António Agostinho Neto

António Agostinho Neto
António Neto v dubnu 1975
1. Prezident Angoly
Ve funkci: 1975 – 1979
Předchůdce	funkce zřízena
Nástupce	José Eduardo dos Santos
Stranická příslušnost
Členství	MPLA
Rodné jméno	António Agostinho Neto
Narození	17. září 1922 Catete, Portugalská západní Afrika
Úmrtí	10. září 1979 (ve věku 56 let) Moskva, Sovětský svaz
Příčina úmrtí	rakovina slinivky
Místo pohřbení	Luanda
Alma mater	Univerzita Coimbra Lisabonská univerzita
Profese	politik, básník, lékař-spisovatel a politický vězeň
Náboženství	metodismus katolicismus
Ocenění	Řád společníků O. R. Tamba (2014) velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky Řád welwitschie podivné Leninova mírová cena Medaile Amílcara Cabrala … více na Wikidatech
Commons	Agostinho Neto
Některá data mohou pocházet z datové položky.

António Agostinho Neto (17. září 1922 Catete, Portugalská západní Afrika – 10. září 1979 Moskva), byl prvním prezidentem Angoly. Známá je rovněž jeho básnická tvorba.

Vůdce Movimento Popular de Libertação de Angola (MPLA – Lidové hnutí za osvobození Angoly) a první angolský prezident se narodil v rodině metodistického kněze a učitelky ve školce. Vyrůstal v Luandě a jako jeden z mála Afričanů mohl studovat na kvalitní střední škole – Lyceu Salvadora Correiy. Byl tichý, odměřený, schopný a dobrý student. Přes svou účast v národním hnutí se mu podařilo vystudovat medicínu v Lisabonu. Po návratu do vlasti však začal být trnem v oku koloniálním úřadům a byl uvězněn. Podařilo se mu prchnout do Maroka a následně řídit protikoloniální boj marxisticky orientované MPLA z exilu – postupně z Conakry, Léopoldvillu a Brazzavillu.

Po pádu diktatury v Portugalsku se i Angola mohla těšit na samostatnost. Vyhlášení nezávislé Angoly bylo s Portugalci domluveno na 11. listopad 1975. Konkurenční osvobozenecká hnutí, UNITA a FNLA, se snažila obsadit hlavní město. MPLA jej za pomoci sovětských raketometů obsluhovaných Kubánci uhájila, a tak to mohl být Neto, kdo vyhlásil nezávislost Angolské lidové republiky a stát se jejím prvním prezidentem.

Vláda MPLA měla přes vojenské úspěchy velké obtíže. Infrastruktura byla válkou poničena, v zemi bylo mnoho vnitřních uprchlíků a opustily ji portugalské kvalifikované pracovní síly. Opoziční hnutí stále bojovala proti MPLA a ovládala značnou část venkovských oblastí. V MPLA došlo k rozkolu, který stál život 30 tisíc lidí a ze kterého vyšlo vítězně prosovětské Netovo křídlo. Nekvalifikovaná správa země a drastický znárodňovací program rychle přivodil kolaps ekonomiky. Angola se tak stala závislá na pomoci spřátelených komunistických států.

V září 1979 zemřel Neto v nemocnici v Moskvě a jeho místo ve straně i prezidentský post zaujal pragmaticky orientovaný José Eduardo dos Santos.

Česky vyšla Netova sbírka veršů Posvátná naděje (1983).

• Řád národního hrdiny Trabalha^[1]

• Řád Georgiho Dimitrova – Bulharsko^[1]
• velkokříž Národního řádu za zásluhy – Guinea^[1]
• Medaile Amílcara Cabrala – Guinea-Bissau^[1]
• Řád společníků O. R. Tamba ve zlatě – Jihoafrická republika, 27. dubna 2014 – za přínos k boji proti kolonialismu v Angole a za boj za ideály svobody, rozvoje a solidarity na africkém kontinentu^[1][2][3]
• Řád Amílcara Cabrala I. třídy – Kapverdy^[1]
• Řád Playa Girón – Kuba, 1976^[1][4]
• Řád welwitschie podivné – Namibie^[1]
• velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko^[1]
• Leninův řád – Sovětský svaz^[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu António Agostinho Neto na Wikimedia Commons