Antonín Bobek
| Antonín Bobek | |
|---|---|
| Narození | 15. února 1900 Chlumín u Mělníka,  Československo |
| Úmrtí | 11. května 1943 (ve věku 43 let) Věznice Plötzensee,  Německá říše |
| Příčina úmrtí | sťat gilotinou |
| Povolání | průvodčí |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
.gif)
.Fesak.gif)
Antonín Bobek (15. února 1900, Chlumín u Mělníka – 11. května 1943, Věznice Plötzensee)[1] byl původním povoláním průvodčí.[1] Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava se zapojil do řad vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa (ON).[2] Antonín Bobek se stal velitelem pětičlenné odbojové skupiny, označované v materiálech německých bezpečnostních složek jako „Waffengruppe Bobek“ (Bobkova zbraňová skupina).[2] Ta byla součástí ON, její členové se bezprostředně znali s podplukovníkem Josefem Mašínem (jedním ze Tří králů), byli s ním v úzkém spojení a pracovali dle jeho instrukcí.[2] Úkolem Bobkovy zbraňové skupiny byla pomoc při ukrývání zbraní, jenž měly být použity (v případě povstání) proti nacistům.[2] Jeden z jejich meziskladů ilegálně držených zbraní a dalšího vojenského materiálu se nacházel v uhelném sklepě domu na adrese Muchova 226/3, 160 00 Praha 6 - Dejvice (GPS souřadnice: 50.0983369N, 14.4068678E).[3] Počet zbraní, které prošly tímto meziskladem dosahoval hmotnosti více než jedné tuny a mezi zde ukrývaným vojenským materiálem nechyběl ani těžký kulomet a také letecké kulomety.[2] Německé bezpečnostní složky Bobkovu zbraňovou skupinu odhalily a všech jejích pět členů bylo odsouzeno k trestu smrti a popraveno stětím gilotinou v roce 1943 v berlínské Věznici Plötzensee.[2]
Antonín Bobek byl dne 4. prosince 1942 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za přípravu k velezradě[1] – za spolupráci se zpravodajsko–sabotážní skupinou odbojové organizace Obrana národa: s podplukovníkem Josefem Balabánem, podplukovníkem Josefem Mašínem a štábním kapitánem Václavem Morávkem. Byl popraven gilotinou dne 11. května 1943.[1]
Další členové Bobkovy zbraňové skupiny
- Antonín Gibiš (31. května 1902, Packowice, Polsko – 11. května 1943, Věznice Plötzensee);[2] povoláním úředník; dne 4. prosince 1942 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za přípravu k velezradě (odbojová činnost); popraven gilotinou dne 11. května 1943.[1]
- Václav Šuman (25. září 1894, Cítov u Prahy – 11. května 1943, Věznice Plötzensee);[2] povoláním sportovní manažer; dne 4. prosince 1942 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za přípravu k velezradě (odbojová organizace Obrana národa); popraven gilotinou dne 11. května 1943.[1]
- Josef Šubrt (8. února 1907, Lomince, Čechy – 11. května 1943, Věznice Plötzensee);[2] povoláním dopisovatel; dne 4. prosince 1942 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za přípravu k velezradě (odbojová organizace Obrana národa); popraven gilotinou 11. května 1943.[1]
- Martin Žáček (21. listopadu 1898, Bzenec, Slovensko – 30. července 1943, Věznice Plötzensee);[2] povoláním pekař; dne 4. prosince 1942 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za velezradu – za spolupráci se zpravodajsko–sabotážní skupinou odbojové organizace Obrana národa: s podplukovníkem Josefem Balabánem, podplukovníkem Josefem Mašínem a štábním kapitánem Václavem Morávkem; popraven gilotinou dne 30. července 1943.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h Dokumentace popravených Čechoslováků za druhé světové války v Berlíně-Plötzensee [online]. Web Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) [cit. 2021-04-08]. Jména: Antonín Bobek; Antonín Gibiš; Václav Šuman; Josef Šubrt; Martin Žáček. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j Události: 24. 3. 2021 v 18:00 na ČT24 [online]. Česká televize, 2021-03-24 [cit. 2021-04-08]. Stopáž od 47:50 do 49:03. Dostupné online.
- ↑ Muchova 226/3, 160 00 Praha 6 - Dejvice, Česko [online]. Web Mapy cz [cit. 2021-04-08]. GPS: 50.0983369N, 14.4068678E. Dostupné online.
Související články
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Josef Líkař (12. května 1903 - 30. června 1942 v Praze na Kobyliské střelnicí) byl klempířský mistr, který během Protektorátu Čechy a Morava bydlel se svojí manželkou Marií v domku v Praze na Bílé Hoře, kde měl klempířskou dílnu. Pro odboj Josef Líkař (se svým švagrem Václavem Řehákem) nejprve vyráběli plechové krabice pro bezpečné uložení zbraní, kterých se odbojáři ilegálně zmocnili. Později přešli na výrobu "cukroví" (odbojové krycí označení výbušnin a sabotážních strojů) pro podplukovníka Josefa Mašína a jeho zpravodajsko-sabotážní skupinu. Mezi blízkými spolupracovníky Tří králů byla tato dílna známa jako "cukrárna". Klempířský mistr Josef Líkař byl na jaře roku 1942 zatčen a později (30. června 1942) popraven ve stejný den a na stejném místě jako podplukovník Josef Mašín, plukovník Josef Churavý a další členové a podporovatelé ilegální odbojové organizace Obrana národa.
Rotmistr Václav Řehák přezdívaný Fešák (* 24. února 1911 Hrádek u Nechanic — 30. června 1942 Praha, Kobyliská střelnice) patřil za druhé světové světové války mezi členy českého protinacistického odboje. Byl osvědčeným pobočníkem a spojkou štábního kapitána Václava Morávka. Spolupracoval i s ostatními členy zpravodajsko-sabotážní skupiny Tři králové (podplukovníkem Josefem Balabánem a podplukovníkem Josefem Mašínem) a s dalšími odbojáři. Za svou odbojovou činnost byl popraven.