Antonín Kašpar (sochař)

Antonín Kašpar
Narození	4. března 1954 (70 let) Praha Československo Československo
Vzdělání	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání	malíř, konceptuální umělec, výtvarník[1]
Děti	starší syn Antonín, mladší dcera Josefína[2]
Příbuzní	starší sestra: Věnceslava[2]
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Kašpar (* 4. března 1954, Praha)^[3] je akademický sochař, malíř, konceptuální umělec^[1] a výtvarník.^[4] Středoškolská studia zahájil nejprve na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově ^[4] (obor umělecký kovář),^[5] ale maturitu (v roce 1974) získal až na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze^[4] (obor řezbář)^[5] a v roce 1982 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze.^[4][5] Svými díly je zastoupen v mnoha veřejných a soukromých sbírkách po celém světě (např. USA, Rusko, Japonsko, Německo, Finsko, Anglie, Dánsko, Nizozemí) jakož i v České republice.^[5] Pravidelně pořádá výstavy doma i ve světě.^[5] Žije a pracuje na svém statku v Čisovicích na okraji Prahy.^[4]

Dědeček Antonína Kašpara byl architekt.^[2] Otec Antonína Kašpara pracoval jako stavař na zahraničních stavbách (například v Iráku, Tunisu, Libyi, Alžíru nebo Indii). ^{[p. 1]} V šedesátých letech dvacátého století projel Antonín Kašpar s rodiči téměř celou Indii.^[2] V Indii chodil do české školy a absolvoval tam i 5. třídu. Třídy druhého stupně (6. až 8.) ale odchodil v Čechách a za rodiči do ciziny jezdil jen o prázdninách. Po skončení základní školy se rodiče vrátili do ČSSR a Antonín Kašpar zvažoval kam dál.^[2]

Jako malý chlapec měl rád práci s kovem a rád kreslil^[2] a tak šel po (základní škole) studovat (1969 až 1971)^[1] na turnovskou Střední uměleckoprůmyslovou školu pro zpracování kovů a kamenů (Odborná škola šperkařská;^[1] obor umělecké kovářství a zámečnictví).^[6] Z této školy pak přestoupil (v roce 1971)^[1] na uměleckoprůmyslovou školu v Praze na Žižkově (Vyšší škola uměleckoprůmyslová;^[1] obor řezbářství), kde v roce 1974 odmaturoval.^[6] Protože jej práce s kovem stále přitahovala, šel po maturitě pracovat jako dělník do družstva kovářů.^[6]

Hodlal studovat sochařinu na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Praze, ale neměl potřebný dělnický původ (jeho rodiče nabyli v KSČ a navíc jeho otec byl věřící). Pomohl mu jeho vlastní původ: dělník–kovář a tak byl po třetím pokusu na VŠUP do Prahy přijat.^[6] Ještě před tím, než byl přijat na VŠUP pracoval nějaký čas jako truhlář v Hudebním divadle v Karlíně.^[2] Zároveň absolvoval v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka u Výstaviště Praha kurzy kreslení (maloval modely/akty).^[2] Navíc s jedním starým kameníkem chodil na hřbitovy sekat náhrobky, přesekávat sochy a „přezlacovat“ nápisy.^[2]

Během šestiletého studia na VŠUP (1976 až 1982)^{[1] [p. 2]} Antonín Kašpar spolupracoval s kapelou Olympic a stýkal se i s dalšími hudebníky a umělci ze skupin: ETC Band Vladimíra Mišíka, Energit, Saze, Blue Effect, Jasná Páka.^[2]

Po skončení studia působil jako akademický sochař „na volné noze“, dělal velké kovové brány a různé mříže (např. na keltské vykopávky pro litoměřické vlastivědné muzeum).^[2] Kašparovy umělecké výtvory se líbily v cizině (na kapitalistickém Západě) a tak jeho objekty paradoxně viděli kurátoři dříve v Paříži, Německé spolkové republice, v Londýně, v Japonsku, v Americe než v Československu.^[2] Na vernisáže jezdil do zahraničí osobně a jeho umění se v cizině dobře prodávalo.^[2]

