Anikej Fjodorovič Stroganov
Anikej Fjodorovič Stroganov | |
---|---|
Rodné jméno | Аникей Фёдорович Строганов |
Narození | 1488 Novgorod Moskevské velkoknížectví |
Úmrtí | 1570 Solvyčegodsk Ruské carství |
Národnost | ruská |
Občanství | Moskevské velkoknížectví Ruské carství |
Povolání | kupec, podnikatel, státník |
Znám jako | zakladatel rodu Stroganovů |
Nábož. vyznání | pravoslavný |
Choť | 1. Mavra Děmenťjevna († 1544) 2. Sofja Andrejevna Bakuleva (1510–1567) |
Děti | Jakov, Grigorij, Semjon a dalších 12 |
Rodiče | Fjodor Lukič Stroganov († 1497) Jevfimija Kozminična Žiguleva |
Rod | Stroganovové |
Příbuzní | Nikita Grigorjevič Stroganov (vnuk) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anikej Fjodorovič Stroganov též psáno jako Anika Stroganov[1] (rusky Аникей Фёдорович Строганов, 1488 Novgorod, Moskevské velkoknížectví – 1570 Solvyčegodsk, Ruské carství) byl největší ruský podnikatel své doby, obchodník, kolonista, státník a mnich. Byl raným předkem rodiny Stroganovovů, jejíž členové byly významní ruští obchodníci, průmyslníci, vlastníci půdy, šlechtici a státníci až do začátku 20. století.
Život
Počátky v Solvyčegodsku
Anikej byl nejmladší ze čtyř synů solivarníka Fjodora Lukiče Stroganova († 1497) z Novgorodu. Narodil se Novgorodu, ale brzy po jeho narození se Stroganovovi přestěhovali do Solvyčegodska. Po smrti jeho bratrů Stefana, Josifa, kteří byli bezdětní, a Vladimira, který založil rolnický rod Stroganovů ve vesnici Cirenikovo u Solvyčegodska, jejich otec vstoupil jako mnich do kláštera a všechen rodinný majetek, včetně několika velkých statků a solivarů, přešel na Anikeje a jeho syny.
Zděděné solivary Anikej zlepšil a rozšířil. Když jeho synové Jakov, Grigorij a Semjon dospěli, založil s nimi nové solivary na pobřeží Kolského zálivu a ve Velkopermském knížectví.
Vztah s Ivanem Hrozným a státní povinnosti
Na počátku vlády cara Ivana IV. Hrozného obdržel Anikej Stroganov od panovníka široké pravomoci spojené s obchodem. Byl pověřen dohledem nad pravidly obchodu s anglickými obchodníky, kteří cestovali z Archangelska a Cholmogor do Moskvy. Stroganov byl odpovědný za kontrolu, aby angličtí kupci dodržovali zákaz prodeje železa a konopí a neprováděli maloobchodní prodej. Kromě toho na něj byla přenesena odpovědnost za správu a výběr daní z obroku v Solvyčegodsku a podávání ročních zpráv o objemech obchodu se dřevem.
