Anna Cónová
MgA. Anna Cónová | |
---|---|
Anna Cónová v Radiožurnálu (2023) | |
Narození | 10. ledna 1954 (70 let) Ostrožská Nová Ves Československo |
Vzdělání | JAMU |
Alma mater | Janáčkova akademie múzických umění |
Partner(ka) | Miroslav Rataj |
Příbuzní | 2 děti |
Významné role | Louisa de Renal Červený a černý 1997 – nominace na Cenu Thálie |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anna Cónová (* 10. ledna 1954 Ostrožská Nová Ves) je česká divadelní a filmová herečka.
Život a tvorba
Narodila se v roce 1954 v Ostrožské Nové Vsi. Po maturitě na gymnáziu v Uherském Hradišti absolvovala v letech 1973 – 1977 Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor činoherní herectví.[1] Po ukončení studia přijala angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové. Po dvou divadelních sezónách odešla v roce 1979 do libereckého loutkového Naivního divadla. V roce 1980 se vrátila na podnět Jana Grossmana do Hradce Králové.
Mezi lety 1988 – 1991 působila v olomouckém Moravském divadle. Od roku 1991 patří mezi stálé členy činoherního souboru v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.[1]
Na formování jejího hereckého profilu měl zásadní vliv nejen Jan Grossman, dramaturg Milan Klíma, ale i Josef Krofta (divadelní inscenace ...na Candida, Lituji, že nejsem básník, Škola staletími a další). Členkou činohry Divadla Petra Bezruče (Národního divadla moravskoslezského) v Ostravě byla od roku 1991 až do epidemie covidu v roce 2019.[2]
I po odchodu do důchodu Anna Cónová zůstává hostující divadelní herečkou, a to včetně hlavních rolí, napřéklad ve Slezském divadle v Opavě jako babička Milada ve hře Aleny Kastnerové O líné babičce nebo v ostravském diavdle Mír ve hře Oscara Wildea Jak důležité je mít Filipa. V roce 2022 byl do kin uveden diváky i kritikou oceňovaný film Alice Nellis: Buko s Annou Cónovou v hlavní roli.
Anna Cónová také učila na Janáčkově konzervatoři v Ostravě.[3]
Ocenění
- 1997 – nominace na Cenu Thálie za roli Louisa de Renal, Červený a černý, režie Radovan Lipus
- 1997 – nominace na cenu Thálie za roli Amandy, Skleněný zvěřinec, režie Janusz Klimsza[4]
- 2014 – cena Křišťálová růže (ocenění za umělecký přednes). Byly tak vyzdviženy její ostravské večery poezie, pořádané v režii Radovana Lipuse i četba v Českém rozhlase. V rozhovoru pro kulturní deník Ostravan Anna Cónová v roce 2015 hovořila zejména o svém vztahu k domovu, k poezii a herectví.[5]
Filmografie (výběr)
- 1996 Konto separato
- 2005 Sluneční stát
- 2011 4teens
- 2017 Absence blízkosti
- 2017 Kvarteto
- 2018 Průšvihy první republiky (vypravěčka), režie Roman Motyčka, Jakub Tabery
- 2021 Zátopek
- 2021 Volným pádem
- 2022 Buko, hlavní role
Televize
- 1991 Bude-li mi jíti přes údolí stínu smrti...
- 1994 O Nesytovi, pohádka
- 1997 Jasnovidka
- 1998 Cestující bez zavazadel
- 1999 Spirála nenávisti, kriminální film
- 2002 Byla láska...
- 2003 O Ječmínkovi
- 2003 Útěky
- 2005 Podvraťáci
- 2005 Comeback
- 2005 Strážce duší, seriál
- 2006 O ztracené lásce, pohádkový seriál
- 2009 Proč bychom se netopili, seriál
- 2007 Boží duha
- 2007 Hypermarket
- 2008 Boží duha
- 2009 Nepolepšitelný, drama
- 2011 Venušánkovy příběhy ze Země děda Praděda, TV seriál
- 2011 Sráči, drama
- 2012 Kriminálka Anděl, TV seriál
- 2015 Jan Hus
- 2016 Vedlejší produkt, TV seriál
- 2018 Dukla 61
- 2022 Stíny v mlze, TV seriál
- 2022 Klec
Divadelní role (výběr)
- 1978 Otakar Brůna–Jaromír Staněk, texty písní Jiří Aplt: Bosá romance (muzikál), role: Věra[6]
- 1978 Tamara Janová: Aprílová holka (muzikál), hudba Zdeněk Barták (skladatel), role: Varja[7]
- 1979 William Shakespeare: Komedie plná omylů, hudba Jiří Vyšohlíd, role: Luciana[8]
- 1980 Johann Wolfgang Goethe: Clavijo, role: Marie[9]
- 1980 Voltaire: ...na Candida[10]
- 1981 George Bernard Shaw: Pygmalion, role: Líza Doolitlová
- 1981 Bratři Mrštíkové: Maryša, role: Maryša[11], režie: Jan Grossman, Strouhalka[12]
