Anna Cima
Anna Cima | |
---|---|
Narození | 1991 (32–33 let) Praha Československo |
Povolání | spisovatelka, japanoložka a překladatelka |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Témata | japanologie, literatura, literární tvorba, próza, překlad a překlady z japonštiny |
Významná díla | Probudím se na Šibuji |
Ocenění | Cena Jiřího Ortena (2019) Magnesia Litera 2019 |
Vlivy | Haruki Murakami |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Anna Cima (rozená Jarchovská, * 1991 Praha) je česká japanoložka, překladatelka a spisovatelka. Pozornost veřejnosti si vydobyla již svou prvotinou, románem Probudím se na Šibuji, který v roce 2019 získal několik ocenění. Otcem je scenárista a dramaturg Petr Jarchovský. S manželem, japanologem Igorem Cimou žije v Japonsku, kde se zabývá překladem japonských autorů a studiem tamější společnosti.
Život
Anna Cima se narodila roku 1991 v Praze. Studovala gymnázium na Letné. Již v této době našla zálibu v japonské kultuře, zejména v anime, filmu a literatuře.[1] Vášeň pro japonskou kulturu jí pomáhaly budovat filmy Akiry Kurosawy a díla spisovatele Haruki Murakamiho.[2] V sedmnácti letech spolu s spolužačkou Japonsko navštívila a definitivně se rozhodla pro své budoucí zaměření a studium japanologie. Sama tuto cestu označila jako zásadní nejen pro své profesní zaměření, ale i literární tvorbu.[1]
Japonologii vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se seznámila s Rusínem narozeným v Česku Igorem Cimou, rovněž japanologem, za něhož se v roce 2016 provdala.[1][3] V době pobytu na Karlově univerzitě oba získali stipendium ke studiu poválečné japonské literatury na japonské univerzitě.[4] Od té doby začali žít v Japonsku, odkud do češtiny překládají japonské autory. Sama se podílela například na překladu díla Kočka na cestách, kterou napsala Arikawa Hiro.[5] Spolu s manželem pak světu zprostředkovali román Sbohem Gangsteři spisovatele Gen’ičiró Takahašiho.
Kromě zájmu o Japonsko měla od dětství zálibu v psaní. Před svým debutem dokončila dva další romány, které však nepublikovala, protože podle jejích slov nebyly dost dobré. V rámci tvorby se snaží českému publiku prezentovat japonskou kulturu.[6]
Dílo
Literární dílo autorky je do značné míry ovlivněno její zálibou v japonské kultuře a studiem japonské literatury. Část čtenářů ji přirovnala k Harukimu Murakamimu, pro něhož je typický snový nádech reality a detektivní prvky. Sama Cima uvedla zejména vliv Murakamiho románu Afterdark.[2] V tvorbě se snaží vyobrazovat pocity rozdvojení, vzniklé v návaznosti na život mezi dvěma kulturami, a přiblížit českému čtenáři charakteristické znaky japonské společnosti.[6]
Bibliografie
- Probudím se na Šibuji, 2018 (Paseka)
- Vzpomínky na úhoře, 2022 (recenzi na webu uvedl Náboženský infoservis[7])
Překlady do češtiny
- Hiro Arikawa: Kočka na cestách, 2020
- Gen’ičiró Takahaši: Sbohem, Gangsteři, 2020 – spolu s Igorem Cimou
- Sódži Šimada: Případ astrologických vražd, 2021 – spolu s Igorem Cimou
Ocenění
- 2019: Magnesia Litera pro objev roku – Probudím se na Šibuji
- 2019: Česká kniha – Probudím se na Šibuji
- 2019: Cena Jiřího Ortena – Probudím se na Šibuji[8]
Reference
- ↑ a b c Občas se mi povede jazykový trapas, říká japanoložka Anna Cima. iDNES.cz [online]. 2018-12-02 [cit. 2021-03-21]. Dostupné online.
- ↑ a b Murakami v Česku. Probudím se na Šibuji je rafinovaný debut o fascinaci Japonskem. Radio Wave [online]. 2018-08-29 [cit. 2021-03-21]. Dostupné online.
- ↑ DOČKALOVÁ, Michaela. Anna Cima: Jsem pozorovatel, který spojuje dvě kultury dohromady. www.kosmas.cz [online]. Kosmas, 2019-06-04 [cit. 2024-06-05]. Dostupné online.
- ↑ Anna Cima: „Jsem pozorovatel, který spojuje dvě kultury dohromady.“ [online]. [cit. 2021-03-21]. Dostupné online.
- ↑ Arikawa, Hiro: Kočka na cestách. ILiteratura.cz [online]. [cit. 2021-03-21]. Dostupné online.
- ↑ a b Anna Cima dosáhla literárního hattricku. Ještě předtím se Reflex se spisovatelkou setkal v Tokiu. Reflex.cz [online]. [cit. 2021-03-21]. Dostupné online.
- ↑ BELÁŇOVÁ, Andrea. Unagi z paralelního světa. Náboženský infoservis [online]. 2023-10-17 [cit. 2024-06-05]. Dostupné online.
- ↑ Větší kulturní šok zažívám v Česku. S Annou Cimou o Japonsku, psaní a knedlících. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-10-06 [cit. 2021-03-21]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“