Antonín Balatka

Antonín Balatka
Narození27. října 1895
Praha, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. června 1958 (ve věku 62 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
Povoláníhudební skladatel, dirigent, hudebník a učitel
Oceněnízasloužilý umělec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Balatka (27. října 1895 Královské Vinohrady[1]25. června 1958 Brno) byl český dirigent a skladatel.

Život

Antonín Balatka se narodil 27. října 1895 v Královských Vinohradech (tehdy ještě nebyly součástí Prahy), otec Ferdinand Balatka (1862-??) byl kancelářský sluha (Kanzleidiener),[2] matka Františka, rozená Blažková (1864-??) pocházela z Vysokého nad Jizerou. Byl z velmi chudých poměrů. V raném dětství ztratil otce, matka byla služebná, později prodavačka.[3] Přesto se snažila dát synovi pokud možno nejlepší vzdělání. Vystudoval reálné gymnázium a učitelský ústav. Po studiích krátce učil, ale v roce 1914 se stal žákem pražské konzervatoře. Studoval hru na varhany u Antonína Elšlégra a ve skladbě absolvoval mistrovský kurz u Vítězslava Nováka. Na studia si vydělával korepeticemi v pěvecké škole Marie Pivodové a působil i jako sbormistr akademického pěveckého sdružení „Praha“.

Jeho první veřejně provedenou skladbou byla Suita pro klavír (ještě v době studia – 1919). V červnu téhož roku Balatka absolvoval Triem pro klavír, housle a violoncello.

V roce 1919 nastoupil do opery lublaňského Národního divadla jako korepetitor opery, operety a baletu. Původně jednoroční smlouva se postupně protáhla na 10 let a z místa korepetitora se Balatka postupně propracoval na dirigenta a režizéra. Ve Slovinsku se stal významným propagátorem české hudby. Uvedl zde mimo jiné cyklus Smetanových oper, Foersterovu Evu a Janáčkovu Její pastorkyňu. Na symfonických koncertech řídil Smetanovu Mou vlast, Dvořákovu Novosvětskou i díla svého učitele Vítězslava Nováka. Úspěch měl jeho vlastní balet Z jitřní země (Oz jutrove dežele) a ceněna byla i jeho scénická hudba, kterou komponoval pro lublaňskou činohru. Kromě práce v opeře vyučoval i na lublaňské konzervatoři

Dne 18. června 1923 se Antonín Balatka oženil s herečkou činohry Národního divadla v Lublani Verou Danilovou (1891-1971), rozenou Cerarovou,[1] která pocházela ze známé slovinské umělecké rodiny.

Přes mimořádné umělecké příležitosti, které mu Lublaň poskytla i přes zřetelné úspěchy, kterých zde dosáhl, Balatka velmi toužil vrátit se zpět do vlasti. Ucházel se o přijetí v Národním divadle v Praze, nicméně teprve v roce 1929 se stal prvním dirigentem a šéfem opery Národního divadla v Brně. Slovinská vláda i kulturní obec desetileté působení Antonína Balatky vysoce ocenila. Mimo jiné mu bylo uděleno vyznamenání krále Alexandra I. – Řád sv. Sávy IV. třídy

Ani po svém příchodu do Brna Balatka nepřerušil své styky s jihoslovanskou kulturou. Několikrát hostoval v Lublaňské opeře a naopak v Brně uváděl díla jihoslovanských autorů (Jakov Gotovac: Morana 1930, Ženich z onoho světa 1936, Petar Konjović: Koštana 1932). Vedle toho uvedl řadu významných premiér českých autorů (např. Leoš Janáček: Z mrtvého domu, Rudolf Karel: Smrt kmotřička, Otakar Ostrčil: Honzovo království, Bohuslav Martinů: Hry o Marii, Emil František Burian: Maryša, Ervín Schulhoff: Plameny, Pavel Haas: Šarlatán, opery Osvalda Chlubny aj.) i autorů světových, zejména ruských (Modest Petrovič Musorgskij: Chovanština, Ženitba, Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov: O neviditelném městě Kitěži, Car Ivan Hrozný, Ivan Ivanovič Dzeržinskij: Tichý Don) a francouzských (Jacques Ibert: Angelika, Paul Dukas: Ariana a Modrovous, Hector Berlioz: Trójané), ale též Wagnerova Siegfrieda. V Brně pokračoval i ve své pedagogické činnosti. Hned v roce 1929 začal vyučovat na brněnské konzervatoři a roku 1946 byl jmenován profesorem. O pět let později se stal docentem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kde byl zároveň proděkanem hudební fakulty.

Když byla za německé okupace brněnská opera uzavřena, cestoval spolu s brněnskými operními pěvci po koncertech v regionu. Po osvobození byl znovu jmenován správcem opery, ale pro nemoc se této funkce vzdal a plně se věnoval skladatelské činnosti.

Dílo

Z Balatkova divadelního působení pochází celá řada scénické hudby. Kromě již zmíněného baletu Z jitřní země zkomponoval zpěvohru Svaté jaro (1942, na libreto Vladimíra Kantora, neprovedena), hudbu ke Kytici Karla Jaromíra Erbena, rozhlasové pásmo inspirované Májem Karla Hynka Máchy a kantátu Píseň o vrchním veliteli. Rovněž komponoval i hudbu pro film (Hřích mládí1934).

Těžiště jeho díla však je v písních a sborech (výběr):

  • Jihočeské zpívánky (1940)
  • Tkadlena zpívá (ženský sbor – 1950);
  • Lidice (mužský sbor – 1955);
  • četné příležitostné písně pro mládež;
  • úpravy slovinských lidových písní a sborů.

Poměrně malou část jeho tvorby tvoří komorní a orchestrální hudba.

Odkazy

Reference

Literatura

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963. SHV Praha
  • Blanka Šaffková: Antonín Balatka a Lublaň (Příspěvek k problematice česko-slovinských vztahů v oblasti hudby), Diplomová práce Masarykova univerzita v Brně - Filozofická fakulta - Ústav hudební vědy, Brno, 2008
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 21, 248. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 41. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 2. sešit : B–Bař. Praha: Libri, 2005. 154–264 s. ISBN 80-7277-252-X. S. 190–191. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Antonín Balatka.jpg
Antonín Balatka, 1940