Anna Pammrová

Anna Pammrová
Rodné jméno	Anna Maria Pammer
Narození	29. června 1860 Kralice nad Oslavou Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	19. září 1945 (ve věku 85 let) Žďárec Československo Československo
Povolání	filozofka, aktivistka za práva žen, překladatelka, učitelka, spisovatelka a literární publicista
Literární hnutí	feminismus
Významná díla	Antieva, Mé vzpomínky na Otokara Březinu, Zápisky nečitelné, Zrcadlo duše
Manžel(ka)	František Kroh
Partner(ka)	Leopold Stöger
Děti	František Pammer
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Pammrová (29. června 1860 Kralice nad Oslavou^{[1][p 1]} – 19. září 1945 Žďárec) byla moravská spisovatelka, překladatelka, filosofka a feministka. Proslula především po mnoho let vedenou korespondencí s Otokarem Březinou, ale i po smrti vydaným torzem knihy Antieva.^[2]

Anna se narodila 29. června 1860 v myslivně Bažantnice (čp. 49) u Kralic nad Oslavou do rodiny Jana Pammra (1823–1903), lesníka ve službách náměšťského hraběte Jindřicha Haugwitze, a jeho manželky Josefy, rozené Měcháčkové (1827–1921).^[3] Měla tři sestry: Leopoldinu (1861–1873), Eleonoru Křemenovou (1863–1945) a Antonii (1865–1887).

Když měla šest let, rozhodli se rodiče dát ji na vychování do rodiny její bezdětné kmotry. Anna tedy vyrůstala u Leopolda a Antonie Novákových v Jasenici a v Náměšti nad Oslavou (1876), rodiče navštěvovala jen několikrát do roka. Kmotra jí bránila v kontaktu s jinými dětmi, obstarala jí domácího učitele, ale nechápala její citové potřeby. Anna postupně a z různých zdrojů získala rozsáhlé všeobecné a jazykové znalosti (němčina, francouzština, angličtina). V roce 1875 byla kmotrou poslána do Znojma, kde se rok zdokonalovala v němčině, šití, vyšívání a hře na klavír. Později pracovala dva roky ve Vídni jako vychovatelka v důstojnické rodině.

3. ledna 1884 porodila v Linci první dítě, nemanželskou dceru Almu (1884–1906).^[4] Otce své dcery, Leopolda Stögera, si odmítla vzít a vrátila se k rodičům do Jinošova. Vydělávala si výukou jazyků a věnovala se výchově dcery. Na nátlak rodičů navázala známost s lesníkem Františkem Krohem (1856/1857–1915) a přestěhovala se s ním na hájovnu Kozínek u Mohelna a následně do Sedlce. V Sedlci se jí roku 1891 narodil syn František Pammer.^[5] Za Františka Kroha se v Sedlci provdala 1. července 1893.^[6] František byl hrubián a despota, svou ženu prý zapřahal do postroje pro krávy, v němž musela odvážet seno a stelivo z lesa či vyvážet hnůj, a bránil jí ve čtení knih a psaní.^[4] Roku 1896 byl Kroh jako nespolehlivý přeložen do vzdálené víckovské myslivny u Žďárce, Anna se přestěhovala s ním, ale manželství již nefungovalo. Oficiálně byli rozvedeni až 16. ledna 1904.^[6]

V roce 1899 si Anna nechala postavit nedaleko Žďárce jednoduchý dřevěný domek, kam se s dětmi přestěhovala. Strádala zimou i nedostatkem prostředků, cítila se však konečně svobodná. Její dcera Alma v roce 1906 zemřela na tuberkulózu, syn František Kroh uprchl v létě roku 1914, před vypuknutím války, bez rozloučení do Ameriky. S matkou však vedl korespondenci prostřednictvím spisovatelky Pavly Moudré. V roce 1922 si Anna nechala postavit nový, zděný domek a nadále žila v samotě, v souladu s přírodou, studovala a psala. Výjimkou z minimálních styků s příbuznými a přáteli měla kontakty s rodinou Havlových, která měla nedaleko své letní sídlo.^[7] Od roku 1932 byla členkou Moravského kola spisovatelů (MKS). Zemřela v roce 1945.

