ve třetím Madison Brengleovou. V osmifinále ji přehrála Venus Williamsová.^[5]

Do premiérového finále na okruhu WTA Tour se probojovala ve 21 letech během debutového ročníku dubnového Ladies Open Biel Bienne 2017, když na cestě do závěrečného boje o titul postupně přehrála britskou světovou osmatřicítku Heather Watsonovou, Rusku Jevgeniji Rodinovou, Belgičanku Elise Mertensovou a po třísetovém průběhu také běloruskou kvalifikantku Aljaksandru Sasnovičovou.^[6] Ve finále však nenašla recept na 17letou českou kvalifikantku figurující na 233. pozici Markétu Vondroušovou, jíž podlehla ve dvou setech. V následném vydání žebříčku WTA postoupila z 99. na 74. příčku, jedno místo za svým kariérním maximem.^[7]

Formu si přenesla na jarní antukové turnaje. Ve Stuttgartu prošla tříkolovou kvalifikací a ve druhém kole zaznamenala první výhru nad hráčkou z první světové desítky, když porazila šestou hráčku světa Garbiñe Muguruzaovou. Ve čtvrtfinále ji přehrála Ruska Maria Šarapovová vracející se na okruh po 15měsíčním zákazu startu pro pozitivní dopingový nález. Přes kvalifikační síto postoupila na Internazionali BNL d'Italia z kategorie Premier 5. Ve druhém kole senzačně porazila úřadující světovou jedničku Angelique Kerberovou.^[8] Její tažení římským podnikem ukončila ve čtvrtfinále Simona Halepová.

První turnajové vítězství zaznamenala na Ricoh Open hraném na travnaté povrchu v Rosmalenu u 's-Hertogenbosche. Ve finále zdolala Rusku Natalju Vichljancevovou ve dvou setech. Bodový zisk jí zajistil posun do první světové padesátky.^[9] Kariérní grandslamovou bilanci si vylepšila na Australian Open 2020, kde poprvé postoupila mezi poslední osmičku. Stala se tak vůbec prvním estonským tenistou bez ohledu na pohlaví v této fázi australského majoru. Ve třetím kole deklasovala za 49 minut světovou sedmičku Belindu Bencicovou, které povolila jediný gem.^[10] V osmifinále přehrála v třísetové bitvě 18letou Polku Igu Świątekovou, přestože nevyužila ve třetím setu vedení 5–1 na gemy a zvítězila až poměrem 7–5.^[11] Ve čtvrtfinále ji deklasovala za necelou hodinu turnajová čtyřka Simona Halepová, na níž uhrála jenom po jedné hře v každém setu.^[12]

2021: Čtyři tituly a průlom do první světové desítky

Během sezóny postoupila do sedmi finálových soubojů, nejvíce ze všech tenistek v roce 2021. Nejprve v únoru na Grampians Trophy zařazeného do kalendáře pro tenistky, které kvůli pozitivnímu případu na covid-19 po příletu do Austrálie musely podstoupit přísnou 14denní karanténu.^[13] Po zápasech prvního kola byl turnaj pozastaven kvůli dalšímu pozitivnímu testu na toto onemocnění v organizačním týmu. Pro časový skluz, který přerušením vznikl, se pořadatelé vzhledem k začínajícímu Australian Open rozhodli vyřešit situaci zrušením finálového utkání. Jak Kontaveitová tak Ann Liová obdržely bodové a finanční ohodnocení určené pro poražené finalistky.^[14] Z navazujícího Australian Open byla vyřazena ve třetím kole po porážce od Shelby Rogersové.

Ve třetím kole French Open ji vyřadila polská obhájkyně Iga Świąteková. Podruhé do finále prošla na travnatém Viking International Eastbourne. Cestou porazila jednu hráčku z první světové desítky Biancu Andreescuovou a ve čtvrtfinále zvládla koncovky druhého a třetího setu proti Viktoriji Golubicové. Ve finále ji přehrála Jeļena Ostapenková.^[15] Svou negativní finálovou bilanci tak zhoršila na poměr jedné výhry a šesti porážek. Prohrou rovněž započala šňůru pěti prohraných zápasů, když v prvním kolech dohrála ve Wimbledonu, na přeložené tokijské olympiádě a severoamerických turnajích z kategorie WTA 1000 v Montréalu a Cincinnati. Tu přerušila na Tennis in the Land v Clevelandu, do něhož zasáhla jako druhá nasazená, kde vybojovala druhý kariérní titul. Ve finále přehrála Irinu-Camelii Beguovou.^[16] Na závěrečném majoru sezóny ji vyřadila opět ve třetím kole Świąteková.

