Anna Fárová
PhDr. Anna Fárová | |
---|---|
Rodné jméno | Annette Šafránková |
Narození | 1. června 1928 Paříž Francie |
Úmrtí | 27. února 2010 (ve věku 81 let) Jindřichův Hradec Česko |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Povolání | fotografka, historička umění, překladatelka a kurátorka |
Ocenění | medaile Za zásluhy II. stupeň (2002) Osobnost české fotografie (2006) Čestné občanství Prahy 2 (2010) |
Choť | Libor Fára |
Děti | Gabriela Fárová, Isabela Fárová[1] |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Anna Fárová (1. června 1928, Paříž, Francie[2] – 27. února 2010 Jindřichův Hradec[3]) byla česko-francouzská historička umění a překladatelka z francouzštiny. Specializovala se na dějiny a kritiku umělecké fotografie. Její dcera Gabriela Fárová (* 1963) je uznávaná fotografka, Isabela Fárová (* 1961) je sochařka.
Život a dílo
Narodila se v Paříži jako Annette Šafránková – její matka byla francouzská profesorka Anne Moussu, její otec Miloš Šafránek (1894–1982) byl diplomat a hudební spisovatel. V Paříži se setkávala s významnými umělci té doby, osobně poznala například Bohuslava Martinů, Jana Zrzavého, Josefa Šímu nebo Františka Tichého.[4]
Po rozvodu rodičů, když jí bylo pět let, se s matkou vrátila do Prahy. Otec a bratr zůstali v Paříži, později žili za války v Americe[5]. Po roce 1951 její matku jako cizinku vyhostili a Anna zase nedostala pas, takže matku celých 5 let neviděla.
Po přesídlení na pražský Spořilov navštěvovala schůzky skupiny spořilovských surrealistů; mezi její přátele patřila oběť nacistické okupace – básník Rudolf Altschul (1927–1945); zde se seznámila i s Karlem Teigem i se svým budoucím mužem výtvarníkem Liborem Fárou (1925–1988), o kterém prohlásila:
Když jsem viděla jeho obraz Dvě tváře (Deux visages), říkala jsem si, ten bych chtěla mít – a jeho autora taky.[4]
Vystudovala francouzské gymnázium v Praze a v letech 1946–1951 studovala dějiny umění (prof. A. Matějček) a estetiku (prof. J. Mukařovský) na Filosofické fakultě UK. Diplomová práce Antonín Chittussi (1951) nebyla přijata k obhajobě, komisi se zdála příliš frankofonní. Promovala spisem Vliv fotografie na malířství. František Drtikol (1974), v roce 2002 absolvovala rigorózní řízení na FAMU.
Vztah s Liborem Fárou se rozpadl kvůli jeho alkoholismu. Během manželství se mu Anna podřizovala, byl to on, kdo určoval program[5].
Díky svému muži měla přístup k časopisu Verve, ve kterém byly jak barevné celostránkové reprodukce slavných obrazů, tak i velkoformátové fotografie…
Snila o tom, že bude pracovat v Národní galerii nebo Uměleckoprůmyslovém muzeu, ale kvůli špatnému kádrovému profilu nakonec začala pracovat v Národní technické knihovně, kde za tři koruny na hodinu dělala korektury.[5] Do roku 1970 měla svobodné povolání, od roku 1970 do roku 1976 působila na FAMU a v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Nezastírala negativní vztah ke komunismu v bývalém Československu.[6] Po podpisu Charty 77 byla z UPM propuštěna. Od roku 1995 působila ve vědecké radě Uměleckoprůmyslového muzea. Přednášela na univerzitách ve Francii, USA i Velké Británii, překládala z francouzštiny. Spolupracovala s nakladatelstvími Odeon, Orbis a Torst, byla editorkou série Paragraphic Books v newyorském nakladatelství Grossman Publisher.
Pořádala výstavy českých i zahraničních fotografů doma i ve světě a psala fotografické monografie. Zpracovala dílo Františka Drtikola a zejména vydala výbor z díla Josefa Sudka, jehož autorská práva získala od umělce odkazem. Pozůstalost Josefa Sudka je nyní uložena v Ústavu dějin umění AV ČR.
Napsala řadu knih o významných zahraničních umělcích, například o Robertu Capovi[7], vůbec první monografii o Cartier Bressonovi, Werneru Bischofovi, členech agentury Magnum a dalších (Jiří Jeníček, Eugen Wiškovský, Jindřich Štyrský, Josef Koudelka, Eva Davidová).
Vytvořila a uspořádala fotografickou sbírku v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. V roce 1967 organizovala výstavu 7+7, v roce 1974 výstavu Osobnosti československé fotografie I, roku 1981 organizovala výstavu 9&9 v cisterciáckém klášteře v Plasích, na které vystavovalo 18 českých umělců[8] a pozvání přijaly významné osobnosti světové fotografie.
Zemřela dne 27. února 2010.
Ocenění
Za svou práci získala množství významných vyznamenání v USA, Německu a dalších zemích. Byla jmenována Rytířkou řádu umění a literatury ve Francii a roku 2002 získala české státní vyznamenání Medaili Za zásluhy.[4][9] Roku 2006 obdržela titul „Osobnost české fotografie roku“ za dlouhodobý přínos fotografii“.[10] Za rekonstrukci domu na Horním náměstí ve Slavonicích, který zakoupila (Fárův dům), byla udělena cena Grand Prix Obce architektů.
