Antonín Ivanský

Antonín Ivanský
Rodné jménoIvánski
Narození4. července 1910
Přívoz
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. ledna 2000 (ve věku 89 let)
Ostrava
ČeskoČesko Česko
BydlištěOstrava
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánísochař
Oceněnízasloužilý umělec (1975)
Řád práce (1980)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Ivanský (Ivánski, 4. července 1910 Přívoz[1]8. ledna 2000 Ostrava) byl sochař působící v Ostravě a představitel socialistického realismu.

Život

Narodil se v rodině železničního zřízence Antonína Ivanského z Haliče. V letech 1926–1929 studoval řezbářství na Státní odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi. V letech 1929–1931 a 1933–1936 studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u profesora Josefa Mařatky. Po ukončení studií se vrátil do Moravské Ostravy.[2] [3]

Jeho pracemi byly postavy dělníků, horníků a koksařů. V roce 1937 vyhotovil sochu horníka v nadživotní velikosti pro Vítkovické doly. Socha stála před budovou bývalého ředitelství OKD. Dalšími plastikami byly busty T. G .Masaryka, které byly umístěny v Petřkovicích a ve Slezských Rudolticích.[4] V roce 1939 byl zatčen gestapem za účast na odbojové činnosti. Vězněn byl v Olomouci, Brně v Kounicových kolejích a v říjnu 1940 byl deportován do koncentračního tábora Mauthausen. Po ukončení druhé světové války se vrátil do Ostravy. Jeho tvorba byla podřízena společenské objednávce té doby. V letech 1973–1977 učil externě na katedře výtvarné výchovy PF Ostrava. Od roku 1945 byl předsedou Sdružení politických vězňů, v roce 1949 byl předsedou Moravskoslezského sdružení výtvarných umělců a následně Svazu čs. výtvarných umělců.[2]

V roce 1975 obdržel titul zasloužilý umělec a v roce 1980 Řád práce.[5]

Dílo

Úrodná Haná v areálu Podzámecké zahrady Kroměříži z roku 1948
Zabraňte válkám / Vietnam
Horník v areálu Landek Park v roce 2013

Výstavy jeho prací byly uskutečněny nejen v Ostravě, ale i v Praze, Brně nebo v Drážďanech, Katovicích, Varšavě atd.[5]

Abecední seznam ostravských soch:[6][7]

  • abstraktní reliéf, 1968
  • Budování Poruby, počátek 60. let 20. století (?)
  • busta Tomáše Garrigua Masaryka, 1945–1948
  • Dělník s kamenem, 1981–1986
  • Drama a Opera, 1954–1955 (Karel Vávra, Antonín Ivanský, divadlo A. Dvořáka, Ostrava)
  • Drama a Opera, 1954 (?) (Karel Vávra, Antonín Ivanský)
  • Horník, 1938–1939
  • Horník, 1938–1939
  • Horník / Mladý havíř, 1952
  • Hutník, 1959–1962 (Alšovo náměstí, Ostrava)
  • Kotlář / Památník umučeným dělníkům Vítkovických železáren / V boji za vlast, 1949 (vstup do kotlárny v Ostravě-Vítkovicích)
  • Labutí polibek, 1995
  • Mír / Dívka s holubicí, 1986 (U Lasa, Ostrava)
  • Padlým a umučeným / Památník obětem druhé světové války, 1951 (Matrosova ulice, Ostrava-Hulváky)
  • Padlým za vlast / památník obětem druhé světové války, konec 40. let 20. století (?)
  • Památník odboje, 1961 (křižovatka Nádražní a 30. dubna, Ostrava)
  • Památník padlým novinářům, 1947
  • Památník zaměstnancům pivovaru padlým za druhé světové války / V mauthausenských drátech, 1947
  • Pamětní deska umučeným příslušníkům bezpečnostních sborů, 1969–1970 (Karel Vávra, Antonín Ivanský)
  • Průzkumný vrt, Zkoumání horniny v laboratoři, Výjev z dolu, Konstrukce mostu a návrat dělníka domů, 1956
  • Ptáci / Holubice, 1963
  • Sedící dívka, 70.–80. léta 20. století (?)
  • Úroda / Žena s klasy, 1952 (náměstí SPB, Ostrava)
  • Vinobraní / Žena s hrozny, 1952 (ulice Matěje Kopeckého, Ostrava)
  • Vladimír Iljič Lenin, 1971–1976 (Ostrava-Poruba, v roce 1989 odstraněn)
  • Zabraňte válkám / Vietnam, 1958–1959 (Důl Michal, Ostrava-Michálkovice)

Odkazy

Reference

  1. matriční záznam o narození a křtu farnost Ostrava - Přívoz
  2. a b STRAKOŠ, Martin. Průvodce architekturou Ostravy = Ostrava architectural guide. 1. vyd. Ostrava: Národní Památkový Ústav Územní Odborné Pracoviště, 2008. 451 S., [14] Bl s. ISBN 978-80-85034-54-7. OCLC 845797607 S. 394. 
  3. Kalendárium historických událostí města Ostravy | Ostrava-Online.cz. www.ostrava-online.cz [online]. [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. 
  4. IVANSKÁ, Jarmila. Antonín Ivanský akademický sochař. Vřesinské noviny [online]. Obecní úřad Vřesina, červenec 2014 [cit. 2018-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-04-30. 
  5. a b Antonín Ivanský (Ivánski) - Oficiální stránky Města Český Těšín. www.tesin.cz [online]. [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. 
  6. OSTRAVU, Ondřej Polanský, Jaroslav Němec pro Okrašlovací spolek za Krásnou. Antonín Ivanský - Ostravské sochy. ostravskesochy.cz [online]. [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. 
  7. Antonín Ivanský – bronzové sochy a sádrové modely. www.knuppgallery.com. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-26. (anglicky)  Archivováno 26. 4. 2018 na Wayback Machine.

Externí odkazy


Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Hornik socha Landek Ostrava 4386.jpg
Autor: Kenyh Cevarom, Licence: CC BY-SA 3.0
Socha horníka v areálu Hornického muzea Landek v Ostravě
Podzamecka zahrada Kromeriz - Socha.JPG
Autor: Czech Wikipedia user Marzper, Licence: CC BY-SA 3.0
Podzámecká zahrada Kroměříž - Socha, autor Antonín Ivanský 1948
Zabraňte válkám socha Michálkovice.jpg
Autor: Ikcur, Licence: CC BY-SA 4.0
Socha Zabraňte válkám v Ostravě-Michálkovicích od sochaře Antonína Ivanského