Po Sametové revoluci v roce 1989 prošel obdobním osobní krize, které bylo poznamenáno rozvodem a dočasnou ztrátou iluzí.^[2] V jeho tvorbě se toto období projevilo příklonem k menším plastikám.^[2] Následovalo období druhého manželství (žena Lucie a dcerka Josefína) a umělecký návrat k velkým železným plastikám.^[2] Kašparovu plastiku "Jehlan pro upoutání tří vzducholodí" umístila kurátorka Národní galerie Magdalena Juříková v polovině 90. let jako vstupní symbol před vchod do benešovského Muzea umění. "Tři vzducholodě" symbolizovaly muzejní koncepci vztahující se k hodnotám přírody, společnosti a duchovnímu vnímání člověka, jimiž muzeum řídilo svůj vzdělávací program. Když byla po 25 létech po politickém útoku na muzeum (2017) koncepce zrušena, došlo též k symbolickému odstranění Kašparovy sochy. Sochař patřil k zástupcům české odborné veřejnosti, která se veřejně proti svévolné akci benešovských politiků stavěla.

Jeho volná tvorba se vyznačuje monumentálními mnohdy více se opakujícími kovovými objekty značných rozměrů (někdy 3 až 5 metrů výšky^[2]) a hmotností.^[6] V jeho ateliéru se ale nachází i drobnější díla z bronzu, kamene, sádry a nebo obrazy^[2] Kromě volné tvorby se věnuje restaurování soch (například restauroval sochu Aloise Jiráska na pražském Jiráskově náměstí) a realizacím do architektury.^[6] Pracoval též na kopii plakety Nobelovy ceny za chemii z roku 1959 profesora Jaroslava Heyrovského a na kopii Nobelovy ceny za literaturu, kterou obdržel 10. prosince 1984 český básník, spisovatel, novinář a překladatel Jaroslav Seifert.^[6]

Jedním z jeho větších projektů (kolem roku 2011) bylo rozmístění velkých objektů - soch do přírodního prostoru golfového hřiště na Slapech (areál Golf Park Slapy svatý Jan).^[2]

Jedna z velkých kovových plastik ze sochařské dílny Antonína Kašpara byla vystavována v rámci mezinárodního sochařského festivalu (13. června 2018 až 30. září 2018) na pražském Vyšehradě.^[7] Dílo vzniklo v roce 2016 a o dva roky později jej autor doplnil třemi reliéfními nápisy (Třemi tázacími větami. Jedna z nich zní: „What did you do, pope?“).^[7] V podstatě lze dílo stručně popsat jako monumentální ocelovou čtyřnohou instalaci v podobě jakési „židle pro obra“, která má místo „opěradla“ symbolický kříž.^[7] Ten se vyskytuje v Kašparově sochařské tvorbě poměrně často a to nejen jako náboženský symbol, ale i jako protnutí dvou čar: výrazů Jin a Jang, Já - Ty, Ona - On a podobně.^[7]

Pocta pro Josepha Beuyse je tvořena celkem deseti kovovými otevřenými koncertními křídly (jsou umístěny „v aleji“ tj. ve dvou řadách po pěti). V horní, odkryté části každého „piána“ je opět symbol kříže, tolik charakteristický pro Kašparovu sochařskou tvorbu. V rámci výstavy „Umění ve městě 2016“ byly tyto objekty vystaveny na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích.

• Trůn a Pocta pro J.B.
• 
  Trůn
• 
  Pocta pro J.B.

Svými díly je Antonín Kašpar zastoupen v Moravské galerii v Brně, v Národní galerii v Praze, dále pak v Muzeu umění a designu Benešov, v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě a ve Východočeské galerii v Pardubicích.^[1]

• 1986 – Antonín Kašpar: Plastiky, reliéfy; (autor textu: Milan Vašíček)^[1]
• 1987 – Antonín Kašpar; (autor textu: Jana Chytilová)^[1]
• 1991 – Antonín Kašpar;^[1]
• 1993 – Antonín Kašpar: Anti; (autor textu: Vlasta Čiháková–Noshiro)^[1]
• 1994 – Antonín Kašpar: Sochy / Sculptures;^[1]
• 1997 – Antonín Kašpar: Dvojsochy / Double Sculptures; (autor textu: Vlasta Čiháková–Noshiro; Zdeněk Freisleben )^[1]
• ???? – Antonín Kašpar: Sculptures;^[1]
• ???? – Antonín Kašpar; (autor textu: Vlasta Čiháková–Noshiro)^[1]

