Antikonvulzivum

Antikonvulziva či antiepileptika jsou léčiva používaná v léčbě a prevenci epilepsie. Ve většině případů jde o hlavní léčebnou metodu. Významnou součástí léčby jsou dále i režimová opatření a u některých pacientů epileptochirurgická léčba. Obecně je léčba indikovaná v případě, že riziko opakování záchvatu a/nebo jeho možné negativní konsekvence převažují rizika nežádoucích účinků léčby. Termín "antiepileptika" není zcela přesný, vzhledem k tomu, že antiepileptika potlačují výskyt epileptických záchvatů, ale neléčí příčinu epilepsie.[1] Jako synonymum antiepileptik se používá označení antikonvulziva, nicméně ani tento termín není přesný, neboť existují epileptické záchvaty, při kterých nedochází ke konvulzím. Některá antiepileptika se používají v dalších indikacích (léčba neuropatické bolesti,[2][3] migrény[4] a některá psychiatrická onemocnění.[5][6] Označení antikovulzivum vychází ze slova konvulze, což označuje křeče nebo křečový stav.

Mechanismus účinku

Podle mechanismu účinku můžeme rozlišit 4 hlavní skupiny:

  1. snížení presynaptické excitability a uvolnění neurotransmiterů
  2. posílení GABA-ergní transmise - prodloužené nebo častější otevření chloridového kanálu v GABA-A receptoru, inhibice degradace nebo transportu GABA ze synapse.
  3. snížení postsynaptické excitability - ovlivnění AMPA nebo NMDA receptoru
  4. vícečetné a jiné cíle

Strategie léčby

Léčba se zahajuje monoterapií (terapie jedním preparátem) – lék je titrován dle doporučených titrovacích schémat do udržovací dávky, při které dojde k vymizení/snížení epileptických záchvatů. V případě přetrvávání záchvatů se postupně stoupá až do maximální tolerované dávky pacientem. Cílem je dosažení dostatečně účinné a současně dobře tolerované dávky léků. Při výběru vhodného antieptiepileptika se lékař řídí několika faktory:

  1. typ epileptických záchvatů, epilepsie nebo epileptického syndromu
  2. individuální profil pacienta - věk, pohlaví, komorbidity, současně užívanou medikaci a dlouhodobé podávání léčby. V případech, kdy není možná přesná klasifikace záchvatů či epilepsie, je vhodné volit "širokospektré antiepileptikum s prokázanou účinností na různé typy záchvatů.

V případě selhání prvního léku se volí alternativní monoterapie (zejména při minimálním efektu nebo nežádoucích účincích). Pokud je pozorován efekt prvního preparátu a je pacientem dobře tolerován, přidává se k prvnímu léku jiné antiepileptikum do kombinace (preferenčně lék s jiným mechanismem účinku, bez možných nežádoucích farmakokinetických či farmakodynamických nežádoucích účinků.

Obecné zásady pro zahájení léčby antiepileptiky

  • Diagnóza epilepsie je jistá nebo vysoce pravděpodobná
  • Riziko opakování záchvatů převyšuje riziko terapie

Zkratky používaných antiepileptik

Pro označení antiepileptik se používají zejména v psaném textu níže uvedené zkratky, viz obrázek.

Současná doporučení

V r. 2017 vydal spolek Epistop ve spolupráci s Českou ligou proti epilepsii Soubor minimálních diagnostických a terapeutických standardů u pacientů s epilepsií, ve kterých se objevují na základě publikovaných doporučení a s příhlédnutím k aktuálním zvyklostem v České republice nová doporučení nasazování antiepileptik.[7] Pokud je známý konkrétní epileptický syndrom, tak se vychází při výběru antiepiileptika přímo z něj.[7] Od roku 2018 je v České republice dostupné nové antieleptikum – brivaracetam.

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1963-, Štětkářová, Ivana,. Moderní farmakoterapie v neurologii. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9788073455293, ISBN 8073455293. OCLC 1003285046 
  2. ↑ ROGAWSKI, Michael A.; LÖSCHER, Wolfgang. The neurobiology of antiepileptic drugs. Nature Reviews Neuroscience. 2004-07, roč. 5, čís. 7, s. 553–564. Dostupné online [cit. 2019-03-27]. ISSN 1471-003X. DOI 10.1038/nrn1430. 
  3. ↑ WOLFGANG LÖSCHER; ROGAWSKI, Michael A. The neurobiology of antiepileptic drugs. Nature Reviews Neuroscience. 2004-07, roč. 5, čís. 7, s. 553–564. Dostupné online [cit. 2019-03-25]. ISSN 1471-0048. DOI 10.1038/nrn1430. (anglicky) 
  4. ↑ NAEGEL, Steffen; OBERMANN, Mark. Topiramate in the prevention and treatment of migraine: efficacy, safety and patient preference. Neuropsychiatric Disease and Treatment. 2010, roč. 6, s. 17–28. PMID 20169042 PMCID: PMC2951059. Dostupné online [cit. 2019-03-27]. ISSN 1176-6328. PMID 20169042. 
  5. ↑ GRUNZE, Heinz C. R. The effectiveness of anticonvulsants in psychiatric disorders. Dialogues in Clinical Neuroscience. 2008, roč. 10, čís. 1, s. 77–89. PMID 18472486 PMCID: PMC3181858. Dostupné online [cit. 2019-03-27]. ISSN 1294-8322. PMID 18472486. 
  6. ↑ KECK, P. E.; MCELROY, S. L.; STRAKOWSKI, S. M. Anticonvulsants and antipsychotics in the treatment of bipolar disorder. The Journal of Clinical Psychiatry. 1998, roč. 59 Suppl 6, s. 74–81; discussion 82. PMID 9674940. Dostupné online [cit. 2019-03-25]. ISSN 0160-6689. PMID 9674940. 
  7. ↑ a b Soubor minimálních diagnostických a terapeutických standardů u pacientů s epilepsií EpiStop 2017 [online]. [cit. 2019-01-29]. Dostupné v archivu. 

Externí odkazy