Antarktický smluvní systém
Antarktický smluvní systém (anglicky ATS – Antarctic Treaty System) je komplex opatření regulující vztahy mezi jednotlivými státy v oblasti Antarktidy. Pro účely ATS je Antarktida definována jako území jižně od 60. rovnoběžky včetně plovoucích ledovců.
Smlouvy v současnosti uznává celkem 48 zemí. Antarktida je podle nich považována za nadnárodní území určené pouze pro vědecké účely. Vyloučeny jsou jakékoli zábory území pro konkrétní stát a také vojenské aktivity.
Smlouvy o Antarktidě
Smlouva o Antarktidě
Základem Antarktického smluvního systému se stala Smlouva o Antarktidě, která byla uzavřena 1. prosince 1959 ve Washingtonu a vstoupila v platnost 23. června 1961.[1] Signovalo ji původně 12 zemí, které měly na Antarktidě alespoň jednu stanici s personálem v průběhu celého roku, další státy se přidaly později.[1] Byla první smlouvou během studené války, která omezovala vojenskou moc. Smlouvě podléhá veškerá pevná zem jižně od 60. rovnoběžky včetně plovoucích šelfových ledovců.
Dohoda byla uzavřena u příležitosti Mezinárodního geofyzikálního roku (1957–1958), kdy došlo k dříve nebývalé mezinárodní vědecké spolupráci. Ta se vztahovala také na oblast Antarktidy, kde bylo vystavěno množství polárních stanic. Spolupráce vědců z různých států vyústila v uzavření mezinárodní smlouvy.
Smlouvu původně podepsalo 12 států, jejichž expedice v roce 1959 v Antarktidě aktivně pracovaly – Argentina, Austrálie, Belgie, Chile, Francie, Japonsko, Nový Zéland, Norsko, JAR, Sovětský svaz, Spojené království, Spojené státy.[1]
Dalších 38 zemí se ke smlouvě připojilo později, přičemž některé získaly poradní právo (hlasovací právo) v případných společných rozhodováních, a tedy významnější postavení. Díky výzkumné činnosti na Mendelově polární stanici patří Česko od 1. dubna 2014 mezi státy s hlasovacím právem.[1][2] Do té doby bylo Česko jediným státem, který měl samostatnou stanici, ale neměl status poradní strany.[3] Smlouvu o Antarktidě může v budoucnu podepsat jakýkoliv další člen OSN.
Nejdůležitějšími body smlouvy jsou mírová vědecká spolupráce, zákaz vojenského využití a pozastavení všech nároků na suverenitu nad jakoukoliv částí Antarktidy. (Na současných mapách jsou nadále vyznačovány územní nároky jednotlivých zemí, které byly vzneseny před rokem 1959, protože nebyly zrušeny, jen pozastaveny; jiný význam než informativní však v současnosti nemají.)
Obsah smlouvy o Antarktidě
- Preambule – Antarktida má sloužit výhradně mírovým účelům a nemá být dějištěm ani předmětem mezinárodních sporů
- Článek 1 – Antarktida bude sloužit pouze mírovým účelům, jakékoliv vojenské využití je zakázáno (vojenský personál či zařízení je ovšem možné využít pro mírové účely)
- Článek 2 – v Antarktidě bude pokračovat svobodný vědecký výzkum a spolupráce
- Článek 3 – smluvní strany si budou vyměňovat vědecký personál, údaje a výsledky vědeckých pozorování a informace o plánech vědeckých prací
- Článek 4 – dosavadní vznášené nároky všech států na územní svrchovanost v jakékoliv části Antarktidy jsou zmrazeny po dobu platnosti této smlouvy
- Článek 5 – jsou zakázány jaderné výbuchy i zneškodňování radioaktivního odpadového materiálu v Antarktidě
- Článek 6 – smlouvě podléhá území na jih od 60. rovnoběžky jižní šířky včetně plovoucích ledovců (nikoliv volné moře)
- Článek 7 – smluvní strany mají právo jmenovat pozorovatele pro jakoukoli inspekci a tento pozorovatel má v kteroukoli dobu volný přístup do všech oblastí Antarktidy (včetně všech stanic, lodí a letadel na základnách); každá smluvní strana musí ostatní informovat o všech výpravách do Antarktidy, o všech stanicích a o každém vojenském personálu či vybavení
- Článek 8 – všichni pozorovatelé i vědecký personál podléhají jurisdikci svého státu
- Článek 9 – zástupci smluvních stran se budou scházet na pravidelných konferencích, kde budou diskutovat o všech problémech, které se týkají Antarktidy
- Článek 10 – všechny smluvní strany zajistí, aby v Antarktidě nebyla prováděna žádná činnost odporující této smlouvě
- Článek 11 – jakékoliv spory se budou řešit mírovými prostředky, jednáním a šetřením; pokud nedojde k dohodě, bude spor řešit mezinárodní soud
- Článek 12 – smlouva může být kdykoliv změněna nebo doplněna, pokud budou souhlasit všechny smluvní strany; po uplynutí 30 let od započetí platnosti smlouvy je k její změně nutný souhlas pouhé většiny smluvních stran
- Článek 13 – smlouvu může v budoucnu podepsat jakýkoliv stát OSN nebo jakýkoliv jiný stát, pokud souhlasí všechny smluvní strany
- Článek 14 – smlouva bude uložena v archivu vlády Spojených států amerických
Dodatkové smlouvy
Ke smlouvě o Antarktidě se druží asi 200 dalších doporučení a opatření včetně:
- Dohodnutá opatření pro zachování antarktické fauny a flóry (1964)
- Úmluva o zachování antarktických tuleňů (1972)
- Úmluva o zachování živých mořských zdrojů Antarktidy (1980)
- Úmluva o regulaci aktivit při využívání nerostných surovin Antarktidy (1988; nikdy nevstoupila v platnost)
- Protokol o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě (4. října 1991; platný od 14. ledna 1998)
Členské státy
Stát | Původní signatář | Hlasovací právo | Pozorovatel |
---|---|---|---|
Argentina | 23. června 1961 | ||
Austrálie | 23. června 1961 | ||
Belgie | 26. června 1960 | ||
Bělorusko | 27. prosince 2006 | ||
Brazílie | 12. září 1983 | 16. května 1975 | |
Bulharsko | 25. května 1998 | 11. září 1978 | |
Česko (dříve jako Československo) | 1. dubna 2014 | 14. června 1962 | |
Čína | 7. října 1985 | 8. června 1983 | |
Dánsko | 20. května 1965 | ||
Ekvádor | 19. listopadu 1990 | 15. září 1987 | |
Estonsko | 17. května 2001 | ||
Finsko | 9. října 1989 | 15. května 1984 | |
Francie | 16. září 1960 | ||
Guatemala | 31. července 1991 | ||
Chile | 23. června 1961 | ||
Indie | 12. září 1983 | 19. srpna 1983 | |
Itálie | 5. října 1987 | 18. března 1981 | |
Japonsko | 4. srpna 1960 | ||
Jižní Afrika | 21. června 1960 | ||
Jižní Korea | 9. října 1989 | 28. listopadu 1986 | |
Kanada | 4. května 1988 | ||
Kolumbie | 31. ledna 1989 | ||
Kuba | 16. srpna 1984 | ||
Maďarsko | 27. ledna 1984 | ||
Monako | 30. května 2008 | ||
Německo Východní Německo | 3. března 1981 5. října 1987 | 5. února 1979 19. listopadu 1974 | |
Nizozemsko | 19. listopadu 1990 | 30. března 1967 | |
Norsko | 24. srpna 1960 | ||
Nový Zéland | 1. listopadu 1960 | ||
Papua Nová Guinea | 16. března 1981 | ||
Peru | 9. října 1989 | 10, května 1981 | |
Polsko | 29. července 1977 | 8. června 1961 | |
Portugalsko | 29. ledna 2010 | ||
Rakousko | 25. srpna 1987 | ||
Rumunsko | 15. září 1971 | ||
Rusko (dříve jako Sovětský svaz) | 2. října 1960 | ||
Řecko | 8. ledna 1987 | ||
Severní Korea | 21. ledna 1987 | ||
Slovensko (dříve jako Československo) | 14. června 1962 | ||
Spojené státy americké | 18. srpna 1960 | ||
Španělsko | 21. září 1988 | 31. března 1982 | |
Švédsko | 21. září 1988 | 24. března 1984 | |
Švýcarsko | 15. října 1990 | ||
Turecko | 25. ledna 1996 | ||
Ukrajina | 27. května 2004 | 28. října 1992 | |
Uruguay | 7. října 1985 | 11. ledna 1980 | |
Spojené království | 31. května 1960 | ||
Venezuela | 24. května 1999 |
Konference států Antarktické smlouvy
Každý rok se koná Konference států Antarktické smlouvy (ATCM – Antarctic Treaty Consultative Meeting). Do roku 1994 setkání probíhalo jednou za dva roky. Ze 46 signatářů smlouvy má pouhých 29 členů možnost rozhodovat a hlasovat, nicméně i zbylí zástupci států se mohou setkání zúčastnit. Mezi 29 států, které mají hlasovací právo, patří původních 12 členů, kteří podepsali Antarktickou smlouvu, a dalších 17 zemí, které prokázaly zájem o Antarktidu prováděním významné vědecké činnosti v této oblasti (zejména výstavba polárních stanic a vysílání expedic).
