Antonín František Collalto

Antonín František Collalto
Erb Collatlů
Nejvyšší zemský komorník Moravského markrabství
Ve funkci:
1675 – 1696
PanovníkLeopold I.
PředchůdceJiří Štěpán z Vrbna
NástupceBedřich z Opršdorfu
Nejvyšší zemský sudí Moravského markrabství
Ve funkci:
1664 – 1675
PanovníkLeopold I.
PředchůdceJiří Štěpán z Vrbna
NástupceMichal Václav Althann
Císařský tajný rada
Ve funkci:
1688 – ?
PanovníkLeopold I.
Člen dvorské válečné rady
Císařský komoří
Hornorakouský vládní rada
Ve funkci:
1654 – ?
PanovníkFerdinand III.
Narození7. května 1630
Mantova
Úmrtí15. července 1696 (ve věku 66 let)
Choť1. Marie Terezie Porcia
2. Marie Maxmiliána z Althannu
3. Anna Marie Strattmannová
RodičeRombaldo XIII. z Collalto
Bianca Polyxena Thurn-Valsássina
DětiLeopold Rombald Collalto
Karel Kristián Collalto
Theodor Collalto
SídloBrtnice
Zaměstnánípolitik
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1695 Řád zlatého rouna (č. 569)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín František hrabě Collalto (Anton Franz Graf Collalto e San Salvatore / Antonio Francesco conte di Collalto e San Salvatore) (7. května 1630 Mantova – 15. července 1696) byl italský šlechtic ze starobylého rodu Collaltů usazeného od 17. století na Moravě. Řadu let zastával nejvyšší funkce v zemské samosprávě Moravy, kde mu patřil rozsáhlý majetek (hlavní sídlo v Brtnici). Byl též rytířem Řádu zlatého rouna.

Kariéra

Narodil se v Mantově jako syn císařského maršála Rombalda Collalta (1579–1630) a jeho manželky Biancy Polyxeny Thurn-Valsássina. V mládí podnikl kavalírskou cestu po Evropě, která zahrnovala studium ve Flandrech, Francii, Itálii a Španělsku. V roce 1654 byl jmenován hornorakouským vládním radou, poté se stal císařským komořím a členem dvorské válečné rady. V roce 1666 byl císařským komisařem na říšském sněmu v Řezně, mezitím ale po starším bratru Claudiovi zdědil statky na Moravě a začal se uplatňovat v moravských zemských úřadech. Na Moravě byl nejvyšším zemským sudím (1664–1675) a nejvyšším zemským komorníkem (1675–1696). V roce 1688 byl jmenován císařským tajným radou a vyvrcholením kariéry byl zisk Řádu zlatého rouna (1695).

Majetkové poměry

Základem rodového dědictví bylo panství Brtnice, k němuž patřila též Luka nad Jihlavou, na Žďársku vlastnil Rudolec a Černou a u Kyjova koupil Žádovice. Zásadním přínosem do collaltovského majetku bylo panství s hradem Veveří u Brna v hodnotě 440 000 zlatých, který vlastnila Antonínova druhá manželka Marie Maxmiliána, rozená z Althannu. Po její smrti zdědil Veveří nezletilý syn Leopold Rombald, za nějž majetek spravoval otec. Na Veveří byly pořádány hony a slavnosti, kam Antonín František zval aristokratickou společnost z Brna.[1] Na hradě Veveří byla soustředěna také umělecky hodnotná zbrojnice, naopak na hlavním rodovém sídle v Brtnici soustředil Antonín František rodovou portrétní galerii.[2] Kromě venkovských statků vlastnili Collaltové také paláce v Brně a ve Vídni.

Manželství a potomstvo

Poprvé se oženil s Marií Terezií Porcia (†1665), toto manželství ale zůstalo bez potomstva. Jeho druhou manželkou byla Marie Maxmiliána, rozená Althannová, ovdovělá Sinzendorfová (1635–1689). Ta obohatila majetek Collaltů o hrad Veveří a z tohoto manželství pocházeli dva synové. Mladší Karel Kristián (1677–1698) byl v dobové korespondenci popisován jako rozmařilý a líný barokní kavalír, zemřel na neštovice v Paříži během kavalírské cesty.[3] Starší syn Leopold Rombald (1674–1707) zdědil Brtnici a Veveří s dalšími statky, byl zabit v souboji a jím tato rodová větev vymřela. Majetek na Moravě pak zdědili vzdálení příbuzní Collaltové v Itálii. Třetí manželkou Antonína Františka byla Anna Marie Strattmannová (1673–1699), dcera říšského kancléře hraběte Theodora Strattmanna. Z tohoto manželství se narodil syn Theodor (1691–1693) zemřelý v dětství.

Reference

  1. ↑ Fedor, Petr: Státní hrad Veveří; Národní památkový ústav Brno, 2005 ISBN 80-86752-32-1
  2. ↑ Prchal, Vítězslav: Společenstvo hrdinů. Válka a reprezentační strategie českomoravské aristokracie 1550-1750; Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2015 ISBN 978-80-7422-279-5
  3. ↑ Kubeš, Jiří: Náročné dospívání urozených; Pelhřimov, 2013 ISBN 978-80-7415-071-5

Literatura

  • Chocholáč, Bronislav: Návštěvy u nejvyššího zemského komorníka – dvůr a hosté Františka Antonína hraběte Collalta koncem 17. století; Opera Historica 7; České Budějovice, 1999
  • Chocholáč, Bronislav: Manželkou nejvyššího zemského komorníka koncem 17. století – Anna Marie Teresie Collaltová; Historik na Moravě; Brno, 2009
  • Pléhová, Aneta: Soukromá korespondence Antonína Františka Collalto; bakalářská diplomová práce Filozofické fakulty Masarykovy univerzity; Brno, 2014

Média použitá na této stránce

Collalto-Fuersten-Wappen.png
Wappen des Fürsten von Collalto