Antonín Drešl
| Antonín Drešl | |
|---|---|
| Osobní informace | |
| Datum narození | 18. září 1934 |
| Místo narození | Žerotín, Olomoucko  Československo |
| Datum úmrtí | 20. prosince 1993 (ve věku 58 let) |
| Místo úmrtí | Praha Česko |
| Stát | Československo |
| Sportovní informace | |
| Klub | DSO Spartak Praha Stalingrad (1954-58) VTJ Dukla Senica (voj. 1958-59) TJ Baník Ostrava (1960-67) TJ ŽD Bohumín (1967-74) TJ Rudá Hvězda Praha (1974-9x) |
| Rezort | SVS FMV Praha (1974-9x) |
| Kategorie | lehká střední váha |
| Účast na LOH | 1964 (šéftrenér) 1968 (šéftrenér) 1972 (šéftrenér) 1976 (šéftrenér) 1980 (asis. šéftrenéra) |
| Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2022 | |
Antonín Drešl (* 18. září 1934 Žerotín – 20. prosince 1993 Praha) byl československý a český všestranný sportovec, dlouholetý (1964-1978) šéftrenér československé reprezentace ve vzpírání a trenér zlaté generace bohumínských vzpěračů na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století.
V rodném Žerotíně na Olomoucku začínal v tělocvičně Sokola s gymnastikou a těžkou atletikou – zápasem řecko-římským. Po maturitě na gymnáziu v Uničově odjel v roce 1953 do Prahy absolvovat kurs tělesné výchovy na Tyršův ústav pro tělesnou výchovu a sport (TÚTVS) a po absolvování ročního kursu byl přijat na Institut tělesné výchovy a sportu (ITVS). Na ITVS se specializoval na těžkou atletiku – vzpírání. Jeho zahraničním školitelem byl sovětský vzpěračský trenér Nikolaj Šatov.
Jako těžký atlet se připravoval a závodil za pražský klub DSO Spartak Praha Stalingrad (dnešní TJ Bohemians). Na podzim 1958 narukoval na vojnu na Slovensko do Senice, kde byly po čase vidět výsledky jeho trenérské práce – Dukla Senica soutěžila v 1. vzpěračské lize. Po skončení vojny přijal nabídku vést vzpěračský oddíl při Baníku Ostrava, kde ještě chvíli trenénoval mladého Hanse Zdražilu před ochodem na vojnu. V závěru roku 1963 přijal nabídku vést československou reprezentaci po odvolání Václava Peterky. V roce 1964 připravil k zisku zlaté olympijské medaile Hanse Zdražilu. V roce 1967 přijal zajímavou nabídku vést prvoligový klub TJ ŽD Bohumín. Bohumín od roku 1964 investoval do svého zařízení vzpírárny. V bohumínském klubu hrála vzpěračská sekce významnou roli. V Baníku Ostrava byly požadavky vzpěračů často zamítány – přednost měly hlavně potřeby fotbalového sekce.
Před olympijskou sezonou 1968 chtěl jako reprezentační trenér skončit, cítil se vyčerpaný.[1] Vedení vzpěračského svazu ho však přimělo dokončit čtyřletý olympijský cyklus. Toto rozhodnutí svazu nakonec vedlo k velké krizi československého vzpírání v roce 1969. Drešl jako šéftrenér (ústřední) reprezentace v olympijském roce situaci v týmu po manažerské stránce nezvládl a v únoru 1969 na svoji pozici abdikoval. Svaz pověřil vedením reprezentace Josefa Šrotýře, ale toho odmítalo vojsko uvolnit z armádního klubu Dukla. Po několikaměsíčním odpočinku tak opět vedl československou reprezentaci na říjnovém mistrovství světa a Evropy ve Varšavě.
V roce 1974 přijal nabídku vést nově vzniklé středisko vrcholového sportu federálního ministerstva vnitra (SVS FMV) v Praze. Své pozice šéftrenéra reprezentace se vzdal po domácím mistrovství Evropy v Havířově v roce 1978 ve prospěch svého asistenta Emila Brzósky. Pracoval jako trenér v SVS FMV a částečně se věnoval i funkcionářské práci. Byl prvním kvalifikovaným trenérem, který se začal v druhé polovině osmdesátých let dvacátého století věnovat ženskému vzpírání.
Psychicky náročná práce vedoucího trenéra reprezentace a střediska vrcholového sportu si začala postupně brát svojí daň v jeho zdraví. Existuje zpráva jak mu během mistrovství světa a Evropy v Moskvě v roce 1975 lékař výpravy Jiří Michl na hotelovém pokoji odoperoval nezhoubný nádor v dlani.[2] Zemřel předčasně v roce 1993 v 58 letech.
S jeho trenérkou kariérou jsou významně spojeni tito vzpěrači/ky:
- Hans Zdražila – olympijský vítěz, jejich vztah trenér–sportovec přerostl do osobní roviny starší–mladší bratr (obzvlášť ze strany Zdražily)
- Ondrej Hekel – trojnásobný účastník olympijských her, spolupracovali v reprezentaci i v klubu
- Rudolf Strejček – trojnásobný účastník olympijských her, spolupracovali v reprezentaci i v klubu
- Karel Prohl – účastník olympijských her, spolupracovali v reprezentaci i v klubu
- Vítězslav Ország – účastník olympijských her, spolupracovali v reprezentaci i v klubu
- Soňa Vašíčková – první mezinárodně úspěšná české vzpěračka
Odkazy
Reference
- Novinové články z deníku Rudé Právo, Lidová demokracie a Československý sport.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“