Antoine-Louis Barye
| Antoine-Louis Barye | |
|---|---|
 Portrét Barye s voskovým modelem sedícího lva Bonnata | |
| Narození | 24. září 1795 Paříž, Francie |
| Úmrtí | 25. června 1875 (ve věku 79 let) Paříž, Francie |
| Místo pohřbení | Père Lachaise |
| Národnost | francouzská |
| Alma mater | École des Beaux Arts |
| Povolání | malíř, sochař a slévač |
| Děti | sochař Alfred Barye, syn |
| Znám jako | sochař |
| Významná díla | Síla Karel VI. vylekaný v lemanském lese „Jan Pařížský“, fontainebleauský les |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie důstojník Řádu čestné legie |
| Podpis | _(cropped).JPG) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antoine-Louis Barye (24. září 1795, Paříž, Francie – 25. června 1875, Paříž, Francie) byl francouzský sochař patřící k romantikům, který se nejvíce proslavil svou prací jako tvůrce soch zvířat. Jeho synem a studentem byl známý sochař Alfred Barye. Sochy Antoine-Louise Barye vytvořil jeho syn Alfred Barye, který byl desítky let nucen nepodepisovat svá díla, dokud mezi nimi nedošlo k roztržce.
Životopis
Antoine-Louis Barye se narodil v Paříži ve Francii. Svou kariéru zahájil jako zlatník, stejně jako mnoho sochařů romantického období. Nejprve pracoval u svého otce Pierra a kolem roku 1810 pracoval u sochaře Guillaume-Mertina Biennaise, který byl zlatníkem císaře Napoleona. Poté, co v roce 1816 studoval u sochaře Francoise-Josepha Bosia a malíře barona Antoine-Jeana Grose, byl v roce 1818 přijat na École des Beaux-Arts. Ale až v roce 1823, když pracoval pro zlatníka Emile Fauconniera, objevil svou skutečnou zálibu v pozorování zvířat v Jardin des Plantes, jejich intenzivním studiu v kresbách tužkou srovnatelných s kresbami Delacroix a jejich modelování v sochách malých i velkých.[1]
V roce 1819, když studoval na École des Beaux-Arts, vytvořil Barye medailon s názvem Milo z Crotany požíraný lvem. Téma bylo oficiálním zadáním školy v roce 1819. Barye za něj dostal čestné uznání. V roce 1820 Barye vytvořil sochu Herkules s Erymanthianským kancem,[2] zobrazující čtvrtý Herkulův úkol: chytit erymanthského kance, musel zajmout živého divočáka z hory Erymanthos.[1] Barye byl úspěšný i ve vytváření malých soch, a vynikal v prezentaci zvířat v jejich charakteritických pózách. Barye vytvořil portrétní medailon Mladý muž v baretu (1823) a Portrét zakladatele Richarda (1827), na kterém je zobrazena pouze hlava a krk. Další dílo bylo Unavený jelen (1829),[3] která představuje unaveného jelena, lapajícího po dechu. Socha je neobvykle velká vzhledem k jeho rané produkci.[1]Barye nechtěl být známý jen jako sochař malých bronzových soch, chtěl být známý také jako sochař velkých děl. V roce 1831 vystavil mnohem větší sochy, Tygr požírající krokodýla gaviala,[4] což byla sádrová socha vysoká 41 cm a dlouhá 103 cm, a Lev drtící hada, 138 cm vysoká a 178 cm dlouhá bronzová socha.[5] V roce 1832 skutečně zvládl svůj vlastní styl v díle Lev s hadem.
Barye, i když se věčně potýkal s nedostatkem financí, vystavoval rok co rok studie zvířat, které ho ukazovaly jako umělce inspirovaného duchem opravdové romantiky s citem pro krásu antiky: příkladem je Theseus a Minotaurus[6]či Roger a Angelica na hipogryfu(1846)), Lapité a kentaur (1848), Jaguar požírající zajíce (1850) a řada menších děl, které jsou nyní velmi ceněny.[1] Poslední dvě díla byla vystavena na pařížském salonu v roce 1850, což Théophila Gautiera vedlo k napsání: „Pouhá reprodukce přírody nepředstavuje umění; Barye zobrazovaná zvířat zvětšuje, zjednodušuje je, idealizuje a stylizuje je odvážným způsobem, energicky a drsně, což z něj dělá Michelangela tohoto typu sochařství. “
Příkladem jeho většího díla je Lev v červenci, jehož sádrový model byl odlit v roce 1839, různí lvi a tygři v zahradách Tuileries a čtyři skupiny Válka, Mír, Moc a Řád (1854).
