Annie Ernauxová

Annie Ernauxová
Rodné jméno	Annie Thérèse Blanche Duchesne
Narození	1. září 1940 (83 let) Lillebonne
Povolání	režisérka, spisovatelka a učitelka
Alma mater	Université de Rouen-Normandie Université de Bordeaux
Témata	literární činnost a literatura
Významná díla	La Place (1984, Místo), Une Femme (1987, Obyčejná žena), Les Années (2008, Roky)
Ocenění	Renaudotova cena (1984), Prix Marguerite Duras (2008), Prix François Mauriac (2008), Prix de la langue française (2008), Prix Marguerite Yourcenar (2017), The Booker Prize (2019), Nobelova cena za literaturu (2022)
Vlivy	Jean-Paul Sartre, Virginia Woolfová, Simone de Beauvoir
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Annie Ernauxová (* 1. září 1940, Lillebonne) je francouzská spisovatelka a učitelka literatury.^[1] Její literární dílo je silně autobiografické a má blízko k sociologickému pohledu na svět.^[2] Roku 2022 jí byla udělena Nobelova cena za literaturu „za odvahu a pronikavost, s níž odhaluje kořeny, odcizení a překážky lidské paměti“.^[3][4]

Život

Annie Ernauxová, rozená Duchesne, se narodila v roce 1940 v Lillebonne v departmentu Seine-Maritime v Normandii. O několik let později se její rodiče, drobní obchodníci, přestěhovali do Yvetotu, kde měli kavárnu a obchod s potravinami v dělnické čtvrti města. V Yvetot také studovala na soukromé katolické střední škole, kde se setkala s dívkami ze střední třídy, které jí dávaly najevo, že na rozdíl od nich pochází z dělnického prostředí.^[5]

Roku 1964 se provdala za Philippa Ernauxe, s nímž má dva syny. Na univerzizě v Rouenu a na univerzitě v Bordeaux získala kvalifikaci učitele a vyučovala francouzštinu na několika středních školách. Roku 1971 získala vysokoškolskou kvalifikaci pro moderní literaturu. V roce 1975 se s rodinou přestěhovala do nově vznikajícího města Cergy-Pontoise v Île-de-France poblíž Paříže a roku 1977 nastoupila do Národního centra pro distanční vzdělávání CNED (Centre national d'enseignement à distance). V 70. letech byla rovněž aktivní ve feministickém hnutí a psala články s politickým pozadím do Le Monde. Po rozvodu na počátku 80. let zůstala ve svém domě v Cergy-Pontoise, kde žije dodnes. V roce 2000 odešla z učitelského postu a již se zcela věnuje psaní.^[5]

Dílo

Jako spisovatelka se prosadila již v 70. a 80. letech 20. století jako představitelka proudu tzv. ženské literatury.^[1] K jejím tématům patří potrat, osamělost a deziluze způsobené milostnými zkušenostmi, monotónnost manželství žitého ve stereotypu dokonalé ženy v domácnosti nebo sexuální témata spojená s příslušností k ženskému pohlaví.^[1] Její další díla integrují řadu různých žánrů a motivů: narativní prózu, deník, etnografii, sociologii a autobiografii nebo vyprávění autentických příběhů menšin. Odklon od tradičních kategorií literatury je prvkem, který nejvíce konotuje její dílo v inovativním smyslu.^[6]

Dalším originálním prvkem jejích děl je spojení literatury a sociologie. Osobní zkušenost je popisována jako sociální produkt, a proto jsou epizody z jejího života vyprávěny s objektivním odstupem bez příkras, emocí a výkladů. Opakujícím se motivem je motiv zrady, kterou vypravěčka pociťuje za to, že díky vzdělání opustila ovládanou dělnickou třídu a přidala se k třídě vládnoucí. Příběhy ze života autorčiných rodičů, od nichž se stále více vzdaluje, se soustřeďují především na podmínky materiální a kulturní chudoby, kterou zažívají oni sami i jejich vlastní předkové.^[7]

