Antilopa jelení

Antilopa jelení
Samec (nalevo) a dvě samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída	čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád	přežvýkavci (Ruminautia)
Čeleď	turovití (Buvidae)
Podčeleď	pravé antilopy (Antilopinae)
Rod	antilopa (Antilope)
Binomické jméno
Antilope cervicapra (Linnaeus, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antilopa jelení (Antilope cervicapra) je středně velký přežvýkavec z čeledi turovití (Buvidae), jediný zástupce rodu Antilope, vyskytující se na indickém subkontinentu. Je zajímavá svým pohlavním dimorfismem.

V regionálních jazycích Indie má tento druh řadu názvů, z nichž některá se užívají i v anglicky psané literatuře:

• anglicky: Blackbuck
• hindsky: Garn, Kála hiran
• telugsky: Krišna džinka
• bengálsky: Krišnasar
• sanskrtsky: Mŕga / Mriga
• tamilsky: Pulvaai, Irulai
• maráthsky: Sasin

Samec této antilopy se natolik odlišuje od samice, že se až do nedávna rozeznávali jako dva jiné druhy. Samec má lesklou černohnědou srst na hřbetě a bocích, kdežto laň je daleko světlejší, spíše žlutavě plavá. Dominantní samec je ve stádu tmavý, téměř černý na hřbetě a bocích a má dlouhé, spirálově zatočené rohy, které mohou měřit až půl metru. Podřízený samec má menší rohy a jeho zbarvení se podobá samčímu. Když se mu podaří dosáhnout dominantního postavení ve stádu, většinou po smrti starého samce, srst mu ztmavne a rohy dorostou.

Kolem očí má bílou skvrnu a v ní je před okem dobře vidět žláza vylučující silně páchnoucí tekutinu, kterou si zvíře označkuje hranice svého území. Šířka těla se pohybuje kolem 1,2 metru a výška 60–85 cm. Velikost ocasu je 18 cm; hmotnost 25–45 kg.

Stejně jako všechny antilopy se vyznačuje schopností rychle běhat a daleko a vysoko skákat. Je také obdařena skvělým sluchem a zrakem a navíc je velmi plachá. Živí se hlavně trávou a jsou aktivní ráno a večer, zatímco během denního vedra odpočívají ve stínu. Jsou-li antilopy vyrušeny, dá hlídající kus pískavými zvuky poplach a prchají velkými skoky, které brzy přejdou v rychlý cval.

Žijí ve skupinách 15 až 20 jedinců tvořených dominantním samcem se samicemi a mláďaty; jak samci dospívají, jsou vyhnáni a sdružují se do vlastních malých skupin. Chovný samec si vytvoří teritorium a brání ho stejně jako harém proti soupeřům. Souboje samců v období říje nebývají kruté a soupeř při boji umírá jen málokdy. Březost trvá 6 měsíců a samice rodí 1, vzácně 2 mláďata. Ty jsou zcela bezbranná a matka se snaží co nejméně pohybovat, aby šířící se pach nepřilákal dravce. Avšak po několika dnech je mládě schopné sledovat stádo, kde je dospělí chrání před nebezpečím.

Vyskytuje se už pouze jen na území Indie a Pákistánu. Spatřit jí v přírodě není snadné, jelikož je tento druh antilopy ohrožen vyhubením a žije jen na pustých kamenitých a písečných místech s nízkou trávou, kde je téměř nemožné se k ní přiblížit. Počet jedinců se odhaduje na přibližně 50 000.^[2]

Antilopa jelení, zmiňovaná již v védech pod názvem mŕga, má významné místo v indické kultuře. Je jízdním zvířem měsíčního boha Čandry-Sómy, jehož kočár táhne po nočním nebi, ale také atributem bohů Šivy a Kršny. Její kůže byla podle staroindických textů oděvem sádhuů a jógínů, v józe je známa dokonce i ásana (poloha), pojmenovaná podle této antilopy – mrigaásana, při níž pokrčené nohy připomínají rohy antilopy. Proto je místy dodnes uctívána jako posvátné zvíře. Přesto byla antilopa jelení často lovena, muslimští panovníci z dynastie Mughalů i někteří mahárádžové ji lovili s ochočenými gepardy. Je považována za symbol zamilovaných a něhy, proto, společné s pávem, na indických miniaturách často doprovází vyobrazení milenců či boha Kršny, laškujícího s pastýřkami.

V 19. století proběhlo několik pokusů o vysazení druhu v Evropě a USA. V Americe se dokázala adaptovat dobře a dodnes se vyskytuje na některých místech v Texasu, introdukce v Evropě ale vesměs neuspěly. Na přelomu 19. a 20. století byly tyto antilopy několik let chovány i v Česku, a to v oboře u Poděbrad.

Pro svůj pěkný vzhled, nenáročnost a mírnost bývají často chovány v zoo, zpravidla ve velkých výbězích, spolu s dalšími asijskými kopytníky, jako jsou nilgau, asijští jeleni, divocí osli nebo velbloudi. V Česku jsou chováni v těchto zoologických zahradách:

• Zoo Plzeň
• Zoo Ústí nad Labem
• Zoo Zlín
• Zoo Ostrava
• Zoo Hluboká

Na Slovensku jsou chováni v Zoo Bojnice a Zoo Košice.

• 
  Samec
• 
• 
  Samice
• 
• 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu antilopa jelení na Wikimedia Commons
• Galerie antilopa jelení na Wikimedia Commons
• BioLib.cz – Antilope cervicapra (antilopa jelení) [online]. BioLib.cz. Dostupné online. 
• Antilopa v Zoo Ústí n. L.