Antares
Antares | |
---|---|
Astrometrická data (Ekvinokcium J2000) | |
Souhvězdí | Štír (Scorpius) |
Rektascenze | 16h 29m 24s |
Deklinace | -26° 25′ 55″ |
Paralaxa | 5,40 ± 1,68 ×0,001″ |
Vzdálenost | 600 ly (190 pc) |
Barevný index (U-B) | 1,87 |
Barevný index (B-V) | 1,38 |
Zdánlivá hvězdná velikost | 1,09 |
Absolutní hvězdná velikost | -5,28 |
Vlastní pohyb v rektascenzi | −12,11 mas/rok |
Vlastní pohyb v deklinaci | −23,3 mas/rok |
Fyzikální charakteristiky | |
Poloměr | 680 R☉ a 800 R☉ |
Zářivý výkon (V) | 57 500 L☉ |
Další označení | |
Henry Draper Catalogue | HD 148478 a HD 148478J |
Bright Star katalog | HR 6134 |
2MASS | 2MASS J16292443-2625549 |
SAO katalog | SAO 184415 |
Katalog Hipparcos | HIP 80763 |
General Catalogue | GC 22157 |
Bayerovo označení | α Sco |
Flamsteedovo označení | 21 Sco |
(V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antares (α Scorpii, zkr. α Sco) je nejjasnější hvězda v souhvězdí Štíra a 16. nejjasnější hvězda na obloze.[1] Jedná se o červeného veleobra s malým, horkým průvodcem Antares B ve zdánlivé vzdálenosti 2,9" (tedy dvojhvězda). Spektrální třída hvězdy je M1.5Iab-Ib+B4Ve; jeho hmotnost je 20 Sluncí; průměr 700krát převyšuje průměr Slunce (cca 109 km). Zářivý výkon je asi 11 000 × vyšší než sluneční. S těmito parametry je adeptem na supernovu II. typu.
Antares se nachází pouze 5° od roviny ekliptiky. Může být tedy zakryt Měsícem nebo planetou.
Spolu s hvězdami Aldebaran, Regulus a Fomalhaut patří Antares do skupiny známé jako „Královské hvězdy Persie“. Je to jedna ze čtyř nejjasnějších hvězd v blízkosti ekliptiky.
Antares je výrazně načervenalá při pozorování pouhým okem, je to červený veleobr spektrálního typu M2Iab a je jedna z největších a nejzářivějších pozorovatelných hvězd. Je to pomalá, nepravidelná, proměnná hvězda s průměrnou hvězdnou velikostí +1,09. Antares je členem podskupiny horního Štíra, patřící do OB asociace (asociace Scorpius-Centaurus), v níž je nejjasnějším, nejmasivnějším a nejvíce rozvinutým členem. OB asociace obsahuje tisíce hvězd s průměrným věkem 11 milionů let ve vzdálenosti přibližně 145 parseků (470 světelných let).
Vlastnosti
Antares je veleobr, podle hvězdné klasifikace M1,5Iab-b. Má poloměr přibližně 755krát větší než Slunce. Pokud by byla umístěna ve středu naší sluneční soustavy, její vnější strana by ležela mezi drahami Marsu a Jupiteru. Na základě měření paralaxy bylo zjištěno, že Antares je asi 550 světelných let (170 parseků) od Země. Její vizuální svítivost je asi 10 000krát větší než Slunce, ale proto, že hvězda vyzařuje značnou část své energie v infračervené části spektra, telemetrická svítivost je přibližně 65 000krát větší než u Slunce. Hmotnost hvězdy byla vypočtena v rozmezí od 15 do 18 hmotností Slunce. Nedávná analýza porovnávající efektivní teplotu a svítivost hvězdy Antares s teoretickými modely vývoje hmotných hvězd, které zahrnují rotaci a hmotnostní ztráty, určila hmotnost cca 17 Sluncí a stáří asi 12 milionů let.[2]
Velikost hvězdy Antares lze vypočítat pomocí její paralaxy a úhlového průměru. Úhel paralaxy je uveden v kolonce vpravo a úhlový průměr je známý z měsíčních měření zákrytu (41,3 ± 0,1 mas). To ve vzdálenosti 170 pc odpovídá 755 slunečním poloměrům.
