Antarktický smluvní systém

Výzkumné stanice a teritoria na Antarktidě (2002)
Vlajka Antarktického smluvního systému

Antarktický smluvní systém (anglicky ATSAntarctic Treaty System) je komplex opatření regulující vztahy mezi jednotlivými státy v oblasti Antarktidy. Pro účely ATS je Antarktida definována jako území jižně od 60. rovnoběžky včetně plovoucích ledovců.

Smlouvy v současnosti uznává celkem 48 zemí. Antarktida je podle nich považována za nadnárodní území určené pouze pro vědecké účely. Vyloučeny jsou jakékoli zábory území pro konkrétní stát a také vojenské aktivity.

Smlouvy o Antarktidě

Smlouva o Antarktidě

Základem Antarktického smluvního systému se stala Smlouva o Antarktidě, která byla uzavřena 1. prosince 1959 ve Washingtonu a vstoupila v platnost 23. června 1961.[1] Signovalo ji původně 12 zemí, které měly na Antarktidě alespoň jednu stanici s personálem v průběhu celého roku, další státy se přidaly později.[1] Byla první smlouvou během studené války, která omezovala vojenskou moc. Smlouvě podléhá veškerá pevná zem jižně od 60. rovnoběžky včetně plovoucích šelfových ledovců.

Dohoda byla uzavřena u příležitosti Mezinárodního geofyzikálního roku (19571958), kdy došlo k dříve nebývalé mezinárodní vědecké spolupráci. Ta se vztahovala také na oblast Antarktidy, kde bylo vystavěno množství polárních stanic. Spolupráce vědců z různých států vyústila v uzavření mezinárodní smlouvy.

Smlouvu původně podepsalo 12 států, jejichž expedice v roce 1959 v Antarktidě aktivně pracovaly – Argentina, Austrálie, Belgie, Chile, Francie, Japonsko, Nový Zéland, Norsko, JAR, Sovětský svaz, Spojené království, Spojené státy.[1]

Dalších 38 zemí se ke smlouvě připojilo později, přičemž některé získaly poradní právo (hlasovací právo) v případných společných rozhodováních, a tedy významnější postavení. Díky výzkumné činnosti na Mendelově polární stanici patří Česko od 1. dubna 2014 mezi státy s hlasovacím právem.[1][2] Do té doby bylo Česko jediným státem, který měl samostatnou stanici, ale neměl status poradní strany.[3] Smlouvu o Antarktidě může v budoucnu podepsat jakýkoliv další člen OSN.

Nejdůležitějšími body smlouvy jsou mírová vědecká spolupráce, zákaz vojenského využití a pozastavení všech nároků na suverenitu nad jakoukoliv částí Antarktidy. (Na současných mapách jsou nadále vyznačovány územní nároky jednotlivých zemí, které byly vzneseny před rokem 1959, protože nebyly zrušeny, jen pozastaveny; jiný význam než informativní však v současnosti nemají.)

Pamětní deska k 60. výročí podpisu Smlouvy o Antarktidě umístěná na budově Právnické fakulty UP v Olomouci

