Anna Fárová

PhDr. Anna Fárová
Rodné jménoAnnette Šafránková
Narození1. června 1928
Paříž FrancieFrancie Francie
Úmrtí27. února 2010 (ve věku 81 let)
Jindřichův Hradec ČeskoČesko Česko
Alma materUniverzita Karlova
Povolánífotografka, historička umění, překladatelka a kurátorka
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz II. stupeň (2002)
Osobnost české fotografie (2006)
Čestné občanství Prahy 2 (2010)
ChoťLibor Fára
DětiGabriela Fárová, Isabela Fárová[1]
PodpisAnna Fárová – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Anna Fárová (1. června 1928, Paříž, Francie[2]27. února 2010 Jindřichův Hradec[3]) byla česko-francouzská historička umění a překladatelka z francouzštiny. Specializovala se na dějiny a kritiku umělecké fotografie. Její dcera Gabriela Fárová (* 1963) je uznávaná fotografka, Isabela Fárová (* 1961) je sochařka.

Život a dílo

Narodila se v Paříži jako Annette Šafránková – její matka byla francouzská profesorka Anne Moussu, její otec Miloš Šafránek (1894–1982) byl diplomat a hudební spisovatel. V Paříži se setkávala s významnými umělci té doby, osobně poznala například Bohuslava Martinů, Jana Zrzavého, Josefa Šímu nebo Františka Tichého.[4]

Po přesídlení na pražský Spořilov navštěvovala schůzky skupiny spořilovských surrealistů; mezi její přátele patřila oběť nacistické okupace – básník Rudolf Altschul (1927–1945); zde se seznámila i s Karlem Teigem i se svým budoucím mužem výtvarníkem Liborem Fárou (1925–1988), o kterém prohlásila:

Když jsem viděla jeho obraz Dvě tváře (Deux visages), říkala jsem si, ten bych chtěla mít – a jeho autora taky.[4]

Vystudovala francouzské gymnázium v Praze a v letech 1946–1951 studovala dějiny umění (prof. A. Matějček) a estetiku (prof. J. Mukařovský) na Filosofické fakultě UK. Diplomová práce Antonín Chittussi (1951) nebyla přijata k obhajobě. Promovala spisem Vliv fotografie na malířství. František Drtikol (1974), v roce 2002 absolvovala rigorózní řízení na FAMU.

Díky svému muži měla přístup k časopisu Verve, ve kterém byly jak barevné celostránkové reprodukce slavných obrazů, tak i velkoformátové fotografie…

Tam jsem objevila i fotografii Cartier-Bressona Kardinál Pacelli na návštěvě v Paříži. Vypadala jako barokní freska. A já byla ohromena tou sourodostí, že dobrá fotografie obstojí i obklopená starým i novým uměním různého druhu. Že je na stejné úrovni, pokud je kvalitní. A to mě strašně zasáhlo.[4]

Do roku 1970 měla svobodné povolání, od roku 1970 do roku 1976 působila na FAMU a v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Nezastírala negativní vztah ke komunismu v bývalém Československu.[5] Po podpisu Charty 77 byla z UPM propuštěna. Od roku 1995 působila ve vědecké radě Uměleckoprůmyslového muzea. Přednášela na univerzitách ve Francii, USA i Velké Británii, překládala z francouzštiny. Spolupracovala s nakladatelstvími Odeon, Orbis a Torst, byla editorkou série Paragraphic Books v newyorském nakladatelství Grossman Publisher.

Pořádala výstavy českých i zahraničních fotografů doma i ve světě a psala fotografické monografie. Zpracovala dílo Františka Drtikola a zejména vydala výbor z díla Josefa Sudka, jehož autorská práva získala od umělce odkazem. Pozůstalost Josefa Sudka je nyní uložena v Ústavu dějin umění AV ČR.

Napsala řadu knih o významných zahraničních umělcích, například o Robertu Capovi[6], vůbec první monografii o Cartier Bressonovi, Werneru Bischofovi, členech agentury Magnum a dalších (Jiří Jeníček, Eugen Wiškovský, Jindřich Štyrský, Josef Koudelka, Eva Davidová).

Vytvořila a uspořádala fotografickou sbírku v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. V roce 1967 organizovala výstavu 7+7, v roce 1974 výstavu Osobnosti československé fotografie I, roku 1981 organizovala výstavu 9&9 v cisterciáském klášteře v Plasích, na které vystavovalo 18 českých umělců[7] a pozvání přijaly významné osobnosti světové fotografie.

Zemřela v Praze dne 27. února 2010.

Ocenění

Za svou práci získala množství významných vyznamenání v USA, Německu a dalších zemích. Byla jmenována Rytířkou řádu umění a literatury ve Francii a roku 2002 získala české státní vyznamenání Medaili Za zásluhy.[4][8] Roku 2006 obdržela titul „Osobnost české fotografie roku“ za dlouhodobý přínos fotografii“.[9] Za rekonstrukci domu na Horním náměstí ve Slavonicích, který zakoupila (Fárův dům), byla udělena cena Grand Prix Obce architektů.