Když se Anna Pammrová po narození dcery Almy (1884–1906) vrátila k rodičům do Jinošova, seznámila se tam na podzim roku 1887 s básníkem Otokarem Březinou (1868–1929), který byl v Jinošově učitelem. Ze vzájemného porozumění vznikla rozsáhlá korespondence. Anna Pammrová si s Otokarem Březinou dopisovala až do jeho smrti, s výjimkou ročního období 1891–1892 a tříleté pauzy po sňatku s Františkem Krohou, v letech 1893–1896. Toto přátelství ovlivnilo i tvorbu obou autorů.^[8] Novinářka a spisovatelka Božena Neumannová uvedla v Rozpravách Aventina (ještě za života A. P.), že to byla právě ona, kdo budoucího básníka přivedl ke tvorbě poezie.^[9] Dopisy Otokara Březiny, které byly A. Pammrové adresovány v letech 1903–1928, vydala adresátka v roce 1933 tiskem.

Od roku 1996 existuje v Tišnově Společnost Anny Pammrové, která se věnuje životu a dílu spisovatelky.^[10] (Protipól tvoří spíše recesistický Spolek Františka Kroha, který v letech 2005–2008 vydával vlastní internetový věstník.)^[11]

Na její myšlenkový profil působila, kromě těžkých životních zkušeností, staroindická moudrost, okultismus a teosofie, myšlení J. J. Rousseaua, L. N. Tolstého, Th. Lessinga, konfrontace s filozofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho, a zejména duchovní přátelství s O. Březinou. Osobně se spolu setkali ještě r. 1925 v Tasově u J. Demla, r. 1927 a r. 1928 ve Žďárci. Filosoficky se zabývala třemi hlavními tématy: feminismem, kde sleduje otázku ženské emancipace a z hlediska vlastních zkušeností odsuzuje mužskou nadřazenost a zotročení ženy; kritikou moderní civilizace – byla přesvědčená, že člověk se může zachránit jen v samotě, kritizovala společnost technického věku i sociální nespravedlnost – a výzvou k nápravě protipřírodního myšlení a jednání, kde je vidět vliv Rousseauovy filosofie. Vyzývala k nastolení nového, hlubšího vztahu k přírodě. Existenci sice zobrazovala pesimisticky jako absurdní, z jejích deníků vysvítá, že několikrát uvažovala o sebevraždě, její negativismus je však doplňován vizí „zářného cíle“, „krásy Všeživota“.^[7]

• Alfa: embryonální pokus o řešení ženské otázky – Klatovy: Cyrill Method Höschl, 1917
• O mateřství a pamateřství a pamateřství: podivné úvahy Anny Pammrové – Klatovy: C. M. Höschl, 1919
• Cestou k zářnému cíli – Klatovy: C. M. Höschl, 1925 — Tišnov: Sursum, 2017
• Doplněk informace neuspokojivé – Brno: Družstvo MKS, 1931
• Zápisky nečitelné – Brno: Za lepším životem 1936
• Odezva z lůna stvoření – dřevoryty vyzdobil Karel Formánek. Brno: vlastním nákladem, 1937
• In memoriam: k desátému výročí smrti Otokara Březiny – sborník vzpomínek básníkových přátel Anny Pammrové, Františka Bílka a Jana Vrby. Praha: Josef Hofmann, 1939
• Mé vzpomínky na Otokara Březinu – lept Jan Konůpek. Praha: J. Picek, 1940
• Stíny světla – Ladislav Palas; [Anně Pammerové]; kresby K. Těšíka provedeny v olovorytu a grafické úpravě Oldřichem Elblem. Brno: Joža Jícha, 1941
• Zrcadlo duše – úvod napsal a uspořádal Jiří Vitula, Brno: Brněnská tiskárna, 1945
• Žena s duší lesa: z dopisů Anny Pammrové Leonoře Pamrové Pohorské – výbor sestavil a napsal úvod Lumír Kuchař; ilustrace Antonín F. Stehlík, Třebíč: Okresní knihovna, 1970
• Dopisy [rukopis] – dopisy Marii Zinfelové a rodině Havlově; úvod Václav Maria Havel. 1982?
• Anagogické meditace – k snazšímu porozumění poezie Březinovy podává Alfa; nedatovaný rukopis. Praha: Kobylisy, 1995
• Antieva: faksimile rukopisu – Tišnov: Společnost Anny Pammrové, 1997
• Ohlas předvěkých svatých lesů – 19--
• Divočinu slov mi nech – edičně připravil a doslov napsal Jiří Kuběna. Brno: Vetus Via, 2000
• Anna Pammrová: dopisy – slečně M. Zinfelové, c. k. bernímu radovi panu E. Zinfelovi (1916–1923, 1940), manželům Emilii a Ing. Václavu Havlovým a jejich synům Ing. V. a M. Havlovým (1915–1926) – editor Ladislav Soldán, Tišnov: Společnost Anny Pammrové, 2009

