Anna Macková

Anna Macková
Narození13. dubna 1887
Studeňany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. května 1969 (ve věku 82 let)
Nová Paka
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalířka, grafička
Partner(ka)Josef Váchal (1920–1969)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Anna Macková (13. dubna 1887 Studeňany[1]4. května 1969 Nová Paka) byla česká výtvarnice.

Život

Narodila se ve Studeňanech u Jičína, kde její rodiče měli statek. V letech 1909–1911 studovala portrét, zátiší a krajinu na pražské škole Karla Reisnera. Poté se věnovala studiu grafiky u Františka Horkého. V roce 1918 se poprvé setkala se svým budoucím partnerem Josefem Váchalem, jejich vztah však započal až v roce 1920 a zejména po smrti Váchalovy manželky Marie. V roce 1923 odjela s Josefem Váchalem na tříměsíční pobyt do Jugoslávie, kde ji okouzlilo jadranské pobřeží.[2] Anna Macková se starala Josefu Váchalovi o domácnost a financovala některé jeho výtvarné činnosti. Byla členem Kruhu výtvarných umělkyň, jehož výstav se zúčastňovala.

Po smrti matky v roce 1937 se spolu s Váchalem přestěhovala na statek rodiny Macků do Studeňan. Oba výtvarníci ve Studeňanech spolu žili až do smrti v roce 1969. Josef Váchal zemřel pouhých šest dní po smrti Anny Mackové. Oba jsou pochováni na hřbitově v Radimi.

Dílo

Navazovala na secesi a umělce kolem Moderní revue. Po počátcích věnovaných olejomalbě se věnovala grafice, zejména dřevořezu a dřevorytu, kde byla ovlivněna Karlem Vikem.[3] Nebyla spřízněna se symbolisty, ale zejména v rostlinných zátiších a krajinách ze Šumavy a Slovenska, ze společných cest s J. Váchalem, je patrná secesní dekorativnost. V její pozdější grafice se projevuje vliv Josefa Váchala, zejména v technice barevného dřevorytu.[4] Tvořila autorské knihy („Kozlíček" (1922), „Koleda" (1921), „ Prázdnino­vé putování" (1927)) a grafické cykly („Do­mažlice" (1917), „Z Českého ráje" (1918), „Náchodsko" (1919), „Z čes­kých krajů" (1920), „Korčula" (1923), „České motivy" a „Zvířátka" (oba z roku 1926), „Hřbitovní nápisy v Albrechticích" a „Prášilská papírna" (1931)). Nejvýznamnější částí její tvorby se stala ex libris, kterých vytvořila celkem 226.[5][1]

Zastoupení ve sbírkách

  • Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • Památník národního písemnictví

Výstavy

  • 1917, Praha, výstava výtvarného odboru Ústředního spolku českých žen
  • 1924, 1931, Praha, výstavy Kruhu výtvarných umělkyň[6]
  • 1927, Paříž (spoluúčast na výstavě českých malířek)[7]
  • 1936, Praha (spolu s dalšími umělkyněmi)[8]
  • 1959, Kašperské Hory (spolu s Josefem Váchalem)[9]
  • 1987 Anna Macková: Grafika, Rodný dům Václava Šolce (Šolcův statek)
  • 1987 Anna Macková: Grafické dílo, Zámek Staré Hrady
  • 1987, Kubištova výstavní síň Hradec Králové[10]
  • 1995, Nová Paka, Suchardův dům: Anna Macková: Život a dílo 1887 - 1969
  • 2006, Galerie moderního umění Hradec Králové: Anna Macková ve sbírkách Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • 2014, Jičín: Anna Macková – mistryně dřevorytu[1]

Ohlas v umění

  • Anna Macková byla předobrazem společnice Anny Kocourkové ve Váchalově Krvavém románu. Ve stejnojmenné filmové verzi režiséra Jaroslava Brabce z roku 1993 ji hrála Kateřina Frýbová.
  • Její tvář se objevuje v okně v obrazu Josefa Váchala Dřevorytcova domácnost[11]

Reference

  1. a b c Jičínský deník: Anna Macková, mistryně dřevorytu pochází ze Studeňan
  2. Zlatá Praha, 1925-1926/24, s.466, Anna Macková: Střechy v Korčule
  3. Dačevová R, a kol., 2012, s. 111
  4. Dačevová R, a kol., 2012, s. 56
  5. Kouzlo ex libris: Macková Anna. magic-exlibris.webgarden.cz [online]. [cit. 2017-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-05. 
  6. Julie Veissová: Anna Macková (1887 – 1969. www.zenyvumeni.cz [online]. [cit. 2017-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-28. 
  7. Výstava českých malířek v Paříži. Národní listy. 29. 5. 1927, s. 9. Dostupné online. 
  8. Umění. Národní politika. 12. 9. 1936, s. 10. Dostupné online. 
  9. Pravda, 1. 10. 1959, s. 1 (dostupné online v NK ČR)
  10. Pochodeň, 3.12.1987, s.4 (dostupné online v NK ČR)
  11. Českobudějovický deník; Václav Koblenc: Ukazují díla za miliony...

Literatura

  • Rumjana Dačevová a kol., Karáskova galerie, Památník národního písemnictví Praha 2012, ISBN 978-80-87376-01-0
  • Anna ROŠKOTOVÁ, Sborník Kruhu výtvarných umělkyň. Vydal KVU Praha 1935, s. 74-75 (repro Prášilská papírna, Houby)

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“