Anna Svídnická

Anna Svídnická
	Česká a římská královna, římská císařovna
	Busta Anny Svídnické v katedrále sv. Víta
Korunovace	28. července 1353, Praha; (českou královnou); 9. února 1354, Cáchy; (římskou královnou); 5. dubna 1355, Řím; (římskou císařovnou)
Narození	1339; Svídnice
Úmrtí	11. července 1362 (ve věku 22–23 let); Praha
Pohřbena	Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Předchůdce	Anna Falcká
Nástupce	Alžběta Pomořanská
Manžel	Karel IV.
Manželkou panovníka	1353–1362
Potomci	Alžběta Lucemburská; Václav IV.
Dynastie	Slezští Piastovci
Otec	Jindřich II. Svídnický
Matka	Kateřina Uherská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Svídnická (německy Anna von Schweidnitz, polsky Anna świdnicka, 1339 – 11. července 1362 Praha) byla česká královna, římská královna, římská císařovna a třetí manželka římského císaře a českého krále Karla IV. Lucemburského.

Život

Dětství a dospívání

Anna byla jedinou dcerou svídnického knížete Jindřicha II. a uherské princezny Kateřiny. Otec Anně zemřel, když jí byly čtyři roky. Matka Anny byla sestrou uherského krále, a proto se po smrti svého manžela i se svou dcerou odstěhovala do Budína v Uhrách. Tam Anna prožila své dětství.^[1]

Po smrti Annina otce se vládcem Svídnicka, Javorska a části Lužice stal její strýc Boleslav II. (nazývaný též Bolek II.). Ten byl ale bezdětný, a proto se mladá princezna Anna stala jedinou dědičkou Svídnického vévodství. Pro Karla IV. mělo toto území, které přímo sousedilo s Českým královstvím, velký strategický význam. Nejprve se rozhodl získat nárok na území sňatkem svého novorozeného syna Václava s tehdy o jedenáct let starší Annou. Když Karel o svého dvouletého syna přišel a zemřela i jeho druhá manželka Anna Falcká, začal se o Annu ucházet sám. Tento naplánovaný sňatek byl součástí strategie, kterou nastolil už Karlův otec Jan Lucemburský – získat pro českého krále kontrolu nad piastovskými slezskými knížectvími.

Anně bylo v době, kdy se o ní začal ucházet Karel IV., pouhých 14 let. Byla velmi křehké a na tu dobu vysoké postavy, měřila 167 centimetrů. Její hlavu zdobily lokny dlouhých blonďatých vlasů, ale i bystrý intelekt. Byla vedena k pokoře a hlubokému náboženskému cítění. To vše ji činilo ideální partnerkou pro Karla. Velký věkový rozdíl navíc přispěl k tomu, že ji mohl sám dále vzdělávat a formovat její charakter.

Sňatek mohl být uskutečněn pouze se souhlasem svídnického vévody Boleslava II., polského krále Kazimíra a někdejšího Karlova zetě Ludvíka Uherského. Poslední jednání a souhlas se svatbou se Karlovi podařilo získat v roce 1353 na diplomatickém kongresu ve Vídni. Kvůli příbuzenství ženicha a nevěsty byl potřebný i souhlas papeže. Tím byl pověřen pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, který si Karlovým jménem vyžádal u papeže Inocence VI. papežský dispens.^[2]

Svatba Karla a Anny

Slavná svatba Karla a Anny Svídnické se konala v červnu 1353 v Budíně.^[3] Na svatbě byli přítomni Albrecht II. Rakouský, Ludvík Uherský, Ludvík Braniborský, Rudolf Saský a vyslanci polského krále Kazimíra III. a benátské republiky. Díky tomuto sňatku připojil Karel k zemím Koruny české také Horní a Dolní Lužici.

Přestože sňatek byl motivován především politickými snahami, Karel se do své mladinké, o dvacet tři roky mladší nevěsty zamiloval. Jí zase imponovalo jeho charisma, moudrost a vyzrálost. Dobové kroniky potvrzují Karlovu hlubokou lásku k mladé manželce, dokonce větší, než byla jeho láska k Blance z Valois. Ty krátké roky, kdy spolu žili, tvořili stabilní a harmonický pár. Anna s ním sdílela období největšího lesku a slávy, kdy Karel získal titul císaře Svaté říše římské, postavil Karlštejn a budoval i novou Prahu.^[4]

Královna a císařovna

Českou královnou byla mladičká Anna korunována krátce po svatbě 28. července 1353. Necelý rok poté dne 9. února 1354 ji Karel nechal v Cáchách korunovat římskou královnou. Manželé spolu ještě nežili, neboť mladá královna pak ještě rok pobývala se svojí matkou v Budíně.

Začátek jejich spolužití a jejich první společnou cestou byla cesta do Říma v roce 1355 kvůli císařské korunovaci. Anně bylo v té době šestnáct let. Římskou císařovnou byla korunována 5. dubna 1355 na Boží hod velikonoční v Římě spolu s Karlovou korunovací římským císařem. Korunovace proběhla ve Svatopetrské bazilice a provedl ji papežský legát kardinál Pierre de Colombiers.^[5] Při zpáteční cestě se císařští manželé ubytovali v Pise, ale palác, ve kterém nocovali, byl během povstání zapálen, takže Karel IV. a jeho manželka si museli zachránit život útěkem v nočních úborech. Karel brzy odboj potlačil a sedm vůdců povstání dal popravit.^[6]^[7]

Vzdělanost a uměnímilovnost Anny je potvrzena dopisy, které si vyměňovala se slavným italským básníkem Petrarcou. Seznámila se s ním v Římě při korunovaci. Petrarca uznával Karla IV. jako císaře a vkládal do něj naděje na sjednocení Itálie. To se však nesplnilo, neboť Karel IV. se věnoval především své zemi a středoevropskému prostoru.