Antares je pomalá nepravidelná proměnná hvězda typu LC, jejíž zdánlivá velikost se pomalu pohybuje od 0,88 do 1,16.
Antares je vidět na obloze po celou noc kolem 31. května každého roku, když je hvězda v opozici ke Slunci. V této době v rovníkových oblastech Antares vychází za soumraku a zapadá při úsvitu. Po přibližně dva až tři týdny před a po 30. listopadu není Antares na noční obloze vidět, protože je v konjunkci se Sluncem; toto období neviditelnosti je delší na severní polokouli než na jižní polokouli vzhledem k výrazné jižní deklinaci hvězdy.
Společník
Menší složka dvojhvězdy Antares B změnila svou úhlovou vzdálenost od hlavní složky Antares A ze 3,3 obloukových vteřin v roce 1854 na 2,86 obloukových vteřin v roce 1990. Úhlová vzdálenost odpovídá promítnuté vzdálenosti ve vzdálenosti Antara od Země a dává dolní odhad skutečného rozestupu složek dvojhvězdy 529 astronomických jednotek (AU). Spektroskopické zkoumání energetických stavů ve výtryscích hmoty z hvězdného společníka naznačuje, že se nachází asi 224 AU za primární složkou, což odpovídá celkové vzdálenost mezi složkami asi 574 AU.
Spektrální (hvězdná) klasifikace Antara B je B2.5 a mnoho spektrálních čar naznačuje, že obsahuje i hmotou vyvrženou z Antara A. Při hvězdné velikosti 5,5 má jenom 1/370 vizuální jasnosti hlavní hvězdy, přesto je jeho svítivost 170 násobkem sluneční svítivosti.
Společníka je obvykle těžké spatřit v malém dalekohledu kvůli jasu Antara A, ale někdy může být pozorován i v dalekohledu s průměrem pod 150 mm. Barva Antara B je často popisována jako zelená, ale to je pravděpodobně kontrastní účinek nebo výsledek míšení světla z obou hvězd, když jsou v zorném poli dalekohledu příliš blízko sebe, než aby byly viděny zcela odděleně. Antares B může být někdy pozorována i malým dalekohledem na několik sekund při měsíčních zákrytech zatímco je Antares A skryta Měsícem. Takto byl Antares B objeven Johannem Tobiasem Bürgem během zákrytu 13. dubna 1819, ale jeho existence byla potvrzena v roce 1846, protože pozorování bylo vysvětleno též jako pozorování jedné hvězdy, jejíž světlo prochází Měsíční atmosférou, o níž se předpokládalo, že existuje. Barva Antara B pozorovaného samostatně při zákrytu jasnější hvězdy je modrá nebo modrozelená.
Dráha doprovodné hvězdy není známá, doba oběhu je odhadována na 1 200 až 2 562 let.
Členství v asociaci Scorpius-Centaurus
Antares je nejjasnější, nejmasivnější a nejvíce vyvinutý hvězdný člen nejbližší OB asociace Štír-Kentaur (asociace Scorpius-Centaurus), která obsahuje tisíce hvězd s průměrným věkem 11 milionů let ve vzdálenosti asi 145 parseků (470 světelných let). Antares je v této asociaci členem podskupiny horního Štíra.
Poloha na ekliptice
Antares je jednou ze čtyř největších hvězd, které leží do 5° od ekliptiky (jako Spica, Regulus a Aldebaran), a proto může být zakryta Měsícem a zřídka také Venuší. Poslední zákryt Antara Venuší nastal dne 17. září 525 před naším letopočtem, příští nastane dne 17. listopadu 2400. Ostatní planety v posledním tisíciletí Antara nezakryly a neučiní tak ani v příštím tisíciletí, protože budou procházet vždy severně od hvězdy Antares. Dne 31. července 2009 byl Antares zakryt Měsícem. Tato událost byla viditelná z jižní Asie a Středního východu. Každý rok kolem 2. prosince Slunce projde o 5° na sever od Antara.
