Antonín Juvenál Valíček

Antonín Juvenál Valíček
Antonín Juvenál Valíček v roce 1992
Narození	15. června 1919 Šitbořice
Úmrtí	17. prosince 2001 (ve věku 82 let)
Povolání	Římskokatolický duchovní
Znám jako	kněz, kapucín, překladatel
Nábož. vyznání	katolická církev
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Juvenál Valíček (15. června 1919, Šitbořice – 17. prosince 2001) byl kněz – kapucín a rovněž překladatel duchovní literatury z angličtiny, němčiny a francouzštiny.^[1]

Antonín Valíček se narodil 15. června 1919 v Šitbořicích. V roce 1930 se rozhodl stát se knězem a nastoupil do kapucínské soukromé školy v Praze na Hradčanech. V roce 1935 vstoupil do kapucínského řádu a přijal řeholní jméno Juvenál. O rok později odjel do Holandska, kde studoval filozofii. Po vypuknutí druhé světové války v roce 1939 se však musel vrátit zpět do Prahy. V roce 1940 složil Juvenál doživotní sliby a o dva roky později byl vysvěcen na kněze.

V roce 1950 byl společně s dalšími stovkami kněží poslán do kláštera v Broumově, kde žil pod dohledem stráží. Společně s dalšími kněžími byl po roce poslán na Šumavu, kde pracovali jako dělníci. Několikrát byli převezeni na jiné místo v Čechách a na Slovensku, všude byli nuceni vykonávat těžkou manuální práci.

Po konci služby v roce 1953 mu nebylo dovoleno vrátit se ke kněžskému povolání a musel si tak hledat civilní práci. Tu našel jako pomocná síla v Bánské Bystrici. Postupně se zde vypracoval až do funkce zásobovacího referenta. V roce 1961 ukončil studium ve večerní škole a získal maturitu.

Až po normalizaci v roce 1968 mu bylo umožněno vypomáhat při farní službě, souběžně s civilním zaměstnáním. Od roku 1975 působil jako varhaník v Lubietové a rovněž zde pomáhal při bohoslužbách až do roku 1979, kdy odešel do důchodu.

V polovině roku 1979 zaplnil uvolněné místo v duchovní službě u řádových sester v Boršicích u Buchlova. I přes problémy se státním dozorem vypomáhal v okolních farnostech. Po revoluci v roce 1989 se pak začal kněžské službě věnovat naplno. ^[2]

Zemřel v roce 2001 po opakované mozkové příhodě.

Veškerý svůj volný čas věnoval Juvenál překladům duchovní literatury z francouzštiny, angličtiny a němčiny. Během nesvobodné doby přeložil a samizdatově vydal 17 knih. Po revoluci byly vydány jeho překlady:

• Nově s Bohem (1993)
• Milovat, dělit se, sloužit (1993)
• Růženec se sv. Klárou a sv. Františkem (1995)
• Maria, zrcadlo církve (1995)
• Ruská idea, jiný pohled na člověka (1996)
• Život proti bídě a bezpráví (1997)
• Duše v očistci (1997)
• Pohledy do budoucnosti (1998)
• František, mistr a učitel modlitby (1998)
• Spiritualita křesťanského východu (1999)
• Modlitba srdce (1999)
• Úvod do myšlení Vladimíra Solovjova (2000)
• Svatá Veronika Giuliani (2001)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Juvenál Antonín Valíček na Wikimedia Commons