Antonín Devátý

Antonín Devátý
Antonín Devátý
Narození	12. června 1903 Skuteč, Čechy Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	25. května 1984 (ve věku 80 let) Plzeň Československo Československo
Povolání	dirigent, hudební skladatel, houslista, pedagog, violista a učitel
Ocenění	Vyznamenání Za vynikající práci (1968) zasloužilý umělec (1975)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Devátý (12. června 1903 Skuteč^[1] – 25. května 1984 Plzeň) byl český houslista, dirigent, hudební skladatel a pedagog.

Na housle hrál od dětství. V roce 1920 vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval na varhanním oddělení u Bedřicha Antonína Wiedermanna, skladbu u Jaroslava Křičky a dirigování u Otakara Ostrčila a Václava Talicha. I po absolvování konzervatoře pokračoval v dalším studiu. Byl postupně žákem Jindřicha Felda (housle), Pavla Dědečka a Václava Talicha (dirigování) a Vítězslava Nováka (skladba).

Po absolvování konzervatoře řídil salonní orchestr v Grand hotelu Šroubek na Václavském náměstí v Praze a hrál na housle v různých pražských orchestrech.

V letech 1929–1931 působil jako houslista v zahraničí, zejména Německu a Švýcarsku (Berlín, Curych, Mnichov, St. Gallen). Po návratu se stal členem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, nejprve jako tympanista, později jako houslista a dirigent.

V roce 1934 se oženil s dcerou významného skutečského továrníka a 27. listopadu 1935 se jim v Praze narodila dcerka Ivanka.

Byl dirigentem rozhlasových orchestrů v Ostravě a v Brně. Svou hudební kariéru završil v Plzni, kde kromě rozhlasového orchestru založil a řídil Plzeňské orchestrální sdružení. Učil na plzeňské Konzervatoři a byl i dirigentem jejího symfonického orchestru. Jeho práce byla oceněna řadou vyznamenání. V roce 1975 obdržel titul Zasloužilý umělec.

Dcera Antonína Devátého je herečka a spisovatelka Ivanka Devátá.

Skladatelské dílo Antonína Devátého bylo zpočátku ve znamení lehčích žánrů. Komponoval taneční a salonní skladby, napsal i jednu operetu. Pod vlivem Vítězslava Nováka se v pozdějších věnoval vážné hudbě. Jeho tvorba byla v souladu s hlavním proudem hudby 20. století. Používal rozšířené tonality, někdy i dvanáctitónový systém.

• Slunci vstříc
• Zemi milované

• Taková je každá (1940)

• Pochod pro orchestr č. 1 (1925)
• Scherzo pro orchestr (1926)
• Radostné mládí (1950)
• Taneční suita (1951)
• Valčíková fantazie
• Suita Ivančiny hračky
• Obrázky z rodného kraje (1951)
• Hrdinská předehra (1955)
• Koncert pro violu a orchestr(1960)
• Koncert pro housle a orchestr (1964)
• Skici pro komorní orchestr (1966)
• Koncert pro dva akordeony (1967)
• Koncert pro pozoun a orchestr (1971)
• Koncert pro trubku (1972)
• Slavnostní předehra (1975 – k 30. výročí založení Plzeňského rozhlasového orchestru)
• Mírová předehra (1978)
• Od Mnichova k Dukle (symfonický obraz pro velký orchestr – 1976);
• Koncert pro lesní roh a orchestr (1980).

• Bagatelly pro klavír (1926)
• Klavírní kvintet (1927)
• Scherzo a Andante pro dechový kvintet (1938)
• Melodie pro violoncello (1943)
• Serenáda pro violoncello (1950)
• Letní sonatina pro housle a klavír (1953)
• Sonatina pro housle a klavír č. 1 (1965)
• Smyčcový kvartet č. 1 (1968)
• Tři skladby pro pět akordeonů a bicí (1970)
• Smyčcový kvartet č. 2 (1972)
• Kontrasty pro klarinet, smyčce, klavír a bicí (1974)
• Scherzino pro housle a klavír (1975)
• Zpěvy o domově pro flétnu, violu a kytaru (1976)
• Dialogy pro klarinet a fagot s průvodem bicích nástrojů (1977)
• Smyčcový kvartet č. 3 (1980)
• Smyčcový kvartet č. 4 (1980)
• Preambulum – Canzonetta – Burleska pro housle a kytaru (1980)
• Sonatina pro housle a klavír č. 2 (1982)

• Zamilovaný pro tenor a orchestr (slova Josef Hora – 1926);
• Matka (1964);
• Vzpomínky (1971);

• Směsi lidových písní pro sóla, sbor a orchestr:
• Tance z východních Čech pro sbor a orchestr;
• Moravským krajem pro alt, tenor a bas (1947);
• Pod našima okny (1948);
• Hej, Slované (1948);
• Zdař Bůh (hornické písně – 1949);
• Kytička polských písní pro soprán, bas a orchestr (1949);
• Po hanácke (hanácké písně – 1950);

• Gardavský, Čeněk & kol.: Skladatelé dneška (Praha 1961).
• Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
• Kozák, Jan & kol.: Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory (Praha 1964).
• Martínková, Alena & kol.: Čeští skladatelé současnosti (Praha 1985).
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 232. 
• Zachová, Zdeňka. Skuteč a její hudební tradice ve dvacátém století. (Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Brno, 2007)
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 187–188. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Devátý na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Devátý
• Antonín Devátý v Českém hudebním slovníku osob a institucí
• Seznam skladeb v Hudebním informačním středisku