Publikace (výběr)
- Henri Cartier-Bresson, Odéon, Paříž, 1958
- Jiří Jeníček, SNKLU, 1962
- Werner Bischof, 1916–1954, Paragraphic, 1966
- Photographs, spolupracovali André Kertész a Robert Sagalyn, 1966
- Pražské jaro ve fotografii, Praha, Obelisk, 1970
- Současná fotografie v Československu, Praha, Obelisk, 1972 (náklad zničen)
- František Drtikol, Milano 1973
- Robert Capa, Praha 1973 (též anglicky)
- Jindřich Štyrský. Fotografické dílo 1934–1935, Praha 1982 (vydala pod dívčím jménem Annette Moussu)
- Josef Sudek, Milano 1983, Paris 1990, 1997
- Frantisek Drtikol : Photographe Art Déco, spolupracovali Manfred Heiting, Schirmer-Mosel, 1986
- Josef Sudek : Poet of Prague, John Murray Editions, New York, London, Paris 1990
- Libor Fára, 1925–1988, spolupracovali Libor Fára a Gabina Fárová, Association culture et communication pour La Nuit Culturelle, 1990
- Gypsies, spolupracoval Josef Koudelka, Hale, 1992
- André Villers, spolupracoval André Villers, Institut français de Prague, 1994
- Josef Sudek. The Pigment Prints 1947–1954, Los Angeles 1994 (ed. M. Heiting), angl. něm., fr.
- Josef Sudek, Gina Kehayoff Verlag, 1998
- Inge Morath Portraits, spolupracovali Arthur Miller a Robert Delpire, Éditions Otto Muller, 1999
- Josef Sudek, Éditions du Centre national de la photographie, 1999
- Josef Sudek: Pigment Prints, Salander, 2001
- Zdeněk Tmej: Totaleinsatz, spolupracoval Tomáš Jelínek, Torst, 200
- Josef Koudelka, spolupracovali Josef Koudelka a Karel Hvížďala, Torst, 2002
- Eva Davidová, spolupracovali Eva Davidová a Jana Horvathová, Torst, 2004
- Ivan Lutterer, Panoramatické fotografie, Panoramic photographs: 1984–1991, spolupracovali Ivan Lutterer a Václav Sokol, Barta Studio JB, 2004
- Tváře dějin, avec des photographies de Robert Capa a Richard Whelan, Obecní dům, 2004
- Libuna: A Gypsy's Life in Prague, spolupracovali Iren Stehli, Milena Hübschmannová a Franca Comalini, Scalo, 2004
- Petra Skoupilová, Les femmes, spolupracoval Michel Métayer, KANT, 2004
- Dušan Šimánek, Torst, 2006
- Iren Stehli. Pražské výlohy 1978–1996, Praha 1996 (s H. Favrodem)
- Iren Stehli, Praha, Torst, 2007 (s M. Hellerem, Irenou Stehli)
- The window of my studio, avec des photographies de Josef Sudek, Torst, 2007
Odkazy
Reference
- ↑ Isabela Fárová
- ↑ 1928: Narozeniny slaví historička a teoretička fotografie Anna Fárová[nedostupný zdroj]
- ↑ Ve věku 81 let zemřela historička fotografie Anna Fárová [online]. ČTK, 1. 3. 2010, rev. 1. 3. 2010 [cit. 2010-03-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c d http://www.radioservis-as.cz/archiv07/03_07/03titul.htm
- ↑ a b c KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence 20. století. Edice N. Praha: N media, 2023. ISBN 978-80-88433-35-4
- ↑ « Anna Farova, historienne d'art tchèque », LeMonde.fr, mis en ligne le 6 mars 2010
- ↑ Le Point, č. 1955, 4. března 2010, str. 32
- ↑ Archivovaná kopie. www.antiqbook.com [online]. [cit. 2008-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-09.
- ↑ Archivovaná kopie. www.pohranici.cz [online]. [cit. 2008-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Archivovaná kopie. www.artmagazin.eu [online]. [cit. 2008-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-24.
Literatura
- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 294–296, Academia, Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- Anna Fárová – Dvě tváře, Praha : Torst, 2009, ISBN 978-80-7215-369-5 – výbor z díla, studie o světové a české fotografii, vzpomínky, kompletní bibliografie
- Polana Bregantová, Anna Fárová o fotografii. Soupis práce od roku 1957, in: Anna Fárová & fotografie / Photography, Langhans Praha 2006
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Fárová na Wikimedia Commons
- Osoba Anna Fárová ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Anna Fárová
- Anna Fárová v informačním systému abART
- Anna Fárová v pořadu Na plovárně (ČT, 2003), možnost on-line přehrání
- (francouzsky) Stránky Radia Praha[nedostupný zdroj]
- Anna Fárová, rozhovor v týdeníku Rozhlas, 2007
- ČR Dvojka, Osudové ženy, 2021
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stužka: Medaile Za zásluhy II. stupně – Česká republika (od roku 1994).