Antidesma

Antidesma
	Antidesma bunius s ovocem buni
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	malpígiotvaré (Malpighiales);
Čeleď	smuteňovité (Phyllanthaceae);
Rod	antidesma (Antidesma); Burm. ex L., 1753
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antidesma^[1] (Antidesma) je rod rostlin z čeledi smuteňovité (Phyllanthaceae). Jsou to stromy nebo keře s jednoduchými střídavými listy a nenápadnými bezkorunnými květy v hroznovitých nebo klasovitých květenstvích. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 100 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech Starého světa, zejména v tropické Asii. Nejznámějším zástupcem rodu je Antidesma bunius, poskytující drobné ovoce buni. Jedlé plody mají i některé další druhy. Rostliny jsou využívány také v domorodé medicíně.

Popis

Antidesmy jsou dvoudomé stromy nebo vzpřímené keře. Listy jsou jednoduché, střídavé, krátce řapíkaté, s celokrajnou čepelí a zpeřenou žilnatinou. Palisty bývají drobné a celistvé. Květy jsou jednopohlavné, bezkorunné, se žláznatým diskem a miskovitým kalichem tvořeným 3 až 5 (až 8) laloky, uspořádané v úžlabních nebo zdánlivě vrcholových, jednoduchých nebo větvených klasech či hroznech (některé zdroje uvádějí jako typ květenství thyrsus). V samčích květech je zpravidla 3 až 5 (1 až 7) tyčinek s volnými nitkami delšími než kalich. Semeník v samičích květech obsahuje jednu (řidčeji dvě) komůrku se 2 vajíčky a nese 2 až 4 volné, na vrcholu většinou dvouklané čnělky. Plodem je kulovitá nebo zploštělá peckovice korunovaná vytrvalými čnělkami. Obsahuje zpravidla jediné semeno.^[2]^[3]

Kvetoucí větévka Antidesma montanum
Květenství Antidesma ghaesembilla
Neobvyklý druh Antidesma neurocarpum s jednotlivými úžlabními plody
(c) Ton Rulkens, CC BY-SA 2.0
Plodenství Antidesma venosum

Rozšíření

Antidesma je čtvrtý největší rod čeledi smuteňovité, zahrnující asi 102 druhů. Je rozšířen v tropech a subtropech výhradně Starého světa. Jeho areál zahrnuje víceméně celou subsaharskou Afriku a Madagaskar, tropickou Asii s přesahem do jižního Japonska, Austrálii a některé oblasti Tichomoří. Převážná většina druhů roste v tropické Asii od Indického subkontinentu po Tichomoří. Centrum druhové diverzity je v Indočíně, poměrně značný počet druhů roste i v jihovýchodní Asii a na Nové Guineji. Dva druhy rostou na Havaji. Z Afriky je uváděno 8 druhů, Antidesma venosum se vyskytuje jako jediný druh i na Madagaskaru a mimo to má další disjunktní areál v jižní Číně a Indočíně. V Austrálii roste 6 druhů. Antidesma japonicum se vyskytuje v jižní Číně, Tibetu, Indočíně, Filipínách a jako jediný druh i v Japonsku.^[4] Antidesmy rostou nejčastěji v podrostu suchých i vlhkých, nížinných a montánních tropických lesů v nadmořských výškách do 1800 metrů.^[5]

Ekologické interakce

Květy jsou opylovány hmyzem, zejména mouchami a včelami.^[6]^[7] Na listech se živí housenky některých nápadných babočkovitých motýlů (Athyma casa, Dophla evelina, Terinos terpander) a řady různých můr včetně velkého asijského lišaje Acherontia lachesis.^[8]

Babočkovitý motýl Dophla evelina
Housenka Dophla evelina
Babočkovitý motýl Terinos terpander
Housenka asijského lišaje Acherontia lachesis

Taxonomie a fytochemie

Rod Antidesma je v rámci čeledi Phyllanthaceae řazen do podčeledi Antidesmatoideae, tribu Antidesmateae a subtribu Antidesmatinae. Nejblíže příbuzným rodem je Thecacoris (16 druhů v subsaharské Africe a na Madagaskaru).

