Anna Steimarová

Anna Steimarová
Anna Steimarová (před r. 1927)
Rodné jméno	Anna Budilová
Narození	7. července 1889 Plzeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	15. března 1962 (ve věku 72 let) Liberec Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Choť	Jiří Steimar
Děti	dcera Jiřina Steimarová syn Miloš Steimar
Rodiče	otec Vendelín Budil
Příbuzní	Jiří Kodet vnuk Evelyna Steimarová vnučka Barbora Kodetová pravnučka Anna Polívkovápravnučka Vendula Prager-Rytířová pravnučka
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Steimarová, rozená Anna Budilová, křtěná Anna Marie (7. července 1889 Plzeň^[1] – 15. března 1962 Liberec) byla česká divadelní, operetní a filmová herečka, dcera významného plzeňského herce a divadelního ředitele Vendelína Budila. Byla první manželkou herce Jiřího Steimara a matkou herečky Jiřiny Steimarové.

Dne 10. července 1915 se provdala za herce Jiřího Steimara.^[2] Za 1. světové války, kdy se jim narodila v roce 1916 dcera Jiřina, žili v pražském Podskalí. Šest let po Jiřině se jim narodil syn Miloš (1922–1949), který byl také nadějným hercem, hrál v Brně, ale v mladém věku se nešťastnou náhodou otrávil oxidem uhelnatým.

Později si Steimarova rodina koupila dřevěnou chalupu v Černošicích s půlkou ostrova na Berounce, kde pak mnoho let žila. Podnikavý herec Steimar později chalupu přebudoval v moderní penzión, o který se staral jako hoteliér, rád však hostům také uvařil. Steimarovi v Černošicích pěstovali holuby, psy a slepice. Místním občanům pomáhali s ochotnickým divadlem a sami v něm vystupovali. Jiří Steimar však organizoval i divadlo doma a zapojoval do něho celou rodinu i personál. Sjížděli se sem významní hosté – Olga Scheinpflugová, Xena Longenová, Saša Rašilov, Marie Hübnerová, Jan Masaryk, Jan Kubelík a Rudolf Friml.

Brzy po rozvodu se Steimarová pokusila založit vlastní divadlo, ale v podnikání se jí příliš nevedlo. Nějaký čas žila ještě v Černošicích s bývalým manželem a jeho novou ženou Žofií, poté se odstěhovala do Prahy. Řadu let byl jejím přítelem herec Jindřich Láznička, ale Steimarová se už nikdy nevdala. Po úmrtí syna byla v takové depresi, že výrazně zhubla a nakonec dostala TBC žláz, která se pak zvrhla v rakovinu.^[zdroj?] Umírala deset let.

Anna Steimarová se stala hereckou hvězdou již v dětském věku, kdy ji její otec angažoval jako školačku do inscenace Malého lorda v rodné Plzni, později si roli vyzkoušela i v Národním divadle v Praze. Později studovala řeč a zpěv. Pěvecký talent svým sopránovým hlasem prokázala již v osmnácti letech, kdy zpívala Olympii v Offenbachových Hoffmannových povídkách.

Před 1. světovou válkou začínala jako operetní subreta v Německu – v Rostocku a ve Stuttgartu a v Theater an der Wien ve Vídni. Šest let působila v pražském Německém divadle a v této době se seznámila se svým budoucím manželem J. Steimarem.

Prošla několika pražskými scénami, hrála v karlínském Varieté, v kabaretu Rokoko, Aréně, Švandově divadle, ve Velké i Malé operetě (Tylovo divadlo v Nuslích), v letech 1928–1930 hrála ve Vinohradském divadle.^[3]

Po 2. světové válce se mihla na prknech divadel ve Zlíně a v Liberci, poté krátce působila v Národním divadle v Praze, aby svou kariéru ukončila opět v Severočeském divadle v Liberci. Zde byla v angažmá v letech 1947–1958. Vytvořila např. roli Jenny (Bertold Brecht, Žebrácká opera), paní Higginsové (George Bernard Shaw, Pygmalion) a Giudittu (Franz Lehár).

Ve filmu hrála často, své drobné až epizodní role dokázala zvýraznit propracovaností svého hereckého mistrovství, hloubkou výrazu, jež dávala svým postavám, do nichž se neobyčejně dovedla vžívat. Začínala už v roce 1913 ve dvou němých filmech (Pan profesor, nepřítel žen a České hrady a zámky), ale pak se vrátila před kameru až po dvaceti letech.

