Ansefléda

Ansefléda
Narození7. století
Povoláníaristokratka
ChoťWaratto[1]
DětiGistemar[1]
Anstruda[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ansefléda byla franská aristokratka, manželka Warattona, majordoma královského paláce v Neustrii, v době panování krále Theudericha III.[2]

V manželství s Warattonem měla dvě děti, Anstrudu a Gistemara, který na popud neustrijské šlechty svrhl svého otce a na krátkou dobu byl majordomem Neustrie.[2] Po Warattonově smrti Ansefléda do úřadu majordoma prosadila svého zetě Berchara, který se snažil franské šlechtice podřídit centrální moci.[3] Nespokojenost šlechty rostla a vlivní aristokrati odcházeli do exilu v Austrasii, kde přesvědčili austrasijského majordoma Pipina II. Prostředního, aby zahájil válečné tažení proti Bercharovi.[3] Pipin II. Prostřední v bitvě u Tertry Berchara porazil a donutil ho k rezignaci. Aby Ansefléda znovu vyjednala s Pipinem II. mír, nechala svého zetě Berchara zavraždit[4] a dceru Anstrudu, která již měla dceru Adaltrudu, provdala za Pipinova syna Drogona, vévodu z Champagne.[5] Drogo zemřel v roce 708 a Anseflédina vnučka Adaltruda pravděpodobně brzy poté. Ansefléda v závěru života podporovala vzdělání svého pravnuka Huga z Rouenu.[6][7]

Podle třetího pokračování Fredegarovy kroniky z roku 760 byla Ansefléda vznešená a energická žena.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anseflède na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ a b c Charles Cawley: Medieval Lands. Prosopography of medieval European noble and royal families. Dostupné online. [cit. 2016-02-23]
  2. ↑ a b BACHRACH, Bernard S. Early Carolingian Warfare: Prelude to Empire. Pennsylvanie: University of Pennsylvania Press, 2011. 432 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8122-2144-2. S. 9–10. (anglicky) 
  3. ↑ a b MURRAY, Alexander Callander. From Roman to Merovingian Gaul: A Reader. [s.l.]: University of Toronto Press 696 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4426-0413-1. (anglicky) 
  4. ↑ GERBERDING, Richard A. The Rise of the Carolingians and the Liber Historiae Francorum. [s.l.]: Clarendon Press Dostupné online. ISBN 978-0-19-822940-7. (anglicky) 
  5. ↑ Foundation for Medieval Genealogy (FMG): Merovingian Nobility: Ebroin, Waratto et Giselmar [online]. [cit. 2021-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ SETTIPANI, Christian; KERREBROUCK, Patrick van. La préhistoire des Capétiens: 481-987. [s.l.]: P. Van Kerrebrouck Dostupné online. ISBN 978-2-9501509-3-6. S. 161–163. (francouzsky) 
  7. ↑ JAN, Régine Le. Famille et pouvoir dans le monde franc (VIIe-Xe siècle): essai d'anthropologie sociale. [s.l.]: Publications de la Sorbonne Dostupné online. ISBN 978-2-85944-268-2. S. 56. (francouzsky)