Antal Stašek
JUDr. Antal Stašek | |
---|---|
Fotografie z roku 1908 | |
Rodné jméno | Antonín Zeman (biřmovaný Stanislav) |
Narození | 22. července 1843 Stanový ![]() |
Úmrtí | 9. října 1931 (ve věku 88 let) Praha ![]() |
Místo pohřbení | Semily |
Pseudonym | Antal Stašek, Tomeš Bochů, Antalala Slašek |
Povolání | právník, spisovatel, učitel, novinář, politik, režisér ochotníků, ředitel Městské spořitelny v Semilech |
Národnost | česká |
Vzdělání | doktor práv |
Alma mater | Jagellonská univerzita |
Politická příslušnost | Národní strana |
Manžel(ka) | Kamila Zemanová, roz. Schönfeldová (1857–1920) |
Děti | 2 synové: spisovatel Ivan Olbracht (partnerka/manželka Helena Malířová; 2. manželka Jaroslava Kellerová) Ing. Vladimír Zeman (1887–1929) |
„Milovat každého je totéž jako nemilovat nikoho.“ | |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antal Stašek, vlastním jménem Antonín Zeman, (22. července 1843 Stanový[1] – 9. října 1931 Praha-Krč[2]) byl český spisovatel a právník.
Životopis



Narodil se jako první z deseti dětí v rodině písmáka Antonína Zemana st. Vystudoval gymnázium v Jičíně (1853–1858) a Krakově, kde byl u svého strýce. Po získání maturity studoval práva v Praze a v Krakově. Během studia ještě učil na českém dívčím ústavu češtinu a dějepis. Pracoval též krátce v redakcích novin, přispíval např. do Národních listů, Květů. V roce 1866 univerzitu v Krakově dokončil a získal titul doktora práv.
Následně působil jako advokátní pomocník v Kolíně (1869) a v Praze (1870–1873, přátelil se s Janem Nerudou). V letech 1874–1875 působil v Rusku v Petrohradu jako soukromý vychovatel. Od r. 1877 působil jako advokát v Semilech a začal se angažovat také politicky.
Zde se mu narodil 6. ledna 1882 syn Kamil Zeman, později známý pod pseudonymem Ivan Olbracht (český spisovatel-prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy, národní umělec, zemřel 30. prosince 1952 v Praze).
V letech 1889 až 1895 byl zemským poslancem za Národní (staročeskou) stranu, byť v mládí „souzněl s mladočechy“. Do sněmu byl zvolen v zemských volbách roku 1889 za městskou kurii, obvod Lomnice, Nová Paka, Sobotka.[3]
Od r. 1913 žil v Praze-Krči (Dolní Krč) v ulici U Kola čp. 173 a pokračoval ve své literární tvorbě. V letech 1919–1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé[4] za Českou státoprávní demokracii respektive z ní vzniklou Československou národní demokracii. Mandát nabyl v prosinci 1919 místo Josefa Svatopluka Machara.[5]
V Praze nakonec i zemřel ve věku 88 let.[6]
Dílo
Jeho dílo se týká Podkrkonoší. Byl velmi silně ovlivněn socialismem.
Objevují se u něj témata, která byla v české literatuře mnohokrát rozvedena (továrník je neschopný alkoholik atp., který ponižuje své podřízené). Antal Stašek je pravděpodobně jedním z prvních českých spisovatelů, kteří s těmito motivy pracovali.
Próza
- Nedokončený obraz (1878) – Staškuv první román, který podává realistický obraz podkrkonošské vesnice padesátých let předminulého století.[7]
- Blouznivci našich hor (1896) – povídky; zabývá se spiritismem a snaží se popsat jeho různé varianty.[8]
- O ševci Matoušovi a jeho přátelích – román; děj se odehrává ve Vranově, na pozadí Svárovské stávky. Matouš Štěpánek je skutečná postava – pytlák, pašerák.
- Na rozhraní (1908) – dvoudílný společenský román kreslící úporný sociální a národnostní zápas české buržoasie s pronikajícím německým velkokapitálem na předělu 19. a 20. stol.
- Bohatství (1918) – romaneskní příběh[11]
- V temných vírech (1924) – trojdílný román, popisuje zakládání textilních továren v Podkrkonoší, dílo napsáno pohledem nejchudších vrstev, získávání majetku považuje za zločin.
- Záboj (1937) – velmi rozsáhlá epická skladba, která vyšla posmrtně až po padesáti letech od svého vzniku[15]
- Z blouznivců našich hor (1940) – výbor z autorových podkrkonošských povídek[16]
- Přelud
- Když hlad a válka zuřily
- Stíny minulosti
Poezie
- Václav – epická báseň (1872)
- Z doby táborů – epická báseň (1884)
- Co minulo a nevrátí se více (1928) – sebrané spisy básní[17]
Drama
- Smlouva s lichvářem
Vědecká literatura
- Ruské básnictví a Turgeněv (1873) – první česká studie o tomto autorovi[18]
Překlady
Z polštiny, francouzštiny, ruštiny, němčiny.
