Anna Zahradníková-Plešingrová
| Anna Zahradníková-Plešingrová | |
|---|---|
| Narození | 13. března 1870 Čestín  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 23. prosince 1935 (ve věku 65 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | překladatelka a spisovatelka |
| Národnost | česká |
| Manžel(ka) | Bohumil Zahradník-Brodský |
| Rodiče | Jan Plešingr, Anna Plešingrová-Rajská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Anna Zahradníková-Plešingrová[1] (13. března 1870 Čestín[2] – 26. prosince 1935 Praha[3]) byla česká spisovatelka a překladatelka.
Životopis
Rodiče Anny: Jan Plešingr (1829–1902) katolický starosta z Čestína[4] a Anna Plešingrová-Rajská (1843–1899). Sourozenci: Albertina Zemanová-Plešingerová (1864–1899), Adolf Plešinger (17. 6. 1866), Emil Plešinger (1868–1932) starosta Čestína[4], Augusta Plešingerová (1874–1905), Jan Plešinger (1875–1952) středoškolský profesor, katolický kněz, spisovatel, překladatel[5], Rudolf Plešinger (10. 1. 1877), Marie Plešingerová (30. 6. 1878) a Emilie Plešingerová (13. 1. 1880). Dcera Růžena Zahradníková-Brodská (1911–2000)[3].
Manžel Bohumil Zahradník-Brodský – ministerský rada a spisovatel a do roku 1920 kněz (tajná svatba roku 1908). Spolu s manželem přestoupili roku 1920 do církve československé a poté do církve pravoslavné.[2] Anna Zahradníková-Plešingrová (chybně uváděna jako Plešingerová), byla známa jako autorka drobné prózy, ale hlavně jako překladatelka z krásné literatury anglické. Byla členkou Máje a Syndikátu českých spisovatelů. Bydlela v Praze II na adrese Smečky 17.
Dílo
Překlady
- Berberská ovce: román a několik povídek z pouště – Robert Smythe Hichens. Praha: František Topič, 1917
- Jess: román z Transwaalu – napsal Henry Rider Haggard. Praha: nákladem Českomoravských podniků tiskařských a vydavatelských, 1919
- Muž z neznáma – Victor Bridges. Praha: Českomoravské podniky, 1924
- Osvobozený svět – Herbert George Wells. Praha: F. Topič, 1919
- Týž – Robert Smythe Hichens
- Černý pes – Robert Smythe Hichens
- Kouzelník z cizí země – H. Belford
- Exotické povídky – H. Belford
- Loď, která minula ... – Ronald Maclachlan[6]
Odkazy
Reference
- ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 509.
- ↑ a b Státní oblastní archiv Praha. Matrika narozených. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ a b Anna Zahradníková (Plešingerová) 1870 - 1935 BillionGraves Record. BillionGraves [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné online.
- ↑ a b Čestín - Oficiální stránky obce Čestín. www.cestin.cz [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné online.
- ↑ MILADA, Sekyrková. Minerva 1890–1936: Kronika prvního dívčího gymnázia v habsburské monarchii. [s.l.]: Charles University in Prague, Karolinum Press 402 s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-3437-1. Google-Books-ID: 227cDQAAQBAJ.
- ↑ MACLACHLAN, Robert. Loď, která minula ... Překlad Anna Zahradníková-Plešingrová. Rozkvět obrázkový čtrnáctideník. Roč. 3., čís. 13–14, s. 414–418. Dostupné online.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“