Dcera Alžběta a syn Václav

Až po uplynutí pěti let od svatby se Anna stala matkou, když roce 1358 porodila dceru Alžbětu (1358–1373).

O tři roky později pobývala podruhé těhotná Anna se svým manželem v Norimberku, kam byl svolán říšský sněm za účelem vyřešení vleklých sporů Karla IV. s Rudolfem IV. Habsburským. Šest dní po zahájení sněmu, v pátek 26. února kolem 21. hodiny porodila Anna v komnatě norimberského císařského hradu syna.^[8]. Dlouho očekávané narození následníka trůnu se stalo příležitostí k velkým oslavám. Pětačtyřicetiletý Karel se tak konečně dočkal syna a dědice, budoucího krále Václava IV.

Alžběta Svídnická o této radostné události poslala dopis avignonskému papeži Innocenci VI.^[9]

„	Nejsvětější otče a nejdůstojnější pane! S pomocí nejvyššího, který řídí království a králům poskytuje ochranu, porodily jsme na světlo tohoto světa v pátek před nedělí Oculi, asi o třetí hodině, mužského potomka, statného a s krásnými jednotlivými údy. A po porodu se spolu s dítětem s boží pomocí těšíme příjemné tělesné pohodě. A poněvadž věříme, že Vaše Svatost ráda uslyší o naší osobě radostné novinky, svěřujeme toto Vaší Svatosti prostřednictvím našeho ctěného kaplana, doručitele tohoto listu, s poníženou prosbou, abyste jej ráčil přijmout jako osobu doporučenou naší přímluvou v jeho žádostech.	“
— list Anny Svídnické avignonskému papeži Inocenci VI., 1361^[9]

Před Václavovým narozením byl ve značné výhodě Karlův mladší bratr a moravský markrabě Jan Jindřich, neboť měl již tři syny. Karel IV. se snažil jednak zajistit kontinuitu lucemburské dynastie v českých zemích a v říši, jednak si chtěl pojistit trvalé připojení slezských dědičných vévodství Svídnicka, Javorska a části Lužice. Naplánoval proto sňatek své tehdy jediné dcery ze svazku s Annou Svídnickou a potenciální dědičky obou vévodství Alžběty s jedním ze synů Jana Jindřicha.

S ohledem na to, že nejstarší syn Jošt Moravský byl zasnouben s jedinou neteří a potenciální dědičkou uherského krále Ludvíka Velikého a Jan Soběslav byl tou dobou vychováván v Praze, domnívá se Václav Štěpán, že mělo jít právě o Jana Soběslava. Tento sňatek měl být draze vykoupen poplatkem papeži za udělení dispensu pro manželství osob tak blízce příbuzných. Narození Václava IV. však tento plán proměnilo ve zcela zbytečný.

Úmrtí Anny ve 23 letech

Anna Svídnická zemřela při porodu třetího dítěte 11. července 1362 ve věku pouhých dvacet tří let a s ní i její bezejmenný druhý syn.^[10] Karel IV. velmi truchlil pro svou mladou a inteligentní ženu. Nechal ji pochovat stejně jako předchozí ženy ve Svatovítském chrámu na Hradčanech a na několik měsíců se uzavřel na Karlštejně. Svídnicko a Javorsko nepřipadlo Českému království po smrti Boleslava II. v roce 1368, ale až po smrti jeho ženy Anežky Habsburské v roce 1392. Karel IV., věrný svým snahám o zajištění potomků a získání dalších politických a územních zisků, se o rok později v květnu 1363 oženil s Alžbětou Pomořanskou.

Potomci

Alžběta Lucemburská (1358–1373)

∞ 1366 Albrecht III. Habsburský

Václav IV. (1361–1419), český a římský král

∞ 1370 Johana Bavorská

∞ 1389 Žofie Bavorská

Chlapec beze jména (*11. 7. 1362) zemřel při porodu s matkou.

Odkazy

Reference

↑ LIŠKA, Vladimír. Ženy českých vládců. Praha: Nakladatelství XYZ, 2015. 225 s. ISBN 978-80-7505-156-1.
↑ ČECHURA, Jaroslav. Královská trilogie - Ženy a milenky českých králů. Praha: Ottovo nakladatelství, 2016. 585 s. ISBN 978-80-7451-505-7.
↑ BOBKOVÁ. Velké dějiny zemí Koruny české, s. 272
↑ FIDLER, Jiří. České královny. Praha: Fragment, 2011. 64 s. ISBN 978-80-253-1272-8.
↑ BOBKOVÁ. Velké dějiny zemí Koruny české, s. 301–303
↑ BOBKOVÁ. Velké dějiny zemí Koruny české, s. 304–305
↑ SPĚVÁČEK. Karel IV. Život a dílo (1316–1378), 1979, s. 242
↑ SPĚVÁČEK, Jiří. Václav IV. 1361–1419. K předpokladům husitské revoluce. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. S. 29.
↑ ^a ^b Spěváček 1986, s. 32
↑ Spěváček 1986, s. 42

Literatura

KAVKA, František. Čtyři ženy Karla IV. Královské sňatky. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2002. 189 s. ISBN 80-7185-493-X.
Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 18.
Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 18.
SPĚVÁČEK, Jiří. Karel IV. Život a dílo (1316–1378). Praha: Nakladatelství Svoboda, 1980. 721 s.
SPĚVÁČEK, Jiří. Václav IV. 1361–1419. K předpokladům husitské revoluce. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 773 s.