Anna Marie Kaprová z Kaprštejna

Anna Marie Kaprová z Kaprštejna
Rodné jménoAnna Marie z Greifenfelsu
Narozeníokolo roku 1600
1600? České královstvíČeské království České království
Úmrtí23. ledna 1626 (ve věku asi 25-26 let)
Staroměstské náměstí, Staré Město Pražské České královstvíČeské království České království
Příčina úmrtípoprava stětím
ChoťJan Daniel Kapr z Kaprštejna
Dětibezdětná
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Anna Marie Kaprová z Kaprštejna (rozená z Griefenfelsu, okolo roku 1600? Praha?30. ledna 1626[1] Staroměstské náměstí, Staré Město pražské) byla česká šlechtična, manželka císařského rady a místosudího apelačního soudu Jana Daniela Kapra z Kaprštejna.

Spolu se svým milencem Adamem Zapským ze Záp byla usvědčena, odsouzena za spoluúčast na vraždě svého manžela Jana Daniela z Kaprštejna a v lednu 1626 veřejně popravena stětím. Její poprava patřila mezi nejkrutější vysoce společensky postavených žen v historii Prahy a celého Českého království.

Aféra s vraždou císařského rady a soudní proces nad Adamem Zapským a Annou Marií se staly předmětem zvýšeného zájmu již ve své době. V 19. století v době romantismu a zvýšeného nacionalismu se stal Zapského případ inspirací k vytvoření četných románových děl a literárních fikcí, přičemž silně zapustil kořeny také do ústní tradice. Případ Adama Zapského a Anny Marie Kaprové je s odstupem dáván za klasický příklad aplikace trestního práva a hrdelního procesu v první čtvrtině 17. století. Na osudu obou lze také snadno demonstrovat krizi české předbělohorské stavovské společnosti a četné přehmaty zemských úřadů a úředníků v době následující krátce po porážce stavovského povstání.

Život

Mládí

Narodila se okolo roku 1600 do pražské měšťanské rodiny, byla vnučkou staroměstského měšťana, konšela a posléze purkmistra Starého Města pražského Jana Piláta Rakovnického z Jenštejna.[2] Okolo roku 1620 byla v mladém věku proti své vůli provdána za mnohem staršího českého šlechtice Jana Daniela Kapra z Kaprštejna, soudce a vysokého úředníka, který proslul především jako předseda soudu vůdců potlačeného českého stavovského povstání a popravy 27 odsouzených na Staroměstském náměstí. Kaprštejn pojal Annu Marii za svou choť především z pragmatických důvodů, jelikož se jednalo o výhodnou partii. On sám zbohatl na pobělohorských konfiskacích značným způsobem, neboť získal nejen Dolní Počernice a Chvaly spolu s vinicí u Prahy, ale také výstavní malostranský dům U černého orla na Malostranském náměstí. Stejně tak Anna Marie tímto sňatkem získala vyšší společenské postavení.

V letech 1622–1623 držel Kaprštejn dočasně bývalé Zapského panství v Dubči, a dokonce to byl on, kdo v roce 1622 svou ženu vyzval, aby zabrala statek Kyje jejich sousedovi Adamu Zapskému ze Záp, na což si Adam Zapský otevřeně stěžoval.[3]

Zápský byl naopak konfiskacemi postižen: kvůli podpoře povstání přišel o třetinu svého majetku.[4] K vážnému porušení výnosu samotné konfiskační komise pak došlo roku 1623, kdy Zapskému nebyl přiznán nárok na proplacení zbylých dvou třetin majetku, na které se konfiskace nevztahovala. Ve snaze vyplatit se z konfiskace a udržet alespoň samotnou Dubeč nadělal Adam Zapský v letech 1622–1624 velké dluhy. Jelikož mu byl zkonfiskován také dům v Praze, přišel takřka na mizinu. Pro neschopnost splácet dluhy byl dokonce načas uvržen do vězení a na svobodu byl propuštěn teprve v roce 1625.

Vražda Kaprštejna

Oba se seznámili v letech 1622–1624, kdy se snažil Adam Zapský získat zpět svůj zabavený majetek. Oba dva se stali brzy milenci a svůj poměr dle tehdejších zvyklostí ani nijak neskrývali, ačkoliv také Zápského vázal sňatek s Evou Zapskou ze Záp. Bylo to tak veřejné tajemství, o kterém nejspíše nevěděl jen sám Kaprštejn, který jako císařský rada trávil většinu času v Praze, kdežto jeho žena na venkovských statcích, ponejvíce pak na zámečku v Dolních Počernicích. Strach z prozrazení vedl nakonec oba milence k zosnování vražedného plánu. Kaprštejn měl být zabit, čímž by se Anna Marie stala jedinou dědičkou celého majetku. Stále ještě mladý a naivní Zapský, který přišel o všechen majetek, pravděpodobně věřil, že mu jeho milenka následně poskytne finanční náhradu za zabavené Kyje.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a zámek v Dolních Počernicích

Zámek Dolní Počernice

Kaprštejn byl svou ženou 13. listopadu 1625 záludně vylákán z Prahy. Při cestě z Prahy do Dolních Počernic jej v lesích u Hrdlořez přepadl sám Adam Zapský spolu s najatým pacholkem a Kaprštejna úkladně zavraždil,[5] doufaje snad, že vina padne na lupiče pocestných. Spolu s ním na místě zahynuli také jeho sluha a kočí.