Obsah smlouvy o Antarktidě

  • Preambule – Antarktida má sloužit výhradně mírovým účelům a nemá být dějištěm ani předmětem mezinárodních sporů
  • Článek 1 – Antarktida bude sloužit pouze mírovým účelům, jakékoliv vojenské využití je zakázáno (vojenský personál či zařízení je ovšem možné využít pro mírové účely)
  • Článek 2 – v Antarktidě bude pokračovat svobodný vědecký výzkum a spolupráce
  • Článek 3 – smluvní strany si budou vyměňovat vědecký personál, údaje a výsledky vědeckých pozorování a informace o plánech vědeckých prací
  • Článek 4 – dosavadní vznášené nároky všech států na územní svrchovanost v jakékoliv části Antarktidy jsou zmrazeny po dobu platnosti této smlouvy
  • Článek 5 – jsou zakázány jaderné výbuchy i zneškodňování radioaktivního odpadového materiálu v Antarktidě
  • Článek 6 – smlouvě podléhá území na jih od 60. rovnoběžky jižní šířky včetně plovoucích ledovců (nikoliv volné moře)
  • Článek 7 – smluvní strany mají právo jmenovat pozorovatele pro jakoukoli inspekci a tento pozorovatel má v kteroukoli dobu volný přístup do všech oblastí Antarktidy (včetně všech stanic, lodí a letadel na základnách); každá smluvní strana musí ostatní informovat o všech výpravách do Antarktidy, o všech stanicích a o každém vojenském personálu či vybavení
  • Článek 8 – všichni pozorovatelé i vědecký personál podléhají jurisdikci svého státu
  • Článek 9 – zástupci smluvních stran se budou scházet na pravidelných konferencích, kde budou diskutovat o všech problémech, které se týkají Antarktidy
  • Článek 10 – všechny smluvní strany zajistí, aby v Antarktidě nebyla prováděna žádná činnost odporující této smlouvě
  • Článek 11 – jakékoliv spory se budou řešit mírovými prostředky, jednáním a šetřením; pokud nedojde k dohodě, bude spor řešit mezinárodní soud
  • Článek 12 – smlouva může být kdykoliv změněna nebo doplněna, pokud budou souhlasit všechny smluvní strany; po uplynutí 30 let od započetí platnosti smlouvy je k její změně nutný souhlas pouhé většiny smluvních stran
  • Článek 13 – smlouvu může v budoucnu podepsat jakýkoliv stát OSN nebo jakýkoliv jiný stát, pokud souhlasí všechny smluvní strany
  • Článek 14 – smlouva bude uložena v archivu vlády Spojených států amerických

Dodatkové smlouvy

Ke smlouvě o Antarktidě se druží asi 200 dalších doporučení a opatření včetně:

Členské státy

     signatář, konzultativní status, územní nároky
     signatář, konzultativní status, možné územní nároky
     signatář, konzultativní status
     signatář, pozorovatel
     není signatář
StátPůvodní signatářHlasovací právoPozorovatel
ArgentinaArgentina Argentina23. června 1961
AustrálieAustrálie Austrálie23. června 1961
BelgieBelgie Belgie26. června 1960
BěloruskoBělorusko Bělorusko27. prosince 2006
BrazílieBrazílie Brazílie12. září 198316. května 1975
BulharskoBulharsko Bulharsko25. května 199811. září 1978
ČeskoČesko Česko (dříve jako ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo)1. dubna 201414. června 1962
ČínaČína Čína7. října 19858. června 1983
DánskoDánsko Dánsko20. května 1965
EkvádorEkvádor Ekvádor19. listopadu 199015. září 1987
EstonskoEstonsko Estonsko17. května 2001
FinskoFinsko Finsko9. října 198915. května 1984
FrancieFrancie Francie16. září 1960
GuatemalaGuatemala Guatemala31. července 1991
ChileChile Chile23. června 1961
IndieIndie Indie12. září 198319. srpna 1983
ItálieItálie Itálie5. října 198718. března 1981
JaponskoJaponsko Japonsko4. srpna 1960
Jižní AfrikaJižní Afrika Jižní Afrika21. června 1960
Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea9. října 198928. listopadu 1986
KanadaKanada Kanada4. května 1988
KolumbieKolumbie Kolumbie31. ledna 1989
KubaKuba Kuba16. srpna 1984
MaďarskoMaďarsko Maďarsko27. ledna 1984
MonakoMonako Monako30. května 2008
NěmeckoNěmecko Německo
Východní NěmeckoVýchodní Německo Východní Německo
3. března 1981
5. října 1987
5. února 1979
19. listopadu 1974
Nizozemsko Nizozemsko19. listopadu 199030. března 1967
NorskoNorsko Norsko24. srpna 1960
Nový ZélandNový Zéland Nový Zéland1. listopadu 1960
Papua Nová Guinea Papua Nová Guinea16. března 1981
PeruPeru Peru9. října 198910, května 1981
PolskoPolsko Polsko29. července 19778. června 1961
PortugalskoPortugalsko Portugalsko29. ledna 2010
RakouskoRakousko Rakousko25. srpna 1987
RumunskoRumunsko Rumunsko15. září 1971
RuskoRusko Rusko (dříve jako Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz)2. října 1960
ŘeckoŘecko Řecko8. ledna 1987
Severní KoreaSeverní Korea Severní Korea21. ledna 1987
SlovenskoSlovensko Slovensko (dříve jako ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo)14. června 1962
USA Spojené státy americké18. srpna 1960
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko21. září 198831. března 1982
ŠvédskoŠvédsko Švédsko21. září 198824. března 1984
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko15. října 1990
TureckoTurecko Turecko25. ledna 1996
UkrajinaUkrajina Ukrajina27. května 200428. října 1992
UruguayUruguay Uruguay7. října 198511. ledna 1980
Spojené království Spojené království31. května 1960
VenezuelaVenezuela Venezuela24. května 1999

