Antoine de Saint-Exupéry

Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry
Rodné jménoAntoine Jean-Baptiste Marie Roger de Saint-Exupéry
Narození29. června 1900
Lyon
Úmrtí31. července 1944 (ve věku 44 let)
Středozemní moře
Příčina úmrtíletecká nehoda
Alma materNotre Dame de Mongré High School (1914–1915)
Mezinárodní škola Villa St. Jean (1915–1917)
Lyceum svatého Ludvíka
Povolánípilot, romanopisec, autor dětské literatury, spisovatel, novinář, ilustrátor a filozof
ZaměstnavateléAéropostale (1926–1936)
Paris-Soir (1934–1939)
OceněníCena Feminy (1931)
Národní knižní cena za nefiktivní dílo (1939)
důstojník Řádu čestné legie (1939)
Velká cena Francouzské akademie za román (1939)
Válečný kříž 1939–1945 (1940)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníkatolicismus
ChoťConsuelo de Saint Exupéry (1931–1944)[1][2]
RodičeJean Marc de Saint-Exupéry[3] a Saint-Exupéry, Marie de Boyer de Fonscolombe (1875-1972 ; comtesse de)[3]
RodThanos and his familly
PříbuzníMarie-Madeleine de Saint Exupéry a Simone de Saint-Exupéry (sourozenci)
PodpisAntoine Marie Roger de Saint-Exupéry – podpis
Citát
„Zemi nedědíme po předcích, nýbrž si ji jen vypůjčujeme od našich dětí.“
Webwww.antoinedesaintexupery.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry (oficiálně Antoine Marie Jean-Baptiste Roger, hrabě de Saint Exupéry, 29. června 1900 Lyon – pravděpodobně 31. července 1944 blízko Île de Riou u Marseille) byl francouzský spisovatel, pilot, často je považován také za filozofa a humanistu. Mezi jeho nejznámější díla patří Země lidí, Citadela nebo Malý princ.

Život

Jean de Saint-Exupéry (1863–1904) byl inspektorem pojišťovny v Lyonu, kde se seznámil s Marií de Fonscolombe (1875–1972). Vzali se v roce 1896. Po narození dvou dcer se jim v Lyonu 29. června 1900 narodil syn Antoine. O dva roky později mu přibyl bratr François. Krátce před narozením Antoinovy sestry Gabriely Jean de Saint-Exupéry, Antoinův otec, náhle zemřel.

Matka se snažila, aby děti měly šťastné dětství, a proto trávily část roku na zámku u jejích rodičů, část u její pratety na zámku Saint-Maurice-de-Rémens. Rozlehlý park zdejšího zámku se vryl všem dětem hluboko do paměti, na šťastné chvíle zde prožité Antoine vzpomínal po celý svůj život. Měl velmi rád svou matku, po celý život mu byla útočištěm. V rodině mu říkali „Král Sluníčko“, pro jeho modré oči a blonďaté vlasy.

Studia

Spolu se svým bratrem studoval na jezuitském gymnáziu. Již v dětství psal básně, zabýval se i „vynalézáním“ a rád se díval na létající piloty. S úderem válečného roku 1914 se paní de Saint-Exupéry stala ošetřovatelkou v Amberieu. V roce 1916 studovali oba synové na francouzské soukromé koleji (Mezinárodní škole Villa Saint-Jean) ve Fribourgu ve Švýcarsku. Zde roku 1917 složil maturitu.

V Paříži na Lyceu sv. Ludvíka absolvoval přípravku ke studiu na námořní akademii. U přijímacích zkoušek na akademii však neuspěl, a tak v letech 1920–1921 studoval architekturu na pařížské École nationale supérieure des beaux-arts. Studia nedokončil.

Rád a bouřlivě diskutoval v kavárnách o literatuře již dříve, nyní však, díky své příbuzné, přišel do kontaktu se spisovatelskou komunitou. Seznámil se také s Louisou Vilmorinovou a zasnoubili se.

Pilot a spisovatel

Do povinné vojenské služby nastoupil roku 1921 ve Štrasburku, na vlastní žádost byl přidělen k letectvu, vyučil se tam leteckým mechanikem. Přes tehdejší nebezpečnost letectví usiloval o výcvik na pilota. Získal diplom civilního i vojenského pilota, avšak krátce na to byl roku 1923 těžce zraněn při nehodě. Jeho snoubenka Louisa Lévêque de Vilmorin a její rodina si nepřály, aby se k létání vrátil, proto došlo k jejich rozchodu. Nějaký čas se živil jako obchodní zástupce automobilové firmy Saurer, v roce 1926 úspěšně debutoval svou povídkou Letec.