Přesto, že Barye byl vynikající sochař, často čelil finančním problémům kvůli jeho nedostatku obchodních zkušeností. V roce 1848 byl nucen vyhlásit bankrot a veškerá jeho práce a formy byly prodány slévárně. Slévárna začala z jeho forem vytvářet podřadná díla a od roku 1848 do roku 1857 a během této doby jeho pověst utrpěla.[7] V roce 1876 byl zbytek Baryeova inventáře, 125 modelů, prodáno do slévárny Ferdinanda Barbedienna.[8] Katalog Barbedienne z roku 1877 nabízel všechny modely z bronzu v různých velikostech a odlitky Barbedienne byly vynikající kvality.
Sláva přišla až později v životě. V roce 1854 byl jmenován profesorem kresby ve francouzském National Museum of Natural History (Muzeu historie přírody) a v roce 1868 byl zvolen do Académie des beaux-arts. Po roce 1869 již žádné nové práce neprodukoval.[1]
Množství obdivuhodné práce, které Barye zanechal, ho opravňuje k tomu, aby byl považován za jednoho z velkých umělců živočišného života francouzské školy, která přitahovala takové muže jako Emmanuel Frémiet, Paul-Édouard Delabrièrre, Auguste Cain a Georges Gardet.[1]
Na východním cípu pařížského ostrova Île Saint-Louis je po něm pojmenováno náměstí.
Theseus a the Minotaurus, 1843 (Baltimore Museum of Art)![Roger a Angelika na hipogryfu, 1846 (Walters Art Museum) [Poz 1]](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/65/Antoine-Louis_Barye_-_Roger_and_Angelica_Mounted_on_the_Hippogriff_-_Walters_27173_-_Profile.jpg/285px-Antoine-Louis_Barye_-_Roger_and_Angelica_Mounted_on_the_Hippogriff_-_Walters_27173_-_Profile.jpg)
Roger a Angelika na hipogryfu, 1846 (Walters Art Museum) [Poz 1]
Lapité a kentaur , 1848
Turecký kůň No. 2, kolem r. 1844 (Walters Art Museum)
Hrob s bustou Antoine-Louis Barye', hřbitov Père Lachaise, Paříž
Jaguár požírající zajíce, 1850 (Walters Art Museum)
Hercules a býk, 1830 (National Museum, Varšava)
Odkazy
Poznámky
- ↑ Toto téma je převzato z epické básně Orlando Furioso. Téma z 9. stol. zpracoval Ludovico Ariosto v roce 1516. Roger, rytíř na dvoře krále Karla Velikého, zachránil princeznu Angelicu, kterou barbaři nahou připoutali ke skále jako oběť pro mořskou příšeru. Roger ji unese přes moře na svém hipogryfu, tvorovi, který je částečně kůň a částečně orel. Během letu se Roger vášnivě zamiluje do princezny, ale když přistanou, ona mu unikne pomocí kouzelného prstenu. Roger poté ztratí rozum.V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roger Freeing Angelica (Ingres) na anglické Wikipedii.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antoine-Louis Barye na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Frantz 1911.
- ↑ [1]
- ↑ [2]
- ↑ [3]
- ↑ [4]
- ↑ http://www.metmuseum.org/art/collection/search/192857
- ↑ Mackay, James, The Animaliers, E.P. Dutton, Inc., New York, 1973
- ↑ KJELLBERG, Pierre. Bronzes of the 19th Century. 1st. vyd. Atglen, Pennsylvania: Schiffer Publishing, Ltd., 1994. ISBN 0-88740-629-7. S. 53.
Literatura
- Joseph G. Reinis, The Founders and Editors of The Barye Bronzes (New York, 2007)
- William R. Johnston, Simon Kelly et al Untamed (New York, 2006)
- Benge, Glenn F. Antonine-Louis Barye, Sculptor of Romantic Realism. Pennsylvania: The Pennsylvania State University, 1984. Print.
