Anna-Lena Friedsamová

Anna-Lena Friedsamová
Anna-Lena Friedsamová na French Open 2019
Anna-Lena Friedsamová na French Open 2019
StátNěmeckoNěmecko Německo
Datum narození1. února 1994 (29 let)
Místo narozeníNeuwied, Německo[1]
BydlištěOberduerenbach, Německo[1]
Výška174 cm[1]
Profesionál od2011
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 069 461 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů335–224
Tituly0 WTA, 1 WTA 125K, 13 ITF
Nejvyšší umístění45. místo (15. srpna 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open4. kolo (2016)
French Open2. kolo (2015, 2023)
Wimbledon2. kolo (2015)
US Open2. kolo (2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů105–91
Tituly3 WTA, 3 ITF
Nejvyšší umístění34. místo (21. září 2020)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2022)
French Open3. kolo (2016, 2019)
Wimbledon3. kolo (2019)
US Open3. kolo (2019)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2020)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cupzákladní skupina finále (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220927a27. září 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna-Lena Friedsamová (nepřechýleně Friedsam, * 1. února 1994 Neuwied) je německá profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála tři turnaje ve čtyřhře. K němu přidala jednu singlovou trofej v sérii WTA 125s. V rámci okruhu ITF získala třináct titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v srpnu 2016 na 45. místě a ve čtyřhře pak v září 2020 na 34. místě. Trénují ji Sasha Müller a Robert Orlik. Dříve tuto roli plnil Bijan Wardjawand.[1]

V německém týmu Bille Jean King Cupu debutovala v roce 2020 kvalifikačním kolem proti Brazílii, v němž za rozhodnutého stavu vyhrála s Antonií Lottnerovou čtyřhru. Němky zvítězily 4:0 na zápasy a postoupily do úvodního ročníku finálového turnaje. Do listopadu 2022 v soutěži nastoupila ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 2–2 ve čtyřhře.[3]

Německo reprezentovala na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde do ženské dvouhry obdržela pozvání od Mezinárodní tenisové federace. Po výhře nad Watsonovou ve druhém kole nestačila na Anastasiji Pavljučenkovovou. Spolu s Laurou Siegemundovou dohrály v úvodní fázi ženské čtyřhry na raketách Veroniky Kuděrmetovové a Jeleny Vesninové.

Tenisová kariéra

S tenisem začala v šesti letech. V roce 2009 se stala juniorskou mistryní Německa. V sezóně 2011 debutovala na okruhu ITF. První tituly v této úrovni získala v roce 2012. Na mariborské události ITF Infond Open 2012 vybojovala premiérovou trofej s dotací 25 tisíc dolarů, která znamenala třetí singlový titul.[4]

V sérii WTA 125s odehrála první finále na listopadovém OEC Taipei WTA Ladies Open 2013 v Tchaj-peji, kde po boku Alison Van Uytvanckové ve čtyřhře nestačily na dvojici Caroline Garciaová a Jaroslava Švedovová Turnajovou trofej si pak z této série odvezla z dvouhry zářijového Suzhou Ladies Open 2014, konaného v čínském Su-čou. V boji o titul hladce přehrála Číňanku Tuan Jing-jing.

Na French Open 2014 debutovala v hlavní soutěži grandslamu. V prvním kole však podlehla Švýcarce Stefanii Vögeleové.[1] Dne 11. srpna 2014 poprvé v kariéře vystoupala do elitní světové stovky žebříčku WTA, když se posunula o jednu pozici na 100. místo.[1] V sezóně 2014 se premiérově probojovala do semifinále turnaje WTA Tour, když jako kvalifikantka na Generali Ladies Linz 2014 vyřadila v úvodním kole turnajovou šestku Barboru Záhlavovou-Strýcovou. Do boje o titul ji nepustila sedmá nasazená a pozdější vítězka Karolína Plíšková po třísetovém průběhu. Čtyřikrát si v roce 2014 zahrála druhá kola.[1]

V sezóně 2016 si poprvé zahrála semifinále dvouhry WTA na Shenzhen Open 2016, kde podlehla Agnieszce Radwańské. Následně se na Australian Open 2016 premiérově probojovala do osmifinále grandslamu. Během US Open 2016 eskalovaly její problémy s ramenem, kvůli nimž v letech 2017 a 2018 podstoupila operace. V sezóně 2017 vyhrála turnaj ITF v Shrewsbury. Po něm ovšem klesla na 517. příčku žebříčku WTA. V červnu 2019, kdy figurovala na 356. příčce, postoupila do osmifinále Nature Valley International 2019 v Eastbourne, v němž podlehla Kiki Bertensové.

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0–1 Č)
Premier / WTA 500 (1–0 Č)
International / WTA 250 (0–2 D, 2–2 Č)

Dvouhra: 2 (0–2)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka1.18. října 2015Linec, Rakouskotvrdý (h)Rusko Anastasija Pavljučenkovová4–6, 3–6
Finalistka2.8. března 2020Lyon, Francietvrdý (h)USA Sofia Keninová2–6, 6–4, 4–6