Výběrová bibliografie

• Les Armoires vides (1974, Prázdné skříně), autobiografický román.
• Ce qu'ils disent ou rien (1977, Co říkají, nebo nic), autobiografický román.
• La Femme gelée (1981, Ochromenná žena), autobiografický román odehrávající se při čekání na potrat v roce 1964.
• La Place (1984, Místo), autobiografický příběh zaměřený na autorčin vztah s otcem a na její zážitky z mládí na malém městě ve Francii. Příběh začíná smrtí jejího otce, pak následují vzpomínky na jeho život.
• Une Femme (1987, Obyčejná žena), román popisující konvenční život ženy 60. let, která v domácnosti celý den připravuje jídlo a dělá domácí práce, protože je přesvědčena, že role, kterou jí přiděluje její pohlaví, je sloužit rodině a manželovi. Zároveň v něm autorka vzpomíná na smrt své matky a na její život.
• Passion simple (1991, Prostá vášeň), autobiografický román, který líčí vášeň mezi hrdinkou a ženatým mužem, zahraničním obchodníkem z východní Evropy.
• Journal du dehors (1993, Deník zvenčí).
• La Honte (1997, Hanba).
• Je ne suis pas sortie de ma nuit (1997, Nevyšla jsem ze své noci), příběh autorčiny matky, které byla diagnostikována Alzheimerova choroba.
• La Vie extérieure (2000, Vnější život).
• L'Événement (2000, Událost), příběh nelegálního potratu mladé studentky.
• Se perdre (2001), převážná část knihy se skládá z deníkových záznamů z let 1988 až 1990.
• L'Occupation (2002, Okupace), propracovaná studie patologické žárlivosti.
• L'Usage de la photo (2005, Užití fotografie), spoluautor Marc Marie, zkoumání vztahu mezi psaním a fotografickou reprezentací minulosti.
• Les Années (2008, Roky), autobiografie, považovaná za autorčino vrcholné dílo^[2], zachycuje sociální a kulturní dějiny Francie od jejího narození roku 1940 až ro roku 2007. Dílo osciluje mezi popisy autorčiných fotografií pořízených v letech 1941 až 2007, a obrazem doby, kdy tyto fotografie vznikly, prostřednictvím vzpomínek, které se jí vryly do mysli.
• L'Autre fille (2011, Jiná dcera), autorčin dopis sestře, která zemřela na záškrt dva roky před jejím narozením.
• L'Atelier noir (2011).
• Écrire la vie (2011).
• Retour à Yvetot (2013, Návrat do Yvetotu), popis vztahů autorky k významným místům jejího života.
• Regarde les lumières mon amour (2014, Podívej se na světla, má lásko), v díle autorka vypráví o životě v supermarketech. Zejména poskytuje jasnou a hlubokou analýzu konzumní společnosti a různých společenských vrstev, jak se odrážejí v obchodu a ve vztazích lidí klasifikovaných podle jejich příjmu a jejich sociálního původu.
• Mémoire de fille (2016, Dívčí paměť), autorka vzpomíná na svou první noc s mužem a konfrontuje tyto vzpomínky s pohledem ženy, kterou se stala.
• Hôtel Casanova (2020).
• Le jeune homme (2022, Mladý muž).

Ocenění

Annie Ernauxová získala za svá díla celou řadu ocenění:

• 1977 Prix d'Honneur za román Ce qu'ils disent ou rien^[8]
• 1984 Renaudotova cena za knihu Místo.^[8]
• 1984 Prix Maillé-Latour-Landry de l'Académie française za knihu Místo.^[9]
• 2008 Cena Marquerite Durasové (Prix Marguerite Duras) za knihu Roky^[10]
• 2008 Cena Françoise Mauriaca (Prix François Mauriac) za knihu Roky.^[11]
• 2008 Prix de la langue française za celoživotní dílo.^[12]
• 2014 Čestný doktorát (Doctor honoris causa) na Univerzitě Cergy-Pontoise.^[13]
• 2015 Premio Strega Europeo za knihu Roky.^[14]
• 2017 Cena Marguerite Yourcenarové (Prix Marguerite Yourcenar) za celoživotní dílo.^[15]
• 2018 Premio Hemingway za celoživotní dílo.^[16]
• 2019 Cena Gregora von Rezzoriho (Premio Gregor von Rezzori) za román Obyčená žena.^[17]
• 2019 Premio Formentor za celoživotní dílo.^[18]
• 2019 Mezinárodní Man Bookerova cena za knihu Roky.^[19]
• 2021 člen Královské literární společnosti^[20]
• 2022 Nobelova cena za literaturu^[2]

Filmové adaptace

• L'Autre (2008, Ta druhá), francouzský film podle knihy L'Occupation, režie Patrick-Mario Bernard a Pierre Trividic.
• Gli anni (2018, Roky), italsko-francouzský krátký dokumentární film podle knihy Les Années.
• Passion simple (2020, Prostá vášeň), francouzský film, režie Danielle Arbid.
• L'événement (2021, Událost), francouzský film, režie Audrey Diwanová.
• Les années Super-8 (2022), dokumentární film, režie Annie Ernauxová.^[21]

Česká vydání

• Místo; Obyčejná žena, Praha: EWA 1995, přeložila Anna Kareninová,
• Roky, Brno: Host 2022, přeložil Tomáš Havel.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Annie Ernauxová
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Annie Ernauxová na Wikimedia Commons
• Osoba Annie Ernaux ve Wikicitátech (francouzsky)
• (anglicky) Official website
• (francouzsky) Critical bibliography
• (česky) Annie Ernauxová v Databázi knih