- Bertolt Brecht podle Johna Gaye: Žebrácká opera, role: Celie Peachumová
- Paula Vogel: Nejstarší řemeslo, role: Edna
- Molière: Směšné preciézky(?), role: Madeleine Béjartová
- Friedrich Dürrenmatt: Herkules a Augiášův chlév, role: Deianeira, režie: Jan Mikulášek
- 1983 Vladislav Vančura: Josefína, role: studentka Irena[13]
- 1985 Jules Verne, dramatizace Dagmar Martincová: Vynález zkázy, dvojrole ošetřovatelky a Plavčíka, režie: Václav Martinec[14]
- 1987 Edward Albee: Všechno na zahradě, role: Jenny; režie: Josef Kettner [15]
- 1988 Olga Fridrichová: Princezna Žofinka a král Dynamit, pohádka[16]
- 1988 Cyril Campion: Dáma vrah, role: Alice Malloryová, režie: Pavel Římovský[17]
- 1990 titul ?, role: Gudrun[18]
- Josef Kajetán Tyl: Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, role: Drahomíra
- Anton Pavlovič Čechov: Racek, role: Irina Arkadinová
- 1992 Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále, (dramatizace Ivo Oslzlý, Ivo Krobot)
- 1996 Sofoklés: Oidipus, role: Iokasté, režie: Jan Mikulášek
- 1997 Stendhal: Červený a černý, role: paní de Renal:– nominace na Cenu Thálie
- 1997 Tennessee Williams: Skleněný zvěřinec, role: Amanda, Divadlo Petra Bezruče, nominace na Cenu Thálie[19]
- 2001 Zoltán Egressy: Portugálie, režie Ivo Krobot
- 2002 Federico García Lorca: Krvavá svatba, režie Juraj Deák
- 2012 Gabriela Preissová: Její pastorkyně
- 2016 Thomas Mann: Doktor Faustus
- 2018 Oscar Wilde: Jak je důležité mít Filipa, role: slečna Prismová, režie: Vít Vencl; divadlo Mír[20]
- 2020 Karel Čapek: Hordubal
- 2020 Král umírá, role: královna Markéta:
- 2021 Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor
- 2023 Alena Kastnerová: O líné babičce, role: babička Milada
Rozhlas (výběr)
- 2007 – Ludmila Vančurová: Dvacet šest krásných let, četla Anna Cónová
- 2008 – Bohumil Hrabal:Legenda o krásné Julince, četla Anna Cónová, režie Tomáš Jirman
- 2014 – Jane Austenová: Opatství Northanger, přeložila Věra Kondrysová, režie Tomáš Jirman
- 2016 – Miloš Kratochvíl: Modrý Poťouch. Dobrodružství holčičky Zuzanky..., četla Anna Cónová, režie Tomáš Jirman
- 2020 – Karin Lednická: Šikmý kostel, 20 dílný seriál četla Anna Cónová, režie Tomáš Jirman
Reference
- ↑ a b Filmová databáze. Anna Cónová. FDb.cz [online]. [cit. 2024-03-31]. Dostupné online.
- ↑ HOST LUCIE VÝBORNÉ. Anna Cónová: Film Buko Alice Nellis mi splnil přání. Netušila jsem, že se to povede až v důchodu [online]. Radiožurnál Praha, 2022-09-27. Dostupné online.
- ↑ medailon na webu divadla Mír v Ostravě
- ↑ Anna Cónová. Divadlo Mír [online]. [cit. 2024-03-31]. Dostupné online.
- ↑ VRCHOVSKÝ, Ladislav. Herečka Anna Cónová: U nás na vesnici zametáme i silnici před naším domem. ostravan.cz [online]. 2015-09-15 [cit. 2024-03-31]. Dostupné online.
- ↑ Scéna 1978, s. 5
- ↑ Pochodeň, 1978, 20.1.1978, s. 5 recenze
- ↑ Pochodeň, 1979, 9.1.1979, s. 5 recenze
- ↑ Pochodeň, 22.10.1980, s. 5 recenze Františka Schildbergera
- ↑ Pochodeň 1980, 19.12.1980, s. 5 recenze
- ↑ Pochodeň 1981, 4.9.1981, s.4 recenze
- ↑ Pochodeň 1981, 24.4.1981, s.5 recenze
- ↑ Pochodeň 1983, 18.3.1983, s. 4
- ↑ Pochodeň, 12.2.1985, s. 4 recenze Elišky Skokanové
- ↑ Pochodeň 1987, 16.1.1987, s. 4 oznamuje premiéru na 21. ledna 1987; Scéna 1988, 1.2.1988, s. 4 recenze
- ↑ Pochodeň 1988, 23.3.1988, s. 4 recenze
- ↑ Pochodeň, 1988, 7.6.1988, s. 4 recenze
- ↑ Scéna, 27.6.1990, s.4
- ↑ Svět a divadlo, roč. 13, 2002, č. 2, s. 89-92 recenze
- ↑ hra je v repertoáru divadla dosud, přístup: 2024-04-01
Externí odkazy
- Anna Cónová ve Filmové databázi
- Anna Cónová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Životopis Anny Cónové na webu Národního divadla moravskoslezsého
- Rozhovor s Annou Cónovou
- Pochodeň (deník), pravidelné recenze divadelních her z let 1978-1989, dostupné online
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“