Staroangličtina

Stará angličtina (Englisc)
Rozšíření	Anglie, jižní Skotsko v 5. - 12. století
Počet mluvčích	mrtvý jazyk
Klasifikace	Západogermánské jazyky
Písmo	Anglosaský futhork, později Latinka
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	není úředním
Kódy
ISO 639-1	není
ISO 639-2	ang (B)
ISO 639-3	ang
Wikipedie
ang.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stará angličtina či anglosaština (Englisc) je vývojová fáze angličtiny, která se užívala v Anglii a jižní části Skotska v 5.–12. století. Není v současné době používána, byť v ní, podobně jako v jiných mrtvých jazycích (např. latina) existuje verze Wikipedie, tvořená několika nadšenci.

Od dnešní angličtiny se liší natolik výrazně, že obě vývojové fáze si jsou vzájemně téměř nesrozumitelné. Byla pod velkým vlivem staroseverštiny (ze strany vikingů), latiny (ze strany křesťanského duchovenstva) a keltských jazyků (ze strany původních keltských obyvatel Britských ostrovů – Britonů) a její vývoj úzce souvisel s vývojem němčiny a nizozemštiny. Základy staré angličtiny vychází z pragermánštiny a západogermánských jazyků.

Jazyk nebyl ve své době pevně kodifikovaný, měl čtyři dialekty (mercijský, northumbrijský – ten byl nejrozšířenější a literárně nejrozvinutější, kentský, západosaský). Ve staroanglickém jazyce byla psána velmi rozvinutá literatura, která svou úrovní dokonce převyšovala kontinentální produkci – k nejznámějším dochovaným dílům patří epos Beowulf a Exeter Book.

Anglosaština byla původně psána anglosaským futhorkem, později v souvislosti s přijetím křesťanství Anglosasy přešla na latinku (se zachováním futhorkových znaků ð/þ v platnosti moderního anglického th a ƿ v platnosti moderního anglického w, kteréžto znaky byly pro zápis staré angličtiny nezbytné).

Stará angličtina se od dnešní angličtiny velmi výrazně liší, na první pohled jazyky nemají společného vůbec nic. Stará angličtina měla podstatně složitější gramatiku než angličtina moderní (šlo o flektivní jazyk, zůstalo rozlišení sloves na silná a slabá, složité skloňování). Stejně tak slovní zásoba se velmi liší od té moderní – ta je totiž silně ovlivněna francouzštinou.

Za starou angličtinu se někdy v češtině označuje jakákoli archaická varianta angličtiny, ať již jde o střední angličtinu, nebo jakoukoli jinou vývojovou fázi.

Hwæt: We gar-dena in geardagum

þeodcyninga þrym gefrunon.

Hu ða æþlingas ellen fremedon!

Oft Scyld Scefing sceaþena þreatum

monegum mægþum meodosetla ofteah,

egsode eorl, syððan ærest wearð

feasceaft funden. He þæs frofre gebad,

weox under wolcnum, weorðmyndum þah,

oð þæt him æghwyle þara ymbsittendra

ofer hronrade hyran scolde.

Otčenáš:

Fæder ure þu þe eart on heofonum, Si þin nama gehalgod. To becume þin rice, gewurþe ðin willa, on eorðan swa swa on heofonum. Urne gedæghwamlican hlaf syle us todæg, and forgyf us ure gyltas, swa swa we forgyfað urum gyltendum. And ne gelæd þu us on costnunge, ac alys us of yfele. Soþlice.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu stará angličtina na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo anglosaština ve Wikislovníku
• Gramatika staré angličtiny (anglicky)
• Slovník staroanglicko-anglický
• Stará angličtina online na webu Texaské univerzity v Austinu Archivováno 3. 6. 2012 na Wayback Machine.
• The Exeter Book (online)
• Jako když dvoranou proletí pták: antologie nejstarší anglické poezie a prózy: (700–1100). Příprava vydání Jan Čermák; překlad Michal Bareš. Praha: Triáda, 2009. 671 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87256-11-4.  Archivováno 28. 1. 2023 na Wayback Machine.