Antifeminismus

Demonstrantky proti snaze o přijetí ústavního Dodatku o rovnoprávnosti (Equal Rights Amendment – ERA) ve floridském senátu (1979).

Antifeminismus je široce definován jako opozice proti některým nebo všem formám feminismu. Jako antifeminismus lze označit buď teoretické odmítnutí potřeby zrovnoprávnit ženy ve společnosti a politice, nebo odpor vůči organizovaným hnutím, která takové zrovnoprávnění prosazují, nebo vůči konkrétním politickým krokům, která tato hnutí prosazují.

Antifeministé jsou stoupenci antifeminismu. Vyznačují se myšlenkami nebo chováním odrážejícím nedůvěru v ekonomickou, politickou a sociální rovnost pohlaví.[1] Antifeministé mohou být muži i ženy.

Pojmenování

Francouzská aktivistka za práva žen Hubertine Auclert použila v roce 1882 poprvé pojem féminisme, aby popsala svůj politický postoj. Pojem se rychle rozšířil především na mezinárodních konferencích a kongresech žen. V Německu ale našel jen málo využití v politických aktivitách žen, neboť krátce po francouzsko-německé válce v letech 1870-71 se chtěli Němci od svých francouzských sousedů jazykově vymezit. Zároveň to byl pravděpodobně důvod, proč se tento pojem v průběhu času přece jen prosadil. Odpůrci ženského hnutí shazovali snahy žen o emancipaci a prohlašovali feminismus za něco negativního. V reakci na to byli tito odpůrci brzy označováni jako antifeministé.[2]

Pojem vytvořila německá feministka Hedwig Dohmová v knize Antifeministé (Die Antifeministen, 1902) podle vzoru tehdy již existujícího pojmu antisemitismus.[3][4] Dílo Antifeministé se skládá v zásadě ze sbírky článků, které již publikovala v různých časopisech. Práce je ideologicky kritickou analýzou různých typů antifeministů a jejich motivů.

Druhy antifeministů

  • Rovnocenný antifeminista: Osoba, která věří v rovnost mezi pohlavími, ale nevěří, že feministická filozofie sdílí tyto ideály.
  • Přirozený antifeminista: Osoba, která věří, že pohlaví jsou rozdělena do různých oblastí kompetencí, ať už Bohem, nebo od přírody, a že když osoba jednoho pohlaví vystoupí z role svého určeného pohlaví, vede to buď k neštěstí, nebo k negativní produktivitě. Vyznačuje se myšlenkami nebo chováním odrážejícím nedůvěru v ekonomickou, politickou a sociální rovnost pohlaví.
  • Misogynistický antifeminista: Ten, kdo věří, že ženy jsou podřadné a měly by být pod vedením nebo ve službě mužům.[5]

Významní světoví představitelé

Antifeminismus v současném českém prostředí

Téma antifeminismu nebylo v minulosti v českém veřejném prostoru probíráno, přestože pro to existovaly předpoklady. V komunistickém Československu byla nerovnost pohlaví zakotvena přímo v zákonech, muži byli diskriminováni povinnou vojnou,[6] pozdějším věkem odchodu do důchodu [7] a všeobecně rozšířeným svěřováním dětí z rozvedených manželství do péče matek.[8] V dnešní České republice jsou si již obě pohlaví teoreticky rovna, přetrvává však pověra o matce jako důležitějším rodiči pro dítě.[9]

Proto se v poslední době rozvinula kritika českých feministek, které na jednu stranu volají po odstranění všech přetrvávajících forem diskriminace (např. požadavky na genderové kvóty v politických funkcích nebo v podnicích),[10] na druhou stranu mlčí o narovnání rodových rozdílů při rozhodování o péči o děti rozvedených rodičů,[11] případně proti rodičovské rovnosti aktivně vystupují.[12] S kritikou feminismu vystupuje např. lidskoprávní sdružení K 213 [13][14] nebo webový portál Střídavka.[15] Kromě rodičovské nerovnosti jsou feminismu zazlívány destrukce současné společnosti a totalitářské tendence. [16][17]

Ze současné české literatury se profiluje jako antifeministka např. spisovatelka Věra Nosková, část jejíž tvorby je věnována kritice nerovného postavení mužů a žen. Její knihy Chraňme muže a Příběhy mužů zaznamenaly dopady feminismu na muže a celou společnost, antiutopický román Rozkošný zákon pak paroduje feministickou totalitu.

Odkazy

Reference

  1. heslo antifeminist [online]. Farlex, Inc [cit. 2021-01-23]. Dostupné online. 
  2. STREUBEL, CHRISTIANE. Radikale Nationalistinnen : Agitation und Programmatik rechter Frauen in der Weimarer Republik. Frankfurt am Main: Campus 444 s. Dostupné online. ISBN 3-593-38210-5, ISBN 978-3-593-38210-4. OCLC 74269974 S. 63. (německy) Disertační práce. 
  3. GLUECKEL, OF HAMELN, 1646-1724. Die Memoiren der Glückel von Hameln. Weinheim: Beltz Athenäum xvii, 320 pages s. Dostupné online. ISBN 3-89547-040-6, ISBN 978-3-89547-040-0. OCLC 32162597 (německy) 
  4. PAUL, HERMANN, 1846-1921. Deutsches Wörterbuch. 9., vollständig neu bearbeitete Aufl.. vyd. Tübingen: M. Niemeyer xxxix, 1130 pages s. Dostupné online. ISBN 3-484-10679-4, ISBN 978-3-484-10679-6. OCLC 25910720 S. 269. (německy) 
  5. Urban Dictionary: Anti-feminist. Urban Dictionary [online]. [cit. 2021-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Vojenská základní služba se stává minulostí | Ministerstvo obrany. www.army.cz [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  7. INFO@AION.CZ, AION CS-. 101/1964 Sb. Zákon o sociálním zabezpečení. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  8. FOLTÝNOVÁ, Petra. Kult mateřství, čili upřednostňování matek při svěřování dítěte do péče [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  9. ČT. ÚS: Pouhý nesouhlas matky nesmí zamezit střídavé péči. ČT24 [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  10. ŠPRINCOVÁ, Veronika; MOTTLOVÁ Markéta. Kvóty a další opatření pro vyšší zastoupení žen v politice. Ženy a muži v rovnováze. 2015. Dostupné online. 
  11. VUČKA, Jan. Zaveďme kvóty na soudce. Chraňme muže - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2017-01-29 [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  12. HODINA, Aleš. Ostudné hlasování levice. Střídavka - rodina, rozvod, střídavá péče o děti [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  13. Feministická lobby zaúřadovala. www.k213.cz [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  14. FIALA, Jiří. Ženy bez mužů. www.k213.cz [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  15. CHADŽIJSKÁ, Markéta. Žblebt roku 2017: Eva Ondřejová. Střídavka - rodina, rozvod, střídavá péče o děti [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  16. PATTA, Ivo. Proměny feminismu. www.k213.cz [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  17. BROŽ, Jindřich. Feminismus: ideologie směřující k totalitarismu (1). Střídavka - rodina, rozvod, střídavá péče o děti [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce