Anouk Aimée

Anouk Aimée
(c) Georges Biard, CC BY-SA 3.0 Anouk Aimée v roce 2007 na Filmovém festivalu v Cannes
Rodné jméno	Françoise Judith Sorya Dreyfus
Narození	27. dubna 1932 Paříž, Francie Francie
Úmrtí	18. června 2024 (ve věku 92 let) 18. obvod
Místo pohřbení	Hřbitov Saint-Vincent
Alma mater	St Leonards-Mayfield School
Aktivní roky	1946–2024
Choť	Edouard Zimmermann (1949–1950) Nico Papatakis (1951–1954) Pierre Barouh (1966–1969) Albert Finney (1970–1978)
Partner(ka)	Marcello Mastroianni
Děti	Manuela Papatakis
Rodiče	Geneviève Sorya
Příbuzní	Galaad Milinaire (vnučka)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anouk Aimée, rodným jménem Françoise Judith Sorya Dreyfus (27. dubna 1932 Paříž – 18. června 2024 Paříž) byla francouzská filmová a divadelní herečka, držitelka několika filmových cen, známá především svou krásou a rolemi ve filmech Sladký život a Muž a žena.

Narodila se v Paříži, jejími rodiči byli herci Henri Murray (rozený Dreyfus) a Geneviève Sorya (rozená Durandová). Její otec byl Žid a matka byla katolička, ona sama byla vychovávána v katolické víře ale jako dospělá konvertovala k judaismu.

Jako mladá studovala na École de la rue Milton v Paříži a na několika dalších školách, v marseillské opeře se učila tanci a v Londýně se věnovala divadlu. V roce 1946 jako čtrnáctiletá debutovala ve filmu. O tři roky později přijala své umělecké jméno, které pro ní navrhl Jacques Prévert při psaní scénáře k filmu Milenci z Verony (1949). Slůvko „Aimée“ znamená ve francouzštině „milovaný“.

V padesátých letech 20. století se nejdřív objevila v několika méně známých filmech, pak natočila společně s Gérardem Philipem snímek Pod pokličkou (1957), adaptaci stejnojmenného románu Ěmila Zoly a film Milenci z Montparnassu (1958) o tragickém životě italského malíře Amedea Modiglianiho.

V šedesátých letech se objevila v řadě významných filmů známých režisérů (včetně mnoha italských titulů), například v slavném Felliniho snímku Sladký život (1960), ve filmu Lola (1961) od Jacquesa Demyho, dalším Felliniho snímku 8 a půl (1963) nebo v Justine (1969) režiséra George Cukora. Vůbec největším úspěchem byla ale hlavní role v mezinárodně úspěšném filmu Muž a žena (1966), do které jí doporučil Jean-Louis Trintignant a za který získala Zlatý glóbus a cenu Britské akademie filmového a televizního umění.

Po roce 1969 měla několikaletou hereckou přestávku a na konci sedmdesátých let i v následující dekádě se na plátně objevovala sporadičtěji. V tomto období hrála například ve filmové mozaice Ať žije život (1984) režiséra Clauda Leloucha nebo v jeho snímku Muž a žena po 20 letech (1986), pokračování dřívějšího filmu. V devadesátých letech začala hrát rovněž v televizních snímcích.

V roce 2002 obdržela Čestného Césara, o rok později čestného Zlatého medvěda na Berlínském filmovém festivalu a v roce 2010 jí byla udělena čestná ruská národní filmová cena Zlatý orel.

Byla celkem čtyřikrát vdaná, nejdřív za Edouarda Zimmermanna (únor 1949 – říjen 1950), pak za filmového režiséra Nica Papatakise (srpen 1951 – říjen 1955), jejím třetím mužem byl herec a filmový producent Pierre Barouh (duben 1966 – březen 1969) a posledním herec Albert Finney (srpen 1970 – červen 1978). Z manželství s Papatakisem se narodila dcera Manuela Papatakis (* 1951).

Ocenění

• 1966: Zlatý glóbus za nejlepší herečku v dramatu za film Muž a žena
• 1967: cena BAFTA pro nejlepší herečku v hlavní roli za film Muž a žena
• 1980: cena pro nejlepší herečku na Filmovém festivalu v Cannes za film Skok do prázdna
• 2002: Čestný César
• 2003: čestný Zlatý medvěd na Berlínském filmovém festivalu
• 2010: čestný Zlatý orel

Nominace

• 1979: César pro nejlepší herečku za film Mon premier amour

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anouk Aimée na Wikimedia Commons
• Rozsáhlejší profil (anglicky)
• Anouk Aimée v Česko-Slovenské filmové databázi
• Anouk Aimée na Kinoboxu
• Anouk Aimée v Internet Movie Database (anglicky)
• Anouk Aimée v databázi AlloCiné (francouzsky)