Konferenci pořádá vždy jedna ze zemí s hlasovacím právem (střídají se v abecedním pořadí podle anglického názvu). Během 14 dní jednotlivé členské státy diskutují o všech záležitostech týkajících se Antarktidy, ať už se jedná o problémy právnické, vědecké, či ekologické.
Konference se účastní také další mezinárodní organizace, které se Antarktidou a ekologií zabývají, např. Vědecký výbor pro výzkum Antarktidy (SCAR – Scientific Committee on Antarctic Research), Komise pro ochranu životního prostředí (CEP – Committee for Environmental Protection), Mezinárodní sdružení antarktických cestovních kanceláří (IAATO – International Association of Antarctic Tour Operators), Rada vedoucích národních antarktických programů (COMNAP – Council of Managers of National Antarctic Programmes), Komise pro zachování živých mořských zdrojů Antarktidy (CCAMLR – Commission for the Conservation of Antarctic Marine Living Resources), Mezinárodní hydrografická organizace (IHO – International Hydrographic Organisation) či Stálý výbor pro logistiku a operace v Antarktidě (SCALOP – Standing Committee on Antarctic Logistics and Operations).
Dosavadní konference států Antarktické smlouvy:[4]
- Canberra, Austrálie (10. 7. 1961 – 24. 7. 1961)
- Buenos Aires, Argentina (18. 7. 1962 – 28. 7. 1962)
- Brusel, Belgie (2. 6. 1964 – 13. 6. 1964)
- Santiago, Chile (3. 11. 1966 – 18. 11. 1966)
- Paříž, Francie (18. 11. 1968 – 29. 11. 1968)
- Tokio, Japonsko (19. 10. 1970 – 31. 10. 1970)
- Wellington, Nový Zéland (30. 10. 1972 – 10. 11. 1972)
- Oslo, Norsko (9. 6. 1975 – 20. 6. 1975)
- Londýn, Spojené království (19. 9. 1977 – 7. 10. 1977)
- Washington, USA (17. 9. 1979 – 5. 10. 1979)
- Buenos Aires, Argentina (23. 6. 1981 – 7. 7. 1981)
- Canberra, Austrálie (13. 9. 1983 – 27. 9. 1983)
- Brusel, Belgie (8. 10. 1985 – 18. 10. 1985)
- Rio de Janeiro, Brazílie (6. 10. 1987 – 16. 10. 1987)
- Paříž, Francie (9. 10. 1989 – 20. 10. 1989)
- Bonn, Německo (7. 10. 1991 – 18. 10. 1991)
- Benátky, Itálie (11. 11. 1992 – 26. 11. 1992)
- Kyoto, Japonsko (11. 4. 1994 – 22. 4. 1994)
- Soul, Jižní Korea (8. 5. 1995 – 19. 5. 1995)
- Utrecht, Nizozemsko (29. 4. 1996 – 10. 5. 1996)
- Christchurch, Nový Zéland (19. 5. 1997 – 30. 5. 1997)
- Tromsø, Norsko (25. 5. 1998 – 5. 6. 1998)
- Lima, Peru (24. 5. 1999 – 4. 6. 1999)
- Sankt-Petěrburg, Rusko (9. 7. 2001 – 20. 7. 2001)
- Varšava, Polsko (9. 9. 2002 – 20. 9. 2002)
- Madrid, Španělsko (9. 6. 2003 – 20. 6. 2003)
- Kapské Město, JAR (24. 5. 2004 – 4. 6. 2004)
- Stockholm, Švédsko (6. 6. 2005 – 17. 6. 2005)
- Edinburgh, Spojené království (12. 6. 2006 – 23. 6. 2006)
- Dillí, Indie (30. 4. 2007 – 11. 5. 2007)
- Kyjev, Ukrajina (2. 6. 2008 – 13. 6. 2008)
- Baltimore, USA (6. 4. 2009 – 17 . 4. 2009)
- Punta del Este, Uruguay (3. 5. 2010 – 14. 5. 2010)
- Buenos Aires, Argentina (20. 6. 2011 – 1. 7. 2011)
- Hobart, Austrálie (11. 6. 2012 – 20. 6. 2012)
