Anstruda

Anstruda
Narození7. století
Úmrtí8. století
Povoláníaristokratka
ChoťBerchar[1]
DětiAdaltruda[1]
RodičeWaratto[1] a Ansefléda[1]
PříbuzníGistemar[1] (sourozenec)
Arnulf[1], Hugo z Rouenu[1], Pipin[1] a Gottfried[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Anstruda (7. století? - před rokem 708?) byla na konci 7. století významnou franskou aristokratkou, dcerou Warattona, majordoma královského paláce v Neustrii a jeho ženy Anseflédy. Její manžel byl Berchar, rovněž neustrijský majordomus královského paláce.

Po smrti Warratona si chtěla vdova Ansefléda udržet moc v Neustrii a tak dceru Anstrudu provdala za Berchara, vlivného šlechtice, kterého si při jmenování prosadila do úřadu majordoma Neustrie. Berchar se na rozdíl od Warattona snažil vrátit k politice bývalého majordoma Ebroina, který franské šlechtice podřizoval centrální moci.[2] Nespokojenost šlechticů se zvyšovala, přičemž nejvlivnější z nich odcházeli do exilu v Austrasii, kde se snažili přesvědčit Pipina II. Prostředního, austrasijského majordoma k válečnému tažení do Neustrie.[2]

V červnu 687 se obě strany střetly v bitvě u Tertry,[3] v níž Berchar spolu s králem Theuderichem III. byli Pipinem II. poraženi. Mnoho Bercharových lidí uprchlo do nedalekého opatství Péronne a Saint-Quentin. Berchar a Theuderich III. po bitvě uprchli do Paříže, kde je Pipin dostihl a Berchara donutil rezignovat.[4] Aby Ansefléda s Pipinem II. znovu vyjednala mír, nechala zapuzeného Berchara zavraždit[5] a dceru Anstrudu provdala za Pipinova syna Drogona ze Champagne.[6]

O dalším osudu Anstrudy se nedochovaly žádné informace. Po roce 708, kdy zemřel Drogon se o výchovu a vzdělání jeho čtyř synů starala Ansefléda,[7][8] z čehož lze usoudit, že Anstruda a snad i její dcera Adaltruda byly již po smrti.[pozn. 1]

Poznámky

  1. ↑ Německý historik Eugen Ewig i další historici považují za pravděpodobné, že autor análů zaměnil jméno Anstruda za Adaltruda,[9][10] což by znamenalo, že Anstruda a Adaltruda byla jedna osoba a nikoliv matka a dcera.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anstrude na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i Charles Cawley: Medieval Lands. Prosopography of medieval European noble and royal families. Dostupné online. [cit. 2016-02-23]
  2. ↑ a b MURRAY, Alexander Callander. From Roman to Merovingian Gaul: A Reader. [s.l.]: University of Toronto Press 696 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4426-0413-1. (anglicky) 
  3. ↑ BRADBURY, Jim. The Routledge Companion to Medieval Warfare. [s.l.]: Routledge, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1-134-59847-2. (anglicky) 
  4. ↑ Les Livres disponibles: French books in print. [s.l.]: Cercle de la Librairie. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. ↑ GERBERDING, Richard A. The Rise of the Carolingians and the Liber Historiae Francorum. [s.l.]: Clarendon Press Dostupné online. ISBN 978-0-19-822940-7. (anglicky) 
  6. ↑ Foundation for Medieval Genealogy (FMG): Merovingian Nobility: Ebroin, Waratto et Giselmar [online]. [cit. 2021-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ SETTIPANI, Christian; KERREBROUCK, Patrick van. La préhistoire des Capétiens: 481-987. [s.l.]: P. Van Kerrebrouck Dostupné online. ISBN 978-2-9501509-3-6. S. 161–163. (francouzsky) 
  8. ↑ JAN, Régine Le. Famille et pouvoir dans le monde franc (VIIe-Xe siècle): essai d'anthropologie sociale. [s.l.]: Publications de la Sorbonne Dostupné online. ISBN 978-2-85944-268-2. S. 56. (francouzsky) 
  9. ↑ ROSENWEIN, Barbara H. Negotiating Space: Power, Restraint, and Privileges of Immunity in Early Medieval Europe. [s.l.]: Cornell University Press, 2018. 304 s. Dostupné online. ISBN 978-1-5017-1868-7. S. 93. (anglicky) 
  10. ↑ EWIG, Eugen. Die fränkischen Teilreiche im 7. Jahrhundert, 613-714, von Eugen Ewig. [s.l.]: Paulinus-Verlag Dostupné online. (německy)