Ve třicátých letech už hrávala postarší nevzhledné ženy, jejichž povahy dovedla mistrně vystihnout především v rolích žen zlých, hrubých, primitivních a hloupých. Sem patří např. role paní domácí ve filmu Kariéra matky Lízalky (1937), stará panna Apolena v komedii Cech panen kutnohorských (1938), drbna Rollerová ve Filosofské historii (1937) a Betty ve filmu Čtrnáctý u stolu (1944).

Hrála i role větší, ale žádná nebyla tak působivá jako role malé. K filmům, kde hrála hlavnější role, patří Naše XI. (1936), Andula vyhrála (1938), diváci si ji budou vždy připamatovávat jako tetu Mařenky (Nataša Gollová) ve filmu Kristián (1939) a vlezlá teta Ema Lindová v burianovské verzi Barona Prášila (1940). Za války však vytvořila drobné role dramatické, které byly výborně psychologicky propracované. Sem patří šantánová zpěvačka v Panenství (1937), stará kovářka v Čápově Babičce (1940) a barová madame z Nočního motýla (1941), jež byla ve své době přijata pozitivně kritikou. V tomto filmu vůbec nepromluví, ale výraz ženy stojící u barového pultu a pomalu překusující zrnka kávy jsou mistrovskou etudou.

Po válce její odchod do Liberce způsobil, že na ni pozapomněl i film. Objevila se v epizodních rolích ve filmech Řeka čaruje (1945) a Pancho se žení (1946), poté ještě vytvořila malou roli staré babičky ve filmu Páté kolo u vozu (1958).

• Pan profesor, nepřítel žen, 1913 – role neuvedena
• České hrady a zámky, 1914 – Hašlerova milá
• V tom domečku pod Emauzy, 1933 – učitelka hudby Gusta Volmanová
• Anita v ráji, 1934 – ředitelka módního salónu
• Rozpustilá noc, 1934 – členka tlupy Monokla Fredyho
• Naše jedenáctka, 1936 – Josefina, Horova sestra
• Filosofská historie, 1937 – Rollerová, bývalá purkmistrová
• Kariéra matky Lízalky, 1937 – paní domácí
• Panenství, 1937 – stará zpěvačka v šantánu
• Andula vyhrála, 1938 – ředitelka ženského klubu
• Cech panen kutnohorských, 1938 – stará panna Apoléna
• Humoreska, 1939 – žebračka Šišvorka
• Kristian, 1939 – Mařenčina tetička
• Babička, 1940 – kovářka věštkyně
• Baron Prášil, 1940 – Ema Lindová, Olžina přítelkyně
• Dceruška k pohledání, 1940 – Helenina teta Formánková
• Katakomby, 1940 – žena konzula Marka
• Maskovaná milenka, 1940 – stará dáma
• Peřeje, 1940 – vdova Valerie, majitelka cirkusu
• Poslední Podskalák, 1940 – Králova žena
• Vy neznáte Alberta, 1940 – Blahníkova žena
• Noční motýl, 1941 – madame z baru
• Preludium, 1941 – Klepetářová
• Čtrnáctý u stolu, 1943 – paní Betty
• Šťastnou cestu, 1943 – Boková
• Rozina sebranec, 1945 – svodnice
• Řeka čaruje, 1945 – žena na veselici
• Pancho se žení, 1945 až 1946 – Rositina teta Lucie
• Páté kolo u vozu, 1958 – babička v redakci

• Proč se mi to někdy zdá (Panenství, 1937)

• Jiřina Steimarová, Život plný kotrmelců, Praha 1995, ISBN 80-85910-07-1
• Československý biografický slovník A-Ž, Praha 1992, ISBN 80-200-0443-2
• Český hraný film I., 1898–1930, NFA Praha 1995, ISBN 80-7004-082-3
• Český hraný film II., 1930–1945, NFA Praha 1998, ISBN 80-7004-090-4
• Český hraný film III., 1945–1960, NFA Praha 2001, ISBN 80-7004-102-1
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 30, 31, 74, 350
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 45, 193, ISBN 978-80-239-9604-3

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Steimarová na Wikimedia Commons
• Anna Steimarová ve Filmovém přehledu
• Anna Steimarová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Anna Steimarová ve Filmové databázi
• Anna Steimarová na Kinoboxu
• Anna Steimarová v Internet Movie Database (anglicky)