Konference států Antarktické smlouvy

Každý rok se koná Konference států Antarktické smlouvy (ATCM – Antarctic Treaty Consultative Meeting). Do roku 1994 setkání probíhalo jednou za dva roky. Ze 46 signatářů smlouvy má pouhých 29 členů možnost rozhodovat a hlasovat, nicméně i zbylí zástupci států se mohou setkání zúčastnit. Mezi 29 států, které mají hlasovací právo, patří původních 12 členů, kteří podepsali Antarktickou smlouvu, a dalších 17 zemí, které prokázaly zájem o Antarktidu prováděním významné vědecké činnosti v této oblasti (zejména výstavba polárních stanic a vysílání expedic).

Konferenci pořádá vždy jedna ze zemí s hlasovacím právem (střídají se v abecedním pořadí podle anglického názvu). Během 14 dní jednotlivé členské státy diskutují o všech záležitostech týkajících se Antarktidy, ať už se jedná o problémy právnické, vědecké, či ekologické.

Konference se účastní také další mezinárodní organizace, které se Antarktidou a ekologií zabývají, např. Vědecký výbor pro výzkum Antarktidy (SCAR – Scientific Committee on Antarctic Research), Komise pro ochranu životního prostředí (CEP – Committee for Environmental Protection), Mezinárodní sdružení antarktických cestovních kanceláří (IAATO – International Association of Antarctic Tour Operators), Rada vedoucích národních antarktických programů (COMNAP – Council of Managers of National Antarctic Programmes), Komise pro zachování živých mořských zdrojů Antarktidy (CCAMLR – Commission for the Conservation of Antarctic Marine Living Resources), Mezinárodní hydrografická organizace (IHO – International Hydrographic Organisation) či Stálý výbor pro logistiku a operace v Antarktidě (SCALOP – Standing Committee on Antarctic Logistics and Operations).

Dosavadní konference států Antarktické smlouvy:[4]

  1. Canberra, Austrálie (10. 7. 1961 – 24. 7. 1961)
  2. Buenos Aires, Argentina (18. 7. 1962 – 28. 7. 1962)
  3. Brusel, Belgie (2. 6. 1964 – 13. 6. 1964)
  4. Santiago, Chile (3. 11. 1966 – 18. 11. 1966)
  5. Paříž, Francie (18. 11. 1968 – 29. 11. 1968)
  6. Tokio, Japonsko (19. 10. 1970 – 31. 10. 1970)
  7. Wellington, Nový Zéland (30. 10. 1972 – 10. 11. 1972)
  8. Oslo, Norsko (9. 6. 1975 – 20. 6. 1975)
  9. Londýn, Spojené království (19. 9. 1977 – 7. 10. 1977)
  10. Washington, USA (17. 9. 1979 – 5. 10. 1979)
  11. Buenos Aires, Argentina (23. 6. 1981 – 7. 7. 1981)
  12. Canberra, Austrálie (13. 9. 1983 – 27. 9. 1983)
  13. Brusel, Belgie (8. 10. 1985 – 18. 10. 1985)
  14. Rio de Janeiro, Brazílie (6. 10. 1987 – 16. 10. 1987)
  15. Paříž, Francie (9. 10. 1989 – 20. 10. 1989)
  16. Bonn, Německo (7. 10. 1991 – 18. 10. 1991)
  17. Benátky, Itálie (11. 11. 1992 – 26. 11. 1992)
  18. Kyoto, Japonsko (11. 4. 1994 – 22. 4. 1994)
  19. Soul, Jižní Korea (8. 5. 1995 – 19. 5. 1995)
  20. Utrecht, Nizozemsko (29. 4. 1996 – 10. 5. 1996)
  21. Christchurch, Nový Zéland (19. 5. 1997 – 30. 5. 1997)
  22. Tromsø, Norsko (25. 5. 1998 – 5. 6. 1998)
  23. Lima, Peru (24. 5. 1999 – 4. 6. 1999)
  24. Sankt-Petěrburg, Rusko (9. 7. 2001 – 20. 7. 2001)
  25. Varšava, Polsko (9. 9. 2002 – 20. 9. 2002)
  26. Madrid, Španělsko (9. 6. 2003 – 20. 6. 2003)
  27. Kapské Město, JAR (24. 5. 2004 – 4. 6. 2004)
  28. Stockholm, Švédsko (6. 6. 2005 – 17. 6. 2005)
  29. Edinburgh, Spojené království (12. 6. 2006 – 23. 6. 2006)
  30. Dillí, Indie (30. 4. 2007 – 11. 5. 2007)
  31. Kyjev, Ukrajina (2. 6. 2008 – 13. 6. 2008)
  32. Baltimore, USA (6. 4. 2009 – 17 . 4. 2009)
  33. Punta del Este, Uruguay (3. 5. 2010 – 14. 5. 2010)
  34. Buenos Aires, Argentina (20. 6. 2011 – 1. 7. 2011)
  35. Hobart, Austrálie (11. 6. 2012 – 20. 6. 2012)
  36. Brusel, Belgie (20. 5. 2013 – 29. 5. 2013)
  37. Brasília, Brazílie (28. 4. 2014 – 7. 5. 2014)
  38. Sofie, Bulharsko (1. 6. 2015 – 10. 6. 2015)
  39. Santiago, Chile (23. 5. 2016 – 1. 6. 2016)
  40. Peking, Čína (22. 5. 2017 – 1. 6. 2017)
  41. Buenos Aires, Argentina (13. 5. 2018 – 18. 5. 2018)
  42. Praha, Česko (1. 7. 2019 – 11. 7. 2019)
  43. Paříž, Francie (14. 6. 2021 – 24. 6. 2021)
  44. Berlín, Německo (23. 5. 2022 – 2. 6. 2022)
  45. Helsinky, Finsko (29. 5. 2023 – 8. 6. 2023)
  46. Kóčin, Indie (20. 5. 2024 – 30. 5. 2024) (v přípravě)

