Anjouovská říše

Říše Plantagenetů L'Empire Plantagenêt ↓ 1154–1214 (formálně do 1242) ↓ vlajka znak
Geografie Rozsah Anjouovské říše kolem roku 1190
Hlavní město	žádné, pouze panovnický dvůr se sídlem v Angers a Chinonu
Obyvatelstvo
Jazyky	starofrancouzština, latina, normanská francouzština, anglonormanština, střední angličtina, gaskonština, baskičtina, střední velština, bretonština, kornština, střední irština, cumbrijština
Náboženství	římskokatolické (státní), judaistické
Státní útvar
Státní zřízení	personální unie feudálních monarchií
Měna	livre, stříbrná penny, zlatá penny
Státní útvary a území
Předcházející Anglické království Anjouovské hrabství Hrabství Maine Hrabství Touraine Normandské vévodství Akvitánské vévodství Gaskoňské vévodství Bretaňské vévodství Dublinské království Leinsterské království Království Mide Následující Anglické království Francouzské království Anjouovské hrabství Hrabství Maine Hrabství Touraine Normandské vévodství Akvitánské vévodství Gaskoňské vévodství Bretaňské vévodství Irské lordství

Anjouovská říše nebo také Angevinská říše je novověké označení pro personální unii Anglického království a rozsáhlých držav v západní Francii v letech 1154–1214 v rukou dynastie Plantagenetů z rodu Anjouovců. Proto je také nazývána říše Plantagenetů (francouzsky L'Empire Plantagenêt). Vládnoucí vrstva soustátí byla jazykově a kulturně francouzská.

Tato říše vznikla, když Jindřich II. své dědictví po otci Geoffroyovi Plantagenetovi (hrabství Anjou, Maine a Touraine) a po matce Matyldě Anglické (Anglické království, Normandské vévodství) roku 1154 rozšířil sňatkem s Eleonorou Akvitánskou o Akvitánské vévodství a Gaskoňsko. Následně k panství připojili ještě Bretaňské vévodství.

Anjouovská říše, která se rozpínala mezi Skotskem a Pyrenejemi, byla nejmocnějším politickým útvarem v Evropě v druhé polovině 12. století. Svým potenciálem říše přispěla významně k ekonomickému rozmachu západní Evropy, na druhou stranu však její existence a rozpínavost vážným způsobem zkomplikovaly vztahy mezi panovníky Anglie s Francie a vytvořily zázemí pro budoucí války mezi oběma zeměmi. Plantagenetové byli totiž jako angličtí králové rovni králům francouzským, ale jako francouzští vévodové a knížata stáli vůči nim formálně ve vazalském postavení – to vytvořilo po staletí trvající zvláštní situaci, kdy lenník (vazal) byl po určitá období de facto mocnější než jeho lenní pán (suverén), ovšem stále mu dle lenního práva měl skládat lenní hold (což v symbolikou nabité středověké politice hrálo významnou prestižní roli) a politicky se mu podřizovat. Angličtí králové k něčemu takovému nebyli ochotni a jejich nominální francouzští suveréni se zas svrchovaných nároků nad celou Francií, jak ji kdysi definovaly verdunská (843) a ribemontská smlouva (880), nechtěli vzdát.

Období rozmachu Anjouovské říše bylo ukončeno v letech 1204 až 1206 porážkou Jana Bezzemka po jeho střetu s francouzským králem Filipem II. Augustem, který získal podstatnou část jeho pevninských držav. Tato změna byla potvrzena francouzským vítězstvím u Bouvines roku 1214.

Spory o francouzské državy mezi Kapetovci a Plantagenety však trvaly nadále a měly později pokračování ve stoleté válce (1337–1453).

• Jindřich II. Plantagenet (1154–1189)
• Richard I. Lví srdce (1189–1199)
• Jan Bezzemek (1199–1214)

• Duální monarchie Anglie a Francie – personální unie v čase stoleté války

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anjouovská říše na Wikimedia Commons