Tato práva byla potvrzena listinami v letech 1552, 1555 a 1560, což svědčí o důvěře, kterou car do Anikeje vkládal. Stroganovovy úkoly pro stát ale nekončily u obchodu. V polovině 16. století několikrát vypravil Stroganov své agenty a sluhy za Kamen se zavazadly plnými zvonků, ozdob a šperků z laciného kovu, aby to u zauralských lovců vyměnili za kožešiny, především sobolí. Výměnný obchod se podařil a záhy se rozrostl tak, že na stroganovské výpravy byl upozorněn moskevský dvůr, ke kterému měl Stroganov jako dvorní dodavatel velice blízko. V roce 1557 předstoupil Stroganov před cara a podal mu zprávu o svých expedicích a potenciálu obchodních cest.[2]
Cílevědomý Anikej ze svého sídla v Solvyčegodsku nelítostně vykořisťoval domorodé Voguly, Osťjaky a Tatary, ale zároveň věnoval jako zámožný mecenáš značné částky na vydržování umělců, lékařů, překladatelů i techniků.[1]
Expanze do Permu a na Sibiř
Významný přelom nastal v roce 1558, kdy car Ivan IV. Hrozný udělil Anikejovu synovi Grigorijovi a jeho nástupcům velké statky podél řek Kama a Čusovaja.[3] Tato území, která byla považována za řídce osídlena, získala rodina Stroganovů na 20 let spolu s právy na výběr daní a dalšími výsadami. Anikej zde zorganizoval migraci ruských rolníků, aby zkolonizovali toto území. Anikej nechal mýtit lesy, klást mosty a hatě přes močály a bahniska, věnoval se zde těžbě soli a tavení rud. Jeho osady připomínaly rušné úly: pálilo se v nich dřevěné uhlí, zvonily kovadliny, těžilo dřevo, v ohromných kotlích se vařila slaná voda. Na soutoku Kamy a Kankory založil Anikej v roce 1558 osadu Kankor jako nové rodové sídlo, odkud v následujících letech neomezeně vládl Permské zemi. Pro bohatství a moc Stroganovových začali být nazývání lidmi znamenitými.[1] V roce 1559 daroval Anikej pravoslavné církvi pozemky v Kankoru a dostatek financí, aby tam mohl být založen Pyskorský monastýr.
V roce 1566 obdržel Anikej novou výsadu, kdy na jeho žádost byly pozemky zahrnuty do tzv. opričniny, což mu poskytlo dostatečnou ochranu a politický vliv.
Anikej se svými syny postupně připojoval nové oblasti v Uralu a na Sibiři, stal se tak významným hráčem v rozvoji těchto území ve prospěch Moskvy. Anikej svými aktivitami položil základ ruskému dobytí Sibiře.
Závěr života
Po smrti své druhé manželky se přestěhoval v roce 1567 k nejmladšímu synovi Semjonovi do Solvyčegodska. Následně se stejně jako jeho otec rozhodl stát mnichem, přijal jméno Joasaf a odešel do Pyskorského monastýru, který sám založil, v roce 1570 po krátké nemoci zemřel.[4]
Osobní život
Anikej byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství měl dvě děti. Manželka Mavra Děmenťjevna zemřela v roce 1544 ještě v Solvyčegodsku. S druhou manželkou Sofií Andrejevnou Bakulevovou (1510–1567) měl celkem třináct dětí.
Po celý život byl velmi zbožný i proto závěr života strávil jako mnich.
Dědictví rodu Stroganovů
Anikej Stroganov byl klíčovou osobností ve vzestupu rodu Stroganovů. Díky jeho podnikatelským a organizačním schopnostem se rodina stala jedním z nejbohatších a nejvlivnějších rodů v Rusku, především díky obchodní činnosti a expanzi do nových území. Jeho synové a potomci pokračovali v rozšiřování rodinných majetků a jejich vliv trval až do ruské občanské války.
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Аникей Фёдорович Строганов na ruské Wikipedii a Anikey Stroganov na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c SKŘIVAN, Aleš; KŘIVSKÝ, Petr. Moře, objevy, staletí. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1980. 302 s. Kapitola Dobytí Sibiře, s. 147.
- ↑ KRATOCHVÍL, Miloš Václav. Objevitelé a dobyvatelé. 2. vyd. Praha: SNDK - Státní nakladatelství dětské knihy, 1964. 294 s. Kapitola Za sibiřskou sobolinou, s. 179.
- ↑ Stroganov Family | Russian Aristocrats & Merchants | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2024-09-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ РБС/ВТ/Строганов, Аника Федорович — Викитека. ru.wikisource.org [online]. [cit. 2024-09-07]. Dostupné online. (rusky)
Média použitá na této stránce
Autor: Лобачев Владимир. Base: File:Сказание о Мамаевом побоище - Князь Дмитрий Иванович.jpg, Licence: CC BY-SA 4.0
Banner of Dmitry Donskoy
Портрет Аники Строганова. Неизвестный гравер. Перегравировка гравюры А. Цукки. 1780-е гг. Бумага, резец. СПГИХМЗ
Autor: Osipov Georgiy Nokka, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of the Tsardom of Russia (1693–1721)