• Výlety do nebe – Camille Flammarion. Praha: Hejda & Tuček, 1909^[12]
• Paní s fialkovýma očima – Paul Margueritte; in: 1000 nejkrásnějších novel č. 63. Praha: J. R. Vilímek, 1914
• Mazdaznanská dietetika a kuchařka. Díl I, Dietetika – Otoman Zar-Adusht Ha’nish; sestavila Bedřiška Ammannová, z němčiny. Klatovy: C. M. Höschl, 1915
• Zdravovědné pokyny dle Mazdaznanu – E. Gewinn; z němčiny. Klatovy: C. M. Höschl, 1916
• Mazdaznanská dietetika a kuchařka. Díl II, Kuchařka – O. Z. Ha’nish; sestavila Bedřiška Ammannová. Klatovy: C. M. Höschl, 1915
• Odplata – Jean Viollis; z francouzštiny; in: 1000 nejkrásnějších novel č. 99. Praha: J. R. Vilímek, 1916
• Život Ježíšův – O. Z. Ha’nish. Klatovy: C. M. Höschl, 1918
• Dějiny jako vsunutí smyslu v nesmyslné – Theodor Lessing. Klatovy: C. M. Höschl, 1919
• Co jest Mazdaznan? Rozumná výživa – z francouzského letáku. Klatovy: C. M. Höschl, 1925

• Prvé moje setkání s Ot. Březinou, Ženský obzor 1929, č. 3–4
• Neuspokojivá informace Zvídavým, Kolo 1930, 1931
• Z dopisů A. P. neteři Almě, Vlastivědná ročenka okresního archivu v Blansku, 1969 (4)

• Listy Otokara Březiny Anně Pammrové – z originálů opsal, do tisku připravil, tisk knihy řídil a sazbu korigoval Jan Amos Verner. Žďárec: Anna Pammrová, 1933

• Proč?: vzpomínka, věnovaná spisovatelce Anně Pammrové, jíž vděčím za překrásné chvíle čistého přátelství – J. L. Krejčí; s kresbou a v grafické úpravě Oldřicha Crhounka. vlastním nákladem, mezi 1940 a 1950
• Otakar Březina: intimní: Anna Pammrová – Bohuslav Pernica. Mladá Boleslav: Hejda a Zbroj, 1947
• Navštivte mne s podzimem: Anna Pammrová a lidé kolem ní – Vlasta Urbánková. Tišnov: Borek, 1994 — Tišnov: Sursum, 2016
• Poselství Antievy: fragmenty tvorby Anny Pammrové – uspořádal Josef E. Karola. Tišnov: Borek, 1995
• Vzpomínky na Annu Pammrovou – redakce Karel Fic a Josef Zacpal. Tišnov: Městský úřad, 1995
• Výběr: časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. [Č.] 1, 1997/34 [Otokar Březina, Anna Pammrová, Čeněk Zíbrt] – předseda redakční rady Karel Pletzer. České Budějovice, 1997
• Zářivá samota: Tišnovsko v osudu Anny Pammrové a jejích přátel – Vlasta Urbánková. Tišnov: Společnost Anny Pammrové, 1998
• Pramáti AntiEva: duchovní profil Anny Pammrové [text přednášky pro Společnost Anny Pammrové] – Jiří Kuběna. Tišnov: 1999
• MERHAUT, Luboš. Anna Pammrová. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 3/II. P–Ř. S. 774–775.
• Anna Pammrová – životopis – Alma Křemenová; ilustrace Pavel Adamec; doslov Vlasta Urbánková. Tišnov: Sursum, 2003
• Anna Pammrová a zrod českého feminismu – Magdaléna Hájková; vedoucí práce Drahomíra Vlašínová. Opava: vlastním nákladem, 2010
• Pojetí svobody v díle Josefa Uhra a Anny Pammrové [rukopis] – Kateřina Chytrá. 2012* TICHÁČKOVÁ, Zuzana. Filozofie Anny Pammrové. Brno, 2014 [cit. 2017-11-19]. Dizertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zdeňka Kalnická. Dostupné online.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Pammrová na Wikimedia Commons
• Autor Anna Pammrová ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Anna Pammrová
• Anna Pammrová v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Společnost Anny Pammrové
• MyHeritage: Anna Marie Pammrová