Anna Masaryková

PhDr. Anna Masaryková
Pan president v kruhu rodinném: zleva vyslanec Jan Masaryk, Anna Masaryková, pan president, dr. Alice Masaryková a Olga Ravilliodová-Masaryková
Pan president v kruhu rodinném: zleva vyslanec Jan Masaryk, Anna Masaryková, pan president, dr. Alice Masaryková a Olga Ravilliodová-Masaryková
Narození3. dubna 1911
Praha,Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. března 1996 (ve věku 84 let)
Praha,ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materFilosofická fakulta University Karlovy
PovoláníHistorička umění a archivářka
OceněníČestné občanství hlavního města Prahy (1995)
RodičeHerbert Masaryk (otec)
Míla Masaryková Slavíčková (matka)
PříbuzníT. G. Masaryk (dědeček)
Charlotta Garrigue-Masaryková (babička)
Alice Masaryková (teta)
Herbert Masaryk (otec)
Jan Masaryk (strýc)
Eleanor Masaryková (teta)
Olga Masaryková (teta)
Herberta Masaryková (sestra)
Charlotta Kotíková (neteř)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Masaryková (3. dubna 1911 Praha18. března 1996 Praha) byla česká historička umění, výtvarná kritička, dlouholetá pracovnice Národní galerie v Praze. Byla dcerou malíře Herberta Masaryka a vnučkou prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, švagrovou Emanuela Poche, tetou Mikuláše Medka a Charlotty Kotíkové.

Život

Po maturitě na gymnasiu v Praze (1930) studovala na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy československé dějiny u prof. Josefa Pekaře, prof. Josefa Šusty, prof. Josefa Vítězslava Šimáka, archeologii (Růžena Vacková), srovnávací dějiny literatury (Václav Tille) a dějiny umění u prof. Antonína Matějčka a V. Birnbauma. Roku 1936 obhájila rigorózní práci: Druhé rokoko v Čechách.

Pracovala jako archivářka SVU Mánes (1937–1942) a jako referentka Volných směrů. Za války publikovala pod pseudonymem Anna Brynychová. V letech 1945–1970 pracovala v Národní galerii v Praze, v letech 1945–1949 jako vedoucí Moderního oddělení, odkud byla z politických důvodů roku 1949 odsunuta do archivu (což ovšem význam archivu posílilo[zdroj⁠?!]). Poté byla přednostkou Oddělení 19. století (1951–1954), Grafické sbírky (1954–1955) a odbornou pracovnicí Oddělení 19. století (1955–1965) a Grafické sbírky (1965–1970). Po srpnové okupaci v letech 1971–1984 vykonávala pouze příležitostnou brigádnickou výpomoc v Národní galerii. Ve svém podkrovním bytě v malostranské Cihelné ulici shromáždila velké množství zejména knižního materiálu z oblasti dějin umění, který studovala. Od konce 80. let a zejména po roce 1989 se aktivně účastnila obnovení památky svého děda T. G. Masaryka i svého otce Herberta Masaryka, českého malíře, také prostřednictvím velkých výstav, které v letech 1993–95 uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí.[1] Spolu se svou sestrou Herbertou se účastnila řady besed se studenty i veřejností.[2]

Dílo

Napsala mj. monografie o Janu Slavíčkovi (1946) a Josefu Mařatkovi (1958), sestavila řadu katalogů, kterým připojila teoretické studie (Národní galerie. Díl 5, České sochařství 19. a 20. století, 1963). Důležitý je její příspěvek k poznání ženy výtvarnice v dějinách.[3]

Bibliografie (výběr)

  • Corot, Praha 1937
  • Národní muzeum v Praze, Praha 1940
  • Nové mlýny na Novém Městě pražském, Praha 1941
  • Antonín Hudeček, Praha 1942 (pod pseudonymem A. Brynychová)
  • Jan Slavíček, Praha 1946
  • Delacroix, Praha 1947
  • Josef Mařatka, Praha 1958
Hrob Masaryků s otcem, sestrou Herbertou a jejím vnukem J. J. Kotíkem

Reference

  1. PRECLÍK, Vratislav. „Toulky historií Masarykova demokratického hnutí aneb 30let jeho existence“, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, leden – březen 2021, roč. XXIX., čís. 133. ISSN 1210-1648, str. 1 – 8
  2. Připomeňme první polistopadovou ve zcela zaplněné velké posluchárně 256 na ČVUT v Praze - Dejvicích, 11. ledna 1990
  3. A. Masaryková, Účast ženy ve výtvarném umění, Sborník Kruhu výtvarných umělkyň, Praha 1935, s. 13-20

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 884-885, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Biografický slovník archivářů českých zemí, s. 406.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Anna Masaryková (1911-1996).jpg
Anna Masaryková (1911-1996), česká historička umění a výtvarná kritička
Hrob Masaryků.jpg
Hrob na Olšanech