Ocenění
Ulice Antala Staška se nachází v následujících 12 městech ČR: Brno, České Budějovice, Frýdek-Místek, Havířov, Hradec Králové, Cheb, Jablonec nad Nisou, Lomnice nad Popelkou, Praha, Semily, Teplice,[19] Šternberk.
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Zlatá Olešnice
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých magistrátní úřadovny Vinohrady, sign. MGVIN Z4, s. 52
- ↑ Národní listy 7. 7. 1889, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?it=0&id=7307743&picp=&idpi=11407036
- ↑ Antonín Zeman [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online.
- ↑ Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola Antal Stašek, s. 246.
- ↑ STAŠEK, Antal. Nedokončený obraz [online]. Praha: F. Šimáček, 1901 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online.
- ↑ STAŠEK, Antal. Blouznivci našich hor [online]. Praha: Družstvo Dílo, 1948 [cit. 2021-07-27]. Dostupné online.
- ↑ STAŠEK, Antal. Na rozhraní, sv. 1. [online]. Praha: Otto, 1908 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online.
- ↑ STAŠEK, Antal. Na rozhraní, Díl 2 [online]. Praha: J.Otto, 1908 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online.
- ↑ STAŠEK, Antal. Bohatství [online]. Praha: Knihovny, 1928 [cit. 2021-07-27]. Dostupné online.
- ↑ STAŠEK, Antal. V temných vírech, Díl 1 [online]. Praha: Dílo, 1949 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online.
- ↑ STAŠEK, Antal. V temných vírech, Díl 2 [online]. Praha: Dílo, 1949 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online.
- ↑ STAŠEK, Antal. V temných vírech, Díl 3 [online]. Praha: Dílo, 1949 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online.
- ↑ STAŠEK, Antal. Záboj [online]. Praha: Česká akademie věd a umění, 1937 [cit. 2021-07-27]. Dostupné online.
- ↑ STAŠEK, Antal. Z Blouznivců našich hor [online]. Praha: Evropský literární klub, 1940 [cit. 2021-07-27]. Dostupné online.
- ↑ STAŠEK, Antal. Co minulo a nevrátí se víc [online]. Praha: Česká belletrie, 1928 [cit. 2021-07-27]. Dostupné online.
- ↑ PETERI, Gyorgy. Imagining the West in Eastern Europe and the Soviet Union. Pittsburgh: University of Pittsburgh Press, 2010. Kapitola Chapter 2, s. 14.
- ↑ Archivovaná kopie. www.uir.cz [online]. [cit. 2013-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Literatura
- Dějiny české literatury. III, Literatura druhé poloviny devatenáctého století. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1961. 631 s. cnb000124086. [Kapitola „Antal Stašek" (rozbor díla a životopis) je na str. 486–504; autor Miloš Pohorský → dostupné online.]
- HOMOLOVÁ, Květa, ed. a kol. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století: slovníková příručka. 3. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1982. 371 s. cnb000002497. [Stať „Antal Stašek" je na str. 246–249 → dostupné online.]
- HÝSEK, Miloslav. Antal Stašek. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1933. 55 s. cnb000940929.
- MERHAUT, Luboš, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Díl 4., svazek 1. (S–T). 1. vyd. Praha: Academia, 2008. 1082 s. ISBN 80-200-0797-0. [Stať „Antal Stašek" je na str. 343–347; autor Blahoslav Dokoupil.]
- POLÁK, Karel. O Antalu Staškovi. 1. vyd. Praha: Práce, 1951. 105 s. cnb000505624.
- Miloš Plachta: Antal Stašek (JUDr. Antonín Zeman), in: Semilské noviny, 2/2009, 3/20093
Související články
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antal Stašek
- Digitalizovaná díla Antala Staška v České digitální knihovně
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antal Stašek na Wikimedia Commons
Osoba Antal Stašek ve Wikicitátech
Autor Antal Stašek ve Wikizdrojích
- Antal Stašek v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
Média použitá na této stránce




House colours of the House of Habsburg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Rodný dům Antala Staška
Český spisovatel Antal Stašek na dobové fotografii v roce 1908. Reprodukováno z časopisu Zlatá Praha č. 1/1908, s. 9.
Autor: Luděk Kovář – ludek@kovar.biz, Licence: CC BY-SA 3.0
Semily – hrob (přesněji památník) spisovatele Antala Staška (vl. jménem Antonína Zemana), jeho ženy Kamily Zemanové (roz. Schönfeldové, z místní židovské rodiny, ze které pocházel i Pavel Tigrid, vl. jm. Schönfeld) a jejich mladšího syna Ing. Vladimíra Zemana (starším synem byl spisovatel Ivan Olbracht); urna se Staškovým popelem sem byla slavnostně uložena při otevření urnového háje 11. června 1933, po půl roce však byla ukradena neznámých pachatelem a nikdy nebyla nalezena, spekulovalo se však o tom, že byl popel vysypán do Jizery; přestože je zde jméno Kamily Zemanové, její urna je uložena v pražském Urnovém háji krematoria Strašnice; druhý památník v pozadí patří rodině Kamiliny sestry Marie Schönfeldové, provdané Hyblerové
Rodný dům Antala Staška