Anikej Fjodorovič Stroganov

Anikej Fjodorovič Stroganov
Rodné jméno	Аникей Фёдорович Строганов
Narození	1488 Novgorod Moskevské velkoknížectví
Úmrtí	1570 Solvyčegodsk Ruské carství
Národnost	ruská
Občanství	Moskevské velkoknížectví Ruské carství
Povolání	kupec, podnikatel, státník
Znám jako	zakladatel rodu Stroganovů
Nábož. vyznání	pravoslavný
Choť	1. Mavra Děmenťjevna († 1544) 2. Sofja Andrejevna Bakuleva (1510–1567)
Děti	Jakov, Grigorij, Semjon a dalších 12
Rodiče	Fjodor Lukič Stroganov († 1497) Jevfimija Kozminična Žiguleva
Rod	Stroganovové
Příbuzní	Nikita Grigorjevič Stroganov (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anikej Fjodorovič Stroganov též psáno jako Anika Stroganov^[1] (rusky Аникей Фёдорович Строганов, 1488 Novgorod, Moskevské velkoknížectví – 1570 Solvyčegodsk, Ruské carství) byl největší ruský podnikatel své doby, obchodník, kolonista, státník a mnich. Byl raným předkem rodiny Stroganovovů, jejíž členové byly významní ruští obchodníci, průmyslníci, vlastníci půdy, šlechtici a státníci až do začátku 20. století.

Anikej byl nejmladší ze čtyř synů solivarníka Fjodora Lukiče Stroganova († 1497) z Novgorodu. Narodil se Novgorodu, ale brzy po jeho narození se Stroganovovi přestěhovali do Solvyčegodska. Po smrti jeho bratrů Stefana, Josifa, kteří byli bezdětní, a Vladimira, který založil rolnický rod Stroganovů ve vesnici Cirenikovo u Solvyčegodska, jejich otec vstoupil jako mnich do kláštera a všechen rodinný majetek, včetně několika velkých statků a solivarů, přešel na Anikeje a jeho syny.

Zděděné solivary Anikej zlepšil a rozšířil. Když jeho synové Jakov, Grigorij a Semjon dospěli, založil s nimi nové solivary na pobřeží Kolského zálivu a ve Velkopermském knížectví.

Na počátku vlády cara Ivana IV. Hrozného obdržel Anikej Stroganov od panovníka široké pravomoci spojené s obchodem. Byl pověřen dohledem nad pravidly obchodu s anglickými obchodníky, kteří cestovali z Archangelska a Cholmogor do Moskvy. Stroganov byl odpovědný za kontrolu, aby angličtí kupci dodržovali zákaz prodeje železa a konopí a neprováděli maloobchodní prodej. Kromě toho na něj byla přenesena odpovědnost za správu a výběr daní z obroku v Solvyčegodsku a podávání ročních zpráv o objemech obchodu se dřevem.

Tato práva byla potvrzena listinami v letech 1552, 1555 a 1560, což svědčí o důvěře, kterou car do Anikeje vkládal. Stroganovovy úkoly pro stát ale nekončily u obchodu. V polovině 16. století několikrát vypravil Stroganov své agenty a sluhy za Kamen se zavazadly plnými zvonků, ozdob a šperků z laciného kovu, aby to u zauralských lovců vyměnili za kožešiny, především sobolí. Výměnný obchod se podařil a záhy se rozrostl tak, že na stroganovské výpravy byl upozorněn moskevský dvůr, ke kterému měl Stroganov jako dvorní dodavatel velice blízko. V roce 1557 předstoupil Stroganov před cara a podal mu zprávu o svých expedicích a potenciálu obchodních cest.^[2]

Cílevědomý Anikej ze svého sídla v Solvyčegodsku nelítostně vykořisťoval domorodé Voguly, Osťjaky a Tatary, ale zároveň věnoval jako zámožný mecenáš značné částky na vydržování umělců, lékařů, překladatelů i techniků.^[1]

Významný přelom nastal v roce 1558, kdy car Ivan IV. Hrozný udělil Anikejovu synovi Grigorijovi a jeho nástupcům velké statky podél řek Kama a Čusovaja.^[3] Tato území, která byla považována za řídce osídlena, získala rodina Stroganovů na 20 let spolu s právy na výběr daní a dalšími výsadami. Anikej zde zorganizoval migraci ruských rolníků, aby zkolonizovali toto území. Anikej nechal mýtit lesy, klást mosty a hatě přes močály a bahniska, věnoval se zde těžbě soli a tavení rud. Jeho osady připomínaly rušné úly: pálilo se v nich dřevěné uhlí, zvonily kovadliny, těžilo dřevo, v ohromných kotlích se vařila slaná voda. Na soutoku Kamy a Kankory založil Anikej v roce 1558 osadu Kankor jako nové rodové sídlo, odkud v následujících letech neomezeně vládl Permské zemi. Pro bohatství a moc Stroganovových začali být nazývání lidmi znamenitými.^[1] V roce 1559 daroval Anikej pravoslavné církvi pozemky v Kankoru a dostatek financí, aby tam mohl být založen Pyskorský monastýr.

V roce 1566 obdržel Anikej novou výsadu, kdy na jeho žádost byly pozemky zahrnuty do tzv. opričniny, což mu poskytlo dostatečnou ochranu a politický vliv.

Anikej se svými syny postupně připojoval nové oblasti v Uralu a na Sibiři, stal se tak významným hráčem v rozvoji těchto území ve prospěch Moskvy. Anikej svými aktivitami položil základ ruskému dobytí Sibiře.

Po smrti své druhé manželky se přestěhoval v roce 1567 k nejmladšímu synovi Semjonovi do Solvyčegodska. Následně se stejně jako jeho otec rozhodl stát mnichem, přijal jméno Joasaf a odešel do Pyskorského monastýru, který sám založil, v roce 1570 po krátké nemoci zemřel.^[4]

Anikej byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství měl dvě děti. Manželka Mavra Děmenťjevna zemřela v roce 1544 ještě v Solvyčegodsku. S druhou manželkou Sofií Andrejevnou Bakulevovou (1510–1567) měl celkem třináct dětí.

Po celý život byl velmi zbožný i proto závěr života strávil jako mnich.

Anikej Stroganov byl klíčovou osobností ve vzestupu rodu Stroganovů. Díky jeho podnikatelským a organizačním schopnostem se rodina stala jedním z nejbohatších a nejvlivnějších rodů v Rusku, především díky obchodní činnosti a expanzi do nových území. Jeho synové a potomci pokračovali v rozšiřování rodinných majetků a jejich vliv trval až do ruské občanské války.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Аникей Фёдорович Строганов na ruské Wikipedii a Anikey Stroganov na anglické Wikipedii.