Antická řecká filozofie

Antická řecká filozofie tvoří nejdůležitější součást (západní) antické filozofie. Rozvíjela se zhruba v období od 6. stol. př. n. l. do konce starověku. Starořečtí filozofové jsou považováni za zakladatele západního vědeckého myšlení a mají pro filozofii dodnes zásadní význam, neboť otevřeli hlavní filozofické otázky a vypracovali základy filozofické metody. Už ve starověku se z filozofie vydělila astronomie, matematika a geometrie a filozofové položili základy většiny dalších věd.

Řecká filozofie vznikla jako způsob racionálního uvažování a argumentování o otázkách o původu světa, o dobru a zlu, o postavení člověka, o povaze společnosti a podobně, na něž předtím odpovídal mýtus. Když se v 1. polovině 1. tisíciletí př. n. l. začal rozvíjet dálkový obchod ve východním Středomoří a obchodníci se začali usazovat v přístavních městech mimo svůj domov, vznikly v těchto městech a osadách kulturně i jazykově smíšené společnosti. Lidé, kteří tu společně žili, byli vychováni v různých náboženstvích a kulturách a nesdíleli tedy tytéž tradice, jež ve starších, kulturně a nábožensky homogenních společnostech všechny spojovaly. Když na sebe narážely různé mytické tradice, začaly se navzájem zpochybňovat: tak přistěhovalci v řeckých městech pochybovali o výkladu světa, jak jej podávaly Homérovy a Hésiodovy básně, a naopak domácí Řekové odmítali jejich mytické tradice.

Filozofie vznikla nejprve v okrajových oblastech řecké kultury, v Iónii (tj. na západním pobřeží dnešního Turecka), na Sicílii a v jižní Itálii, kde k těmto střetům docházelo, a to jako způsob hledání „moudrosti“ čili pravdivého poznání skutečnosti a člověka, který by se neopíral o tradované autority, nýbrž pouze o rozumovou úvahu a argumenty. Ještě počátkem 6. stol. př. n. l. se athénský vládce Peisistratos snažil Homérovu autoritu obnovit, neměl však úspěch. Proti tomu totiž už stála začínající filozofie a jeden z prvních, Hérakleitos, výslovně odmítá Homéra i Hésioda, který podle něho „nezná ani den a noc“.^[1] Naopak je „každému člověku dáno, aby dovedl poznat sám sebe a být rozumný.“^[2] Přesně to je první program řecké filozofie.

Kromě před-filozofického období mýtu, básnictví a konečně i tragédie můžeme období západní antické filozofie rozdělit zhruba do čtyř etap:

(6. až 5. stol. př. n. l.) jež se zabývá hlavně otázkami po původu světa a možnostech pravdivého poznání. Hlavní střediska byla na východě v Iónii, na egejských ostrovech a na Sicílii.

• Starořecké básnictví (již od 8. století př. n. l.), částečně filozofické, zabývající se kosmogonií a kosmologii – Hesiodos, Ferekýdés, theogonické výklady Orfismu
• Sedm mudrců
• Milétská škola – Thalés z Milétu, Anaximandros, Anaximenés
• Pýthagorejská škola – Pýthagorás a jeho žáci, Alkmaión
• Elejská škola – Xenofanés, Parmenidés, Zénón z Eleje
• Iónská škola (příbuzná s Milétskou) – Hérakleitos z Efesu, Archelaos
• Pluralisté – Anaxagorás, Empedoklés
• Atomisté – Leukippos, Démokritos

5. až 4. stol. př. n. l., též se nazývá vrcholné období, kdy se pozornost soustřeďuje na člověka a lidskou společnost, na podmínky dobrého života a začíná i soustavné studium přírody. Zdaleka nejdůležitějším střediskem jsou Athény a z jejich myšlenkového odkazu pak žijí i další období.

