Antonín Haffenecker
Antonín Haffenecker | |
---|---|
Jiná jména | Antonín Hafenecker |
Narození | 4. června 1720 Berg (Horní Tyrolsko), Habsburská monarchie |
Úmrtí | 16. srpna 1789 (ve věku 69 let) Praha Habsburská monarchie |
Povolání | dvorní stavitel |
Znám jako | architekt a stavitel |
Rodiče | Tomáš Haffenecker |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Antonín Haffenecker (Anton, Hafenecker, Hawenecker a další varianty pravopisu jména) (4. června 1720, Berg (Horní Tyrolsko) – 16. srpna 1789 Praha) byl architekt a císařský dvorní stavitel v období konce baroka do klasicismu[1].
Život
Do Čech přišel asi roku 1752 a pracoval zprvu jako polír. Poprvě se připomíná jménem na stavbě v Přešticích. Dále pracoval ve službách rodiny Nosticů, od nichž roku 1765 koupil Dientzenhoferův malostranský domek 465/III, ve kterém bydlel. Roku 1769 byl jmenován císařským dvorním stavitelem a dokončil tereziánskou přestavbu Pražského hradu podle plánů Nicolo Pacassiho.
Dílo
- Přeštice, Kostel Nanebevzetí Panny Marie od 1765[1] – dostavba chrámu navrženého K. I. Dientzenhoferem
- Praha 1, Nostický palác – maska vstupního portálu a attika; stavba Nostické jízdárny čp. 468/III jihovýchodně od paláce, první samostatné práce[1]
- Praha 4 - Kunratice, kostel sv. Jakuba Většího – významná stavba[2]
- Měšice u Prahy, zámek Měšice – významná stavba, jemnější projevy klasicismu[1]
- Praha 1, Sweerts-Sporckův palác čp.1036/II – významná úprava po roce 1783[1]
- Pražský hrad – v letech 1769-1775 dokončil tereziánskou přestavbu, kterou navrhl Nicolo Pacassi a prováděli ji nejdříve Anselmo Lurago (+ 1768) a Anton Kunz (+ 1769).
- Praha 1, Stavovské divadlo – nejvýznamnější stavba; základní kámen položen 7. června 1781, dokončeno 1788; Haffenecker je doložen[1]
- Praha – jižní průčelí jezuitského gymnázia na Malostranském náměstí - klasicistní
- Město Touškov, kostel Jana Křtitele[1]
- Lysá nad Labem, Zámek Lysá, výstavba nového západního křídla a úprava hlavního křídla zámku (kolem roku 1755)
Význam
Byl architektem středoevropského významu. V tradici monumentálního baroka navázal na Bernarda Fischera z Erlachu, přes rokokovou dekorativnost v pozdním díle dospěl ke klasicismu, v němž se budova Stavovského divadla jeví jako vrchol, srovnatelný se soudobou tvorbou divadelních budov v Evropě[1].
Odkazy
Reference
Literatura
- JELÍNKOVÁ-PREISNEROVÁ, Olga. Antonín Haffenecker, jeho doba a dílo. Praha: [s.n.], 1952. 116 s.
- POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 2. Praha: Academia, 1978. 588 s.
- VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy 3 - Malá Strana. Praha: Academia, 1999. 686 s.
- VLČEK Pavel, ANGER Jindřich: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Academia : Praha 2004
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Haffenecker na Wikimedia Commons
- DVOŘÁK, Kamil. Architekti v Českých zemích [online]. prostor-ad.cz [cit. 2013-03-09]. [Stručný medailon se soupisem díla; rozdílné údaje o narození]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-29.
Média použitá na této stránce
Autor: Sir Iain, eagle by N3MO, Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, with the arms of Austria.
Autor: ŠJů (cs:ŠJů), Licence: CC BY-SA 3.0
Praha, Nové Město. Hybernská ulice, Swéerts-Šporkův palác. Skládá se ze dvou budov, levé pozdně barokní (č. p. 1036, č. o. 3) a pravé klasicistní (č. p. 1034, č. o. 5). Je označován za poslední pražský barokní komplex, autorem klasicistní přestavby byl architekt Antonín Haffenecker, alegorické sochy František Michael Platzer, pravá část Ignazzio Giovanni Palliardi. Od roku 1844 patří státu, sídlí v něm různé instituce Filosofické fakulty UK.