Anna Jagellonská

Anna Jagellonská
Česká, římská (německá), uherská a chorvatská královna
Dobový portrét Anny Jagellonské autor portrétu Hans Maler zu Schwaz
Korunovace	českou královnou: 25. února 1527, Praha uherskou královnou: 4. listopadu 1527, Stoličný Bělehrad
Narození	23. července 1503 Budín
Úmrtí	27. ledna 1547 (ve věku 43 let) Praha
Pohřbena	Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Předchůdce	Marie Habsburská
Nástupce	Marie Španělská
Manžel	Ferdinand I. Habsburský
Manželkou panovníka	1521–1547
Potomci	Alžběta Maxmilián II. Anna Ferdinand II. Tyrolský Marie Magdalena Kateřina Eleonora Markéta Jan Barbora Karel II. Štýrský Uršula Helena Johana
Rod	Jagellonci
Otec	Vladislav Jagellonský
Matka	Anna z Foix a Candale
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Jagellonská (23. července 1503, Budín – 27. ledna 1547, Praha), také známá jako Anna Česká a Uherská, byla uherská, česká a římská královna a rakouská arcivévodkyně, manželka Ferdinanda I., pozdějšího císaře Svaté říše římské. Tímto sňatkem přišli na český trůn Habsburkové. V českých zemích byla velmi oblíbená a získala si přezdívku Matka národa.^[1]

Dne 23. července 1503 porodila královna Anna z Foix svému choti Vladislavovi Jagellonskému dceru Annu, prvního toužebně očekávaného potomka. Anna se narodila v Budíně a stejně jako její bratr Ludvík, který se narodil v roce 1506, se stala předmětem sňatkové politiky.^[2]

Římsko-německý král Maximilián I. Habsburský nabídl Vladislavovi sňatek Anny s některým ze svých vnuků, Karlem nebo Ferdinandem Habsburským. Návrh na dynastické spojení našel u krále Vladislava i královny Anny příznivý ohlas. To pomohlo uvolnit v té době již velmi napjaté vztahy mezi budínským královským dvorem a Vladislavem. Po jeho vážném onemocnění se však zdálo, že tento krok sotva půjde prosadit mírovou cestou, neboť „uherská národní strana“ nechtěla připustit, aby se cizinec někdy stal panovníkem v Uhrách. Vladislav začal navzdory odporu uherské šlechty vyjednávat s Habsburky a Maxmilián oficiálně požádal o princezninu ruku v polovině roku 1504.^[3]

Za tři roky 1. července 1506 se Anně narodil bratr Ludvík. Král Vladislav měl konečně jediného mužského dědice. Přestože byl chlapec velmi slabý, udržel se při životě. Maxmilián opět začal vyjednávat o sňatku a nabídl Vladislavovi pro jeho syna za manželku svou vnučku Marii Habsburskou, sestru Karla a Ferdinanda Habsburského.

Roku 1507 byli Ludvík i Anna uznáni dědici českého království pod podmínkou, že se naučí česky. O dva roky později se Vladislav II. rozhodl nechat korunovat tříletého Ludvíka králem. Dle kronikářů se mělo jednat o nejméně zdařilou korunovaci jejímž středem bylo malé vystrašené a uplakané dítě, které ještě ani neumělo mluvit. V důsledku čehož měla nakonec rukou krále Vladislava II. svatováclavská koruna skončit i na hlavě šestileté princezny Anny (díky čemuž se jí zmatení přítomní měli poklonit), která se také rozplakala a chtěla korunu pro sebe.^[4]

Sňatky jagellonsko-habsburských sourozenců a jejich vzájemná nástupnická práva byla dohodnuta roku 1515 ve Vídni císařem Maxmiliánem I. Habsburským, Vladislavem Jagellonským a Zikmundem I. Starým.