• Sókratés - 469–399 př. n. l.
• Platón - 427–347 př. n. l. a Platonismus
• Aristotelés - 384–322 př. n. l., založil školu Peripatetiků
• Xenofón – žák Sókratův a vedle Platóna hlavní pramen informací o Sókratovi
• Sofisté – Prótagorás z Abdér, Gorgiás z Leontín
• Kynismus – Antisthenés, Díogenés ze Sinópé
• Megarská škola – Eukleidés
• Kyrénská škola – Aristippos
• Élidská škola – Faidón
• Pyrrhonismus – Pyrrhón, bývá považován i za spoluzakladatele skepticismu

(3. stol. př. n. l. až 2. stol. n. l.), které se obrací především k otázkám etiky či praktické filozofie a v němž pokračuje rozvoj jednotlivých věd. Středisko se posouvá do Alexandrie a později do Říma.

(1. stol. stol. př. n. l. až 5. stol. n. l.), jež se věnuje hlavně otázkám práva, spravedlnosti a dobré vlády, postupně přechází od řečtiny k latině, a v němž se také začínají prosazovat východní vlivy a zejména křesťanství. Mezi řeckými a římskými filozofy je i řada filozofů, kteří nepatřili pod žádnou školu.

Mezi hlavní myšlenkové proudy a postavy té doby patří:

• Stoicismus – Zénon z Kitia, Seneca, Epiklétos, Marcus Aurelius
• Epikureismus – Epikúros, Titus Lucretius Carus, Quintus Horatius Flaccus
• Skepticismus - Zenón z Kitia, Pyrrhón z Élidy
• Eklekticismus – Marcus Tullius Cicero, Filón Alexandrijský
• Novoplatónismus – Plótínos, Iamblichos, Proklos, Boëthius.
• Novopythagoreismus – Apollonios

S křesťanstvím vstoupily do antického světa zásadně odlišné židovské představy jediného Boha, který není součástí světa jako bohové řečtí, nýbrž je jeho stvořitelem a svrchovaným pánem, pevného spojení náboženství s morálkou a s důrazem na individuální jednání každého člověka. Křesťanský Bůh se ale k člověku výslovně obrací svým Zjevením a dává mu naději na velkolepou budoucnost, křesťanskou spásu, které je ovšem podmíněna jeho jednáním, pokáním a láskou. Ze spojení židovského, křesťanského a antického duchovního světa vznikla koncem starověku křesťanská teologie a patristická literatura, na niž později navázala i středověká filozofie.

• Dějiny západní filosofie
• Předsókratovci
• Platón
• Sókratés
• Aristotelés

• Patočka, J., Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové, Praha 1964
• Patočka, J., Sókratés, Praha 1991
• Patočka, J., Evropa a doba poevropská, Praha 1992
• Patočka, J., Platón, Praha 1992
• Rádl, E., Dějiny filosofie I/II. Praha 1999
• Störig, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. 5. vyd. Praha: Zvon, 1996.
• Tretera, I.: Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha 1999. ISBN 80-7185-243-0

• Velká řada dějin filosofie v nakladatelství Oikúmené:
  • Kirk - Raven - Schofield, Předsókratovští filosofové. Praha 2004
  • Graeser, A., Řecká filosofie klasického období. Praha 2001
  • Long, A. A., Hellénistická filosofie. Praha 2003
  • Armstrong, A. H., Filosofie pozdní antiky. Praha 2002

• Obrázky, zvuky či videa k tématu antická řecká filozofie na Wikimedia Commons
• Stanford Encyclopedia of Philosophy - en
• Internet Encyclopedia of Philosophy - en
• Karl Vorländer, Geschichte der Philosophie (1902) - de
• Victor Cousin, Histoire générale de la philosophie - fr.

• Klasická literatura - en
• Gallica, knihovna el. textů - fr
• Antika – en, gr, la
• Antika, patristika, středověk – en, la
• Bibliotheca Classica Selecta – fr, la, gr Archivováno 29. 11. 2011 na Wayback Machine.
• Latinské texty - la