Největšího titulu dosavadní kariéry dosáhla na zářijovém J&T Banka Ostrava Open, spadajícího do kategorie WTA 500. V turnaji neztratila ani jeden set a na její raketě dohrály úřadující olympijská vítězka Belinda Bencicová, světová desítka Petra Kvitová, jíž v prvním setu nadělila kanára, a turnajová čtyřka Maria Sakkariová, která měla v době konání finále jistý posun na desáté místo světové klasifikace.^[17] V sérii halových výher pokračovala o měsíc později na Kremlin Cupu, kde ve finále zdolala Jekatěrinou Alexandrovovou, přestože prohrávala o set a ve druhé sadě již 0–4. V rozhodujícím dějství pak soupeřka dokonce podávala na vítězství.^[18] Titul z klužského Transylvania Open, kde ve finále přehrála Simonu Halepovu znamenal premiérový posun do první světové desítky na žebříčku WTA a zároveň se na poslední možnou chvíli kvalifikovala na závěrečný Turnaj mistryň. V případě jiného než vítězného výsledku by se kvalifikovala Džabúrové. Během podzimu ovládla všech patnáct utkání hraných v hale a dohromady ztratila pouze jeden set.^[19]

Na Turnaji mistryň byla nalosována do skupiny s Češkami Krejčíkovou a Plíškovou a Španělkou Muguruzaovou. Po dvousetových výhrách nad českými tenistka si zajistila postup do semifinále, poslední zápas skupiny proti Muguruzaové ale prohrála, čímž skončila její 12zápasovou šňůra neporazitelnosti. V semifinále srovnala zápasovou bilanci se Sakkariovou na 6:6 a posedmé v sezóně postoupila do finále, čímž překonala dosavadní lídryni v této statistice Bartyovou. Z boje o titul odešla poražena, když podruhé ve čtyřech dnes podlehla Muguruzaové.^[20] Bodový zisk jí přesto zajistil nové kariérní maximum, když jí patřila 7. příčka.

2022: Světová dvojka a zdravotní problémy

Sezónu otevřela lednovým Sydney Tennis Classic z kategorie WTA 500, kde bez ztráty setu došla do semifinále. V něm uštědřila v prvním setu kanára turnajové jedničce Krejčíkové, přesto ale nakonec prohrála, když ve třetím setu nevyužila sedm mečbolů a nekonec prohrála rozhodujícím zkrácenou hru poměrem 12:14.^[21] Na Australian Open porazila na úvod Siniakovou, ve druhém kole ji ale vyřadila 19letá Dánka Clara Tausonová.^[22]

V halové neporazitelnosti pokračovala na petrohradském St. Petersburg Ladies Trophy, kde získala šestý kariérní titul. V prvním kole zdolala Jil Teichmannovou, ve druhém Soranu Cirsteaovou z Rumunska a ve čtvrtfinále Belindu Bencicovou, když švýcarská soupeřka nedokázala v prvním setu využít dva setboly. V semifinále přehrála Jelenu Ostapenkovou. Ve finále zdolala po více než třech hodinách Mariu Sakkariovou. Řekyně přitom vedla ve třetím setu již 5–2 a servírovala na zisk titulu, od tohoto stavu však uhrála jen sedm výměn. Kontaveitová tak vyhrála 20. zápas v hale bez přerušení, což naposledy předtím dokázala Justine Heninová v letech 2007 až 2010.^[23] Druhé finále v řadě si zahrála na Qatar TotalEnergies Open z kategorie WTA 1000. Postupně vyřadila Chorvatku Anu Konjuhovou, Belgičanku Elise Mertensovou a Tunisanku Ons Džabúrovou. V semifinále, stejně jako v Petrohradu, opět zvítězila s Ostapenkovou. Ve finále uhrála jen dvě hry na Polku Igu Świątekovou. I přes porážku se na žebříčku poprvé posunula na 5. místo.^[24] Do BNP Paribas Open v Indian Wells vstoupila výhrou nad Slovenkou Kristínou Kučovou, ale poté skončila na raketě Markéty Vondroušové. Na navazujícím Miami Open nezvládla úvodní utkání proti Američance Ann Liové.^[25][26]

