Antidikomarianité

Antidikomariáni nebo antidikomarianité,[1] nazývaní také dimoerité,[2] byli křesťanskou sektou působící od 3. do 5. století.[3] Jejich název vymyslel odpůrce Epifanius ze Salamíny, který je ve svém Panarionu označil za heretiky.[4] O existenci antidikomarianitů jako organizované sekty lze pochybovat, protože je doložena pouze u Epifania, ale učení, které jim připisuje, bylo jistě předmětem živých diskusí na konci 4. století.[5]

Antidikomarianité odmítali přiznat Marii, Ježíšově matce, zvláštní postavení a odmítali učení o jejím věčném panenství. Josefa považovali za vdovce se šesti dětmi z předchozího manželství. Zpočátku odmítali panenské početí a Josefa považovali za Ježíšova otce. Později začali uznávat narození z panny, ale zastávali názor, že Josef a Marie měli po Ježíšově narození normální sexuální vztahy.[3] Ježíšovy bratry zmiňované v Novém zákoně považovali za další Mariiny a Josefovy děti. Sektu lze chápat jako reakci na vzestup mariánské úcty a celibátu.[6] Podle Epifania přisuzovali antidikomarianité svůj postoj Apollinarisovi z Laodiceje. Ten napsal dopis obhajující většinový názor na Marii arabským křesťanům, jehož kopii zahrnul do svého Panarionu.[7]

Názor, že Ježíšovi bratři byli dětmi Marie a Josefa, byl v rané církvi zastáván nezávisle na sektě antidikomarianitů: Tertullián, Hegesipp a Helvidius ho zastávali,[8] zatímco Origenes se o něm zmiňuje.[9] Antidikomarianitský postoj k Marii se stal v protestantismu standardem.[3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antidicomarians na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Řecky αντιδικοµαριανιται, doslova „odpůrci Marie“, z αντίδικος „protivník“ + Μαρία „Marie“ (OED).
  2. ↑ Epifanius používá termín dimoerité jak pro apollinariány, tak pro antidikomarianity. Viz The Panarion of Epiphanius of Salamis: Books II and III. De Fide. Příprava vydání Frank Williams. revidované 2. vyd. [s.l.]: Brill, 2013. Kapitola §§77–78. (angličtina) 
  3. ↑ a b c BRACKNEY, William H. Historical Dictionary of Radical Christianity. [s.l.]: Scarecrow Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-7179-3. S. 31. (angličtina) 
  4. ↑ LUOMANEN, Petri. Recovering Jewish-Christian Sects and Gospels. [s.l.]: Brill, 2012. S. 77 a násl.. (angličtina) 
  5. ↑ SHOEMAKER, Stephen J. Epiphanius of Salamis, the Kollyridians, and the Early Dormition Narratives: The Cult of the Virgin in the Fourth Century. Journal of Early Christian Studies. 2008, čís. 3, s. 371–401. doi:10.1353/earl.0.0185. (angličtina) 
  6. ↑ LIMBERIS, Vasiliki. Divine Heiress: The Virgin Mary and the Making of Christian Constantinople. [s.l.]: Routledge, 1994. Dostupné online. S. 119–120. (angličtina) 
  7. ↑ The Panarion of Epiphanius of Salamis: Books II and III. De Fide. Příprava vydání Frank Williams. revidované 2. vyd. [s.l.]: Brill, 2013. Kapitola §§77–78. (angličtina) 
  8. ↑ Brethren of the Lord. In: Cross, FL, ed. The Oxford Dictionary of the Christian Church. New York: Oxford University Press, 2005. (angličtina)
  9. ↑ ORIGEN. Homilies on Luke. In: Lienhard, Joseph T. (ed.). The Fathers of the Church Series. [s.l.]: Catholic University of America Press, 1996. Dostupné online. ISBN 9780813200941. Svazek 94. (angličtina)

Související články

  • Bonosus ze Sardiky, teolog ze 4. století, který odmítl věčné panenství Marie
  • Kolyridianismus, současná arabská sekta, která údajně uctívala Marii

Externí odkazy