Antonín Jánošík

Antonín Jánošík
Narození	26. července 1926 Lidečko Československo Československo
Úmrtí	24. října 1950 (ve věku 24 let) Uherské Hradiště Československo Československo
Národnost	česká
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Antonín Jánošík (26. července 1926^[1] Lidečko – 24. října 1950 Uherské Hradiště) byl český dělník a protikomunistický odbojář odsouzený v politickém procesu komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1950 popraven.^[2]

Narodil se v roce 1926 v Lidečku rodičům Antonínovi a Anně.^[3] V mládí absolvoval nejprve obecnou a posléze také měšťanskou školu. Zároveň v Lidečku pomáhal svým rodičům na jejich rodinném hospodářství. Měl dvě sestry, Annu a Františku.^[4]

Na konci druhé světové války se zapojil do protinacistického odboje a stal se partyzánem.^[4]

Po komunistickém převratu v únoru 1948 se rozhodl Československo opustit. V červenci 1948 tak skutečně učinil, přičemž po překročení hranice poté prošel několika uprchlickými tábory v západoněmeckém Bavorsku. Již v září 1948 se ovšem do Československa vrátil, tentokrát však již jako agent chodec instruovaný mj. Josefem Vávrou-Staříkem.^[5] Po svém příchodu do země začal v říjnu 1948 spolupracovat s Rudolfem Lenhardem.^[6] Jánošík se pak zapojil do pobočky odbojové organizace Světlana působící na Valašsku.^[7] Tou dobou pobýval v opuštěné chatě v obci Střelná. V rámci své činnosti byl poté vedením odbojové skupiny instruován k rozšíření aktivit skupiny na Slovensko, v této činnosti se mu ale příliš nedařilo.^[4]

Státní bezpečnost ovšem činnost skupiny odhalila a v březnu 1949 začala členy skupiny zatýkat. Jánošík byl zatčen v dubnu 1949, nicméně během zatýkání se usilovně bránil a příslušníkům StB hrozil odpálením granátu ve své ruce či použitím střelné zbraně.^[4] Vyšetřovatelům se ale nakonec podařilo Jánošíka zatknout. Poté byl Jánošík podroben brutálním výslechům a začal se připravovat na útěk z vězení v Uherském Hradišti, kde byl držen. Ten však nikdy neuskutečnil, neboť se o plánu na útěk vyšetřovatelé dozvěděli.^[4] V dubnu 1950 byl v politickém procesu konaném v Gottwaldově za trestné činy velezrady a vyzvědačství odsouzen k trestu smrti, doživotní ztrátě občanských práv, ztrátě veškerého majetku a tučné pokutě v řádech desítek tisíc Kčs. Proti verdiktu se ještě odvolal, odvolání ovšem v červnu 1950 zamítl Nejvyšší soud.^[5] Popraven byl společně s Lenhardem a Františkem Manou v říjnu 1950.^[8]