Na halové antuce Porsche Tennis Grand Prix ve Stuttgartu postoupila po dvou měsících do čtvrtfinále. Na úvod přehrála Angelique Kerberovou přes ztrátu úvodní sady.^[27] Poté porazila Rusku Jekatěrinu Alexandrovovou v téměř dvouapůlhodinové bitvě, když o výhře rozhodla ziskem závěrečného tiebreaku.^[28] Ve čtvrtfinále jí vystavila stopku Běloruska Aryna Sabalenková po třísetovém průběhu.^[29] Z Mutua Madrid Open odstoupila před začátkem kvůli onemocnění.^[30] Později uvedla, že se jednalo o covid-19.^[31] Na římském Internazionali BNL d'Italia prohrála po volném losu s Chorvatkou Petrou Martićovou. Na French Open nezvládla proti Australance Ajle Tomljanovićové vyrovnané koncovky obou setů.^[32] Přesto po skončení pařížského grandslamu vystoupala na druhé místo hodnocení, ovšem s méně než polovičním počtem bodů ve srovnání s první Świątekovou. Poté na okruhu absentovala až do Wimbledonu, kam přijela v pozici světové trojky. Po výhře nad Peraovou ji ve druhém kole vyřadila devadesátá sedmá žena klasifikace, 22letá Jule Niemeierová, od níž ve druhém setu utržila „kanára“. Němka tak poprvé v kariéře zdolala členku první světové desítky.^[33]

Na antukovém Hamburg European Open v kategorii WTA 250 obdržela divokou kartu. V prvním kole porazila Rumunku Irinu Baraovou, poté Švédku Rebeccu Petersonovou a mezi poslední osmičkou jí skrečovala Andrea Petkovicová, když získala všech osm odehraných gamů. V semifinále zdolala Rusku Anastasiji Potapovovou, ovšem v přímém boji o titul nestačila na americkou hráčku Bernardu Peraovou.^[34][35] Navazující Livesport Prague Open hraný na tvrdém povrchu, kde opět startovala díky divoké kartě, pro ni skončil debaklem ve čtvrtfinále od Rusky a pozdější finalistky Anastasije Potapovové. Na US Open přijela po porážkách v druhém, resp. třetím kole na přípravných turnajích v Toronto a Cincinnati. Ve druhém kole newyorského grandslamu ji vyřadila 40letá loučící se Američanka Serena Williamsová, která se stala první hráčkou starší 40 let, jež porazila členku první světové trojky.^[36] Do čtvrtého finále seźony postoupila na domácím turnaji v Tallinnu, ve kterém jí o titul připravila Češka Vítězkou se stala sedmá nasazená Češka Barbora Krejčíková.^[37] Prohrála tak první halový zápas na tvrdém povrchu po téměř dvou letech, když naposledy odešla poražena z J&T Banka Ostrava Open 2020. Jako obhájkyně titulu v Ostravě skrečovala ve druhé sadě druhého kola proti Tereze Martincové pro bolest bederní páteře,^[38] aby následně ukončila seźonu. V důsledku neobhájení bodů z předchozí seźonu se propadla na 17. místo, na kterém ročník uzavřela.

