Anna Macková
Anna Macková | |
---|---|
Narození | 13. dubna 1887 Studeňany Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 4. května 1969 (ve věku 82 let) Nová Paka Československo |
Povolání | malířka, grafička |
Partner(ka) | Josef Váchal (1920–1969) |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Anna Macková (13. dubna 1887 Studeňany[1] — 4. května 1969 Nová Paka) byla česká výtvarnice.
Život
Narodila se ve Studeňanech u Jičína, kde její rodiče měli statek. V letech 1909–1911 studovala portrét, zátiší a krajinu na pražské škole Karla Reisnera. Poté se věnovala studiu grafiky u Františka Horkého. V roce 1918 se poprvé setkala se svým budoucím partnerem Josefem Váchalem, jejich vztah však započal až v roce 1920 a zejména po smrti Váchalovy manželky Marie. V roce 1923 odjela s Josefem Váchalem na tříměsíční pobyt do Jugoslávie, kde ji okouzlilo jadranské pobřeží.[2] Anna Macková se starala Josefu Váchalovi o domácnost a financovala některé jeho výtvarné činnosti. Byla členem Kruhu výtvarných umělkyň, jehož výstav se zúčastňovala.
Po smrti matky v roce 1937 se spolu s Váchalem přestěhovala na statek rodiny Macků do Studeňan. Oba výtvarníci ve Studeňanech spolu žili až do smrti v roce 1969. Josef Váchal zemřel pouhých šest dní po smrti Anny Mackové. Oba jsou pochováni na hřbitově v Radimi.
Dílo
Navazovala na secesi a umělce kolem Moderní revue. Po počátcích věnovaných olejomalbě se věnovala grafice, zejména dřevořezu a dřevorytu, kde byla ovlivněna Karlem Vikem.[3] Nebyla spřízněna se symbolisty, ale zejména v rostlinných zátiších a krajinách ze Šumavy a Slovenska, ze společných cest s J. Váchalem, je patrná secesní dekorativnost. V její pozdější grafice se projevuje vliv Josefa Váchala, zejména v technice barevného dřevorytu.[4] Tvořila autorské knihy („Kozlíček" (1922), „Koleda" (1921), „ Prázdninové putování" (1927)) a grafické cykly („Domažlice" (1917), „Z Českého ráje" (1918), „Náchodsko" (1919), „Z českých krajů" (1920), „Korčula" (1923), „České motivy" a „Zvířátka" (oba z roku 1926), „Hřbitovní nápisy v Albrechticích" a „Prášilská papírna" (1931)). Nejvýznamnější částí její tvorby se stala ex libris, kterých vytvořila celkem 226.[5][1]
Zastoupení ve sbírkách
- Galerie moderního umění v Hradci Králové
- Památník národního písemnictví
Výstavy
- 1917, Praha, výstava výtvarného odboru Ústředního spolku českých žen
- 1924, 1931, Praha, výstavy Kruhu výtvarných umělkyň[6]
- 1927, Paříž (spoluúčast na výstavě českých malířek)[7]
- 1936, Praha (spolu s dalšími umělkyněmi)[8]
- 1959, Kašperské Hory (spolu s Josefem Váchalem)[9]
- 1987 Anna Macková: Grafika, Rodný dům Václava Šolce (Šolcův statek)
- 1987 Anna Macková: Grafické dílo, Zámek Staré Hrady
- 1987, Kubištova výstavní síň Hradec Králové[10]
- 1995, Nová Paka, Suchardův dům: Anna Macková: Život a dílo 1887 - 1969
- 2006, Galerie moderního umění Hradec Králové: Anna Macková ve sbírkách Galerie moderního umění v Hradci Králové
- 2014, Jičín: Anna Macková – mistryně dřevorytu[1]
Ohlas v umění
- Anna Macková byla předobrazem společnice Anny Kocourkové ve Váchalově Krvavém románu. Ve stejnojmenné filmové verzi režiséra Jaroslava Brabce z roku 1993 ji hrála Kateřina Frýbová.
- Její tvář se objevuje v okně v obrazu Josefa Váchala Dřevorytcova domácnost[11]
Reference
- ↑ a b c Jičínský deník: Anna Macková, mistryně dřevorytu pochází ze Studeňan
- ↑ Zlatá Praha, 1925-1926/24, s.466, Anna Macková: Střechy v Korčule
- ↑ Dačevová R, a kol., 2012, s. 111
- ↑ Dačevová R, a kol., 2012, s. 56
- ↑ Kouzlo ex libris: Macková Anna. magic-exlibris.webgarden.cz [online]. [cit. 2017-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-05.
- ↑ Julie Veissová: Anna Macková (1887 – 1969. www.zenyvumeni.cz [online]. [cit. 2017-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-28.
- ↑ Výstava českých malířek v Paříži. Národní listy. 29. 5. 1927, s. 9. Dostupné online.
- ↑ Umění. Národní politika. 12. 9. 1936, s. 10. Dostupné online.
- ↑ Pravda, 1. 10. 1959, s. 1 (dostupné online v NK ČR)
- ↑ Pochodeň, 3.12.1987, s.4 (dostupné online v NK ČR)
- ↑ Českobudějovický deník; Václav Koblenc: Ukazují díla za miliony...
Literatura
- Rumjana Dačevová a kol., Karáskova galerie, Památník národního písemnictví Praha 2012, ISBN 978-80-87376-01-0
- Anna ROŠKOTOVÁ, Sborník Kruhu výtvarných umělkyň. Vydal KVU Praha 1935, s. 74-75 (repro Prášilská papírna, Houby)
Související články
Externí odkazy
- Anna Macková v informačním systému abART
- Julie Veissová: Anna Macková (1887 – 1969 Archivováno 28. 5. 2020 na Wayback Machine.
- Anna Macková: Náves ve Studeňanech (1918 ), Galerie moder. umění Roudnice n. L.
- Archiv obce Studeňany: Anna Macková (portrétní foto)
- Kouzlo ex libris: Ex libris Anny Mackové Archivováno 28. 5. 2020 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“