Tradiční pojmenování
Název Antares pochází ze starověkého řeckého Άντάρης, což znamená „Anti-Ares“ („proti Marsu“), z důvodu podobnosti jeho načervenalého zbarvení a vzhledu Marsu.[3] Srovnání Antaru s Marsem může pocházet z počátků mezopotámské astronomie. Nicméně někteří vědci[kdo?] se domnívají, že hvězda může být pojmenována podle Antara (Antarah ibn Shaddad), arabského bojovníka a hrdiny oslavovaného ve Zlatém Mu'allaqat.
- Ve starověké Mezopotámii byl Antares znám pod následujícími názvy: Urbat, Bilu-sha-Ziri („lord jádra“), Kak-Shisa („stvořitel blahobytu“), Dar Lugal („král“), Masu Sar („hrdina a král“), a Kakkab Bir („rumělková hvězda“).
- V Persii byl Antares znám jako Satevis, jedna ze čtyř „královských hvězd“.
- V Indii byly Jyeṣṭhā (nejstarší nebo největší) společně s σ a τ Sco jedny z Nakṣatra (hinduistických měsíčních sídel).
- Lidé Wotjobaluk Koori z australské Viktorie znali Antares jako Djuit, syna Marpean-kurrk (Arcturus); hvězdy na každé straně představovaly jeho manželky. Kmen Kulin Kooris považoval Antares (Balayang) za bratra Bunjil (Altair).
- Maorové z Nového Zélandu ji nazývají Antares Rehua a považují za šéfa všech hvězd. Rehua je otcem Puanga / Puaka (Rigel), významné hvězdy při výpočtu kalendáře Maorů
Alternativní název této hvězdy Cor Scorpii znamená latinsky „srdce škorpiona“:
- Ve starověkém Egyptě Antares představoval škorpiona bohyně Serket (a byl symbolem Eset při pyramidových obřadech).
- Antares je uveden v MUL.APIN jako GABA GIR.TAB, což znamená „prsa Štíra: Lishi, Nabu“.
- Calbalakrab z arabského al-Qalb Άqrab, což bylo přímo přeloženo z řeckého Καρδιά Σκορπιού (Kardia Skorpiū).
- Cor Scorpii je překladem řeckého jména do latiny.
Antares v kultuře
- Cor Scorpii - norská black metalová kapela[4]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antares na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antares na Wikimedia Commons
- ↑ http://www.ianridpath.com/brightest.htm
- ↑ PECAUT, Mark J.; MAMAJEK, Eric E.; BUBAR, Eric J. A Revised Age for Upper Scorpius and the Star Formation History among the F-type Members of the Scorpius-Centaurus OB Association. The Astrophysical Journal. 2012-02-20, roč. 746, čís. 2, s. 154. Dostupné online [cit. 2019-04-18]. ISSN 0004-637X. DOI 10.1088/0004-637X/746/2/154.
- ↑ http://www.astro.wisc.edu/~dolan/constellations/hr/6134.html
- ↑ http://www.last.fm/music/Cor+Scorpii
Média použitá na této stránce
Autor: Sephirohq, Licence: CC BY-SA 3.0
Antares A; an LC type variable red giant star, and Antares B, a class B2.5V blue main sequence star, make up a binary star system in the Scorpius constellation. Antares B is four solar radii, making it an average-sized star; however, Antares A is 800 solar radii, and were it placed in the center of our solar system, its corona would reach Jupiter. Note: this is NOT a size-comparison image — Antares B is far smaller than A.
Autor: Torsten Bronger., Licence: CC BY-SA 3.0
This is a celestial map of the constellation Scorpius, the Scorpion.
The yellow dashed lines are constellation boundaries, the red dashed line is the ecliptic, and the shades of blue show Milky Way areas of different brightness. The map contains all Messier objects, except for colliding ones. The underlying database contains all stars brighter than 6.5. All coordinates refer to equinox 2000.0.
The map is calculated with the equidistant azimuthal projection (the zenith being in the center of the image). The north pole is to the top. The (horizontal) lines of equal declination are drawn for 0°, ±10°, ±20° etc. The lines of equal right ascension are drawn for all 24 hours. Towards the rim there is a very slight magnification (and distortion).Comparison between the red supergiant Antares and the Sun, shown as the tiny dot toward the upper right. The black circle is the size of the orbit of Mars. Arcturus is also included in the picture for size comparison