2023: Konec kariéry

V úvodní australské části seźonu zvítězila pouze v jednom ze čtyř zápasů, když v prvním kole Australian Open porazila Grabherovou, než ji ve druhém kole vyřadila pozdější semifinalistka Magda Linetteová. V průběhu února pak vypadla po neobhájení titulu z St. Petersburg Ladies Trophy 2022 a finálové účasti z Qatar TotalEnergies Open 2022 z první světové padesátky. Pro pokračující zdravotní problémy absentovala na túře do dubna, kdy odehrála za Estonsko tři vítězné zápasy ze čtyř v zóna Evropy a Afriky Billie Jean King Cupu. Na antukových turnajích pak následně prohrála tři zápasy ze čtyř, včetně porážky v prvním kole French Open 2023. Na konci června oznámila kvůli pokračujícím zdravotním problémům v podobě degenerativního postižení bederní ploténky konec kariéry.^[39] Její posledním turnajem se travnatý Wimbledon. V prvním kole porazila italskou kvalifikantku Stefaniniovou, než její singlovou kariéru ukončila ve druhém kole dvaatřicátá nasazená Češka Marie Bouzková.^[40] Poslední zápas odehrála v mixu, kde se jejím spoluhráčem stal Fin Emil Ruusuvuori, s nímž prohrála utkání prvního kola.

Finále na okruhu WTA Tour

Dvouhra: 17 (6–10)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Finalistka	1.	16. dubna 2017	Biel/Bienne, Švýcarsko	tvrdý (h)	Markéta Vondroušová	4–6, 6–7(6–8)
Vítězka	1.	18. června 2017	s-Hertogenbosch, Nizozemsko	tráva	Natalja Vichljancevová	6–2, 6–3
Finalistka	2.	23. července 2017	Gstaad, Švýcarsko	antuka	Kiki Bertensová	4–6, 6–3, 1–6
Finalistka	3.	29. září 2018	Wu-chan, Čína	tvrdý	Aryna Sabalenková	3–6, 3–6
Finalistka	4.	28. dubna 2019	Stuttgart, Německo	antuka (h)	Petra Kvitová	3–6, 6–7(2–6)
Finalistka	5.	9. srpna 2020	Palermo, Itálie	antuka	Fiona Ferrová	2–6, 5–7
Nehráno	—	7. února 2021	Melbourne, Austrálie	tvrdý	Ann Liová	—[pozn. 1]
Finalistka	6.	26. června 2021	Eastbourne, Velká Británie	tráva	Jeļena Ostapenková	3–6, 3–6
Vítězka	2.	28. srpna 2021	Cleveland, Spojené státy	tvrdý	Irina-Camelia Beguová	7–6(7–5), 6–4
Vítězka	3.	26. září 2021	Ostrava, Česko	tvrdý (h)	Maria Sakkariová	6–2, 7–5
Vítězka	4.	24. října 2021	Moskva, Rusko	tvrdý (h)	Jekatěrina Alexandrovová	4–6, 6–4, 7–5
Vítězka	5.	31. října 2021	Kluž, Rumunsko	tvrdý (h)	Simona Halepová	6–2, 6–3
Finalistka	7.	17. listopadu 2021	Turnaj mistryň, Guadalajara, Mexiko	tvrdý	Garbiñe Muguruzaová	3–6, 5–7
Vítězka	6.	13. února 2022	Petrohrad, Rusko	tvrdý (h)	Maria Sakkariová	5–7, 7–6(7–4), 7–5
Finalistka	8.	26. února 2022	Dauhá, Katar	tvrdý	Iga Świąteková	2–6, 0–6
Finalistka	9.	23. července 2022	Hamburk, Německo	antuka	Bernarda Peraová	2–6, 4–6
Finalistka	10.	2. října 2022	Tallinn, Estonsko	tvrdý (h)	Barbora Krejčíková	2–6, 3–6

Finále na okruhu ITF

Dvouhra: 14 (11–3)

