Antonín Dolenský
| PhDr. Antonín Dolenský | |
|---|---|
| Narození | 11. června 1884 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 20. prosince 1956 (ve věku 72 let) Praha  Československo |
| Povolání | knihovník, spisovatel, redaktor, bibliograf, editor, lexikograf, archivář a historik umění |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Témata | knihovní věda, bibliografie, editace, vydávání, archivnictví a dějiny umění |
| Významná díla | Nový velký ilustrovaný slovník naučný |
| Rodiče | Jan Dolenský otec |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Antonín Dolenský (11. června 1884, Praha[1] – 20. prosince 1956, Praha) byl vrchní knihovník knihovny Národního muzea, bibliograf, historik umění a publicista.
Život
Syn spisovatele a středoškolského učitele Jana Dolenského (1859-1933). Po maturitě na reálném gymnasiu v Praze studoval v letech 1904–1911 na Filosofické fakultě UK v Praze dějiny umění (K. Chytil), historii (Č. Zíbrt) a estetiku (O. Hostinský). Roku 1914 obhájil rigorózní práci: Václav Hollar ve světle nových pramenů a výzkumů. Pracoval v knihovně Národního muzea, od r. 1904 jako písař a volontér, 1910 asistent, 1916–1927 knihovník, 1927–1939 vrchní knihovník, 1939–1941 rada v knihovně NM. Roku 1939 byl vězněn gestapem.
Dílo
Byl výtvarným redaktorem novin Samostatnost (1909-1911), 1912-1919 redaktorem umělecké revue Veraikon, 1913-1917 redaktorem uměleckého měsíčníku Dílo. Od roku 1911 člen literární sekce Uměleckého sdružení Sursum, 1926-1956 člen Spolku českých bibliofilů, aktivní člen Kruhu pro pěstování dějin umění. Za války byl redaktorem edic české klasické literatury Česká kronika a Růžový palouček v nakladatelství Františka Strnada.[2]
Psal různé publikace ze svého oboru, vedle toho také připravil k vydání Kupidovu střelu od Šimona Lomnického, Palackého dějiny, Trojánskou kroniku, výbor obrazů Karla Škréty, Kleychovu zprávu o vynálezu knihtisku, či Komenského Orbis pictus. Redigoval také Knižní kulturu doby staré i nové, nebo Haškovy sebrané spisy. Byl také hlavní redaktor prvorepublikové encyklopedie Nový velký ilustrovaný slovník naučný a byl v redakci Komenského slovníku naučného vydaného v letech 1937–1938.[3] Připravil také československý biografický slovník typu Kdo je kdo, Kulturní adresář ČSR (pro rok 1934 a 1936).
Byl činný v projektu Emila Pacovského Veraikon, který se zaměřoval na vydávání rarit z historie české literatury.[4]
Bibliografie
- Uspořádání a správa pedagogické knihovny, 1906
- Seznam pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1911 (online)
- Z neznámých dopisů malíře Jaroslava Čermáka, 1911
- Moderní česká grafika, Praha 1912 (online)
- Pražské Hollareum, Praha 1912
- Vincenc Morstadt a jeho pohledy staropražské, Praha 1912
- Doba českých prvotisků, Ročenka českých knihtiskařů 3, 1913, s. 35-62
- Estetické podmínky zahradního města, 1913
- Muzea jako ústavy esteticko-výchovné, 1914
- Souhrn knižních značek A. Mackové, Praha 1918
- Příručka pro sběratele rytin, Praha 1919
- Václav Hollar, Veraikon 5, 1919, s. 61-93
- Sbírka knižních značek, Praha 1923
- Soupis pražských knihoven, Praha 1926
- Bodoniana z knihovny Kinských v Praze a Stadionů v Koutech, 1926
- Kuenburská knihovna, 1929
- Kulturní adresář ČSR : biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic, dva ročníky 1934 a 1936
- Pět set let knihtisku v obrazech, Praha 1940 (s. K. Kabátem)
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtufarnosti při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském
- ↑ Nakladatelství František Strnad
- ↑ HARTMANOVÁ, Dagmar. Historie československé encyklopedistiky do roku 1945. Národní knihovna : knihovnická revue. 2000, čís. 1, s. 15–21. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-18. ISSN 1214-0678. Archivováno 18. 4. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ Nakladatelství Veraikon (1912–1937)
Literatura
- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 234, Academia, Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 245.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig-Doš. Praha: Libri, 2010. 216-338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 285–286.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Dolenský na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Dolenský
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Dolenský Antonín 1884
- Antonín Dolenský v informačním systému abART
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, sepsal Antonín Dolenský