Proces

I když Zapský z místa činu uprchl do Prahy a snažil se získat si alibi, vražda vlivného a mocného císařského rady se začala ihned vyšetřovat. Milenecký vztah Zapského a Kaprovy ženy byl na základě výpovědí svědků rychle odhalen. Oba byli zatčeni (Anna Marie 22. listopadu)[6], uvězněni a podrobeni soudnímu přelíčení. Jak Adam Zapský, tak Anna Marie se ke svému činu přiznali, ačkoliv se při výsleších snažili zjevně svalovat vinu jeden na druhého a všemožně se kát. Celá kauza vzbudila mimořádný rozruch. Především za Zapského se přimlouvaly mnohé osobnosti, například Albrecht z Valdštejna, který byl zčásti potomkem Smiřických ze Smiřic, s nimiž se rod Zapských ze Zap v roce 1610 příbuzensky spojil.[7] Žádost o milost pro Zapského byla však ve Vídni zamítnuta samotným císařem. Anna Marie byla jako cizoložná žena a jeden z iniciátorů vraždy svého muže neprodleně odsouzena k trestu smrti, a to způsobem neobyčejně krutým. Měla být mrskána, pohřbena zaživa a probodnuta kůlem. Na přímluvu příbuzných a dalších osob jí byl však nakonec trest zmírněn na mrskání a stětí. Na svou popravu čekala ve staroměstském vězení. Adam Zapský byl vsazen do Bílé věže na Pražském hradě, kde čekal na vynesení rozsudku. Také on byl posléze odsouzen k trestu smrti stětím.

Poprava

Dne 30. ledna 1626 byla nešťastná Anna Marie vyvedena z vězení na Malé Straně pražské, kam byla převezena. Byla ostříhána a obnažena do půli těla, připoutána k dřevěné židli a na voze dopravena před dům U černého orla zavražděného pana Kaprštejna. Tady byla za přítomnosti velkého množství lidu mrskána katem a jeho pomocníky metlami. Podruhé si vytrpěla mrskání na malostranském pranýři. Napotřetí ubohou ženu mrskali před Staroměstskou radnicí. Zde ji pak, téměř bezvědomí, vyvedli na popraviště,[8] kde ji vzápětí sťal mečem kat Jan Mydlář. Toto krvavé divadlo si nenechaly ujít stovky a tisíce Pražanů.[9]

Nešťastný Adam Zapský byl pak popraven v ranních hodinách 3. února 1626 na nádvoří starého purkrabství Pražského hradu. Dačický píše, že při popravě kat „…netrefil jeho krk a do půl hlavy jemu vťal.“[10] Pohřben byl v kostele sv. Tomáše na Malé Straně pražské. Adamem Zapským vymřela dubečská větev Zapských ze Zap po meči.

Ohlas

Celý případ vraždy Kaprštejna a Zapského čin získaly už ve své době velkou pozornost. Tato událost dokonce nadlouho zastínila válečné události třicetileté války. O tomto činu se zmiňují všichni významní současníci jako Mikuláš Dačický z Heslova, Jan Jiří Harant z Polžic a Bezdružic nebo Šimon Eustach Kapihorský. O Kaprštejnově vraždě se dočteme také v Komenského "Historii o těžkých protivenstvích církve české". Ještě Jan František Beckovský píše o téměř sto let později o Zapského činu. Největší popularity se celý příběh dočkal v 19. století, kdy mu byl mylně a dodatečně vkládán motiv tragické lásky, který se protnul s motivem náboženského, a dokonce národnostního zápasu. Toho obratně využil historik a spisovatel Josef Svátek, který ve svém nesmrtelném románu "Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze" zvěčnil Zapského příběh. Tím došlo k vytvoření fiktivní románové balady, která negativně ovlivnila také četná faktografická díla. Dnes je Zapského proces často zmiňován zejména bulvárními a senzacechtivými časopisy a magazíny, kde se stále opakují stejné historické chyby a mýty. Dnešní česká historiografie oproti tomu vnímá celý příběh v kontextu doby a jako nesporně zajímavou a svým způsobem unikátní epizodu pobělohorského práva a kriminality.

Odkazy

Reference

  1. Miscellanea Oddělení rukopisů a starých tisků. [s.l.]: Národní knihovna 504 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7050-352-2. Google-Books-ID: BcrjAAAAMAAJ. 
  2. TOŠNEROVÁ, Marie. Raně novověké narativní prameny k dějinám českých měst. , 2012. 449 s. Disertační práce. FF UK Praha. Vedoucí práce Prof. PhDr. Marie Bláhová, DrSc.. s. 261. Dostupné online.
  3. Úlovec, Sborník, s. 162.
  4. ÚLOVEC, Jiří. Pražský sborník historický. Díl XXIX. Praha, 1996 (kapitola „Historie a stavební podoba tvrzí v Dubči“), s. 161.
  5. DAČICKÝ Z HESLOVA, Mikuláš. Paměti. Praha: Akropolis, 1996, s. 231.
  6. KULHAVY, Vaclav. Pražsky Dennik. [s.l.]: J. Nestler 350 s. Dostupné online. Google-Books-ID: LNifEtNcPbwC. 
  7. SVÁTEK, Josef. Ze staré Prahy. Obrazy děje- a místopisné. Praha: Vilímek, 1899, s. 30.
  8. LIŠKA, Vladimír. Zločiny a tragédie v českých dějinách. [s.l.]: Alpress 140 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7466-845-6. Google-Books-ID: CQaODwAAQBAJ. 
  9. FRANCEK, Jindřich. Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada: zločinnost a bezpráví. Praha: Paseka, 2011, s. 345.
  10. Dačický, Paměti, s. 232.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce