Anna Louisa Karsch

Anna Louisa Karschová
Rodné jméno	Anna Louisa Dürbachová
Narození	1. prosince 1722 Hammer
Úmrtí	12. října 1791 (ve věku 68 let) Berlín
Místo pohřbení	Berlín, Kostel sv. Sofie
Pseudonym	Die Karschin, die Deutsche Sappho
Povolání	básnířka a spisovatelka
Národnost	Němcové
Témata	poezie
Manžel(ka)	Michael Hirsekorn, Daniel Karsch
Děti	Caroline Louise von Klencke, Charlotte Karschová, Johann Christian Hirsekorn
Rodiče	Christian Dürbach Hempel Kuchlová
Příbuzní	Ernst Wilhelm Hempel, Ernst Daniel Hempel, Johana Eleonora Hempel
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Louisa Karsch, přechýleně Karschová, rozená Dürbach, zvaná Karschin (1. prosince 1722, Hammer, v blízkosti Schwiebusu – 12. října 1791, Berlín) byla německá básnířka, matka básnířky Karoliny Louisy von Klencke a babička libretistky Helminy von Chézy.

Život

Narodila se jako dcera hostinského Christiana Dürbacha († 1728) a jeho ženy N. rozené Kuchelové mezi pět dětí. Když jí ovšem bylo šest let, otec předčasně zemřel a Anna byla dána do péče svého prastrýce v Tirschtieglu, který podnítil její čtení, psaní a stejnětak základní znalosti latiny. Za čtyři roky si matka vzala dceru zpátky k sobě, aby jí pomohla se postarat o dětí a domácnost. Matka svou dceru v lásce moc neměla a hodně jí kárala. Během jejího pobytu u prastrýce se provdala za Na. Hempela, což se Anně nelíbilo.

Roku 1738 uzavřela Anna manželství s výrobcem sukna Michaelem Hirsekornem, narozeným ve Schwiebusu, s kterým vychovala čtyři děti. V tomto období vznikaly její první básně, pro které její agresivní muž neměl žádného pochopení. Anna si s mužem nerozuměla a v rodině se často vyskytovaly domácí násilí, proto se také roku 1748 rozvedli a Hirsekorn poslal Annu bez jakýchkoliv odporů zpět k matce. Důvodem toho proč došlo k rozvodů bylo, že se manželka nevěnovala domácnosti a dávala přednost svým básním. Toto období zažilo i plno jiných žen, které usilovali o ženskou emancipace a vzdělání, a tak bychom vztah Karschové se svým mužem mohli přirovnat ke vztahu Boženy Němcové s Josefem Němcem.

Začátek básnické činnosti

Roku 1749 se na přání matky provdala za krejčího Daniela Karsche z Fraustadtu. S tímto zplodila další tři děti, ovšem byla tu zase problém, neboť manžel byl opilec, často hýřil a stejně tak jako Hirsekorn Annu mlátil a káral. Měla velký vztah k dětem, a tak psala své básně třeba o rodině a o rodinných svátcích, které získaly ohlas ve Slezsku.

Roku 1755 po přestěhování do města Hlohov (německy Glogau), psala talentovaná poetička verše k rodinným příležitostem. Skrze její chvalozpěvy o králi Friedrichu II., které psala po vypuknutí sedmileté války, se proslavila i v Berlíně.

Přátelila se s mnoha důstojníky, a tak se jí povedlo oddělit se od násilného Karsche, skrze to, že byl naverbován na vojnu. Rudolf Gotthard von Kottwitz ji roku 1761 vzal do Berlína, kde způsobila nadšení a rozruch v německých literárních salónech. Gotthold Ephraim Lessing, Johann Georg Sulzer, Karl Wilhelm Ramler a Moses Mendelssohn byli jejími velkými obdivovateli.

Na vrcholu slávy

Od Johanna Wilhelma Ludwiga Gleima si vysloužila přezdívku německá Sapfó a v roce 1761 připravil její slavnostní korunovaci básníků v Halberstadtu. Od roku 1785 četl její básně v Literární společnosti v Halberstadtu. Do roku 1762 byla v Magdeburgu a v Halberstadtu Karschinová finančně podporována. Navštěvovala dvůr královny Elisabethy Christine z Pruska, který byl oddělen od jejího chotě Friedricha Velikého a vedla úzký kontakt s princem Ferdinanadem von Braunschweig, s hrabětem Heinrichem Ernstem zu Stolberg-Wernigerodem a s hrabětem Christianem Friedrichem zu Stolberg-Wernigerodem. Psala texty pro Amálii z Pruska, abtiši to z Quedlinburgu, která její básně pak zhudebňovala. Roku 1889 byla její báseň Poslední smutek vykupitele Carlem Philippem Emanuelem Bachem zhudebněna.

Po návratu do Berlína znovu musila financovat své vlastní bydlení a utrpěla hořké strádání. Daniel Chodowiecki ji během této doby podpořil návrhem miniaturních portrétů, které doplnila poezií. Gleim jí pomohl zveřejnit její první svazek Vybrané básně, za což byla poctivě vyplacena, ovšem její básně schytaly někdy hořkou kritiku. Kromě příjemných příležitostných veršů se objevují uštěpačné stížnosti na její obtížný život a osud, který je vždy ohrožen nezdary, například báseň Kánon v. Rochow .

Stáří a smrt

Friedrich II. ji 11. srpna léta páně 1763, kdy s ní dlouze probíral konverzaci o poezii, obdaroval domem a ročním důchodem že státní pokladnice, ovšem ta kvůli válečným nákladům byla prázdnou, a tak Karschin musilo postačit 50 tolarů. V následujících letech si na slib několikráte vzpomněla, ovšem vždy ji spíše živily dary. Její problém nebyly peníze, jelikož ze svého vydání Vybraných básní již dostala velký výdělek, nýbrž skutečnost, že jí jako odloučené ženě nebyl dán přístup k penězům. Prvně Friedrich Wilhelm II. vyplnil roku 1789 starý slib svého strýce a daroval Karschin dům na Berlínské nové promenádě. S Wolfgangem Goethem, kterého léta páně 1778 poprvé navštívila, vedla Karschin rozsáhlou korespondenci.

V roce 1784 pro ni byla postavena pískovcová socha jako první veřejná socha jako první veřejný portrét pro německy mluvícího básníka v krajinném parku Spiegelsberge poblíž Halberstadtu. Socha byla navržena halberstadtským sochařem J. C. Stubinitzkym. Dnes se socha nachází v Gleimhausu v Halberstadtu. Její hrob se nachází v Kostele svaté Sofie ve středu Berlína a nese nápis: „Neznáš-li ji pak Ty poutníku, tak se ji nauč poznat!“

Od roku 1792 vydávala její dcera Karoline Louise von Klencke básně. V blízkosti jejího obydlí na Berlínské nové promenádě byla po ní roku 2001 pojmenována ulice s názvem Anna-Louisa-Karsch-Straße.

Literární význam

Chodowiecki cítil rozdíl, který oddělil Karschovou od mnoha jejích současníků a stylových soudruhů, když napsal: „Ramler je zvyklý odepisovat z Wernike nebo Logau, je-li mu předložena mistrovská kniha, kterou paní Karsch píše ze srdce.“ Díky své představivosti a schopnosti vyjádřit svůj záměr populárním a malebným způsobem, jak uznal Johann Gottfried Herder, a hodnotil její díla těmito slovy: „Pokud někdo pohlíží na básně Karschové též i jako na obrazy představivosti, pak díky mnoha originálním rysům mají větší zásluhu na probuzení německých géniů než mnoho ód po pravidelné úpravy.“

Každý, kdo čte její ​​básně, v nich často najde upřímný tón upřímnosti, který je ve formálně připraveném flirtu své doby téměř neznámý. Jediné hlavní vydání jejích děl během jejího života, „Prenumeration Edition“ vydané od Gleima z roku 1764. Nemusí nutně obsahovat její nejlepší poezii. Trpí tím, že mnozí z předplatitelů, kterým předtím poslala jako poděkování báseň, chtěli vidět v nich vytištěné „jejich“ verše. Na druhou stranu Gleim nezahrnovala žádnou z mnoha básní, které Karschin proložila ve svých nesčetných dopisech, které mu v edici vydaly. Patřily k jejím nejlepším, protože je bylo možné pociťovat ze skutečného, ​​hlubokého citu. Chybí jeden z nejdojemnějších příkladů milostné poezie z jejího pera: 22. června 1761. 7 hodin ráno.

Rovněž nebyla zahrnuta ani jedna z písní, které byly zpívány při kampaních Friedricha Velikého, skrze které se hlavně proslavila. Ty můžeme najíti v mnoha chválách a básních princům adresovaným. I Herder si přál vydání, které by mělo větší hodnotu, ovšem to se prozatím nepodařilo.

Dílo

• Johann Wilhelm Ludwig Gleim (Hrsg.): Vybrané básně od Anny Louisy Karsch, 1764.
• Básně od Anny Louisy Karsch, roz. Dürbachové. Vydáno po básnířčině smrti spolu s jejím životopisem, jehož autorkou jest její dcera C. L. v. Klenke, roz. Karsch, 1792.
• Život A. L. Karsch, roz. Dürbach, 1762.

Novější vydání:

• Gernhard Wolf : Ó, mně neuniká co lidé cítí! Básně a dopisy, ohlasy ze současnosti.
• B. Beuys: Citové myšlénky. Život „německé sapfó“, vyprávěné samotnou básnířkou.
• Regina Nörtemann: Můj bratříček v Appolu. Korespondence Anny Louisy Karschové a Johanna Wilhelma Ludwiga Gleima. 2 svazky, vydáno roku 1996.
• Regina Nörtemann: Sapfické písně: Písně to lásky, 2009.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Louisa Karschová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Anna Louisa Karsch