- Wharry, David et al. A Guide to the Louvre. Ghent, Belgium: Snoeck-Ducaju & Zoon, 2005. Print.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antoine-Louis Barye na Wikimedia Commons - A Gallery Rotation of 50 bronze sculptures by Antone Louis Barye
- Antoine-Louis Barye at Hill-Stead Museum, Farmington, Connecticut
- R. W. Norton Art Gallery: Antoine-Louis Barye's Biography
- Antoine-Louis Barye – Rehs Galleries' biography on the artist.
- Daumier Drawings, an exhibition catalog from The Metropolitan Museum of Art (fully available online as PDF), which contains material on Barye (see index)
![[1]](https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Antoine-Louis_Barye_-_Hercules_and_the_Erymanthian_Boar_-_Walters_27105.jpg){kind=link}
![[2]](https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Antoine-Louis_Barye_-_Poised_Stag_-_Walters_27160_-_Profile.jpg){kind=link}
![[3]](https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Barye_-_tigre_d%C3%A9vorant_un_crocodile.jpg){kind=link}
![[4]](https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lion_Crushing_a_Serpent,_Antoine_Louis_Barye_-_Indianapolis_Museum_of_Art_-_DSC00675.JPG){kind=link}
Média použitá na této stránce
Portrat of Antoine-Louis Barye with a Wax Model of Seated Lion
Autor: Siren-Com, Licence: CC BY 2.5
bust sculpted by his pupil en:Hippolyte Moulin.
Barye contrasts the powerful, broadly rendered muscular build of the jaguar with the more detailed, limp body of the terror-stricken hare. The cat's ears are pressed against its head and its features are convulsed in fury as it prepares to devour the entrails of its prey.
At the Paris Salon of 1850, "Jaguar Devouring a Hare" was exhibited together with "Lapith Combating a Centaur" -one work representing the artist's most romantic side and the other, his most classical. Both sculptures were acclaimed masterpieces. The critic Théophile Gautier observed of this sculpture:
"The mere reproduction of nature does not constitute art; [Barye] aggrandizes his animal subjects, simplifying them, idealizing and stylizing them in a manner that is bold, energetic, and rugged, that makes him the Michael Angelo of the menagerie.
A variation on this sculpture by the French modernist Henri Matisse (1869-1954) was recently acquired by the Baltimore Museum of Art."
Autor: Daderot, Licence: CC0
Sculpture exhibited outside the Ny Carlsberg Glyptotek, Copenhagen, Denmark. This artwork is now in the public domain because the artist died more than 70 years ago.
This subject is taken from Orlando Furioso, an epic poem set in the 9th century written by Ludovico Ariosto in 1516. Roger, a knight at the court of King Charlemagne, has rescued the princess of Cathay, who had been chained to a rock on the Isle of Tears and was about to be devoured by a sea monster. The knight carries her across the seas on his hippogriff, a creature part horse and part eagle. They are supported above the waves by an immense dolphin. Emerging from the sea froth is a large octopus. While in flight, Roger falls passionately in love with the princess, but when they land, she escapes from him using a magical ring while he struggles to undo his armor.
Theseus Slaying Minotaur (1843), bronze sculpture by en:Antoine-Louis Barye.
In a catalogue issued by the firm Besse et Cie in 1844, this stately horse with its long, flowing mane is described as follows: This horse is fully at liberty, freely inhaling the air through its nostrils; proudly raising its head as though neither death nor enslavement could ever be its fate; this horse soothes our eye and spirit, chasing off any disheartening thought; the only feeling that one can experience upon seeing it is a deep admiration both for one of nature's most beautiful and most noble creatures and for the talent of its delineator.
The hero Theseus has leapt on Bianor's back and seized him by the neck as he prepares to deliver a deadly blow. Barye has depicted an incident from The Metamorphoses, a history of the world by the Roman poet Ovid (43 BC-AD 17). In ancient Greece, the Lapiths, a mythical people of Thessaly, invited to the centaurs to a wedding. The centaurs were mythical creatures, half man and half horse, who roamed Arcadia, a region of Greece, and were notoriously destructive. All the centaurs were killed following a fight that erupted when they tried to carry off the Lapith women.