Anomoepus

anomoepus

Anomoepus je vědecké jméno, přisouzené tříprstým stopám neznámého ptakopánvého dinosaura. Zřejmě šlo o menšího ornitopoda či několik různých rodů, žijících na přelomu svrchního triasu a spodní jury (asi před 210 až 190 miliony let).

Historie a význam

Poprvé byly stopy anomépa objeveny již v roce 1802 v americkém státě Massachusetts. V roce 1848 je popsal přírodovědec Edward Hitchcock, který je nesprávně identifikoval jako stopy velkých pravěkých ptáků.[1] Později se však ukázalo, že jde skutečně o stopy neptačích dinosaurů. Dnes je ichnotaxon Anomoepus znám podle asi 26 různých druhů a nálezy tohoto typu jsou známé téměř z celého světa. V roce 2011 byl objev stop tohoto typu ohlášen také z Česku (stopa na pískovcové desce z lokality U Devíti Křížů v bohdašínském souvrství). Již dříve byla z našeho území popsána také stopa malého teropoda, možná ichnorod Eubrontes. Také na Slovensku byl objeven tento ichnotaxon, a to v sedimentech geologického souvrství Tomanová.

Ve 30. letech 20. století byly ichnofosilie tohoto taxonu poprvé veřejně vystaveny, a to v muzeu Fruita v Coloradu.[2]

V roce 2020 byl potvrzen výskyt fosilních stop raně jurských ptakopánvých dinosaurů, označených jako Anomoepus sp., také na území Austrálie.[3] Další ichnofosilie řazené k tomuto ichnorodu byly objeveny na mnoha místech východní Asie.[4]

Asociace s petroglyfy

Zajímavý nález tohoto ichnotaxonu (ovšem v rámci ichnotaxonu Moyenisauropus karaszevskii) pochází z polských Svatokřížských hor. Zde byla tato tříprstá stopa objevena v přímé asociaci s petroglyfy (skalními rytinami) dávných civilizací, které zde možná stopu oslavovaly, snažily se ji interpretovat a vytvořily představu o jejích původcích.[5]

Ichnospécie

  • A. scambus Hitchcock, 1848
  • A. ranivorus Ellenberger, 1970
  • A. vermivorous (Ellenberger, 1970)
  • A. minimus (Ellenberger, 1970)
  • A. minor (Ellenberger, 1970)
  • A. palmipes (Ellenberger, 1970)
  • A. natator (Ellenberger, 1970)
  • A. aviforma (Ellenberger, 1970)
  • A. galliforma (Ellenberger, 1970)
  • A. superaviforma (Ellenberger, 1970)
  • A. phalassianiforma (Ellenberger, 1970)
  • A. levis (Ellenberger, 1970)
  • A. popompoi (Ellenberger, 1970)
  • A. supervipes (Ellenberger, 1970)
  • A. fringilla (Ellenberger, 1974)
  • A. turda (Ellenberger, 1974)
  • A. minutus (Ellenberger, 1974)
  • A. perdiciforma (Ellenberger, 1974)
  • A. natatilis (Ellenberger, 1974)
  • A. levicauda (Ellenberger, 1974)
  • A. dodai (Ellenberger, 1974)
  • A. longicauda (Ellenberger, 1974)
  • A. moghrebensis Biron & Dutuit, 1981
  • A. pienkovskii Gierliński, 1991
  • A. karaszevskii (Gierliński, 1991)
  • A. moabensis (M. G. Lockley, S. Y. Yang, M. Matsukawa, F. Fleming & S.K. Lim, 1992)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Stephen M. Gatesy & Peter L. Falkingham (2020). Hitchcock’s Leptodactyli, Penetrative Tracks, and Dinosaur Footprint Diversity. Journal of Vertebrate Paleontology. Article: e1781142. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2020.1781142
  2. ↑ Martin Lockley, Hendrik Klein, Julia B. McHugh and Anthony Romilio (2021). Fruita's first fossil footprint exhibit: the discovery of forgotten specimens in an historic former museum building. In: Lucas, S. G., Hunt, A. P. & Lichtig, A. J., (2021). Fossil Record 7. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 82: 219-226.
  3. ↑ Anthony Romilio (2020). Evidence of ornithischian activity from the Lower Jurassic (Hettangian–Sinemurian) Precipice Sandstone, Callide Basin, Queensland, Australia -- preliminary findings. Historical Biology. doi: https://doi.org/10.1080/08912963.2020.1846033
  4. ↑ Huan Xu, Yongqing Liu, Hongwei Kuang, Nan Peng, Kemin Xu & Jun Chend (2020). Diverse preserved dinosaur footprint assemblage from Jurassic–Cretaceous transition eolian dune deposits of western Shandong Province, China. Cretaceous Research. 104733. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104733
  5. ↑ https://dinosaurusblog.com/2019/12/19/dinosauri-certi-z-polska/

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Anomoepus and Grallator.jpg
Autor: Jeffrey A. Wilson1*, Claudia A. Marsicano2, Roger M. H. Smith3, Licence: CC BY 2.5

Moyeni dinosaur tracks.

  • Photographs of plaster casts (positives) of Grallator track 6 (A) and Anomoepus track 8 (B) made at the Moyeni tracksite by the authors. Tracks are shown at the same scale (10 cm), and hatching pattern indicates broken surfaces. The Grallator hind foot print was made by pedal digits II–IV; the trackmaker's phalangeal formula was 3–4–5. Digits I and V did not contact the substrate. The rugose texture surrounding the print is the algal mat. The Anomoepus manus–pes couple registers all five manual digits (i–v), four pedal digits (I–IV), the metatarsus (mt), and toe drag marks (dm). Additional structures to the left of the pes are incidental marks made by a different trackmaker.