Sekretariát Antarktické smlouvy

Sekretariát Antarktické smlouvy je organizace, ustavená v Buenos AiresArgentině v září 2004 z rozhodnutí Poradního setkání Antarktické smlouvy.

Mezi úkoly sekretariátu patří:

  • příprava a podpora každoročního Poradního setkání Antarktické smlouvy a setkání Komise pro ochranu životního prostředí (CEP – Committee for Environmental Protection);
  • usnadnění komunikace mezi signatáři Smlouvy o Antarktidě a Protokolu o ochraně životního prostředí k této smlouvě;
  • sběr, uchovávání, pořádání a publikace dokumentů Poradního setkání Antarktické smlouvy;
  • poskytování a šíření informací o Antarktickém smluvním systému a dalších aktivitách na veřejnosti.

Odkazy

Reference

  1. a b c d kar. Antarktida je jediný kontinent, kde plně vládne konsenzus mezi státy. Už 60 let. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-06-23 [cit. 2021-08-31]. Dostupné online. 
  2. Decision 1 (2013) - ATCM XXXVI - CEP XVI, Brussels: Recognition of the Czech Republic as a Consultative Party. The Secretariat of the Antarctic Treaty [online]. [2013] [cit. 10.12.2019]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  3. Česká republika získala pravomoc rozhodovat o dění na Antarktidě. Mininisterstvo zahraničních věcí ČR [online]. 29.05.2013 16:44, aktualiz. 15.01.2014 10:59 [cit. 10.12.2019]. Dostupné online. 
  4. List of Meetings [online]. Secretariat of the Antarctic Treaty [cit. 2023-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of Guatemala.svg
The flag of Guatemala, official since 1871.
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of the Antarctic Treaty.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of the Antarctic Treaty
Pamětní deska k 60. výročí podpisu Smlouvy o Antarktidě (01).jpg
Autor: Jana Sekyrová, Licence: CC BY-SA 4.0
Pamětní deska k 60. výročí podpisu Smlouvy o Antarktidě umístěná na fasádě budovy Právnické fakulty UP v Olomouci. Deska byla odhalena 1. 12. 2019 a znázorňuje první stranu Smlouvy o Antarktidě.
Antarctic Treaty parties.svg
A map of the parties to the en:Antarctic Treaty System.
 
Parties with consulting status making a territorial claim
 
Parties with consulting status reserving the right to make a territorial claim
 
Other parties with consulting status
 
Parties without consulting status
 
Non-party UN member states and observers
Antarctica.jpg
Mapa de la Antártida