- Brusel, Belgie (20. 5. 2013 – 29. 5. 2013)
- Brasília, Brazílie (28. 4. 2014 – 7. 5. 2014)
- Sofie, Bulharsko (1. 6. 2015 – 10. 6. 2015)
- Santiago, Chile (23. 5. 2016 – 1. 6. 2016)
- Peking, Čína (22. 5. 2017 – 1. 6. 2017)
- Buenos Aires, Argentina (13. 5. 2018 – 18. 5. 2018)
- Praha, Česko (1. 7. 2019 – 11. 7. 2019)
- Paříž, Francie (14. 6. 2021 – 24. 6. 2021)
- Berlín, Německo (23. 5. 2022 – 2. 6. 2022)
- Helsinky, Finsko (29. 5. 2023 – 8. 6. 2023)
- Kóčin, Indie (20. 5. 2024 – 30. 5. 2024) (v přípravě)
Sekretariát Antarktické smlouvy
Sekretariát Antarktické smlouvy je organizace, ustavená v Buenos Aires v Argentině v září 2004 z rozhodnutí Poradního setkání Antarktické smlouvy.
Mezi úkoly sekretariátu patří:
- příprava a podpora každoročního Poradního setkání Antarktické smlouvy a setkání Komise pro ochranu životního prostředí (CEP – Committee for Environmental Protection);
- usnadnění komunikace mezi signatáři Smlouvy o Antarktidě a Protokolu o ochraně životního prostředí k této smlouvě;
- sběr, uchovávání, pořádání a publikace dokumentů Poradního setkání Antarktické smlouvy;
- poskytování a šíření informací o Antarktickém smluvním systému a dalších aktivitách na veřejnosti.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d kar. Antarktida je jediný kontinent, kde plně vládne konsenzus mezi státy. Už 60 let. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-06-23 [cit. 2021-08-31]. Dostupné online.
- ↑ Decision 1 (2013) - ATCM XXXVI - CEP XVI, Brussels: Recognition of the Czech Republic as a Consultative Party. The Secretariat of the Antarctic Treaty [online]. [2013] [cit. 10.12.2019]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Česká republika získala pravomoc rozhodovat o dění na Antarktidě. Mininisterstvo zahraničních věcí ČR [online]. 29.05.2013 16:44, aktualiz. 15.01.2014 10:59 [cit. 10.12.2019]. Dostupné online.
- ↑ List of Meetings [online]. Secretariat of the Antarctic Treaty [cit. 2023-12-07]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antarktický smluvní systém na Wikimedia Commons
- Sekretariát Antarktické smlouvy
- Mezinárodněprávní postavení Antarktidy a ochrana jejího životního prostředí
- Zákon č. 276/2003 Sb., o Antarktidě a o změně některých zákonů, obsahující Smlouvu o Antarktidě a dodatkový protokol
- České právo a Antarktida
- Dílo Smlouva o Antarktidě ve Wikizdrojích
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Finská vlajka
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Autor:
- Antarctic_Treaty_flag.svg: Alakasam.
- derivative work: B1mbo (talk)
Flag of the Antarctic Treaty
Autor: Jana Sekyrová, Licence: CC BY-SA 4.0
Pamětní deska k 60. výročí podpisu Smlouvy o Antarktidě umístěná na fasádě budovy Právnické fakulty UP v Olomouci. Deska byla odhalena 1. 12. 2019 a znázorňuje první stranu Smlouvy o Antarktidě.
A map of the parties to the en:Antarctic Treaty System.
Mapa de la Antártida