V červenci 1515 byla Anna, tehdy dvanáctiletá, slavnostně zasnoubena za jednoho z vnuků Maxmiliána, aniž bylo určeno za kterého. Zastupoval je jejich děd Maxmilián. Anna byla poté odvezena do Innsbrucku, kde se věnovala vzdělání společně se svou švagrovou Marií.^[5]

Původně Anna i její bratr Ludvík předpokládali, že manželem Anny se stane prvorozený Karel. Arcivévoda Karel byl však od roku 1516 španělským králem a bylo pro něj politicky výhodnější žádat o nevěstu na lisabonském dvoře. Anna byla velmi zklamaná, neboť se musela spokojit s jeho mladším bratrem Ferdinandem. Sňatek Ferdinanda a Anny proběhl v rakouském Linci 26. května 1521.

Anna svému manželovi přinesla nárok na českou korunu, pokud její bratr Ludvík zemře. Stalo se tak již za pět let, kdy Ludvík roku 1526 zemřel v bitvě u Moháče. Ferdinand si ihned nárokoval český a uherský trůn jako manžel Ludvíkovy sestry. Tento nárok byl bez výhrad uznán jen ve vedlejších českých zemích – Moravě, Slezsku a Lužici. České stavy odmítaly uznat nároky Ferdinanda a Anny a trvaly na svobodné volbě. Ferdinandova pozice byla ale z uchazečů o český trůn nejsilnější a českým králem byl zvolen 23. října 1526. Královský pár byl slavnostně korunován 24. resp. 25. února 1527 v Praze.^[6]

V Uhersku to Ferdinand také neměl lehké. Větší část Uherska zabral vítěz od Moháče Sulejman I. a na zbylém území část šlechty podporovala Ferdinanda a část sedmihradského vévodu Jana Zápolského. Anna a Ferdinad byli v listopadu 1527 ve Stoličném Bělehradu korunováni. Byly posledním královským párem, který zde podstoupil korunovaci.

Manželství Anny a Ferdinanda bylo velmi šťastné. Manželé žili střídavě v Linci a v Praze a jejich soužití bylo oázou klidu a spokojenosti. Anna svého muže často doprovázela na jeho cestách a snažila se mu pomáhat při jeho vladařských povinnostech. Ferdinand se jí naopak odvděčoval příkladnou starostí o ni a o děti. Byl jí věrný a miloval ji. Oba se zasloužili o vynikající vzdělání svých dětí.

Královna Anna byla zastánkyní humanismu a proslula i skromností při výběru šatů a vlastní zručností při vyšívání. Svou přátelskou povahou a skromností získala v českých zemích sympatie pro Habsburky. Obyvatelé Prahy ji měli velmi rádi také proto, že se zasloužila o opravu svatovítského chrámu po velkém požáru roku 1541. Získala si tak přezdívku Matka národa.^[1]

Ferdinand dal na její počest postavit renesanční letohrádek Belvedér, dnes nazývaný letohrádek královny Anny. Stojí v renesančních zahradách Pražského hradu a měl sloužit královně Anně k pořádání jejích oblíbených plesů a k dalším tehdejším kratochvílím urozeného panstva. Stavba byla zahájena roku 1538 italským stavitelem Paolem della Stellou, ale dokončen byl až roku 1564. Anna se jeho dokončení nedožila. Za panování Rudolfa II. byl Belveder používán jako hvězdářská pozorovatelna císařského astronoma Tycha Braha (1546–1601).

Anna zemřela po pětadvaceti letech šťastného manželství dne 27. ledna 1547 po porodu svého patnáctého dítěte, dcery Johany. Pro Ferdinanda se jednalo o zlomový okamžik v jeho životě, neboť Anna mu byla milovanou manželkou, přítelkyní i rádkyní. Velmi truchlil a podle dobových zpráv si již nikdy nenechal oholit vousy. Přežil jí o sedmnáct let. Na smrtelné posteli držel v rukou obrázek Anny, aby ji na onom světě poznal, až se s ní setká.