Stav	Č.	Datum	Turnaj	Povrch	Soupeřka ve finále	Výsledek
Vítězka	1.	24. ledna 2011	Tallinn, Estonsko	tvrdý (h)	Zuzana Luknárová	6–4, 4–6, 6–2
Vítězka	2.	1. srpna 2011	Savitaipale, Finsko	antuka	Lisanne van Rietová	6–3, 6–1
Vítězka	3.	24. října 2011	Stockholm, Švédsko	tvrdý (h)	Syna Kayserová	6–4, 6–2
Vítězka	4.	20. února 2012	Tallinn, Estonsko	tvrdý (h)	Katarzyna Piterová	7–5, 6–4
Vítězka	5.	20. srpna 2012	San Luis Potosí, Mexiko	tvrdý	Victoria Rodríguezová	6–1, 6–1
Vítězka	6.	13. května 2013	Marathón, Řecko	tvrdý	Lucy Brownová	6–4, 6–7 (6–8), 6–3
Vítězka	7.	27. května 2013	Moskva, Rusko	antuka	Çağla Büyükakçay	6–1, 6–1
Vítězka	8.	29. září 2013	Smyrna, Turecko	tvrdý	Başak Eraydınová	3–6, 7–6(7–4), 6–0
Finalistka	1.	9. července 2013	Podgorica, Černá Hora	antuka	Stephanie Vogtová	4–6, 3–6
Vítězka	9.	7. října 2013	Margaret River, Austrálie	tvrdý	Irina Falconiová	6–2, 6–4
Finalistka	2.	10. února 2014	Tallinn, Estonsko	tvrdý (h)	Timea Bacsinszká	3–6, 3–6
Finalistka	3.	17. února 2014	Moskva, Rusko	tvrdý (h)	Aljaksandra Sasnovičová	3–6, 2–6
Vítězka	10.	1. června 2015	Eastbourne, Spojené království	tráva	Alla Kudrjavcevová	7–6(7–4), 7–6(7–2)
Vítězka	11.	29. ledna 2017	Andrézieux-Bouthéon, Francie	tvrdý (h)	Ivana Jorovićová	6–4, 7–6(7–5)

Čtyřhra: 8 (5–3)

Stav	Č.	Datum	Turnaj	Povrch	Spoluhráčka	Soupeřky ve finále	Výsledek
Finalistka	1.	24. ledna 2011	Tallinn, Estonsko	tvrdý (h)	Maret Aniová	Tamara Čurovićová Jevgenija Kryvoručková	6–7(8–10), 1–6
Vítězka	1.	20. srpna 2012	San Luis Potosí, Mexiko	tvrdý	Emily Fanningová	Erin Clarková Elizabeth Ferrisová	6–0, 6–3
Vítězka	2.	25. března 2013	Tallinn, Estonsko	tvrdý (h)	Jeļena Ostapenková	Ljudmyla Kičenoková Nadija Kičenoková	2–6, 7–5, [10–0]
Vítězka	3.	29. dubna 2013	Edinburgh, Spojené království	antuka	Jessica Renová	Anna Smithová Francesca Stephensonová	6–2, 6–3
Finalistka	2.	13. května 2013	Marathón, Řecko	tvrdý	Laura Deigmanová	Lina Gjorcheská Despoina Vogasariová	4–6, 6–2, [6–10]
Vítězka	4.	29. července 2013	Smyrna, Turecko	tvrdý	Polina Lejkinová	Hülya Esenová Lütfiye Esenová	6–4, 7–5
Finalistka	3.	2. září 2013	Moskva, Rusko	antuka	Olga Jančuková	Anna Škudunová Aljona Sotnikovová	3–6, 4–6
Vítězka	5.	14. dubna 2014	Dothan, Spojené státy	antuka	Ilona Kremenová	Shelby Rogersová Olivia Rogowská	6–1, 5–7, [10–5]

Finále na juniorce Grand Slamu

Dvouhra juniorek: 1 (0–1)

Stav	Rok	Turnaj	Povrch	Soupeřka ve finále	Výsledek
Finalistka	2012	US Open	tvrdý	Samantha Crawfordová	5–7, 3–6

Chronologie výsledků na Grand Slamu

Dvouhra

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anett Kontaveit na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anett Kontaveitová na Wikimedia Commons
• Anett Kontaveitová – oficiální stránky (anglicky) (estonsky)
• Anett Kontaveitová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
• Anett Kontaveitová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Anett Kontaveitová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
• Anett Kontaveitová v databázi Olympedia (anglicky)
• Anett Kontaveitová na Twitteru
• Anett Kontaveitová na Instagramu