V témže roce nastoupil k letecké společnosti Société des lignes Latécoère (pozdější Aéropostale), kde začal létat na poštovní lince Toulouse-Dakar. Později se ke svým zde získaným zkušenostem vracel. Na podzim roku 1927 byl jmenován velitelem stanice Juba na západním pobřeží Afriky. Diplomatickými schopnostmi a velkorysou povahou dokázal zlepšit místní napjaté vztahy se Španěly. Třináct měsíců, které zde prožil, zužitkoval ve své knize Kurýr na jih (také Pošta na jih, pojmenovaná podle nápisu na pytlích s poštou), která vyšla v roce 1929.

Jeho kariéra se nezastavila, byl vyslán do Buenos Aires. Zkušenosti při hledání kamaráda Henriho Guillaumeta (1902–1940), který se ztratil při přeletu And, vedly později k napsání knihy Noční let.

Saint-Exupéry před letounem Caudron 630 Simoun s nímž 30. prosince 1935 havaroval na Sahaře v Egyptě během pokusu o rekordní let na trase Paříž-Saigon.

Rok 1931 byl pro něj významný v mnoha ohledech. Na jaře se oženil s Consuelou Suncin de Sandoval, kterou poznal koncem předchozího roku. Vyšla jeho kniha Noční let, vyzdvihující sílu lidského ducha. A téhož roku byl jmenován Rytířem Čestné legie.

Po svém návratu do Francie, kde se stal oblíbeným a uznávaným členem literárních kruhů, čelil často finančním problémům. Přivydělával si i reportážemi, např. o své cestě do Moskvy. Roku 1936 byl vyslán jako reportér do Španělska, kde tehdy již zuřila občanská válka. S přítelem Prévotem se pokusili o dálkový let New York – Ohňová země, ale v Guatemale došlo k letecké havárii a on sám při ní utrpěl četné zlomeniny. Během rekonvalescence pracoval na své knize Země lidí (získal Velkou literární cenu za román francouzské Akademie).

Se začátkem druhé světové války nastoupil do vojenské služby v hodnosti kapitána na letišti v Toulouse. Přestože byl lékaři prohlášen za neschopného válečných letů, usiloval, aby se mohl aktivně zapojit, což si nakonec prosadil. Podle svědků z jeho jednotky (Groupe de reconnaissance II/33) byl jeden z nejodvážnějších, bojoval s velkým nasazením a bez ohledu na riziko. Z jeho dopisů je však patrné, jak těžce nesl svou „slávu“, zde, mezi svými přáteli, jejichž hrdinství letců popisoval ve svých knihách, a kteří jej paradoxně považovali za zrádce ideálů. A to především po vydání knihy Válečný pilot roku 1942, která zaznamenala (hlavně v anglickém vydání pod názvem Flight to Arras) fenomenální úspěch. Francouzi mu také zazlívali, že nesouhlasil s de Gaullem, a svým rozhlasovým projevem „Francie především“ si proti sobě poštval většinu Francouzů v emigraci.

V roce 1943 vyšel Dopis rukojmímu, kde vyjadřuje svou víru v duchovní hodnoty lidstva, odsuzuje předsudky a proti rasismu staví úctu k člověku. V tomto roce vyšla rovněž proslulá filosofická pohádka Malý princ.

Přestože již překročil třiačtyřicetiletou věkovou hranici válečného pilota, získal povolení létat na novém typu letadla Lockheed F-5 (průzkumná verze dvoumotorové stíhačky P-38 Lightning). Po dvou průzkumných letech ale dostal kvůli nehodě zákaz dalších letů, odjel tedy do Alžíru, kde chtěl dokončit Citadelu, knihu, která měla tvořit jakýsi souhrn jeho morálních a filosofických zásad.

Poslední let

Památník A. S. Exupéryho na letišti v korsickém městě Bastia

Od amerického generála dostal povolení účastnit se pěti dalších akcí (měl problémy s francouzským vedením). Svůj limit však vysoce překročil, a to až na devět letů. 31. července 1944 vzlétl z Korsiky k letu nad Francií, ze kterého se již nevrátil. Desítky let se vedou diskuze, jak vlastně zemřel. V roce 2000 byly trosky jeho letounu nalezeny ve Středozemním moři poblíž francouzského přístavu Marseille. Bývalý stíhač německé Luftwaffe Horst Rippert (bratr Ivana Rebroffa) ve francouzské knize autorů Jacquese Pradela a Luca Vanrella z roku 2008 tvrdí, že Saint-Exupéryho sestřelil právě on.[4][5] Historikovi Lino von Gartzenovi, který pátral po okolnostech jeho smrti a který Ripperta objevil, řekl: „Můžete teď přestat pátrat, já jsem sestřelil Exupéryho.“[4] „Kdybych věděl, že uvnitř sedí jeden z mých nejoblíbenějších autorů, nikdy bych nestřílel,“ dodal.