Anna Jagellonská je pohřbená vedle Ferdinanda I. a syna Maxmiliána II. ve svatovítském chrámu na Pražském hradě. Leží pod nádherným mauzoleem, které na žádost syna Maxmiliána postavil nizozemský sochař Alexander Colin. Její vnuk Rudolf II. dal později na mramorovém mauzoleu zhotovit podoby Ferdinanda a Anny v životní velikosti.

Svému manželovi Ferdinandovi I. po svatbě roku 1521 v Linci porodila 15 dětí, z nichž se dospělosti dožilo deset dcer a tři synové (10. a 13. dítě – Jan a Uršula zemřeli velmi mladí).

1. Alžběta (9. července 1526 – 15. června 1545), ⚭ 1543 Zikmund II. August (1. srpna 1520 – 7. července 1572), polský král, litevský velkokníže

2. Maxmilián II. (31. července 1527 – 12. října 1576), císař Svaté říše římské, český a uherský král, ⚭ 1548 Marie Španělská (21. června 1528 – 26. února 1603), dcera císaře Karla V.

3. Anna (7. července 1528 – 17. října 1590), ⚭ 1546 Albrecht V. (29. února 1528 – 24. října 1579), vévoda bavorský

4. Ferdinand II. (1529–1595), hrabě tyrolský, místodržitel v českých zemích (1547–1567),

⚭ 1557 Filipína Welserová (1527–1580), morganatické manželství

⚭ 1582 Anna Kateřina Gonzagová (17. ledna 1566 – 3. srpna 1621)

5. Marie (15. května 1531 – 11. prosince 1581), ⚭ 1546 vévoda Vilém z Jülich-Cleves-Bergu (28. července 1516 – 5. ledna 1592)

6. Magdalena (14. srpna 1532 – 10. prosince 1590), zakladatelka (1563) a 1. matka představená ústavu šlechtičen v tyrolském Hallu

7. Kateřina (15. září 1533 – 28. února 1572),

⚭ 1549 František III. Gonzaga (10. března 1533 – 22. února 1550), vévoda z Mantovy a markýz z Montferratu

⚭ 1553 Zikmund II. August (vdovec po její starší sestře Alžbětě)

8. Eleonora (2. listopadu 1534 – 5. srpna 1594), ⚭ 1561 Vilém I. Gonzaga (24. dubna 1538 – 14. srpna 1587), vévoda z Mantovy a Montferratu

9. Markéta (16. února 1536 – 12. března 1566), jeptiška v Hallu

10. Jan (10. dubna 1538 – 20. března 1539)

11. Barbora (30. dubna 1539 – 19. září 1572), ⚭ 1565 Alfons II. d'Este (24. listopadu 1533 – 27. října 1597), vévoda ferrarský a modenský

12. Karel II. (3. června 1540 – 10. července 1590), štýrský arcivévoda, vládce v tzv. Vnitřních Rakousích, ⚭ 1571 Marie Anna Bavorská (23. března 1551 – 29. dubna 1608)

13. Uršula (24. července 1541 – 30. dubna 1543)

14. Helena (7. ledna 1543 – 5. března 1574), jeptiška v Hallu

15. Johana (24. ledna 1547 – 11. dubna 1578), ⚭ 1565 František I. de´Medici (25. března 1541 – 19. října 1587), velkovévoda toskánský

• ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1526-1583. První Habsburkové na českém trůně I. Praha: Libri, 2008. 324 s. ISBN 978-80-7277-385-5. 
• JANÁČEK, Josef. České dějiny I. Doba předbělohorská. Kniha I, díl I. 2. vyd. Praha: Academia, 1971. 281 s. 
• JANÁČEK, Josef. České dějiny I. Doba předbělohorská. Kniha I, díl II. 1. vyd. Praha: Academia, 1984. 359 s. 
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 17. 
• VOREL, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české VII. 1526-1618. Praha: Paseka, 2005. 672 s. ISBN 80-7185-648-7. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 103–104. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Jagellonská na Wikimedia Commons
• Seznam prací o Anně Jagellonské v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)