• 1984 – Výtvarné umění a hudba (výstava k Roku české hudby), (autor textu: Simeona Hošková roz. Vomočilová);^[1]
• 1985 – Vyznání životu a míru (Přehlídka Československého výtvarného umění k 40. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou);^[1]
• 1988 – Salón pražských výtvarných umělců ´88;^[1]
• 1990 – Kov a šperk: Oborová výstava, (autor textu: Věra Vokáčová roz. Kramplová);^[1]
• 1990 – Železná plastika (autoři textu: Jiří Belda, Václav Bláha, Vladimír Červenka, Petr Císařovský Petr, Martin Dräger, Pavel Filip, Jan Hendrych, Věra Janoušková, Ivan Kafka, Antonín Kašpar a další);^[1]
• 1990 – Paper Art ´90 (První celostátní výstava) (autor textu: Miroslav Klivar);^[1]
• 1990 – Československá koláž (autor textu: Miroslav Klivar);^[1];
• 1991 – Akademie užitých umění Malá Strana Praha;^[1]
• 1992 – Minisalon (autor textu: Joska Skalník);^[1]
• 1996 – Slávnosť (25 kunstenaars uit de Tsjechische en de Slowaakse Republiek) (autoři textu: Welschen Fred L. M. , Wismans Joop);^[1]
• 2000 – Via 2000 (autoři textu: Tomáš Butta, Zdeněk Freisleben, Marek Pokorný);^[1]
• 2002 – Filmové klapky (Minisalon) (autoři textu: Pavel Škarka, Zdeněk Skounic);^[1]
• 2002 – Vltavotýnské výtvarné dvorky 2002 (VIII. ročník) (autorka: Marie Hanušová, autoři textu: Miroslav Beneš, Jiří Eisenvort, Miroslav Kudrna, Jan Zahradník);^[1]
• 2003 – Vltavotýnské výtvarné dvorky 2003 (IX. ročník) (autorka: Hanušová Marie, autoři textu: Miroslav Beneš, Karel Hájek, Jaromír Procházka, Jan Zahradník);^[1]
• 2013 – Umění v Chebu (Umění ve veřejném prostoru od 19. století do současnosti) (autoři textu: Zbyněk Černý, Marcel Fišer)^[1]

• 1986 – Antonín Kašpar: Plastiky, reliéfy, Galerie U Řečických, Praha^[1]
• 1987 – Antonín Kašpar, Výstavní síň muzea v Čelákovicích, Čelákovice (Praha-východ)^[1]
• 1991 – Antonín Kašpar, Galerie Centrum, Praha^[1]
• 1993 – Antonín Kašpar: Anti, Galerie Via Art, Praha^[1]
• 1993 – Antonín Kašpar: Antiobrazy, Kostel Sv. Václava, Praha^[1]
• 1994 – Antonín Kašpar: Sochy / Sculptures, Lobkovický palác na Pražském hradě, Praha^[1]
• 1997 – Antonín Kašpar: Dvojsochy, Mánes, Praha^[1]
• 2006 – Antonín Kašpar: Železné sochy, Golf Resort Zbraslav, Lipence, Praha^[1]
• 2011 – 2012 – Totemy a meditační sloupy, Galerie Nová síň, Praha^[1]
• 2013 – Antonín Kašpar: Hommage a Joseph Beuys, Kostel sv. Vavřince, Klatovy^[1]
• 2013 – Antonín Kašpar: Cesta, Galerie Klatovy / Klenová, Janovice nad Úhlavou (Klatovy)^[1]