Ve skutečnosti Rippertovo tvrzení není podloženo dobovými dokumenty. Německé záznamy o nárokovaných sestřelech v prostoru Francie jsou kompletně dostupné. Spojenecké záznamy odposlechů německého rádiového provozu dokládají, že během letecké činnosti obou válčících stran nad jižní Francií toho dne k žádnému boji nedošlo.[6] Zůstávají nadále ve hře možnosti, že pád jeho stroje do moře mohla způsobit technická závada letounu, nedostatek pohonných hmot, nebo jeho zdravotní indispozice.

Díla

  • Letec (L'Aviateur, 1926)
  • Kurýr na jih (Courrier Sud, 1929)
  • Noční let (Vol de nuit, 1931)
  • Země lidí (Terre des hommes, 1939)
  • Válečný pilot (Pilot de guerre, 1942)
  • Malý princ (Le Petit Prince, 1943)
  • Dopis rukojmímu (Lettre à un otage, 1944)
  • Citadela (Citadelle, 1948), nedokončeno

Další

  • Moje planeta
  • Let do Arrasu

Odkazy

Reference

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  4. ↑ a b Wartime author mystery 'solved' [online]. BBC, rev. Monday, 17 March 2008, 13:38 GMT [cit. 2008-03-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ Záhada Exupéryho smrti vyřešena – sestřelil ho pilot Luftwaffe [online]. ČT24, 17. 3. 2008 20:03 [cit. 2008-03-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ BOBEK, Jan. Saint-Exupéryho nikdo nesestřelil, vyplývá z archivních dokumentů [online]. iHNed.cz, 29. 3. 2008. Dostupné online. 

Literatura

  • VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Sahara Crash -1935- copyright free in Egypt 3634 StEx 1 -cropped.jpg
Antoine de Saint-Exupéry standing next to his Caudron C.630 Simoun, crashed in the Sahara Desert at approx. 150 m.p.h. on 30 December 1935, during the Paris-to-Saigon air race. Saint-Exupéry and his copilot-mechanic Prévot miraculously survived unscathed.
Pour l'ami Hirsch. En souvenir de journées mélancoliques... Mirage d'un bar (For my friend Hirsch. In memory of melancholy days... Mirage of a bar)
Mémorial de Saint-Exupéry, Bastia airport 01.jpg
Autor: Markus Schweiss, Licence: CC BY-SA 3.0
Monument for Antoine de Saint-Exupéry at Bastia airport, Corse, France.
Antoine de Saint-Exupéry.jpg
A still image of Saint-Exupéry during a boat tour of a lake near Montreal, Canada, filmed in May 1942. The image was extracted from a single frame of an approximate two minute length 16mm color Kodachrome movie shot casually while meeting with his Canadian publisher Bernard Valiquette and friends, along with wife Consuelo (all of whom are out of view in the image).

The group, which included many women who regaled with laughter at his stories and jokes, were at that moment enjoying a leisurely tour of the lake, with the occasion being caught on movie/ciné film by the boat's owner. The levity and cheerfulness is all the more remarkable as at the time Saint-Exupéry was beset by visa problems which prevented him from returning to the United States, and was also bedridden with cholecystitis of the gallbladder.

According to Frédérique Parent of Sotheby's Auction House in London: "In the film Saint-Ex is surrounded by women under the watchful eye of [his wife] Consuelo, who we see driving the boat; he is telling jokes and laughing and being charming and lovely. It's an absolutely unusual portrayal of Saint-Exupéry especially as he was said to be ill and depressed at the time..... He looks pale and tired and he has dark rings under his eyes but what is so wonderful is that we see a very happy Saint-Ex, even though we know that this time in Canada was one of the most unhappy times of his life."

The French newspaper Le Figaro described the footage as "an unexpected little miracle". The film also provided a never-before seen movie view of Saint-Exupéry's wife and muse, Consuelo, the source of much of his inspired works and angst.

The film is the best, and longest, of three known privately held historical movies of Saint-Exupéry and the only one shot in colour. It was listed for sale in 2010 at Sotheby's, London and was expected to be sold for €50,000. More information can be found at: (French) Découverte d’un film en couleur sur Saint Exupéry, and also at: Haunting Film Of Petit Prince Author Saint-Exupéry For Auction, by Kim Willsher for the guardian.co.uk, Friday 9 April 2010.