Anna Řeháková

Anna Řeháková
Narození16. července 1850
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí27. května 1937 (ve věku 86 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatelka, překladatelka a učitelka
RodičeWaclaw Řehak
Marya Řehaková-Zelenská
PříbuzníEliška Řeháková (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Řeháková[1] v matrice Řehaková (16. července 1850 Praha-Nové Město[2] – 27. května 1937 Praha) byla česká pedagožka, spisovatelka a překladatelka.

Životopis

Rodiče Anny byli Waclaw Řehak (1805), vlastník krupařského obchodu a Marya Řehaková-Zelenská (1814) původem z Kutné Hory (příbuzná J. K. Tyla).[3] Anna byla nejmladší ze sedmi sourozenců – Wenzl (1838), Barbara (1839), Maria (1940), Karl (1841), Johann (1843) a Eliška (1846–1916) spisovatelka a překladatelka.[4]

Anna Řeháková navštěvovala českou dívčí školu F. Amerlingové, německou školu při klášteře voršilek, Na podzim 1868 vstoupila do českého ústavu pro vzdělání učitele při klášteře sv. Anny v Ječné ulici, který absolvovala jako první česká světská učitelka roku 1870. V letech 1872–1874 učila na dívčí obecné škole v Čáslavi a 1874–1905 na dívčí obecné škole u sv. Tomáše v Praze na Malé straně. Roku 1905 byla penzionována pro oční chorobu.[4]

Byla jedna z prvních českých učitelek, kulturní a národní buditelka české dívčí mládeže, autorka próz, cestopisů, memoárů, propagátorka Slovinska a Slovenska[5] a překladatelka z němčiny a italštiny. Angažovala se v ženském hnutí. Byla členkou Amerického klubu dam Vojty Náprstka. V Praze III bydlela na adrese U železné lávky 6.[6]

Zemřela 27. května 1937 v Praze ve věku 86 let. Pohřbena byla spolu se svou sestrou Eliškou na Olšanských hřbitovech[7].

Dílo

Próza

  • Povídky z hor – Praha: Alexandr Storch, 1894
  • Povídky s cest – Velké Meziříčí: Šašek a Frgal, 1897
  • Žena a život: tři povídky – Praha: Jan Otto, 1898
  • Andělská srdce: povídka – Praha: Josef Richard Vilímek, 1905
  • Z různých končin: povídky – Velké Meziříčí: Alois Šašek, 1910
  • Na horách: obrázky ze slovinských Alp – Praha: František Topič, 1913
  • Teta Eliška – Praha: Jos. R. Vilímek, 1917
  • Tři dalmatské povídky – Praha: Šolc a Šimáček, 1920
  • Jaro života: povídka – ilustroval K. Adámek, 4 celostranné obrazy V. Čutty. Praha: Emil Šolc, 1921
  • Osud – Praha: Stýblo, 1923
  • Za vlast a čest: povídky z dalmatského přímoří – ilustroval J. Goth. Praha: Šolc a Šimáček, 1925
  • Vzpomínky z hor: příhody ze života zvířat – Praha: Státní nakladatelství, 1925
  • V milém domě – Praha: Československá akciová tiskárna, 1925
  • V lepším světě: povídky – Praha: nákladem vlastním, 1929
  • Zašlé časy: vzpomínky – Praha: vlastní náklad, Beroun: Emanuel Volkán [distributor], 1932
  • Z mého alba: pestré obrázky z různých končin – Praha: Péčí přátel české knihy: V. Souček [distributor], 1936

Cestopisy

  • Postojna: cestopisný obrázek z Kraňska – Praha: M. Reisová, 1886
  • Dobrač: z cestovních upomínek Korutanských – Praha: Edvard Beaufort, 1887
  • Na Slovinsku: cestopisné obrázky z Kraňska a Korutan – Velké Meziříčí: J. F. Šašek, 1891
  • Obrázky z Alp: cestopisné črty z Korutan a Tyrol – Praha: Edvard Leschinger, 1905
  • Italské siluety – Praha: vlastní náklad, 1907
  • Z dalmátského jihu: cestopisné obrázky – Čáslav: vlastní náklad, 1910
  • Na Sicilii: cestopisné obrazy – Louny: J. Rössler; Praha: Josef Springer, 1913

Životopisné studie

Překlady

  • Utrpení na pozemské pouti: Okruh báchorek – Carmen Sylva, z němčiny. Praha: J. Otto, 1901
  • Na zámku a ve vsi – Marie Ebner-Eschenbach, z němčiny. 1903
  • Pokuta – Neera; z vlaštiny; ilustroval Karel. Rélink. Praha: J. Otto, 1904
  • Senio: román – Neera; z italštiny. Praha: J. Otto, 1810
  • Ze života – Ada Christen; z němčiny a opatřila úvodem. Praha: J. Otto, 1911

Odkazy

Reference

  1. ↑ FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 120. 
  2. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-09-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b TAXOVÁ, Eva. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. Redakce Jiří Opelík. Svazek P–Ř. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. S. 1382–1384. 
  5. ↑ KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1946. 1018 s. S. 693. 
  6. ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 387. 
  7. ↑ Badatelna.eu | Literární archiv Památníku národního písemnictví - Lešehradeum - Řeháková Anna a Eliška. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2020-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-12-30. 

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Anna Řeháková 1899.jpg
Anna Řeháková (1850-1937) - česká učitelka a cestovatelka