Angiografie (také standardní nebo konvenční angiografie, digitální subtrakční angiografie (DSA), angiografické radiologické zobrazování cév) je lékařská zobrazovací metoda patřící do oboru radiologie. Při angiografickém vyšetření se zobrazují cévy (tepny a žíly) a také srdeční komory po předchozím vstříknutí kontrastní látky a následném snímkování rentgenem. Na snímku diagnostikované oblasti těla je pak vidět vnitřek cévy vyplněný kontrastní látkou. K provedení angiografie bez kontrastní látky lze využít magnetickou rezonanci, což ušetří invazivní punkci cévy.
Samotné slovo angiografie pochází z řeckých slov ἀγγεῖον angeion (česky nádoba) a γράφειν graphein (česky psát, zaznamenávat). Výsledný obraz krevních cév se nazývá angiograf nebo angiogram.
Největší a jedinečnou výhodou angiografie je, že během vyšetření lze provádět i zákroky do cévy. Zúžené cévy lze zprůchodnit (angioplastika), odstranit výduť dutého orgánu (aneurysma) nebo rozpustit krevní sraženiny.
António Egas Moniz - průkopník angiografie a nositel Nobelovy ceny z roku 1949V roce 1927 byla angiografie poprvé použita portugalským lékařem a neurologemAntóniem Egasem Monizem na univerzitě v Lisabonu. Moniz je uznávaným průkopníkem této metody, neboť provedl první mozkový angiogram. Metodu potom používal pro diagnostiku nádorů, onemocnění tepen a arteriovenózní malformace.
V roce 1929 prováděl mozkové angiogramy Reynaldo dos Santos také na univerzitě v Lisabonu. Podílel se tak na vylepšení angiografických technik, které vyvíjeli hlavně Portugalci.
V roce 1932 provedl Lopo de Carvalho první plicní angiogram pomocí žilní punkce horního členu.
V roce 1948 provedl Sousa Pereira první cavogram.
V roce 1953 byla zavedena Seldingerovy technika, která učinila postup bezpečnějším, protože uvnitř cév nemusela zůstávat žádná ostrá zaváděcí zařízení.
V roce 1989 Lucien Campeau poprvé zavedl katetr do radiální tepny a provedl koronární angiogram.
V současnosti je angiografie běžně používanou diagnostickou a terapeutickou metodou. K zobrazení využívá rentgen. Dále se používají metody CT angiografie (Computed Tomography Angiography -CTA) a MR angiografie (Magnetic Resonance Angiography - MRA).
Princip metody
Ukázka operačního sálu pro angiografii v současnosti
Základní angiografická metoda umožňuje zobrazení cév v těle pomocí běžných rentgenových přístrojů. Aby byly cévy viditelné v rentgenovém záření, musí být do vyšetřované cévy katetrem (nebo podkožní jehla) zavedena kontrastní látka. Vyšetření se provádí na operačním sále pod rentgenovým přístrojem v těchto krocích:
Nejprve se do cévního systému zavede katetr a poté se umístí do cévy, která je předmětem zájmu.
Před podáním kontrastní látky lze pořídit normální snímek (prázdný snímek) vyšetřované oblasti těla.
Po vstříknuta kontrastní látky do cévy se snímky pořizují v rychlém sledu. Ukládají se v digitální podobě a tak umožňují srovnávat prázdný snímek s angiografickými snímky.
V závislosti na tom, která céva byla propíchnuta, je nutné speciální následné ošetření (například tlakový obvaz).
Diagnostika cévních onemocnění
Trombóza cév dolních končetin
Angiografie se používá především k diagnostice cévních onemocnění, které můžeme rozdělit na nemoci tepen a nemoci žil:
Phlebographie mit Thrombose.jpg Autor:Hellerhoff,
Licence:CC BY-SA 3.0 After injecting contrast medium into a vein on the foot, the various vein groups on the lower leg and knee become visible in fluoroscopy. Dilatations of the veins are limited by valves. It can be seen in large sections that the contrast medium does not fill the entire vein, but rather flows around long-stretched thrombi.
Obrázky, zvuky či videa k tématu angiografie na Wikimedia Commons 