Publikace (výběr)

  • Henri Cartier-Bresson, Odéon, Paříž, 1958
  • Jiří Jeníček, SNKLU, 1962
  • Werner Bischof, 1916–1954, Paragraphic, 1966
  • Photographs, spolupracovali André Kertész a Robert Sagalyn, 1966
  • Pražské jaro ve fotografii, Praha, Obelisk, 1970
  • Současná fotografie v Československu, Praha, Obelisk, 1972 (náklad zničen)
  • František Drtikol, Milano 1973
  • Robert Capa, Praha 1973 (též anglicky)
  • Jindřich Štyrský. Fotografické dílo 1934–1935, Praha 1982 (vydala pod dívčím jménem Annette Moussu)
  • Josef Sudek, Milano 1983, Paris 1990, 1997
  • Frantisek Drtikol : Photographe Art Déco, spolupracovali Manfred Heiting, Schirmer-Mosel, 1986
  • Josef Sudek : Poet of Prague, John Murray Editions, New York, London, Paris 1990
  • Libor Fára, 1925–1988, spolupracovali Libor Fára a Gabina Fárová, Association culture et communication pour La Nuit Culturelle, 1990
  • Gypsies, spolupracoval Josef Koudelka, Hale, 1992
  • André Villers, spolupracoval André Villers, Institut français de Prague, 1994
  • Josef Sudek. The Pigment Prints 1947–1954, Los Angeles 1994 (ed. M. Heiting), angl. něm., fr.
  • Josef Sudek, Gina Kehayoff Verlag, 1998
  • Inge Morath Portraits, spolupracovali Arthur Miller a Robert Delpire, Éditions Otto Muller, 1999
  • Josef Sudek, Éditions du Centre national de la photographie, 1999
  • Josef Sudek: Pigment Prints, Salander, 2001
  • Zdeněk Tmej: Totaleinsatz, spolupracoval Tomáš Jelínek, Torst, 200
  • Josef Koudelka, spolupracovali Josef Koudelka a Karel Hvížďala, Torst, 2002
  • Eva Davidová, spolupracovali Eva Davidová a Jana Horvathová, Torst, 2004
  • Ivan Lutterer, Panoramatické fotografie, Panoramic photographs: 1984–1991, spolupracovali Ivan Lutterer a Václav Sokol, Barta Studio JB, 2004
  • Tváře dějin, avec des photographies de Robert Capa a Richard Whelan, Obecní dům, 2004
  • Libuna: A Gypsy's Life in Prague, spolupracovali Iren Stehli, Milena Hübschmannová a Franca Comalini, Scalo, 2004
  • Petra Skoupilová, Les femmes, spolupracoval Michel Métayer, KANT, 2004
  • Dušan Šimánek, Torst, 2006
  • Iren Stehli. Pražské výlohy 1978–1996, Praha 1996 (s H. Favrodem)
  • Iren Stehli, Praha, Torst, 2007 (s M. Hellerem, Irenou Stehli)
  • The window of my studio, avec des photographies de Josef Sudek, Torst, 2007

Odkazy

Reference

  1. Isabela Fárová
  2. 1928: Narozeniny slaví historička a teoretička fotografie Anna Fárová[nedostupný zdroj]
  3. Ve věku 81 let zemřela historička fotografie Anna Fárová [online]. ČTK, 1. 3. 2010, rev. 1. 3. 2010 [cit. 2010-03-01]. Dostupné online. (čeština) 
  4. a b c d http://www.radioservis-as.cz/archiv07/03_07/03titul.htm
  5. « Anna Farova, historienne d'art tchèque », LeMonde.fr, mis en ligne le 6 mars 2010
  6. Le Point, č. 1955, 4. března 2010, str. 32
  7. Archivovaná kopie. www.antiqbook.com [online]. [cit. 2008-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-09. 
  8. Archivovaná kopie. www.pohranici.cz [online]. [cit. 2008-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  9. Archivovaná kopie. www.artmagazin.eu [online]. [cit. 2008-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-24. 

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 294–296, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Anna Fárová – Dvě tváře, Praha : Torst, 2009, ISBN 978-80-7215-369-5 – výbor z díla, studie o světové a české fotografii, vzpomínky, kompletní bibliografie
  • Polana Bregantová, Anna Fárová o fotografii. Soupis práce od roku 1957, in: Anna Fárová & fotografie / Photography, Langhans Praha 2006

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
CZE Medaile Za zasluhy 2st (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za zásluhy II. stupně – Česká republika (od roku 1994).
Anna Fárová – signature.jpg
Podpis Anny Fárové (souhlas s Chartou 77).