Hlavními obsahovými látkami jsou triterpenoidy a alkaloidy (např. antidesmon).^[9]^[10]

Význam

Některé druhy poskytují jedlé plody spíše lokálního významu. Nejznámější je asijská Antidesma bunius, poskytující drobné ovoce známé jako buni. Má sladkokyselou chuť a konzumuje se syrové i různě upravované, používá se k ochucení pokrmů z ryb, k výrobě nápojů, dezertů a džemů. Z dalších druhů má jedlé plody například Antidesma ghaesembilla, široce rozšířená v tropické Asii a Austrálii, a Antidesma acidum (syn. A. diandrum) z tropické Asie.^[11]^[12] Druh Antidesma bunius je vysazován také jako okrasná a stínící dřevina, vyznačující se kompaktní kulovitou korunou.^[13] Používá se i k zalesňování.^[5] Tvrdé dřevo má pouze lokální a omezený význam, neboť kmeny nedosahují větší tloušťky. Slouží na dočasné stavby, kůly, ohrady a k výrobě drobných předmětů, jako jsou držadla k nástrojům a vycházkové hole. Používá se také jako palivo.^[5]

Řada druhů má význam v místní a lidové medicíně. Listy a kořeny Antidesma acidum se používají na krvavé průjmy a úplavici, listy a kořeny Antidesma bunius na traumatická zranění, listy Antidesma montanum na vředy a bolesti páteře a kořeny na bolesti břicha, kořeny a listy Antidesma venosum při nepravidelné menstruaci. Některé druhy jsou jedovaté.^[14] Kořeny a listy Antidesma laciniatum se používají k omámení ryb při rybolovu.^[14]

Odkazy

Reference

↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
↑ KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 11. Berlin: Springer, 2014. ISBN 978-3-642-39416-4. (anglicky)
↑ LI, Bingtao; HOFFMANN, Petra. Flora of China: Antidesma [online]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c WESTPHAL, E.; JANSEN, P.C.M. (eds.). Plant resources of Southeastern Asia. [s.l.]: Pudoc Wageningen, 1989. ISBN 90-220-0985-8. (anglicky)
↑ KATO, Makoto; KAWAKITA, Atsushi (eds.). Obligate pollination mutualism. Japan: Springer, 2017. ISBN 978-4-431-56532-1. (anglicky)
↑ HEPBURN, Randall; RADLOFF, Sarah E. Honeybees of Africa. [s.l.]: Springer, 1998. ISBN 978-3-642-08389-1. (anglicky)
↑ HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky)
↑ GLASBY, John S. Dictionary of plants containing secondary metabolites. [s.l.]: Taylor & Francis, 2005. ISBN 0-203-16537-3. (anglicky)
↑ BUCKINGHAM, John et al. Dictionary of Alkaloids. [s.l.]: CRC Press, 2010. ISBN 978-1-4200-7769-8. (anglicky)
↑ HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky)
↑ LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 4, fruits. [s.l.]: Springer, 2012. ISBN 978-94-007-4052-5. (anglicky)
↑ LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky)
↑ ^a ^b QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Antidesma na Wikimedia Commons
Taxon Antidesma ve Wikidruzích

[bsl-1] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

[kub11-2] KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 11. Berlin: Springer, 2014. ISBN 978-3-642-39416-4. (anglicky)

[flchina-3] LI, Bingtao; HOFFMANN, Petra. Flora of China: Antidesma [online]. Dostupné online. (anglicky)

[pwo-4] Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)

[westphal-5] WESTPHAL, E.; JANSEN, P.C.M. (eds.). Plant resources of Southeastern Asia. [s.l.]: Pudoc Wageningen, 1989. ISBN 90-220-0985-8. (anglicky)

[kato-6] KATO, Makoto; KAWAKITA, Atsushi (eds.). Obligate pollination mutualism. Japan: Springer, 2017. ISBN 978-4-431-56532-1. (anglicky)

[hepburn1998-7] HEPBURN, Randall; RADLOFF, Sarah E. Honeybees of Africa. [s.l.]: Springer, 1998. ISBN 978-3-642-08389-1. (anglicky)

[hostplants-8] HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky)

[glasby-9] GLASBY, John S. Dictionary of plants containing secondary metabolites. [s.l.]: Taylor & Francis, 2005. ISBN 0-203-16537-3. (anglicky)

[buckingham-10] BUCKINGHAM, John et al. Dictionary of Alkaloids. [s.l.]: CRC Press, 2010. ISBN 978-1-4200-7769-8. (anglicky)

[hedrick-11] HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky)

[lim4-12] LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 4, fruits. [s.l.]: Springer, 2012. ISBN 978-94-007-4052-5. (anglicky)

[tropflpl-13] LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky)

[quattrocchi-14] QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

Navigation

Navigace

Tématické portály