Antonín Ausobský

Ing. arch. dr. Antonín Ausobský
Ing. arch. Antonín Ausobský
Ing. arch. Antonín Ausobský
Narození13. června 1885
Písek
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. června 1957 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípedagog a architekt
ZaměstnavatelČeské vysoké učení technické v Praze
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Ausobský (13. června 1885 Písek[1] – 13. června 1957 Praha) byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Většinu svých budov navrhl ve dvacátých a třicátých letech 20. století.[2] Výrazně se zasadil o podobu tehdy vznikajících čtvrtí Litomyšli a podílel se na novodobé podobě pražských Střešovic.[3] V letech 1926, 1929, 1936 a 1945 byl děkanem Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství při ČVUT.

Život

Obor Architektura a pozemní stavitelství absolvoval v Praze roku 1909. Po roční vojenské službě nastoupil jako asistent k Rudolfu Kříženeckému, pozdějšímu rektorovi ČVUT, na Ústav staveb pozemních k účelům zvláštním. Roku 1919 se stal doktorem technických věd, v roce 1921 nastoupil jako mimořádný profesor na ČVUT, od roku 1928 byl řádným profesorem architektonické tvorby a teorie a vývoje architektury. Několikrát (1926, 1929, 1936 a 1945) se stal děkanem Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství, kde založil archiv lidové architektury.[4][5]

Tvorba

Gymnázium Aloise Jiráska
bývalý okresní úřad v Litomyšli
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
občanská záložna na Smetanově náměstí v Litomyšli

Antonín Ausobský je autorem budovy dnešního Gymnázia Aloise Jiráska, která byla postavena přímo pro gymnázium v letech 1921–1923 v nově vznikající Masarykovy čtvrti v Litomyšli. Stavbu vedl Ferdinand Rudolf.[6] Trojkřídlá budova ve stylu geometrické moderny ovlivněné neoklasicismem. Stavbě dominuje předsazený trojboký rizalit se schodištěm a vstupním portálem neseným polosloupy v konvexně prohnutých zdech členěných pilastry. Nad vstupní částí budovy ční věž s krytým ochozem. Budova má sedlovou zvalbenou střechu, nad tělocvičnou v severozápadní části je střecha mansardová. Od 3. května 1958 je chráněná jako kulturní památka.[7]

V téže ulici vystavěl Václav O. Medek podle Ausobského projektu výrazně členitou administrativní budovu pro potřeby okresního úřadu (T. G. Masaryka 650). Plány vznikly v roce 1924, stavba začala o dva roky později. Nová budova s dvěma byty a 70 kancelářemi byla dokončena v roce 1928.[8] Hlavní fasáda vychází z Ausobského návrhu úpravy průčelí renesančního Olympijského divadla v italské Vicenze, kterou architekt vytvořil v rámci své disertační práce.[9] Po zrušení okresu Litomyšl v roce 1960 budovu převzala Střední odborná škola technická, která ji využívá jako internát.[10]

Roku 1927 vypracoval Ausobský zastavovací plán obytné Husovy čtvrti navazující na tu Masarykovu. Přiblížil se v ní anglické koncepci zahradního města s domy zasazenými v zahradách. Největší stavební rozmach čtvrť prožila v letech 1928–1929, Ausobského vizí se však výstavba inspirovala jen volně.[11] V témže roce Ausobský navrhl i občanskou záložnu na Smetanově náměstí, která se však jeho ostatním pracím vymyká. Šlo o rekonstrukci a sjednocení tří měšťanských domů (čísla 57–59). Architekt zachoval původní podloubí, dalšími historizujícími prvky (článkoví, frontony nad okny) objekt sladil s okolní zástavbou a skrze tři rizality na fasádě evokuje úzkou středověkou parcelaci.[12]

Dalším příkladem Ausobského tvorby v Litomyšli je pomník padlým v první světové válce z roku 1930. Původně stál v místech dnešní křižovatky ulic Na Lánech a Havlíčkova, kvůli přestavbě silničních komunikací jej však město v roce 1959 přesunulo před sokolovnu.[13] Prostor památníku tak v současnosti ohraničují ulice Trstěnická, U Náhonu a Moravská (silnice I/35).

Mimo Litomyšl navrhl Antonín Ausobský budovu poštovního a telegrafního úřadu v Mělníce postavenou roku 1937 (adresa Tyršova 100), která je od roku 1958 kulturní památkou.[3] Dále pak lesní hřbitov v Písku nebo administrativní budovu v Mirovicích na Písecku.[14] Podílel se i na návrhu nové podoby pražské čtvrti Střešovice.[3]

Bibliografie

  • Zastavování, disposiční prvky a obytné budovy (1947)
  • Disposiční prvky (1952)
  • Stavby distribuční, lidového peněžnictví a poštovní (1952)
  • Typologie budov 1. díl (disposiční prvky) (1952)
  • Zásady tvarosloví české lidové architektury (1954)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti v Písku
  2. ↑ Antonín Ausobský [online]. Litomyšlský architektonický manuál [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Památkový katalog: Poštovní a telegrafický úřad [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ SEKYRKOVÁ, Milada. Ausobský Antonín 13.6.1885-13.6.1957 [online]. Historický ústav AV ČR [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ Václav Frolec, Josef Vařeka: Encyklopedie Lidová architektura, Státní nakladatelství lidové architektury, Praha 1983, str. 11
  6. ↑ KOVÁŘ, Josef; SKŘIVÁNEK, Milan. Tři sta padesát let litomyšlského gymnázia. [s.l.]: Gymnázium Litomyšl, 1990. 112 s. S. 28. 
  7. ↑ Památkový katalog: střední škola - gymnasium [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ Okresní úřední budova [online]. Litomyšlský architektonický manuál [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ ŠUBRTOVÁ, Anna. Architektura a urbanismus Litomyšle první poloviny 20. století. Olomouc, 2014. Diplomová práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Rostislav Švácha. s. 49. Dostupné online.
  10. ↑ GLOSER, Jaroslav Jan. Litomyšl : městem krok za krokem. [s.l.]: Argo, 2005. 366 s. ISBN 80-7203-749-8. S. 289. 
  11. ↑ Zastavovací plán tratě U Morašické cesty („Husovka“) [online]. Litomyšlský architektonický manuál [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  12. ↑ Občanská záložna [online]. Litomyšlský architektonický manuál [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  13. ↑ GLOSER 2005, strana 262
  14. ↑ Antonín Ausobský [online]. Litomyšlský architektonický manuál [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 

Literatura

  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 145. 
  • KOČÍ, Petr. Architektonická a urbanistická činnost Antonína Ausobského v Litomyšli po roce 1918. In: Pomezí Čech, Moravy a Slezska. Litomyšl: Regionální muzeum v Litomyšli, 2013. Svazek 14. S. 100–116.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Litomyšl-DM-2019-278.jpg
(c) Dominik Matus, CC BY-SA 3.0
Litomyšl - Smetanovo náměstí čp. 57, 58 a 59
Antonín Ausobský (1885-1957).jpg
Antonín Ausobský (1885-1957), český architekt a vysokoškolský pedagog