• 1980 – Kultura bydlení, Vysoká škola uměleckoprůmyslová (od 1945), Praha^[1]
• 1984 – Výtvarné umění a hudba, Galerie Vincence Kramáře, Praha^[1]
• 1985 – Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha^[1]
• 1985 – Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava^[1]
• 1988 – Salón pražských výtvarných umělců '88, Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha^[1]
• 1990 – Československá koláž, Galerie Zámeček, Příbram^[1]
• 1990 – Železná plastika, Vojanovy sady, Praha^[1]
• 1990 – Kov a šperk: Oborová výstava, Galerie Václava Špály, Praha^[1]
• 1990–1991 – Paper Art ´90, Galerie Modrý pavilón, Praha^[1]
• 1991 – Akademie užitých umění Malá Strana Praha, Lobkovický palác na Pražském hradě, Praha^[1]
• 1992 – Minisalon, Galerie Nová síň, Praha^[1]
• 1993 – Minisalon, Musée des Beaux Arts, Mons (Belgie)^[1]
• 1993 – Komorní plastika, Mánes, Praha^[1]
• 1994 – Minisalon, Art and Culture Centre, Hollywood, Los Angeles^[1]
• 1994 – Minisalon, Contemporary Arts Center, Cincinnati (Ohio)^[1]
• 1994 – Minisalon, Courtyard Gallery, New York City (New York)^[1]
• 1995 – Minisalon, Chicago Cultural Center, Chicago (Illinois)^[1]
• 1995 – Minisalon, Indianapolis Museum of Art, Indianapolis^[1]
• 1995–1996 – Minisalon, The Museum of Fine Arts, St. Petersburg (Florida)^[1]
• 1996 – Minisalon, Gallery of Fine Arts, Forth Myers (Florida)^[1]
• 1996 – Minisalon, McKissick Museum, Columbia (Jižní Karolína)^[1]
• 1996 – Minisalon, National Czech & Slovak Museum & Library, Cedar Rapids (Iowa)^[1]
• 1996 – Slávnosť 25 kunstenaars uit Tsjechische en de Slowaakse Republiek, Venray^[1]
• 1996 – Minisalon, University Art Gallery, North Dartmouth (Massachusetts)^[1]
• 1996 – Minisalon, Jonson Gallery, Albuquerque (Nové Mexiko)^[1]
• 1996–1997 – Minisalon, Telfair Museum of Art, Savannah (Georgie)^[1]
• 1997 – Minisalon, Pražský hrad, Praha^[1]
• 1998 – Minisalon, Bibliothèque royale de Belgique, Brusel^[1]
• 2000 – Via 2000, Kostel Sv. Václava, Praha^[1]
• 2000 – Na cestě ke stálé expozici: Současná česká malba, plastika..., Muzeum umění Benešov, Benešov^[1]
• 2002 – Minisalon, Museum Puri Lukisan, Ubud^[1]
• 2002 – Minisalon, Majapahit Mandarin Hotel, Surabaya^[1]
• 2002 – Minisalon, Galeri Nasional Indonesia, Jakarta^[1]
• 2002 – Filmové klapky, Minisalon, Česká galerie, Praha^[1]
• 2002 – Filmové klapky, Minisalon, Galerie Viva, Zlín^[1]
• 2002 – Filmové klapky, Minisalon, Akademia Centrum, Zlín^[1]
• 2002 – Vltavotýnské výtvarné dvorky 2002, Městská galerie Art Club, Týn nad Vltavou (České Budějovice)^[1]
• 2002–2003 – Zvíře: Obrazy, kresby, grafika, fotografie, plastika, Praha^[1]
• 2003 – Minisalon, Centre tchèque Paris (České centrum Paříž), Paříž^[1]
• 2003 – Vltavotýnské výtvarné dvorky 2003, Městská galerie Art Club, Týn nad Vltavou (České Budějovice)^[1]
• 2003–2004 – Výstava k 13. výročí vzniku Galerie Rozehnal, Městská galerie Beroun, Beroun^[1]
• 2003–2004 – Akt, Obecní galerie Beseda, Praha^[1]
• 2006 – Erotika v umění, Galerie Václava Špály, Praha^[1]
• 2007 – Hommage á Kassák 120/40, Galéria Z, Bratislava^[1]
• 2007 – Rande 52, Galerie Deset, Praha^[1]
• 2013 – Umění v Chebu: Umění ve veřejném prostoru od 19. století do současnosti, Galerie výtvarného umění v Chebu, Cheb^[1]

• Malý, Zbyšek, ed. a Malá, Alena, ed. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2001. Vydání. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1998- . sv. Prameny a dokumenty. (svazek 5; 1950-2000. „Ka-Kom“) ISBN 80-86171-00-0.
• Horová, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6. (Dodatky, 2006)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Kašpar na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Kašpar
• CMÍRAL, Pavel. Sochař Antonín Kašpar (Postav dům, zasaď strom, počni syna .... a posvěť místo sochou) [online]. www xantypa cz [cit. 2019-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-26.