Čtyřhra: 6 (3–3)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.19. června 2016Mallorca, ŠpanělskotrávaNěmecko Laura SiegemundováKanada Gabriela Dabrowská
Španělsko María José Martínez Sánchezová		4–6, 2–6
Vítězka1.28. dubna 2019Stuttgart, Německoantuka (h)Německo Mona BarthelováRusko Anastasija Pavljučenkovová
Česko Lucie Šafářová		2–6, 6–3, [10–6]
Finalistka2.20. září 2020Řím, ItálieantukaRumunsko Ioana Raluca OlaruováČínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Česko Barbora Strýcová		2–6, 2–6
Finalistka3.10. dubna 2021Bogotá, KolumbieantukaRumunsko Mihaela BuzărnescuováFrancie Elixane Lechemiová
USA Ingrid Neelová		3–6, 4–6
Vítězka2.2. října 2021Nur-Sultan, Kazachstántvrdý (h)Rumunsko Monica NiculescuováRusko Angelina Gabujevová
Rusko Anastasija Zacharovová		6–2, 4–6, [10–5]
Vítězka3.červenec 2022Varšava, PolskoantukaKazachstán Anna DanilinováPolsko Katarzyna Kawaová
Polsko Alicja Rosolská		6–4, 5–7, [10–5]

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–1 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 2 (1–1)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka1.1. září 2014Su-čou, ČLRtvrdýČína Tuan Jing-jing6–1, 6–3
Finalistka1.14. března 2016San Antonio, Spojené státytvrdýJaponsko Misaki Doiová4–6, 2–6

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.10. listopadu 2013Tchaj-pej, Tchaj-wankoberec (h)Belgie Alison Van UytvanckováFrancie Caroline Garciaová
Kazachstán Jaroslava Švedovová		3–6, 3–6

Finále na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra: 19 (13–6)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka1.20110411a11. dubna 2011Bol, ChorvatskoantukaItálie Evelyn Mayrová6–7(3–7), 2–6
Finalistka2.20111017a17. října 2011Antalya, TureckoantukaRumunsko Diana Enacheová4–6, 2–6
Finalistka3.20111114a14. listopadu 2011Équeurdreville, FrancietvrdýUkrajina Maryna Zanevská4–6, 2–6
Vítězka1.20120312a12. března 2012Astana, Kazachstántvrdý (h)Rusko Jekatěrina Jašinová6–4, 6–3
Finalistka4.20120326a26. března 2012Antalya, TureckoantukaSlovensko Anna Karolína Schmiedlová6–7(5–7), 4–6
Finalistka5.20120402a2. dubna 2012Antalya, TureckotvrdýSlovensko Anna Karolína Schmiedlová5–7, 2–6
Vítězka2.20120521a21. května 2012Velenje, SlovinskoantukaItálie Agnese Zucchiniová6–1, 6–3
Vítězka3.20120528a28. května 2012Maribor, SlovinskoantukaBrazílie Teliana Pereirová2–6, 7–6(7–1), 6–2
Vítězka4.20120611a11. června 2012Padova, ItálieantukaItálie Corinna Dentoniová6–2, 6–2
Vítězka5.20120709a9. července 2012Aschaffenburg, NěmeckoantukaNěmecko Kathrin Wörleová6–4, 2–6, 6–4
Vítězka6.20120820a20. srpna 2012Charleroi, BelgieantukaNizozemsko Angelique van der Meetová6–4, 7–6(7–5)
Vítězka7.20130318a18. března 2013Sunderland, Spojené královstvítvrdý (h)Belgie Alison Van Uytvancková6–2, 7–6(7–4)
Vítězka8.20130826a26. srpna 2013Kazaň, RuskotvrdýRusko Marta Sirotkinová6–2, 6–3
Vítězka9.20130909a9. září 2013Trabzon, TureckotvrdýUkrajina Julia Bejgelzimerová4–6, 6–3, 6–3
Vítězka10.20130923a23. září 2013Loughborough, Spojené královstvítvrdý (h)Belgie Alison Van Uytvancková6–3, 6–0
Vítězka11.20150615a15. června 2015Ilkley, Spojené královstvítrávaPolsko Magda Linetteová5–7, 6–3, 6–1
Vítězka12.listopad 2017Shrewsbury, Spojené královstvítvrdý (h)Nizozemsko Lesley Kerkhoveová6–4, 6–2
Finalistka6.září 2019Roehampton, Spojené královstvítvrdýŠpanělsko Nuria Párrizas Díazová2-6, 7-5, 5-7
Vítězka13.září 2019Roehampton, Spojené královstvítvrdýNizozemsko Indy de Vroomeová6–3, 6–3

Čtyřhra: 5 (3–2)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.20120213a13. února 2012Leimen, Německotvrdý (h)Německo Julia KimmelmannováBelgie Elyne Boeykensová
Německo Jana Nabelová		6–1, 7–6(7–4)
Vítězka2.20120521a21. května 2012Velenje, SlovinskoantukaMaďarsko Vanda LukácsováSlovinsko Anja Prislanová
Německo Dejana Raickovicová		7–6(7–3), 5–7, [10–4]
Finalistka1.20120528a28. května 2012Maribor, SlovinskoantukaDánsko Karen BarbatováRumunsko Elena Bogdanová
Německo Kathrin Wörleová		2–6, 6–2, [5–10]
Vítězka3.20130325a25. března 2013Croissy-Beaubourg, Francietvrdý (h)Belgie Alison Van UytvanckováFrancie Stéphanie Foretz Gaconová
Česko Eva Hrdinová		6–3, 6–4
Finalistka2.20140721a21. července 2014Astana, KazachstántvrdýBelgie Michaela BoevováRusko Vitalija Ďjačenková
Rusko Margarita Gasparjanová		4–6, 1–6

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna-Lena Friedsam na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g Anna-Lena Friedsamová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20220927a27. září 2022
  2. ↑ Anna-Lena Friedsamová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220927a27. září 2022
  3. ↑ Anna-Lena Friedsamová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20220927a27. září 2022
  4. ↑ Anna Lena Friedsam osvojila Infond open [online]. 03-06-2012 [cit. 2012-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-05. (Slovenian) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Slovenia Flag.svg
Autor: Professorsolo2015, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Slovenia